Bitevní

Díl 6. - Mangetsu

Zaito si všiml, že všichni nepřátelé zmizeli pryč a tak se rozběhl k místu, kde by měl mít Taku batoh. Otřesy od jeho bratrance byly stále silně cítit.
Během chvilky tam byl, vytáhnul jednu z předem připravených injekcí a přiskočil k Takovi, i když to nebylo nic jednoduchého, protože ho ta čakra odrážela.
Nakonec se mu však povedlo zabodnout injekci alespoň do krku a vypustit její obsah bratranci do žil, načež dotyčný se sesunul k zemi a čakra z něj přestala silně sálat.

Toto je pokračování Boj s pravdou Takžeee...Enjoy

Naruto se procházel po zemi ohně jako tělo bez duše…sem tam pomáhal vesnicím od problémů s bandity. Na nic nemyslel…myslel jen na to jak na nic nemyslet. Až do jednoho dne…

Naruto zrovna jedl ramen, když vtom zaslechl, jak si dva chlapíci povídají o tom, že Zvučná obnovila síly a o tom že se chystá zaútočit na Konohu. V tom momentě blonďák hodil peněženku na stůl a přemístil se.
„Co mu je?“ divil se jeden z chlápků.

V Konoze…

Skutočnosť, že Naoki, teraz už Naruto, je synom Štvrtého Hokage prekvapila niektorých. Uprostred sa tým však nemohli zapodievať. Madara prepadali myšlienky, ktoré si nepripúšťal. Zrazu si nebol tak istý svojou výhrou. Avšak hodlal spraviť všetko preto, aby to bol len pocit a nie skutočnosť.
„Katon: Endan."

Tieň už hodnú chvíľu stál tesne pri konci lesa a čakal. Čakal na to, že odtiaľ vybehnú, oni
alebo Akatsuki. Už mu to bolo jedno. Len nech sa už niečo stane. Čakal na nejaký signál. Tá neistota bola zničujúca. Sú mŕtvy alebo nažive? Čakal na vhodnú chvíľu, aby si bol istý, že nastal čas použiť záložný plán, ktorí pred chvíľou vymysleli, ale rozhodli sa, že ho použijú v krajnej núdzi. No nenachádzali sa v nej práve teraz?

Díl 5. - Strach

I když vyrazila trojice z Kirigakure velmi brzo ráno, i tak brzy padla tma a byli nuceni se pro jistotu utábořit, hlavně kvůli dožadování se nejstaršího člena týmu.
Seděli okolo ohně a zírali do něj, naprosto mlčky. Akorát Taku vydával zvuky při hledání ve svém batohu.

Byl večer a trojice si sedla ke společnému ohni, aby se trochu zahřáli, protože večery už bývaly chladné. Každý z těch tří se chtěl dozvědět nějaké informace o zbylých dvou, ale nikdo z nich nebyl zrovna upovídaný.
„Zajímavé… Kushina by asi ráda věděla, co si udělal,“ řekl Narutovi jeho neviditelný společník.
„Můžeš mámě klidně říct, ať si rozmyslí, s kým by chtěla odejít,“ na to Naruto.
„Nikam nebude chtít odejít, bude chtít zůstat s tebou,“ byla odpověď pro Naruta.

„A máte to!“ zvolal Hidan, keď padol aj posledný strážca a on s dvojčatami vydychoval. Celý čas sa mu starec snažil povedať niečo dôležité, no Hidan nemal čas, lebo bojoval. Teraz nemal čas, lebo museli ísť pomôcť ostatným, ktorí bojovali proti Sore a Riko, lebo vedeli, že im nebudú chcieť ublížiť. No či ony neublížia im...to už nie je také isté.
„Tak...blízko...“ dychčal Seiichi a vedeli, že hovorí o portáli. Boli ani nie pár krokov od neho, keď im zasa niečo prekazilo plány. A zasa to bola Temnota.

Díl 4. - Směr Kumogakure

„To nemyslíš vážně?!“ Křikl Keigo a začal utírat stůl a sebe od pití, které díky šoku z prohlášení Anny nepolkl.
„Myslím a už jsem řekla... A neštvi mě, Keigo... Moc dobře víš, že když si něco usmyslím, tak se mnou již nic nehne, proto jsi nyní Mizukage...“ Odsekla růžovovláska a otočila se na Taka a Zaita, ve kterých hrklo.

Neji Hyuuga seděl v potemnělé pracovně svého domu a z části váhavě, z části odhodlaně zíral na rozložený svitek před sebou. Bambusové pero neslo kapku tmavého inkoustu a jeho zkosená špička se matně leskla v měsíčním světle. Když je jednou namočil, musel je použít. Asi o minutu později se pero dotklo papíru a zanechalo na bílé ploše tenkou linku.
Neji byl od mala zvyklý psát. Úřední listiny, formální dopisy, rozkazy podřízeným a aby nevyšel ze zvyku, verše.
Večerní hukot, černá je vrána, vznešeným letem přeruší ticho.

