Nováčci
„Naruto přestaň!“ křičela na mě bábi Tsunade.
„Nepřestanu! Zabil Jiraiya!“
„Naruto, tímto přístupem probudíš chakru Kyuubiho a bude zle!“
„To je mi jedno!“ rozběhl jsem se proti Orochimarovi, jenže ten proti mně vytáhl čepel, kterou měl na zádech a já se nabodl.
„Naruto!“ zaječela bábi Tsunade.
„A máš to, ty zmetku,“ usmál se Orochimaru.
„Byakugan!“ uslyšel jsem matně v lese. Hinata?
„Naruto? N-Naruto-kun!!“ ječela. Moje hlava pomalu klesala, až jsem ztratil vědomí.
„Když myslíš,“ zakončila jsem a otočila se zpět k Shikamarovi a Chojimu, kteří s úšklebky na tváři pozorovali naši slovní přestřelku.
„Fajn, co teď? Nevím jak vy, ale já jsem vcelku unavená.“
„Měl bych nápad, ale to záleží tady na tě dvou trubkách,“ ušklíbl se Kiba. Asi tím chtěl Shikamarovi vrátit to, jak mu připoměl, že jsem ho právě porazila.
„Co máš na mysli?“ zeptala jsem se ho podezřívavě, ale on se to otočil ke klukům.
„Pamatujete si naši akcičku před týdnem?“
Záliba v pěkných a mladých ženách,
to bylo tvé poznávací znamení.
Takto jsi "získával informace" o něčem co není.
Takto jsi žil jistě i v tvých snách.
Bílé dlouhé vlasy,
jenž jsi používal jako štít asi.
Jedno však musí nechat se ti,
neměl jsi nikdy problémy s pamětí.
Byl jsi učitel mého otce, Yondaimeho,
toho hrdinného Hokageho.
Své blízké jsi miloval,
a jako poklad jsi je opatroval.
Když jsi mě uči rasengan,
myslel jsem si, že to nedám.
Však tvoje víra ve mne, mně ozářila.
Síla do mých rukou se vlila.
Za městem:
„...konec hlášení.“ doznívalo z rozhlasu, který sem byl slyšet z města. Sasukemu se v hlavě rodil nápad. Původně měl v plánu zničit Konohu, ale teď ho napadlo něco mnohem lepšího.
Takže to udělám takhle: Půjdu za Hokage se omluvit. Když mě z Konohy skoro každá holka zbožňuje, tak nebude problém, aby mě zvolili. Všechny ostatní úkoly zvládnu hravě. Stanu se Hokagem a město bude v mích rukách. Muhehehe. Říkal si Sasuke v hlavě a začal se ďábelsky smát.
U brány:
Sasuke:
Itachi, bratře, vrať se mi,
ted přišlo duše zatmění.
Já jsem tu sám ach bratře můj,
vrať se mi zas a při mně stůj.
Ach vrať se, bud tu se mnou zas
jak rád bych vrátil onen čas.
Však chtít bohužel nestačí
vrať se mi bratře,Itachi
Itachi:
Ach Sasuke, drahý bratříčku,
polož mi na hrob kytičku,
a zavzpomínej na ty časy,
kdy všude bylo plno krásy.
Kdy byl jsem ty, já, pořád spolu,
ruku v ruce, nahoru, dolů.
Bratře já vrátil bych se rád,
však věř mi, není o co stát.
Před čtyřmi lety.
Staré město Aquila. Na první pohled vypadalo hezky, skoro až ráj na zemi. Přístav, pěkné hradby, hrad na kopci, pěkně vysoký kostel a dokonce i mělo svoji podzemní část. Bohužel ale detailnější pohled ukáže, jaké zrůdnosti toto město skrývá. Mezi zdí ohraničující pozemek kostela a zdí samotného kostela odpočívalo sedm lidí. Zjevně vydýchávali útěk.
„Tohle je peklo. Myslíte, že se odtud někdy rychlo-dostaneme?“ Zeptal se jeden z klečících mužů.
