Nováčci
A tak obě dívky pokračovaly v hledání jídla.
„Co je to vlastně za knihu?"
Tory se pořádně podívala na přebal knihy:"Tajemství a záhady starých domů," přečetla.
„A to tě baví?" najednou se o to ale přestala zajímat, protože jí zas zakručelo v břiše. „Už toho mám dost! Jdu najít tu kuchyň, nebo co tu mají, a klidně půjdu sama." Dupla se naštvaně Mira
„Já jdu s tebou." Obrátla oči v sloup Tory.
„No tak jo. Kam půjdeme?"
„Víš co? Veď nás ty, ať pak neříkáš, že je to moje vina," vyplázla na Miru jazyk.
Vyšlo to. To boli zrejme prvé slová, na ktoré sme sa zmohli po príchode do Raidenovej skrýše. Obom nám odpadol veľký kameň zo srdca. Konečne trochu bezpečia. Keď Raiden nadšene zvolal, že vystupujeme, bol som neuveriteľne zvedavý, kde sme sa to vlastne dostali. Zoskočil som z koča, oprášil som sa od sena a poobzeral sa po okolí. Zistil som, že sme stále v tom istom meste, avšak v rozdielnom prostredí. Chvíľami som aj mal pocit, že sme skutočne v inom meste.
Tak sme teda išli. Taký pocit, aký som zažíval teraz som ešte nezažil. Nevedel som ho identifikovať.
‚To je láska,‘ vyrušil ma zo sústredenia Juubi, ‚poznám to od Naruta,‘ zasmial sa.
‚Ale veď ju poznám sotva pár hodín,‘ odporoval som mu.
‚Všetko, čo ti hovorím, je pravda. Si zamilovaný,‘ uchechtol sa.
‚Takmer si s ňou neflirtoval. Vypytovať sa na jej rodinu je naozaj romantické,‘ použil iróniu, ‚nechaj ma k nej prehovoriť a ukážem ti, ako sa to robí.‘
Tanma se odebral k sobě domů a doufal, že tam najde jednu určitou osobu.
„Eli-chan?“ Oslovil ji Tanma opatrně. Jmenovaná sebou polekaně trhla, ale na chvilku zůstala stát, neotočila se k Tanmovi čelem.
„No tak. Musím s tebou mluvit.“ Žádal Tanma a Elika se už konečně otočila čelem. Tanmův zjev ji překvapil. Až na ty kruhy pod očima vypadal stejně. Přesto se nechtěla svést a šla tvrdě.
„Co chceš? Můj život?“
„Omluvit se.“ Odpověděl jí Tanma tiše, skoro až smutně. V Elice hrklo, ale pořád mu nechtěla uvěřit.
ČTYŘI BLESKY-1
V jednom z lesů mezi Kamenou a Listovou, bylo velmi rušno. Větší rota shinobi z Kamené se připravovala na další postup směrem ke svému nepříteli, ano, právě probíhala válka mezi dvěma mocnými vesnicemi, které spolu již mnoho krát bojovali. Listová VS Kamená. V této době po Čtvrté velké válce ninjů, po níž se ihned rozpadla aliance vinou lidí, kteří měli až příliš velký a špatný vliv na káge. Tato válka začala teprve nedávno, ani jedna strana zatím neukázala, jakou má moc.
Vlasy černé jako noc,
neodhalí svou pravou moc,
vždy ale přispěchá na pomoc.
Oči černé s odleskem půlnoci,
však rudými se mohou stát a září v noci.
V srdci jí nosí a není už jim pomoci.
On miluje ji, ona miluje jeho.
Jemu není dáno být u ní a jí zase u něho.
A tak ptá se sám sebe, hledá-li někoho.
Někoho, kdo jim lásku dá,
zda lístek Sakury, co na zem padá,
či krkavec, co po nebi létá?
A při hledání našli sebe,
Ona jeho a On ji, a mohou jít spolu do nebe.
Někdo je však volá,
On náhle zjistní, že to není Ona,
„To snad ne!“
„Co je, co je co je?“ přiskočí k němu Sakura s Narutem a nehlédnou mu přes ramena do rozevřené knihy.
