Spoluautorská

"Chci znát svoje práva a chci právníka!" Ozývalo se z poza dveří vyslýchací místnosti číslo dva.
"Práva? Právníka?" Otázala se nevěřícně sekretářka.
"Jo, koukej mi přečíst moje práva a hned! A ty mě k tý židli nepřivazuj tak nafest, už teď mám odřená zápěsí. Budu si na vás stěžovat u ligi na ochranu špehů! Tak co je s tima právama!"
"Jo, hned." odsekla neochotně sekretářka.

„Raději si pospěšme, cesta bude dlouhá a nevíme, co nás může potkat.“ Podotkl Shikamaru a v hlavě mu ještě prolétlo ‚Temari…!’
„Shikamaru, máš už nějaký plán?“ zeptala se Ino.
„Cože? Plán? Jo, aha. No…“ otevřel si svitek s informacemi o misi.
„Půjdeme normálně směrem do Suny, večer budeme stanovat a zítra zajdeme pro tu kytku.“
„Shikamaru, jsi v pořádku? Jsi nějaký jiný!“ neušlo Ino
„Mm…Cože? Vůbec. Pojďme!“ Rozběhl se dřív, než stihla ještě něco říct.

13. Nenechám jí umřít!

Tamirova ruka obalená blesky vystřelila proti Nezuminu tělu. Najednou se zastavila jen pár centimetrů od ní.
„Ty…?!“ zaslechla Tamira říkat.
„Jo, já… Pusť jí.“ odpověděl povědomý hlas. Pomalu otevřela oči. Měla rozostřené vidění, přesto kluka, který před ní stál a držel Tamira za zápěstí, okamžitě poznala.

DĚJ SE ODEHRÁVÁ KRÁTCE POTOM, CO SE NARUTO VRÁTIL DO VESNICE. AKATSUKI JEŠTĚ NEZAÚTOČILI NA GAARU, SASORI ŽIJE A TOBI JE UŽ V AKATSUKI.

Akari se procházela po konoze a byla tak zabraná do svých myšlenek, že si málem nevšimla, jak na ni Naruto volá.
"Akari-chan! Akari-chan! Počkej!"
Otočila se a uviděla Naruta, jak za ní běží.
"Ahoj Naruto, víš že tohle oslovení používat nemáš," usmála se. "Co potřebuješ?"
Naruto přikývl a ihned nadšeně spustil "Tsunade-sama nám dala novou misi!"
"Už zase?" zeptala se hnědovláska udiveně.

Tákže... Povídka vznikla chvíli po tom, co z jedné z mých spolužaček na nové škole vylezlo, že sleduje Naruta.. Pak šlo vše ráz na ráz a za těch pár měsíců se zrodilo něco skvělého, o čem se domníváme, že je humorné, lehce osolené bitvama, oslazené láskou a opepřené ecchi scénkama...
Připraveni? Jestli ano, pak přeji hezké čtení n_n

Hlasité chrápání ustalo a zpoza peřiny vykoukla blonďatá hlava, ze které pomalu sjížděla roztomilá šedá čepice.

2.

1.
„Bang“ ozval se ohlušující zvuk pánvičky. Právě by opravdu nikdo nechtěl být v jeho kůži. Protože to, co se odehrávalo za dveřmi Narutova bytu bylo strašné. Narutovi bušilo srdce jako o závod. Sakura na něj totiž znovu útočila pánvičkou, na které bylo připálené volské oko. Naruto nevěděl, jestli mu srdce bušilo jako o závod kvůli tomu, že Sakura byla tak blízko u něho nebo jestli pravý důvod nebyl ten, že Sakura má opravdu sílu a s pánvičkou jsou nebezpečné duo!

,,Naruto. Zničím ťa.“
,,Nie, Sasuke, pretože ja ťa skôr privediem späť na cestu dobra.“
,,Stále si nepochopil, že sa ti to nikdy nepodarí?“
,,Už som ti predsa vysvetlil, že ma neodradí nič, čo povieš.“

Když Nano vešla do šaten, Nami už tam nebyla a tak se tedy oblékla a vyrazila ven.

