Nováčci

Opřená o kliku se dívala na ninju, jak se k ní pomalu blíží. Ozvalo se cvaknutí zámku.
„Zamkla jsi?“ zeptal se poněkud překvapeně.
„Už toho mám dost. Mám dost toho, jak si zahráváš nejen se mnou, ale i s ostatními. Takže ať mě to bude stát cokoli, zabiju tě!“zasyčela vztekle a jen taktak se držela, aby po něm nevystartovala a nevykuchala z jeho břicha všechny orgány.
„Ty a zabít mě? Nechtěj mě rozesmát. Oba dobře víme, že na to nemáš,“ usmál se povýšeně.

Opravdu byl to Neji, byla připravená na všechny možné varianty... ale tohle ji doslova vyrazilo dech. V břiše cítila tisíce motýlků, její mysl byla zakalená, bylo ji na omdlení a u srdce cítila příjemné teplo. Byl to ten nejúžasnější pocit co kdy zažila. On to cítil úplně stejně, oba se nezmohli na slovo. Jen si hleděli do očí a nechávali se unést příjemnou atmosférou. Po chvíli začala hrát pomalá a velmi romantická hudba, Neji přistoupil s Hinatě blíž a chytl ji klem pasu.

O pár minut později…

Naruto si pochutnává už na své dvanácté misce rámenu. Teuchi vyhlásil slevu na dnešní rámen, hlavně pro Naruta. Znamenalo to, že jedlíci, kteří doopravdy snědí hodně misek, tak když si dají deset misek rámenu dostanou dvě k tomu zadarmo.
„To byla dobrota, ale přejedl jsem se, jako vždy. Miluju rámen!! Můj milý rámen-chan.“

Kurama hleděl do ohně. Plamínky vesele tančily a vytvářeli podivuhodné vzorce. A však Kurama nebyl přítomen. Byl uvnitř své mysli, ani zde nebyl člověkem, nýbrž liškou s devíti ocasy.
„Proč i tady vypadám jako on? Doufám že mi to kyuubi nějak vysvětlí,“ kráčel dál stokou dokud nenarazil na otvor, který vedl ke kyuubiho kleci. Šel dál tunelem. Konečně došel na konec a před ním se válel původce všeho.
„To ti ta voda nevadí?“
„A měla by?“ odpověděl znuděným hlasem Kyuubi.

Kapičky potu stékaly dívce po bledé tváři. Její zrak úpěl na šedovlasého muže s jedním okem sharinganu. V obou rukách pevně držela katany a byla připravená na útok. Odrazila se od země a v mžiku se přesunula blíže ke Kakashimu. Objevila se za jeho zády a chtěla na něj zaútočit, ale Kakashi včas zareagoval a útok odrazil. Uchopil její ruku a srazil jí k zemi, nárazem na povrch se rozplynula v hustou mlhu. Byl to jen klon vytvořený z velké hustoty mlhy. Kakashi se otočil a v uličce neuviděl nic jiného než jen mlhu.

Naruto doběhl ke Konoze, ale myslel, že asi omdlí. To co viděl byla jeho jedna z větších nočních můr. Ihned se dal do boje, ale pak ho někdo chytl za tričko a vzal stranou.
"Co se děje?" Zeptal se Naruto.
"Musím ti něco říct," odpověděl pan záhadný.
"Co mi chceš říct? A kdo vlastně jsi?" Zeptal se zoufale a rychle Naruto. Chtěl dál bojovat, ale on mu v tom bránil.
"Znáš mě, jsem Kiba ty tupče a musím ti říct že, někdo zemřel," Odpověděl mu Kiba, ale už smutněji.
"Kdo? Kdo zemřel?" Optal se Naruto, tentokrát zvědavě.

Do nemocničnej izby prúdilo cez odhrnutý záves slnečné svetlo. V izbe nikto nebol okrem jednej postavi, ktorá ležala na bielej posteli. Postava sa rýchlo posadila. Z kúta, kde padal tieň, sa ozval hlas.
„Tak už si vstala?“ Spýtal sa hlas.
Modrovlasá dievčina rozmýšľala, kde ten otravný hlas počula. Netrvalo jej to dlho.
„PEIN!!! Čo tu robíš?!“ vykríkla, no hneď stíšila hlas.
„Čo by som tu robil? Prišiel som sa pozrieť ako spĺňaš moju misu, ktorú som ti dal. A vidím, že sa ti v tom nijako nedarí.“ Oznámil jej menovaný.