„Co to -.“ Na první straně deníku se nacházela přeškrtaná jména, některá jim až moc známá.
Prošel mezi záclony za princeznou. Jak mile se dostali do místnosti princezna ustoupila stranou. Naskytl se mu pohled na potemnělou obrovskou sochu devítiocasého. Před packami byl obrovský obdélník a na něm byl tentokrát zlatý polštář se zelenými střapci. Na vrchu ležel další fenek. Jeho srst nezářila zlatě, nýbrž bíle.
„Teto Kimiko. Je tady,“ hned co dořekla větu, otevřela Kimiko oči a Kyuubi taky zbystřil. Naruto se jen užasle díval.
„Tak, jak jde pátrání?“ Zeptal se Kiro, když se vedle něj objevil Kadar.
„Špatně. Tanma byl hozen do Pekla, a horší je, že se nemůžu vrátit k němu.“ Při Kadarově odpovědi Kiro rychle vstal od stolu a přešel k Tanmovi, který měl pořád tmavé oči.
„Mimochodem, jak dlouho je mimo?“ Zeptal se Kadar, když přišel za Kirem.
„Necelejch čtrnáct dní. A Eličin termín se taky pomalu blíží.“ Odpověděl Kiro a klekl si k Tanmovi.
„Nějakej nápad, jak se podívat na Tanmův postup?“ Obrátil se Kiro na Kadara.
Slnečné lúče zalievali Konohu a dodávali jej zlatistý nádych. Deti pobehovali po uliciach a hrali sa na ninjov. Vyzeralo to na pokojný deň. Aspoň zatiaľ, kým sa ľudia nedozvedia, čo sa stalo. Jeho bezvládne telo som niesol v náručí a za mnou ostávalo už len ticho. Hrobové ticho. Po lícach sa mi kotúľali slzy. Nedbal som na to, že som chlap a tí by nemali plakať.
Tanma seděl ve skalnatém prostředí. Přesně tak to v jeho srdci momentálně vypadalo. Měl rád přírodu, rád ve svém volném čase seděl někde venku a relaxoval. Seděl na vrcholku jedné skály a sledoval západ slunce.
„Uf, klika, že jsem ho stihl zastavit.“ Ozval se za ním Kadar a lehl si za Tanmu. Tanma se ani neotočil.
„Nebyl jsi to ty.“ Pronesl Tanma klidně, skoro tiše.
„Jak to myslíš?“ Zeptal se Kadar a Tanma trošku zvedl hlavu.
„Nestihl by jsi to.“
Ráno se obě holky vzbudily v úplně jiné místnosti. Byly tam dvě postele, okno orientované na západ a celý pokoj působil holým dojmem.
„Snídaně!!!" ozval se najednou výkřik. Znělo to hodně jako povel.
Mira se ze všeho nejdřív začala zajímat kde jsou.
„Proč se tak zajímáš?" ptala se jí rozespale Tory,„vždyť je jedno, kde jsme..."
„No jasně, tobě je totiž všechno úplně jedno," hádala se černovláska.
„No co?"
„Snídaně" ozvalo se zezdola tentokrát hlasitěji.
„No jo ku*va!" zařval někdo.
Ozvalo se dupání několika lidí.
Padal som strmhlav na toho ninju. V ruke som zvieral kunai.
„Ja som klon,“ povedal s kľudom môj klon. „A originál je nad tebou.“
Vtedy som sa vo vzduchu otočil, dopadol na ninju nohami a vrazil mu kunai do hlavy. V tom okamihu z neho začala tiecť voda a postupne sa rostiekol.
„Čo to......“ neveriacky bľabotal Uchiha.
Pozrel som sa na neho. Na tvári mal výraz totálneho debila. Ústa mal otvorené a oči vypúlené, úplne ako Haruno.
Nemohol som si pomôcť a zašklabil som sa.
„Naruto, sústreď sa!“ zahriakol ma Kyuubi.