Uplynulo pár dní od zadání mise a já celou dobu poslouchal samé dobré zprávy. Hidan s Kakuzem jsou mrtví. Naruto umí RasenShuriken. Všechno se zase vrací do normálu.
Misi nám stanovili na dnešek a tak teď stojím u brány a čekám na ostatní. Měl bych být rád za svou první misi, ale nejsem. Jsem dost nervózní z těch všech okolností. Co se to stalo? Co mě tam čeká? Co když se všichni dozvědí mé tajemství?
Vidím, jak se blíží Tým 7 a Tsunade-sama, která se pozorně sleduje.

Díl 3. - Seskupení

Bylo již několik dní po tom nešťastném incidentu, kdy jednotky kontrolující mrtvá těla určená na spalování, nechaly proklouznout zcela nezkontrolovanou hromadu těl i s jedním, které explodovalo.
Zaito zrovna opouštěl nemocnici z poslední kontroly a s potvrzením, že je opět misí schopen. Ještě okolo hlavy měl obvazy a měl takovou nepřirozenou nazelenalou barvu pleti.
Fyzicky byl v pořádku, ale v jeho mysli se děly zmatky. Slova a i chování Hyoriho ho ovlivňovaly po smrti více, než-li za jeho života.

„Com’inc‘-àmi!(Můžeme začít!)“ Promluvil stařec tiše a začal jednat. Suh’raiqem otřásl výbuch. Začalo to jedním a panika byla na světě. Obyvatelé zděšeně pobíhali všemožně.
„Co se to děje?“ Chtěla vědět Li’iu, když vyšla ven, aby se podívala. Vše kolem vybuchovalo.
„Další útok!“ Zavrčel Kakkò, když vybuchl další dům.
„Další?“ Nechápal Kakashi. Destrukce mezitím nerušeně pokračovala.
„Vítejte v Zemi Mrazu.“ Pronesla Saa’ri suše. Poklidnou vískou otřásal nespočet výbuchů.

U kraje pustého lesa, vytrvale vystávala drobná dívenka. Dívala se na vysoký strom, na němž byl stlučen malý příbytek, skrytý pod vrstvou větví jehličnanu.

Nikdo, by si jej na první pohled nemohl všimnout, ale dívka si byla jeho přítomností zcela vědoma. Dívčiny modré oči vzhlédly ke slunci a zase sjely zpět na malý přístřešek. Netrpělivě začala podupávat nohou a rozhlížet se po okolí. Napadlo ji, že její kamarád dnes opravdu nedorazí...
***

Jednalo se o menší místnost s oknem, kterým dovnitř pronikala trocha měsíčního světla. To ředilo tmu panující v pokoji. Příliš nábytku zde nebylo. Jen postel, stůl a židle.

Minato vešel dovnitř a dívka jej tiše následovala. Sotva za nimi klaply dveře, mladík začal pokoj pečlivě prohledávat. Ničemu zde nevěřil. Chtěl si být jistý, zda je tu nikdo nemůže odposlouchávat či odněkud napadnout.

Ráno se jako první probudil Neji. Potichu vylezl ze stanu ven, aby Tenten nevzbudil a šel k jezírku doplnit zásoby vody na cestu. Když se vrátil zpátky Tenten ještě spala.
Asi se jí něco pěkného zdá, když se tak krásně usmívá. Pomyslel si Neji, když se na ni díval. Potichu se k ní naklonil, políbil jí na tvář a něžně jí zašeptal do ucha: „Tenten. Už musíme jít.”
Tenten se neochotně posadila, promnula si oči a řekla: „Tak dobře.” Hodně nahlas zívla.

„To snáď nie,“ hlesol Keita, keď si všimol očí Riko a Sory.

Probrala jsem se jako první.
Hadr z mříže spadl na zem, na tváři mě lechtalo sluneční světlo.
Nemohla jsem se ani hnout, v noci jsem si je musela nevědomky přitáhnout blíž k sobě.
Nezdálo se, že by jim to nějak vadilo.
Ještě několik hodin jsem se dívala do stropu a poslouchala utichající šepot dne. Zdálo se mi to jako nekonečně dlouhá doba, co jsem ležela na zádech v nepříliš pohodlné poloze, do které jsem se dostala.

Díl 2. - Předání

Liu se po nějaké chvilce podíval na oblohu a odhadem, dle polohy Slunce, zjistil čas. Trochu si povzdechl při pohledu na Hyoriho. Nechtěl totiž vidět, jak budou jeho ideály a naděje zničeny jako u všech.
Následně na něj mávnul jen rukou a pomalu se odtamtud vydal, měl hodinu ve škole, i když s jinou třídou, než Hyoriho. Hyori se na lehké zamávání pousmál a došel blíže k hořícím tělům, při čemž je pozorně sledoval. Nyní tam byla nová várka mrtvol, takže některé ještě nezačaly hořet.