Nováčci

Dívka běžela lesem. Pořád více zrychlovala a snažila se, aby odtamtud co nejdřív zmizela. Přeskočila spadlý strom a ucítila bodavou bolest na boku. Přitiskla si na něj ruku a snažila se nevnímat bolest. Vyskočila a odrazila se od velikého kamene, dopadla na větev stromu.
Tam se zastavila. Opřela se o kmen stromu a vydýchávala se. Pohlédla na svůj bok a rychle odvrátila pohled. Pak z něj dala pryč ruku a podívala se na její dlaň. Byla celá od teplé krve.

Dívka se protáhla a se zakloněnou hlavou hleděla na hvězdnatou oblohu. Seděla na staré, ztrouchnivělé kládě, kdesi stranou od vesnice, od ruchu, spěchu, všeho. Pryč od něj.

Trochu posmutněle si vybavila jeho chladnou tvář, a zeptala se v duchu: „Proč jsi takový?“ Dělal jí starosti, zvlášť od té doby, co zjistil to o Narutovy a Hinatě. Vždycky jsi nablízku, ale přesto na tebe nemohu dosáhnout. Jsi jako měsíc, tak důvěrně známý a tak chladný, nedosažitelný.

"Tak, můžem začít?" řekl Kakashi s úsměvem schovaným pod maskou.
"Jasně!" řekl Naruto.
Kakashi věděl, že je Naruto nedočkavý, tak ho zarazil, ještě než mohl něco udělat.
"Ale nejdřív vám řeknu, a Naruto, teď dobře poslouchej, co budete dělat,"
vysvětlil Kakashi, "budete dělat, přesně to, co tehdy. Musíte mi sebrat rolničky jakýmikoliv prostředky," pokračoval.

„Vidíte ji? Já myslela, že už dávno odešla…“ říkala nějaká žena, ne moc nadšeně.
„Nemůžu uvěřit, že ji nechali ve vesnici!“ odvětila ji druhá stejným tónem.

Vůbec jsem nevěděl, o kom to mluví a upřímně řečeno, bylo mi to jedno. Byl jsem rád, že mám aspoň na chvíli od všech pokoj… Byl jsem rád, že na mě aspoň na chvíli neukazují prstem… Vždy ke mně většina lidí z Konohy chovala nenávist a jednali se mnou, jako kdybych byl nějaký vrah… A od té doby co jsem se stál ninjou je to ještě horší…

Naruto by na tu sochu koukal snad věčně, kdyby se neozval dívčí hlas.
,,Připravte děla!! Mojí drazí, dnes nebereme zajatce!!!‘‘ Znělo mu v uších, otočil se za zdrojem toho rámuse. Všichni na palubě jejich lodě šíleli, zatím co na lodi s černými plachtami panovala dokonalá morálka. Naruto tasil kunai, stejně jako jeho společníci. Ostatní na lodi, se zmítali v nepokojích. Někteří se chodili zbraní, jiní zalezli do podpalubí a ti největší zbabělci naskákali do moře.

Naruto odešel s Jiraiyou na tříletý trénink, ale Sasuke byl stále v Konoze ale trénoval ve Zvučné s Orochimarem.
Po příchodu se sešel se všemi svými kamarády.
"Kibo? Jsi to ty? A-...," překvapeně zíral Naruto, "neříkej, že je to A-Akamaru?! Trošku ti vyrostl, nemyslíš??" pokračoval a představil si jak tenhle skoro metr vysoký Akamaru sedí Kibovi na hlavě jako když byl ještě stěně.
"Jé Naruto, ty už ses vrátil? No jasně, že je to Akamaru!" Naruto se zmohl jen na ironický úsměv, když v tom k němu Kiba přišel a začal Naruta očmuchávat.

Už je to dávno, co jsem ho naposledy viděla. Od té doby se změnil, už to nebyl ten malý, nešikovný, blonďáček, kterého jsem znala. Nyní je z něj vysoký, pohledný a velmi silný ninja. Nikdy bych si nepomyslela, že se znovu shledáme právě takto. Nasucho jsem polkla, když jsem si uvědomila, že pár centimetrů od mého krku je ostrý kunai. V ruce jej svírat ON.