Před třemi dny podlehla Suna – vesnice ukrytá v písku. Nyní se ve vesnici Skryté v Listí chystá nespočet jouninů a chunninů na boj proti Uchihovi, který již takřka pozřel všechnu sílu a čakru Funsaie. Někde mezi tím se dvě osoby vzdálily od všeho toho shonu a blížili se k pokoji muže z oné dvojice –
„Shizune dones mi čaj! Není mi nějak dobře!“ kříkla Tsunade.
„Ano Tsunade-sama.“ odpověděla Shizune.
Tsunade začala kašlat. Sice nepostřehnutelně, ale určitě ano. Mezi kapičkami co vykašlala, byly i miniaturní kapičky krve. Tsunade ovšem nevěděla o blížící se nemoci, protože ty kapičky byly tak malé. Myslela si, že je to normální kašel.
„Tak kde je ten čaj sakra?!“ křičela už naštvaná Tsunade.
„Už se to nese Tsunade-sama. Jste v pořádku? Jste nějaká bledá.“
„Jsem v pořádku. Je to jen kašel.“
Tory dost pochybovala, že budou mise úspěšné, ale nic nenamítala. Obě si odešly sbalit věci, popřály si hodně štěstí a rozloučily se.
Rozdělily se a vyšly každá jiným směrem
(Rozhádaný tým Tory - Deidara)
Po chvíli Tory konečně uviděla svého bráchu. Když si ale všimla jeho výrazu, zamrazilo ji.
„Proč jsi mě hledala?! Neříkal jsem ti, abys zůstala v Iwagakure?"
„To jo, ale-"
„Pojď už, musíme tam být co nejdřív. Tady to není nic pro tebe. Celkově nic pro holky. My jsme zločinci! Chladnokrevní zabijáci! Tak si to uvědom."
Bolesť, celé to bolo o nej.
Každá kvapka potu, čo som ju obetovala.
Každá slza, čo sa mi z oči vykotúľala.
Každá modrina od úderu, rezná rana od kunaju, odrenina od pádu.
Tým všetkým som si prešla, len kvôli tomu, aby som už nebola zbytočná. Tvrdo som trénovala. Tsunade-sama je výborný sensei. Jej tréningy sú náročné, ale užitočné. Chvíľami som nenávidela celý svet. Kolená sa mi podlamovali od únavy a čakala som, kedy to už moje telo nevydrží.
Byl příjemný jarní den. Abych pravdu řekl, taky byl duben. A Vesnice ukrytá v listí byla plně probuzena. Žádné podivné souboje a války, byl klid, který přerušoval jen zpěv ptáků. Lidé se věnovali svojí práci, děti si hrály venku, až na jednoho muže. Vzhledově připomínal nějakého cestovatele, kvůli jeho okrové cestovní brašny na zádech. Krom té tašky měl na sobě hnědou mikinu na zapínání, zdobenou motivem tygřích pruhů. Pod tou mikinou měl černé triko s krátkým rukávem, které lehce odhalovalo jeho vypracovanou postavu.
Konečně jsem ho spatřila,
plného hněvu a zla,
do té podoby,
do té jsem se kdysi zamilovala.
Oči černé jak noc sama,
pleť bledá jak sníh,
to s tebou udělal Orochimaru-sama,
prosím, odpusť mi můj hřích.
Stejně jako můj sen,
tak i já upadnu v zapomnění,
že náš tým bude zase jeden,
to je jen sladké vábení.
„Sasuke!“ Vyhrknu spěšně,
dívám se na něj jemně.
„Chci jít s tebou!“ Naléhám osamocena,
nikým nezrazena.
Dívá se na mě s vražedným úmyslem,
na zemi ležíc jeho kamarádka,
začínám se klepat strachem,
Všichni se vraceli z cvičiště, Kasumi, Hatashi, Shiro a Shin šli oslavit vítězství zatímco Hikari s Gesej vymýšleli další pikle. Když Sasuke, Hin a Naruto šli domů potkali Sakuru.
„Sasuke! Můžeme si promluvit?“ zeptala se Sakura.
„J-Jo.“
„Uvidíme se potom. Pojď Hin.“ řekl Naruto a odešli aby nerušili.
„Sakuro, vím že omluva nestačí a proto odejdu z Konohy.“ řekl Sasuke.
Pohlcen do tmy temnější než noc,
chvíli to trvalo a objevil se u zapečetěné brány.
