Spoluautorská
Příští den začal tak, jako začínal každý den, který spolu zažily. Opět se Aiko pokoušela Yami probudit všemi způsoby, opět nestíhaly a opět se potkaly s „nimi“.
„Yamiko vstávej! Příjdem pozdě!" řvala Aiko.
„Kolik je hodin?" zeptala se ospale Yami.
„7:35!" odpověděla naštvaně Aiko.
„No dobře, už vstávám!" řekla protivně Yami a převalila se na bok, na náznak protestu.
Mezi tím na akademii
„Sasuke víš, že se tu při stěhovaly dvě nové holky?" rozzářil se štěstím Naruto.
„Ne, nevím. Kdes to vzal?" zeptal se Sasuke.
„No já je potkal včera a myslím, že se jmenovaly Yamiko a Aiko Yumichiki." řekl Naruto přemýšlivě.
„Jo! A jak vypadaly?" zeptal se nezaujatě Sasuke.
Kankurou se ještě před odchodem na misi, kterou mu Gaara zadal, zastavil u své starší sestry. Přestože se její stav mírně zlepšoval, byla stále slabá a většinu dne prospala, jen občas ji někdo zastihl vzhůru. Taky měla ještě pořád vysoké horečky.
Brunet ji něžně chytil za ruku a s bolestným pohledem sledoval, jak jeho sestra trpí. V tom Temari pohnula rty a promluvila tichým hlasem. Kankurou se k ní sklonil, aby rozuměl tomu, co říká.
„Pojď si to rozdat! Hned teď a tady! Svlékni ten plášť ať ti při tom nezavazí…. Shikamaru!“
Lev Nikolajevič Tolstoj
Prolog:
Byl začátek nového roku, začátek všeho. Byl to příchod dvou děvčat, z Vířivé vesnice. Odvážně nakráčely do budovy Hokage. Modrovláska se stříbrným melírem se poohlídla po své spolucestovatelce a napomenula ji výrazným pohledem. Blondýnka se světlým melírem všech barev duhy se narovnala a šibalsky se usmála. Modrovláska jen obrátila oči v sloup a už chtěla zaklepat na dveře, když jí její kámoška sprostě podvedla, rychle chytla za kliku a neurvale vlezla dovnitř.
V sídle Akatsuki uběhl už celý týden, během kterého se všichni členové zdatně snažili bojovat s hromadnou invazí blešího neřádstva. Kisame se dokonce díky tomu odmítal zdržovat v baráku a snažil se před blechami uniknout častými výlety ven. Kakuzu zas dlouhou dobu odmítal zaplatit deratizéra, což přivádělo k šílenství nejen ostatní, ale hlavně šéfa, jemuž se jedna bleší rodinka usadila v manželské posteli. Díky tomu se z poklidných a romantických nocí s Konan stal prakticky každodenní závod o to kdo druhého silněji poškrábe.
Neji sa za časného raného slnka vydal so svojím ANBU týmom no záchranou misiu, pre Hanabi Hyuugu. Asi po hodine cesty, sa zastavili na malej čistinke uprostred lesa.
Chystanie mi netrvalo dlho. Ja si totiž moc vecí na misie nebrávam. Zobrala som si teda to čo som potrebovala a chystala som sa na miesto zrazu ale predsa len som mala ešte dosť času a nechcelo sa mi tam na nich čakať večnosť. Prišla som k jednej zo skríň otvorila ju a vybrala som z nej môj jediný batoh ktorý som tu mala. Ani neviem ako sa sem vlastne dostal. Ale ja si nepamätám veľa vecí. Otvorila som ho a začala som sa v ňom hrabať boli tam samé zbytočnosti. A v tom sa na konci toho batohu niečo zablysklo rýchlo som tam strčila ruku a vybrala to.
Na půdě.
„Nagato, kde seš? Okamžitě vylez!!!“ dovolávala se Konan po nepřítomném „Myslím že sis u mě asi něco zapomněl,“ a na důkaz zvedla pravačkou něco co připomínalo třesoucí se opeřenou kouli. „Hele neštvi mě, jestli okamžitě nevylezeš, tak ti okamžitě přestanu posílat po Peinovi tvoji dětskou výživu!!!“ vyhrožovala.
Když viděla že ani tato výhružka nemá účinek, rozhodla se prozkoumat všudypřítomnou tmu okolo.
Kaito své žáky velice podcenil, čekal, že jim bude zneškodnění těch tří monster trvat dlouhou dobu, proto byl velmi překvapený, když za deset minut byla všechna monstra rozpadlá v hromadu písku. Každý si vzal jednu příšeru, Hiko s tím měl trochu problémy, stvůra ho několikrát překvapila, ale nakonec ji přemohl, když mu Aiko pomohla. Aiko svého protivníka zničila během chvilky, pohlédla na své týmové společníky. Ačkoli toho o Amaye dosud příliš nevěděla, musela uznat, že byla dobrá.