Po veľmi dlhom a namáhavom dni, som kráčala po ulicíach Listovej vesnice, slamovo blonďaté vlasy som mala rozpustené miesto obvyklého copu. Mala som na sebe niečo v štýle kratšieho kimona v tmavo šedej farbe, previazané bielou látkou, a na krku čelenku so znakom Suny.

Bitva skončila vítězstvím Konohy, ale stále bylo hodně škod. Tanma a Naruto to sledovali.
„ Ach jo. Konoha zase v troskách. Teda, částečně. “ Povzdechl si Naruto.
„ Klid, Naru. Pamatuješ na tu techniku? Tou by jsme to možná mohli spravit “ Uklidnil ho Tanma. Jednotka Namikaze armády se k nim postavila a všichni začali skládat pečetě. Trvalo to celkem dlouho.

Spomienka alebo sen?

"Katon: Housenka no jutsu!" vykríkla som a na Kakiho začali letieť ohnivé guľe. Len tak- tak sa im vyhol.
Zastal a pozrel na mňa zvláštnym pohľadom. Potom zobral knihu a odložil si ju do vrecka.
"Wááááááu! Kakashi-sensei odložil knihu!" kričal Naruto.
"Magen: Jigoku kouka no jutsu!" Zložila som ďalšie päčate.
Kakashiho začali obklopovať plamene, ale mal niečo, čím ma dokázal zotreť.
"Sharingan!" počula som Kakiho.
"Čo to je?" šeptla som potichu.

Kde je Kaki?

"No jasné že viem kde je! Ja to tu poznám ako svoje ponožky!" zasmial sa a schytil ma za ruku. Pred obchodom mi pomohol zobrať zopár tašiek a vliekol ma cez celú Konohu.
Keď sme dorazili pred byt, Naruto mi ponúkol, že mi poukazuje Konohu. Súhlasila som, pripadal mi sympatický. Pošahaný, ale sympatický.

Lúč slnka pomedzi záclony dopadol na moje líce. Vstala som. Je pondelok. Dnes máme skúšky. Konečne sa zo mňa stane ninja. Kage Bushin no Jutsu viem dokonale. Žiadna baba sa mi nevyrovná. A potom sa možno dostanem do týmu spolu so Sasukem. Obliekla som sa, dala si ľahké raňajky, rozlúčila sa s mamou a vyšla som z domu. Ponáhľala som sa do Akadémie, chcela som byť medzi prvými v triede.

To jméno jsem zakřičela ještě dřív, než jsem si uvědomila, kdo to vlastně je, ale pak už bylo „protržení hráze“ dílem vteřiny. Jako malá holka jsem měla chuť schoulit se do klubíčka a opakovat si, že to nemůže být pravda. Tolik mrtvých... Všichni... Naštěstí byl strach o Kenshina silnější. Můj maličký bratříček... Jsem za něj zodpovědná, pokud se něco stalo jemu... Usmála jsem se nad oslovením „bratříček“ - vždyť se mnou nijak zpřízněný není. Snad jenom duší. Na tom ale nezáleží.

Vše je z pohledu Naruta.

[center]Zvyšuji už radši krok
nebo mě tu chytí šok.

Temnota, do které pomalu pronikal proužek světla, jak jsem otevírala oči. Hned potom mě zaplavila spousta dojmů a vůní, tolik, že jsem měla dojem, že mi praskne hlava. Kořenná vůně tlející půdy pode mnou, vůně deště, lesa a hub. Jemné šplouchání vlnek v blízké říčce, které mi přišlo hlasité jako vodopád. Šimrání ostré lesní trávy na obličeji a rukách, jehličí mě píchalo do zad a aniž bych to cítila, tak jsem si byla jistá, že z vlasů ho budu třepat ještě pěkně dlouho.

Je to rozdělení podle hlasu, jako hlubší a vyšší zpívá žena-vyšší zpívá muž-hlubší

„Henge.“
Mladík stál v lese a přemýšlel. Za pár stromy na něj čekala vesnice ve které se měl zaregistrovat do turnaje.
Muž vypadal asi na 22 let, měl černé vlasy ostříhané na ježka a žluté oči. U pravého oka měl jizvu. Na sobě měl černé kalhoty a rudé triko bez rukávu.
„Bude asi těžké najít registraci do turnaje, když se jedná o ilegální akci.“ pomyslel si a zhluboka se nadechl „No tak, YUKI, ty to zvládneš.“