Bitevní

Chlad. Něco tísnícího kolem zápěstí a kotníků, studený dotek kovu. Slabý noční větřík. Tlumené, šeptající hlasy.
Má tohle vůbec cenu? Copak tohle je život?
Tahle myšlenka mu přeběhla hlavou, když tehdy seděl ve větvích statného listnáče, opřený o široký kmen. Pozoroval mraky, líně plující po blankytně modrém nebi, a poslouchal štěbetání ptáků.
A pak se to stalo.
Pod sebou spatřil skupinu osmi shinobi (z toho jedna kunoichi, jak si všiml). Schoval se víc do větví.

Když se Kiba probral z bezvědomí, první, co spatřil, byl nějaký ninja, co mu seděl u hlavy. Poté se dostavilo zjištění, že leží v zamřížovéné cele, ninja má šest rukou a jediné mihotavé světlo přichází odněkud z chodby, což Kiba odhadl na baterku... Moment! Ten ninja má šest rukou! Kiba zařval a současně se pokusil vyskočit na nohy, ale jeho žebry projela tak ostrá bolest, že z toho vzniklo spíše tlumené zaúpění.
Ninja mu věnoval letmý pohled. „Tys teda dostal do těla, hmm?"

Ještě jedna věc se udála. Kunaie určené Přízrakovi a Shi se zlomily a rozpadly na prach. Už nikdy nikdo nevyvolá zlo v nich obsažené. Účel jejich existence zmizel.
Až příliš pozdě si zbytek týmu všiml Yamatovy podivné polohy.
„Yamato?“ zkusil to nejdříve Sanado. Nic. Nenahmatal mu žádný puls. Rychlé ohledání přineslo stejný výsledek.
„Co se stalo?“ ptal se vyděšeně Sagi, zrovna v době, kdy Přízrak a Shi omdleli.

Minarin pohľad:

Pomaly som odchádzala s Narutom preč. Boli sme ticho. Zhlboka som sa nadýchla a Naruto sa na mňa prudko pozrel.
„Niečo sa deje?“ opýtal sa ma vystrašene.
„Nie. Nie nič. Len mi je smutno,“ Pozrela som sa na hviezdy, ktoré sa jedna po druhej objavovali na oblohe.
„Tak poď ku mne,“ povedal a začal sa ku mne približovať. A ja som za to urobila pár krokov dozadu.
„Hej. Nechaj si to chalanské muchlovanie pre inú,“ zasmiala som sa, ale jeho to neodradilo. Stále sa približoval. Až ma nakoniec zastavil strom. Prižmúrila som naňho oči.

Díl 1. - Nikdy nekončící

„Prý bojujeme za lepší svět. Proto, aby další generace nemusely bojovat. Jak já nesnáším tyhlety kecy... Pouhá propaganda...lži... Shinobi bojují, protože musí...protože jsou k tomu cvičeni... Není žádná světlá budoucnost... Ne v tomhle světě... Jak by taky mohla být zde nějaká naděje?.. Ve světě, kde děti jsou nuceni se učit boji?.. Strčte si mír za klobouk...je to jen slovo...“ řekl velice rozlíceně černovlasý muž, který záhy opustil místnost, kde bylo několik dalších lidí.

,,Ako si mohol... si obyčajný idiot!“ kričala som ako zmyslov zbavená a vôbec ma netrápilo, že sa mi dvíha tlak a spôsobuje mi to závrate.
,,Anamo...“
,,Ani na mňa nehovor!“ odhodila som zo seba prikrývku a postavila som sa na nohy. Ucítila som, ako ma čosi potiahlo za ruky a ostrú bolesť na žilách. Pozeral som sa tam a všimla som si čierne modriny po infúziach, ktoré som si vytrhla už včera. Gaara stále stál pri dverách a stískal pery.

„Tohle je pitomost!" Kiba Inuzuka naštvaně založil ruce a hlasitě přitom oddechoval.
Zrovna měl za sebou strmý kopec, plný rozbředlého bláta, který zdolal jen pro to, aby se dostali k nějakého malému vodojemu nahoře. Shikamaru jeho poznámek ovšem vůbec nedbal a obešel stavbu se zasněným úsměvem.
Kiba si povzdechl. „Máš to marný! Je to jen pitomej vodojem!"
Vzápětí jej popadla Shikamaruova ruka a přitáhla ho ke dveřím. „Opravdu?"

Kapitola 10.

Stála na střeše domu, skrytá ve stínu komínu. Rozhlížela se po nočních ulicích. Je už dost pozdě. Možná bych se měla vrátit do hostince. Její pozornost však upoutal kradmý pohyb dole v ulici. Bez hnutí sledovala temné stíny pod sebou. Pak se pohyb objevil znovu. Jednalo se o samotného muže.

Zaujal ji. Často se rozhlížel a pohyboval se výhradně hlubokými, temnými stíny. Tohle je podezřelé. Rozhodla se, že ho bude sledovat. Třeba mě dovede k něčemu, co nám napoví, jak dál.