Hinata

I když to víš,
musím to říct znovu.
Teď právě spíš
a já o odvahu říkám Bohu.

Vlasy barvy zlata,
oči jasně modré,
veselá a vtipná povaha
a když jsme spolu, vše je hned dobré.

Naruto, proč si mě nevšímáš?
Jsem z toho zoufalá.
Srdce na pravém místě máš,
já však nejradši bych se schovala.

Gaara

Vždy sám
už tě to štve.
Odpověď ti dám,
Shukaku se v tobě nezapře.

Když krev na svých rukou máš,
v měsíčním světle je temná.
Ty vlastně odpověď znáš,
tvoje duše je bíločerná.

„Pusť mě, sakra! Okamžitě mě pusť, zelenáči!“ křičela Natsumi přes celý les a snažila vyprostit ruce z Leeho sevření, i když už neměla zrovna energie na rozdávání.
„Ty máš ale výdrž, nešij sebou tolik a ztiš se, nebo nás najdou,“ napomenul ji Neji.
„Ku*va okamžitě mě pusť! Až se mi dobije chakra, vlastnoručně vás sejmu!“ nadávala už trochu zadýchaně.
„To nepřestaneš nikdy žvanit?“ zeptala se otráveně Tenten a protočila očima.

Noc sa prehupla do svojej druhej polovice. Studený dážď ustával, ale blesky, sprevádzané besnením hromov, stále rozjasňovali temnú oblohu. Zetsu premýšľal nad jeho možnosťami. Prioritou bolo stále zničenie Konohy, ale aj nepadnutie do zajatia. Zetsu sa rozdelil a biela časť zaliezla pod zem. Čierna polka dokonale zapadala do noci. Jeho pohyby tichej šelmy, prikrádajúcej sa ku koristi, nebol i postrehnuteľné ani pre najlepších ninjov. Za pomoci senzibilných vlastností zistil, že v Konohe je asi polovica bežného počtu shinobiov.

Zavrela oči. „Vieš čo buď ticho." Povedalo modrovlasé dievča čiernovlasému mužovi.
„Zapamätala si, si všetko?" Ignoroval ju čiernovlasý muž.
„Samozrejme, že áno a tiež mám všetko so sebou. Nie som žiadne decko." Znudene mu odpovedala.
„Ale si, si istá? Čo ak sa pomýliš, čo keď si niečo zabudneš, čo budeš potrebovať ..." ustrašene hovoril muž.
„Alebo čo keď si zabudnem hlavu a nebudem sa..." skočila mu dievčina do reči, ale nedopovedala, pretože ju muž objal.
„Nedovolím, nikomu ani ničomu, ublížiť ti." Pevne ju objal.

„Proč jsi utek?“
„Nesmíš mě tolik chválit. Pak jsem z toho v rozpacích.“ Tím Kurama ukončil debatu a šli dál. Konečně byli u Sakury doma.
„Tak pojď přeci nezůstaneš venku, nebo snad chceš?“ Zeptala se Sakura s ironií v hlase.
„Ehm, radši počkám venku“ Sakuru to překvapilo, ale bez dalších otázek se vydala do domu. Naruto si oddychnul. Aspoň si trochu odpočnu. Bez dalšího váhání se natáhnul před práh domu.. Z ulice se ozývaly pochvaly směřující na krásu lištičky. Naruto si tyto pochvaly vychutnával.

Natsumi pomalu otevřela oči. Měla připoutané ruce ke zdi nad hlavou a nohy zase k podlaze. Byla zamčena v nějaké tmavé špinavé cele.
Ach jo, nechat se chytit. Měla jsem víc trénovat, povzdychla si. Pokusila se uvolnit ruce z pout, ale byly připevněné opravdu pevně. Nohy na tom byly podobně.
„Takže jsi už při vědomí? Byla to asi moc měkká rána,“ odemkla dveře osoba a vešla dovnitř. Natsumi zvedla hlavu, aby viděla příchozímu do obličeje.