Ráno před koupelnou.
„Konan, pohni zadkem!“ přešlapoval Deidara nervózně před koupelnou a drbal se na zádech.
„No dovol Bárbíno? Nejen žes nám včera spotřeboval veškerou teplou vodu, ale navíc seš hrubý k dívkám,“ obdařila ho zmiňovaná pohlavkem a zaujala místo v jeho zorném poli.
„Počkat! Když ty jsi tady...“ tvořil umělec ve své blonďaté hlavě rovnici, „nemůžeš být uvnitř.“
„Ty seš fakt blondýna,“ naoko se usmála.
„Díky,“ usmál se na ni Dei „Ale kdo je pak uvnitř?“ namáhal dál blonďák mozkové závity.
1.Kapitola
Hlasitý zvuk budíku se rozléhal po pokoji jako poplašní siréna.
Aiko si prudce sedla a chvíli mžourala na velkou tmavou skříň.Pak si prohrábla svoje červené vlasy a vstala.
"Nesmím zapomenout na čelenku." Usmála se a vzala modrou čelenku se znakem Písečné.Uvázala si jí a šla se nasnídat. Z ledničky vytáhla krabici mléka a vzala si kousek chleba.Po snídani vyrazila na akademii.
Písečná neměla moc dobré vzdělávací prostředky a na zkoušky museli do Konohy.
Procházela ulicemi a potkávala lidi, které vídala denně.
Ale čekali marně. Ihned k ní přiběhli lékařští ninjové, aby ji uzdravili.
„Gratuluji k vítězství, Hinato-sama!“ přišel k modrovlásce pořadatel.
„Bude v pořádku?“ ptala se, když podávala ruku. Očima byla pořád u zraněné soupeřky.
„Nedělejte si starosti, počítali jsem s tím,“ uklidňoval ji. Hinata tedy poděkovala a vydala se ke svému týmu.
„Výborně, Hinato!“ pochválil ji ihned Kiba, který byl už klidnější a nakonec sledoval zápas stejně napjatě jako ostatní. Hinata se pousmála a klekla si k Hanabi.
Ráno v kuchyni.
„Nemůžu mít blechy!“ vztekal se Sasuke. „Orochimaru-sama mě pak nebude chtít jako nový tělo!“
„To nikoho nezajímá,“ řekl s klidem Itachi a úporně snažil se přečíst hlavní titulku novin „Tebe ať si klidně sežerou...“
Sasuke místo dalšího vztekání se, vytáhl OPRAVDU obří láhev spreje proti blechám.
„Itachi...“ začal Sasuke po svém starším bratrovi vrhat podivným pohledem.
„Co je?“ otočil se otráveně.
„Sežer si to!“ zamířil lahví a zkropil mohutným proudem Ita přímo mezi oči.
Keď som sa presvedčila, že sú naozaj preč otvorila som skriňu a uvidela som v nej asi milión vecí. Keďže som nemala čas a chcela som sa ešte osprchovať tak som zobrala prvé tričko a gate čo mi prišli pod ruku a začala som hľadať sprchu. Netrvalo mi to nejak dlho pretože bola v mojej izbe. Rýchlo som sa opláchla a obliekla.
Chcela som už ísť na tú schôdzu ale keď som sa pozrela na hodiny prišla som nato, že mám ešte dosť času.
Naruto by na tu sochu koukal snad věčně, kdyby se neozval dívčí hlas.
,,Připravte děla!! Mojí drazí, dnes nebereme zajatce!!!‘‘ Znělo mu v uších, otočil se za zdrojem toho rámuse. Všichni na palubě jejich lodě šíleli, zatím co na lodi s černými plachtami panovala dokonalá morálka. Naruto tasil kunai, stejně jako jeho společníci. Ostatní na lodi, se zmítali v nepokojích. Někteří se chodili zbraní, jiní zalezli do podpalubí a ti největší zbabělci naskákali do moře.
Druhý den, brzy odpoledne, dorazili na místo, kde se měl souboj odehrát. Zprvu se seznámili s klanem, který je do Strom-gakure pozval a vyřídili formální záležitosti. Hanabi i její soupeřka musely podepsat formulář, který zaznamenával, že se boje doopravdy účastnily. Mimo to tam stály i pravidla a jiné věci, které si všichni mohli v klidu pozorně pročíst.
Po veľmi dlhom a namáhavom dni, som kráčala po ulicíach Listovej vesnice, slamovo blonďaté vlasy som mala rozpustené miesto obvyklého copu. Mala som na sebe niečo v štýle kratšieho kimona v tmavo šedej farbe, previazané bielou látkou, a na krku čelenku so znakom Suny.
