Nováčci

„Teda Tobi, tohle bych do tebe neřekl,“ vydechl užasle Deidara.
„Já taky ne,“ přiznal se Sasori.
„Ale byl to vážně skvělej nápad.. Donutit Konan, aby pracovala v Maid kavárně je ten nejlepší nápad, co se kdy v té tvé duté hlavě zrodil,“ pochválil ho šéfik. Zbytek jen mlčky přikývl a dále se kochal pohledem na chudinku Konan.
...
Sasuke se jen lehce ušklíbl. Jeho plán vycházel přesně jak chtěl. Znovu se zašklebil, když spatřil obrys vesnice.

Přípravy na Chuniskou zkoušku vrcholí. Všichni Geninové byli zapáleni do tvrdého tréninku a v jednom kuse naháněli své senseie aby jim poradili. Naruto překontroloval poslední test, zda jsou otázky správně a čitělně napsané a zamknul je do trezoru. A šel se podívat jak všichni trénují. Samozřejmě že první koho zkontroloval, byla Kasumi.
Sledoval jí z vpovzdálí jak bojuje proti svým klonům.

„Kasumi!“ zavolal na ni.
„Můžu s tebou trénovat?“ zeptal se a přiběhl k ní.

Z posledeních sil jsem se doplazila před otevřenou bránu Konohy. Musel to být otřesný pohled na moje zkrvavené tělo. Cáry oblečení jen stěží dokázaly zastavit krvácení z mých hlubokých ran. Vlasy jsem měla slepené špínou a zaschlou i čerstvou krví.
''Konohagakure no Sato... Sbohem,'' zašeptala jsem potichu. Najednou ze strážní budky vyskočil někdo mě velmi povědomý.
''Panebože! Godarimi, co tu ksakru děláš?!''

Poslední, na koho si vzpomněl, byla v jeho očích ta nejkrásnější dívka. Měla zelené až tyrkysové oči a smála se na něj z celého svého srdce. Její růžové vlasy jí rámovaly obličej a zdobila je čelenka, značící její ohromnou sílu. Pak už jen cítil ostrou bolest, jak jím nemilosrdně proudí a neušetří ani ten nejmenší kousíček jeho už tak bitvou poznamenaného těla.

Chvíli poté cítil, že se nepřítel vzdaluje. Slyšel, jak mohutný, silný dupot utichá v dáli a mění se v šum. Potom už nic nevnímal, jen to, že tu zůstal úplně sám.

Ranní ticho Konožských ulic z čista jasna začal rušit podivný šramot ozývajíc se ze všech stran. Byl to šramot vesnického rozhlasu, který se po dlouhé době opět zapnul.
"Shizune! Už ten krám funguje?! Pusť mě k tomu, musíš do toho praštit!"
"Tsunade-sama! Už vysíláme..." Podotkla dotčeně Shizune.

„To mě nemůžeš vzbudit dřív?!" na to jen otočila oči v sloup. Kisame právě vylezl ze stanu.
„Asi budu zvracet, vyprskla blondýnka, když se na ni rozběhl první ninja.
„To si nech na potom,," Kisame ho sejmul.
„Samehada na vás čeká, vy s*ačky! Já jsem Kisame Hoshigaki, to si zapamatujte!!" spustil bojový křik a vrhl se na ně.
Itachi jich pár chytil do genjutsu, ale nechtěl parťákovi kazit radost, a tak mu jich pár nechal.
Tory tam vyděšeně stála a nadávala z plných plic, to si ale uvědomila až po chvíli.

Kami nelenila a hned přes poštolku poslala zprávu do vesnice. Když se otočila, stál za ní už jen Neji.
„Ty jsi tu zůstal?“ zeptala se.
„Asi jsi neslyšela, ale jo mám tu zůstat a postarat se o tebe.“
„Nepotřebuju, abys o mě pečoval jako o děcko, dozor fakt nepotřebuju.“ Kami věděla, že je hnusně uštěpačná, ale na milý tón byla naprosto bez šťávy.

Ačkoliv měl Rinji sklony k aroganci, před Peinem měl co dělat aby se netřásl. Rinnegan ho doslova probodával. Stáli v místnosti, ve které byla jen socha s dvěma dlaněmi a hlavou, která měla pásku přes oči. Kromě Peina a Rinjiho tam byl také Deidara, Sasori, Tobi, Zetsu, Hidan, Kakuzu a Konan.
„Tak ty se chceš přidat k naší organizaci. Proč?“ Zeptal se vůdce Akatsuki.
„Nemám důvod, v Konoze se mi nelíbilo a hlavně je tam dost lidí které chci zabít.“
„Kdo konkrétně?“

[i]Tak teď je toho na mě trošku moc....Naomi a unést. To mi zní spíš jako špatný vtip, a ještě horší je že nemám potuchy kde ji hledat..navíc když mi to táta dal jako misi *povzdech*.
Nejdřív se Sasuke, potom jeho vystoupení že se stane hokagem, někam vypaří a ani se neobtěžuje vrátit do vesnice, a teď unesou Naomi, o které nevíme ani ťuk. Teď bych měl nejdřív sestavit tým a pak se pokusit najít Naomi..teď ještě mít aspoň tušení kde začít.