Zbytek hodiny Yumiko spíš prospala. Na rozdíl od akademie, kde po spících studentech učitelé házeli předměty, jen aby je probudili, tady to nikdo neřešil. Přece jen si studenti školu musí platit a tak záleží na nich samotných, kolik toho během hodiny poberou. Dokonce i druhá hodina proběhla bez problémů.
Byla přestávka a všichni se spolu vesele bavili. Yumiko seděla znuděně na svém místě. Nejspíš by usnula, kdyby ji nebudily hlasy jejích spolužaček, které seděly před ní.
„Dneska je tu nuda, co holky.“ povídá ostatním Karin.
Samotná svatba nebyla problém. Všechno šlo jak po drátkách. Teda, dokud Kiro nevymyslel únos nevěsty. Zprvu to vypadalo v pohodě, když šla Elika po Tanmově pravici a Kiro ji později odtáhl. Jenže i v ten moment někdo přišel čelem k Tanmovi a vhodil mu do očí nějaký prášek. V ten samý moment Tanmova levačka vystartovala a zabodla se do krku toho, kdo mu hodil to svinstvo do očí. Kiro se chtěl otočit na Tanmovu reakci, zahlédl jen dva muže padající k zemi. Únos nechal být a šel pro svého přítele. Okolní lidi se hned rozprchli.
„Kakashi, vidíte něco?“ zašeptala Sakura. Ona a Kakashi stáli smáčknutí za balvanem, zpoza kterého Kakashi obezřetně vyhlížel svým sharinganem. Zlehka se dotýkali rameny. Kakashi nasál vzduch a zavrtěl hlavou.
„Nic. Co ty, cítíš je?“
Ani Sakura je necítila.
Ráno pri raňajkách na mňa čakal otec, čo bolo zvykom, keď som išiel niekam na misiu.
Vstal si predo mňa a spustil: „Som rád, že si sa vrátil domov, a že si sa stal tak skvelým ninjom. Som neskutočne hrdý na to, že ti to môžem oznámiť práve ja.“ Podal mi obálku, ktorú som veľmi rýchlo otvoril. Moja žiadosť do Anbu bola prijatá a nástup je hneď, ako sa vrátim z najbližšej misie. Nevedel som, čo povedať. Všetko, o čo som sa snažil, sa plnilo rýchlo, a po včerajšku mám dojem, že až príliš rýchlo...
Úvod
Mír mezi vesnicemi trval už nějakou dobu. Z toho důvodu bylo den ode dne míň a míň misí. Nováčci přestávali mít možnost pořádně potrénovat své techniky a získávat zkušenosti z bojů. Konoha proto zavedla dvě nové školy, které se zaměřovali právě na takové lidi. Jedna z nich dokonce dokáže žáky kompletně připravit na chuuninské skoužky. Bohužel tato škola je zároveň placená.
1
Poviedka nijak nenadväzuje na dej anime ani mangy. Vlastne sa začína pár mesiacov pred Narutovím zložením (respektíve nezložením) skúšok na akadémii. Túto poviedku berte ako medzitím v inej Naruto-dimenzii. 
______________________________________________________________________
Deväť čiernych tieňov preletelo pomedzi stromy a zmizlo v tme. Hýbali sa takou rýchlosťou, že aj trénované oko by malo problém zahliadnuť ich. Udržiavali pevnú formáciu medzi konármi, po ktorých sa hnali. Z vetvy na vetvu, nehlučne a takmer neviditeľne.
Vítám Vás, milí budoucí kolegové, u druhého záznamu. Vaše řady sice po první demonstraci poněkud prořídly, nicméně děkuji za přízeň a nezapomeňte si dělat poznámky.
Minule jsem Vás provedla záznamem s Uchihou Sasukem, jehož případem jsem se nadále nemohla zabývat. S osobních "nesobeckých" důvodů (doslovná citace) musel svůj zájem obrátit jiným směrem. Naštěstí pro Vás (a hlavně pro mě, odněkud peníze na provoz brát musím) je tady spoustu dalších méně či více narušených jedinců.