Týždeň trval neuveriteľne dlho. Asi preto, lebo teraz nespávam a noc čo noc trénujem. Ale zatiaľ som nikoho nezabil. Kyuubi je sklamaný a ja som smutný, že je sklamaný. Nedokážem splniť jeho príkaz.
„Nerob si z toho ťažkú hlavu,“ milo sa mi prihovoril Kyuubi.
„Nedokážem splniť príkaz,“ zamrnčal som.
„Ja viem, že to dokážeš,“ povzbudzoval ma Kyuubi.
Asi by som mal mať na tvári výraz vďaky, ale momentálne mi nič náladu nezdvihne, len to, že niekoho zabijem.

[i]Vynořila jsem se z chodby a slunce mě udeřilo do očí. Pomalu jsem došla až k nim a Genma dal povolení k boji. Okamžitě jsem odskočila do ideální vzdálenosti od Naokiho a připravila se. Abych zachytila každý jeho pohyb, jsem ani nemrkala. Pozorovala jsem i okolí kolem a všimla si velkých kaluží vody, to se mi hodí. Naoki vystartoval. Vytvořil několik Kage Bunshinů a hodili po mě shurikeny. Vyskočila jsem do vzduchu, abych se vyhnula, vytáhla katanu a sekla za sebe. Zpoza mě se ozvalo dvakrát PUF!, a já si ověřila, že už tam žádný není.

Chci uchopit všechnu sluneční zář,
pak pohlédnout na tvou chladivou tvář.
Chci, aby bylo hřejivo a oheň plál,
a zároveň tebe – abys o mě stál.

Toužím mít obojí zároveň,
tak si podmínky stanoveň.
Jenže dokuď ve mně plamínek jest,
můj život stává se trest.

Nemůžu nechat ho zhasnout,
přesto chci také nad životem svým žasnout.
Ale to můžu jen, když vidím tebe,
tak kam mám jít, do nebe?

Tvá duše je ozvěna k pomstě,
k čertu s tebou, zab tě!
Ne....To nikdy nedopustím,
ale ani ti neodpustím.

Ohýnek stále vesele tančí,

„Někdo nás sleduje,“ řekl najednou Sasuke, běžící vedle mě. Otočila jsem na něj hlavu. V očích mu zářil rudý Sharingan.
„Kdo nás sleduje?“ zeptala jsem se ho a pozvedla jsem obočí. Zastavila jsem a zbytek skupinky za námi taky.
„Nejspíše Naruto a ostatní,“ odvětil mladý Uchiha a pokrčil rameny. Zamyslela jsem se. Nejspíše budou ještě daleko, měli by jsme pokračovat v cestě vzduchem. Podívala jsem se na Deidaru, který ihned pochopil a začal tvarovat.

Rin šla někam na procházku do lesa u vesnice. Byla šťastná, že si na všechno vzpomněla a už nemusela poslouchat toho slizouna. Najednou ji někdo chytil za rameno a strhl na zem.

„Sakra. K...,“ nestačila doříct větu, protože jí překryl rukou ústa.
„Buď v klidu. Kdyby někdo zjistil, že jsem tady, byl by to průšvih,“ upozornil ji chlápek klečící před ní. Rin jeho ruku silou oddělala.

Co to? Co se zase stalo? Bývám v bezvědomí nějak často. Už ale vím, že to není smrt. Kdy už konečně zemřu? Všechno by bylo jednoduší.
Natsumi pomalu otevřela oči a natočila hlavu. Byla v místnosti jí povědomé, ale nemohla si vzpomenout.
„Oh, takže jsi konečně vzhůru?“ zaslechla velice známí hlas, „Teda řeknu ti, být takhle dlouho mimo, aniž bys byla zraněná... To je divný i na tebe ne?“ Dívka si sedla a pohlédla na Deidaru, který přicházel blíž k ní. Nakonec si sedl na židli vedle postele.

Načiahol sa za chrbát a nasadil si kapucňu. Otočil sa a kráčal späť k nám. Keď prechádzal okolo mňa, povedal tak potichu, že som to počula iba ja: „Urob to ešte raz a ja ti sľubujem, že to bude tá posledná vec, čo kedy urobíš.“
Popri Sasukem prešiel tak, že doňho strčil plecom a ani sa neunúval ospravedlniť.
Prišiel na svoje miesto a sadol si. Načiahol sa po tašku a vybral z nej malú knižku. Otvoril ju a začal si čítať.
Nejaký chalan sa priblížil k oknu, že ho zavrie.