[center]Itachi, ty , ktorý si trpel kvôli láske
a snáď jediný kto o tom nevedel bol len Sasuke,
TY, ktorý si len pre svoju Konohu žil
a pre svojich drahých za cenu svojho života mier bránil,
dnes už len hlboko spíš a snívaš o tom nedosiahnuteľnom mieri.


Pre svoju chorobu nedočkal si sa odpustenia,
musel si z tohto sveta odísť bez uzmierenia.
Nebol si vrahom, ba ani sebcom,
život Ťa naučil byť dokonalým hercom.


Nemal si na výber, každý vie to,
klan Uchiha musel zistiť, kde je jeho miesto.
Tvoju bolesť budem navždy zdieľať s tebou,

Kancelář v poledne:
„Jsem ráda, že jste všichni dorazili včas. Dokonce i Naruto to zvládl. Teď se dozvíte, kdo nepostoupí nebo postoupí do dalšího kola.“ řekla Tsunade.
„Tak nás nenapínejte.“ skočil jí do řeči Naruto celý rozklepaný strachy, že nepostoupí.
„To bych ráda řekla, kdyby mi pořád někdo neskákal do řeči.“ sjela očima k Narutovi. „Bylo to dlouhé rozhodování. Nakonec jsme se se Shizune rozhodli, že vyloučíme Hinatu a Shikamara.“ oznámila Tsunade. Všichni na ní vyjeveně koukali .

„Jé,co to tam je?“
„To je jeskyně a přesně tu hledáme.“
„Už tam jsme?“
„Ano, konečně.“
„Takže už dostanu chobotnici?“
„Tupče! Tu dostaneš, až ho chytíme a dáme šéfce.“
„Tak jo.“
„Vrauu!“
„Sly-slyšel jsi to?“
„Jo, pojďme to omrknout.“

Dokonale kulatý měsíc svítil na obloze. Jako jeho věrní strážci byly kolem rozesety hvězdy. Občas zafoukal vítr, který přinesl jemný písek z pouště, která vesnici obklopovala. Na jedné z mnoha střech seděl chlapec. Nemohlo mu být víc, než sedmnáct. Lehký vánek mu čechral ohnivě rudé vlasy a poletující písek se o něho otíral tak lehce, jakoby ho důvěrně znal.

Prešli už tri mesiace a Naruto spolu so Sakurou stále žijú v neskutočnom svete, kde je všetko naopak. Smutní a zúfalí, snažiac sa nájsť cestu z tohto sveta, si povedali, že prestanú na jeden deň rozmýšľať, ako sa odtiaľ dostať preč. Blížil sa deň detí, na ktorý sa Naruto tešil. Teda, aspoň tak vyzeral. Uprostred srdca ho zožierala predstava, že to aj tak nie je skutočné.

„Za tohle tě trest nemine,“ pokračoval dále a zbylí dva jen přikyvovali. Sasuke uvěznil chudinku Karin do iluze kde musí prát, žehlit, uklízet a vařit.
„Za tohle mi někdo zaplatí...” pomyslel si.
…
Sasuke na nic nečekal, zasedl k počítači, otevřel si poznámkový blok a začal cosi psát. Když byl hotov ďábelsky se usmál a začal onu věc tisknout. Naposledy překontroloval, zda je tam vše, co chtěl a v příští sekundě vyběhl z jeskyně.

V jedné ne moc vzdálené skrýši...

Všichni si celý večer užili. Okolo deváté se pomalu začali sunout domů. Kakashi tam zůstal jako poslední a tak musel platit účet. Když ho uviděl, začal se obávat, že se nedoplatí. Nakonec to ale zvládl.
Zato Sasuke, Sakura a Naruto pomalu kráčeli směrem domov. Došli před Sakuřin dům.
„Ehm. Sakuro, můžu si s tebou promluvit?“ ptal se Naruto. Pohledem naprosto jasným. Někde v soukromí.
„Ale jistě.“ odpověděla Sakura. Tak teda šli do postranní uličky.
„Počkám tady na tebe Naruto.“ houkl za nima ještě Sasuke.

Vítr mi fouká písek do vlasů
a hledím na poušť nekonečnou.
Mám pocit, že již nesnesu
tu žízeň neutišenou.

Zaujala jsem bojový postoj.
„Byakugan!“ Nejimu se kolem očí objevily žíly. Rozběhl se proti mně a já se obratně vyhýbala jeho útokům.
„Kuchiyose no jutsu!“ Všude kolem byly vrány, které zastínili slunce a já je poslala přímo na něj. Složila jsem pečeť.
„Kage bunshin no jutsu.“ Stačil pouze jeden. Hned na to jsem použila techniku problesknutí a ukryla se před svým protivníkem. Prvně se podíváme, jak je schopný. Uvolnila jsem techniku přivolání. Neji se rozběhl proti mému klonu.

„Aké milé že si prišla na návštevu po tej dobe!“ slizko sa usmial Orochimaru na bloncku, ktorá sa vovalila cez bránu ako veľká voda.

Na tréninkovém místě číslo sedm jsme nakonec zůstali až do pozdního odpoledne. Mohl za to hlavně Sasuke, jenž se poté, co skončil Kakashiho test, domáhal odvety, protože jeho vítězství „jen tak tak“ se mu moc nezdálo.