Bylo sedm hodin ráno. když Tenten probudil budík. Neochotně vstala z postele a šla do koupelny provést ranní hygienu. Osprchovala se, vyčistila si zuby a učesala se.
Jakmile byla oblečená, šla do kuchyně a nasnídala se. Měla ještě chvíli čas. tak si jen zkontrolovala počet svých shurikenů, kunaiů a ostatních zbraní. Když byla hotová, šla si sednout do obýváku na gauč a čekala na Nejiho. Ten přišel na minutu přesně. Zaklepal na dveře a otevřela mu Tentenina máma.
„Dobrý den.” Pozdravil Neji.

Kyuubi se po něm natáhl rukou, Naruto uskočil stranou a začal dělat pečetě.
„Fuuton: Větrné tornádo,“ křikl, vztáhl ruce před sebe a nechal chakrou tvořit mocný živel.

„Máš poslední možnost nám říct, co víš. Jinak si život nezachráníš,“ řekl Kakashi. Zajatec mu pohlédl do očí a ironicky se usmál.
„Ten útok byl naprosto zbytečný. Pobili jsme vás během hodiny,“ pokračoval Kakashi. Vězeň se začal smát. Kakashi nadzvedl obočí.

Povinne prečítať :)

Takže tento diel je venovaný Eli-chan, ktorá mi už od začiatku zanechávala komentáre a bola jedna z prvých, ktorý si otvorili túto poviedku. Ďakujem A Ďakujem aj všetkým ostatným za rozsiahle komentáre, ktoré ma tak neskutočne potešili, ako nič. Páčia sa mi vaše postrehy a aj to, že si nájdete tých pár sekúnd na napísanie komentáru ĎAKUJEM!

,,Naruto! Sasuke!“ rozkričala som sa v úplnom zúfalstve, keď som sa konečne s hrôzou prebrala, ale mala som pocit, že ma nikdy nebudú počuť. Nikdy ma neuvidia.

Netrvalo dlouho a hostinský přinesl talíř plný pečeného masa přelitého jakousi omáčkou, košík s chlebem a láhev vychlazeného ovocného moštu. Minato zavětřil. Jídlo nevonělo špatně. Opatrně ochutnal a ke svému překvapení zjistil, že je to dobré. Jen jej zarazila zvláštní chuť masa.

Kidoumaru visel zrovna na stropě v mínus prvním patře a chystal si ultra lepivé pavučiny k zabarikádování chodby, když se dveřní zvonek náhle rozdrnčel. A vzhledem k tomu, že byl mechanismus zvonku umístěn ke stropu, pro pavoučího ninju to bylo jako rána kladivem do hlavy. V následujícím okamžiku mu tedy ujely ruce a než se Kidoumaru nadál, ležel ve vlastní síti jako kapr o vánocích.
„Do -ele!" ulevil si nahlas a začal s vymotáváním.

Čistá krev 06 - Setkání po létech

Pět mladých shinobi běželo temnou chodbou, na které na zdech sem tam vyseli olejové lampy vydávající jemné světlo. Všech pět mělo zamyšlené výrazy. Dlouho běželi potichu, poté se však ozval ten, co byl v čele.
"Chiyo, ty znáš Orochimara asi nejvíce z nás. Opravdu je tohle jeho sídlo? Moc mi to tak totiž nepříjde, mohli jsme se splést." promluvil Neji na Chiyo. Oslovená dívka se zastavila.

Onedlho plamene ustali. Z Naokiho tela zostal len popol. Všetci sa na to neveriacky pozerali. Z popola následne začal vyliezať živý Naoki. Madara tomu nedokázal veriť. Že by aj jeho postihlo to isté, čo to dievča? Nemožné! Hlavný znakom je, že máš spálenú polovicu tela. On ju nemá. Tak ako?

Pred pár dňami
Starý muž sledoval Naokiho ako trénuje. Niekto sa k nemu priblížil. Bol to obrovský vták. Naokiho summon.
„Po boji s Madarom sa rýchlo zotavil."
„To áno."
„Lenže on nie je nesmrteľný."
„Na čo tým narážaš?"
„Nauč ho to!"

Mezi lesy, mezi stromy, mezi listím leží jedna vesnice. Už přes sto let to v ní žije. Založili ji kdysi jeden slavný rod. To se píše v učebnicích každé ninjovské akademie v tomto světě. Ale ti, co mají jiný pohled na věc, něco zažili a liší se, ti znají jinou alternativu, která se za zapsání trestá výsměchem, výhružkami ba dokonce i smrtí.

TenTen se probudila v nemocnici, kde u ní dlel Mikael.
„TenTen, musím na chvíli odejít, ale až se vrátím, povím ti vše, co potřebuješ znát. Zodpovím každou tvoji otázku.“ Řekl docela nervózní Mikael.