Vyšla ven, kde už čekali ostatní a konvoj taky.
„Doufám, že jste si to užili,“ pousmál se Lord.
Čtveřice si vyměnila spiklenecké pohledy a kývla na souhlas.
Vyrazili dál.
Nano ráda chodila jako poslední a ani teď to nebylo výjimkou. Kráčela vzadu za nosítky a pozorovala cestu se všemi před sebou. Poslouchala šumění listů v korunách stromů i zpívající ptactvo. Sem tam pohlédla na Hira.

Jaden se podíval na Hira.

Začátek něčeho

Tak,po dlouhé době zdržování jsem opět měla čas sednout ke compu a psala jsem a psala poslední díl. Upřímě, myslím, že je to děs, běs a hrůza, a proto (pokud se to opravdu vůbec nebude líbit a za předpokladu, že nebudu líná lemra) to celé předělám. Každý nápad i připomínka se vítá, ale teď už PŘÍJEMNÉ POČTENÍ - doufám...

Část první

Naruto a Ino stojí před Tsunade. Ino rovně a skoro v pozoru. Naruto stojí naštvaně a agresivně. Tsunade má pod stolem tři lahve.

N: Proč zrovna ona?
I: (Klidně)Mohla bych se ptát na to samé.
N: Cože? Ty nemusíš vydržet s namyšlenou blondýnou.
I: V čem je to odlišné od blonďatého magora a blbce?
Tsudnade praští do stolu.
TS: A dost!
I: Omluvám se, Tsunade-sama.

Kapitola 5.

Uvědomění

Další den vstal Naruto brzy ještě před úsvitem a jako obvykle si zašel zaplavat do blízké klidné řeky. A vše šlo podle plánu, o čemž on ale neměl ani tušení.
Došel tedy ke svému vyhlídnutému místu, sundal si mikinu, tričko i kalhoty a skočil si šipku do vody. Užíval si samotu, mohl při tom zapomenout na všechny potíže.

Kapitola 4.

Myšlenky jsou všechno!

Druhý den se vzbudil brzo ráno za východu slunce. Tentokrát pro změnu ho na posteli nic neblokovalo, jako minulou noc, takže se v klidu mohl zvednout a ustlat si po sobě postel. Rozhlédl se po pokoji na ten děsný nepořádek, který tam zase měl. Nechápal, kde se pořád bere, ale tušil, že v tom má prsty jeho kamarádka, která si spokojeně spala v jeho těle a nemusela vůbec nic řešit. Chvíli tedy uklízel v pokoji, aby tu nenechal nepořádek, když má jít na tu misi a pak když už byl spokojený, tak se rozhodl si sbalit nějaké věci, které by mohl potřebovat.

Sasuke se rozběhl s úmyslem je zabít. Naruto to ale vůbec nevnímal. V ten moment pro něj existovala jen Hinata a její slova mu pořád zněla v uších. Nerozhodně tam stál. Nevěděl, co má dělat. Jeho smysly byly zmatené. Nějaká jeho část sice chtěla Hinatu políbit, ale nějaká jiná zase říkala, že to není správné. Políbit by ji měl z vlastních důvodů, ne kvůli boji. Kyuubi byl ale naprosto při smyslech a moc dobře si byl vědom Sasukeho skřípajícího Chidori, které se rychle blížilo.

Dvě minuty uběhly jako voda a Sasuke pořád nikde. Orochimaru si už nemohl dovolit déle čekat. Nikdo je zatím nezpozoroval, ale kdyby tu byli ještě déle, určitě by si toho někdo všimli. Oni potřebovali využít k útoku moment překvapení. Orochimaru tedy vydal rozkaz k útoku. Vojska se rozeběhla směrem ke Konoze a začali všechno ničit. Za chvíli tam nechyběli i obrovští hadi, kteří začali vše pustošit. Spoustu ninjů z Konohy teď bojovalo za svou vesnici.

Stál jsem na hlavách Hokage a sledoval západ slunce nad svou rodnou vesnicí. Nad vesnicí, kterou jsem měl dnes navždy opustit. Ale co… touha po odhalení pravdy rodiny Hyuuga byla mnohem silnější. Naposledy jsem se podíval na světlem zalité domy a otočil se k odchodu. Čím déle bych tam stál, tím by bylo odhodlání odejít menší, až by se úplně vytratilo.