Kyuubi se rozhodl, že Narutovi nabídne moc.
"Společně se můžeme stát světa pány."
"To není důležité, spíš na ochranu přátel mi ji půjč!"
Nenechal se Naruto zlákat.
"Jsi hlupák své nepřátele muč!"
Vzteky začal se na Naruta sápat.
"Nezpomeň, že zálží na mne,
jak tvou sílu využiju."
Zdá se že ho a jeho vůli nepřežiju,
pomyslel si Kyuubi temně.
V tom vzpomněl si na Narutovu touhu.
"Můžeš ji využít ke zjednání míru!"
Útoky ho zasiahli postupne a v neuveriteľne rýchlom slede. Zdvihla sa obrovská prachová clona, no rinneganom som čo-to videl. Chvíľu trvalo, kým sa usadil. Začalo pršať. Na bojisko dopadla prvá kvapka. Bola nezvyčajne veľká. A vlastne ani nemala tvar kvapky. Bol to zhluk vody v tvare guľôčky. Stál som uprostred toho všetkého obklopený chakrou Juubiho. Kvapka sa nebezpečne rýchlo blížila k zemi a niesla so sebou zmenu. Cítil som to svojim šiestym zmyslom. Bežné zmysly to nevedeli zachytiť.
Kdo vlastně jsem?
Jsem temnota...
Proč jí jsem?
Protože chci...
Ale proč chci?
…
Jsem zrůda??
Ne nejsem...
Jak to vím?
…
Jsem mstitel?
Ano jsem...
Proč?
Pro pomstu...
Co když už nechci?
…
Zabil jsem ho?
Ano...
Proč jsem to udělal?
Ublížil mi...
Ale měl mě rád... Tak proč?
…
Proč teď stojím nad tělem té dívky?
To já jí ublížil...
Ale proč?
Stála mi v cestě...
Stejně jako on?
Ano jako on...
Proč to tak bolí?
…
Proč jsem zničil Konohu?
Protože to ona za to mohla...
Ale proč jsem ublížil i svému týmu?
„Sakra, ďalšia blondína a tiež má vlasy v očiach,“ neodpustil si Hidan, keď zazrel dievča na konári.
„Nechaj si to pre seba ty masochistická mníška!“ štekol naňho Dei, ktorý veľmi dobre vedel na čí účes sa naráža.
Cítil som sa hrozne. So zranenou nohou som sa nemohol rýchlo pohybovať. To mi tiež kazilo polnočné zabávanie pána. S takou nohou som nemohol urobiť ani jeden krok, nieto ešte Tanec ohňa, ktorý je z pomedzi všetkých najnáročnejší. Chcel som pánovi tancovať, ale nemohol som. Aj ja sám som si uvedomoval, aké je to nebezpečné zranenie. Ale, chcel som mu spraviť radosť.
Pozrel som sa do izby, kde som prenocoval spolu s Uchihom. Ten tvrdo spal. Ale hádzal sa z boku na bok. Muselo sa mu zdať niečo zlé. Rozhodne.
Naruto si vykračoval k Budově Hokageho s obálkou v ruce.
„Co mi asi tak babča může chtít?“ Přemýšlel zmateně, než došel ke schodům.
„Snad to bude důležité.“ Zamrmlal, než začal stoupat po schodech. Na jednání Rady panoval zmatek. Padal jeden dotaz za druhým, stejně i tak mírné nesouhlasy.
„On? Není na to příliš mladý?“
„A ještě k tomu Jinchuuriki.“ Kolovalo po členech rady. Tanma s Tsunade zůstávali v klidu.
,,Hokage-sama, tři dívky z Vodopádové vesnice čekají za dveřmi. Říkaly něco o chuuninské zkoušce.“ Kotetsu stál před Tsunade a z jejího nevraživého pohledu se skoro celý klepal. Někdo mu zapomněl říct, že má špatnou náladu a teď to vypadá, že to schytá on. Kupodivu se nakonec Tsunade jen klidně opřela o opěradlo židle. „Ať jdou dál a ty se potom okamžitě vrať na své místo.“ Znovu po něm hodila pohledem, který jasně naznačoval, jak to dopadne, jestli nezmizí co nejrychleji.
