Nováčci

Sora vstala tak prudko, že zvalila Keitu z postele. Pozrela sa dole. Pri posteli sa krčil Daisuke v príšerných mukách. Chvíľu tam stála akoby paralyzovaná, no potom sa vzchopila a začala vydávať rozkazy.
„Keita, vyzleč mu tričko a priprav ho na zapečatenie!“ následne na to sa otočila k Šunkovi, že aj jemu povie, čo má robiť. No ten tvrdo spal na gauči. Nezobudil ho ani ďalší Daisukeho výkrik. Sora sa ho ani nepokúšala zobudiť. Vedela, že by to nemalo cenu a naozaj nemohla strácať čas. Daisuke zasa vykríkol.

Takhle to vypadá po smrti? říkala si Natsumi, když pomalu otevírala oči. Praštilo ji do nich ostré světlo. Poté si uvědomila, že je přivázaná k židli.
Ne, tohle nebude smrt. Takže jsem naživu? Zřejmě mu jde o informace a já se jen tak nechám chytit. Pořád se mi neobnovila chakra, takže se z toho jen tak nedostanu. Snad mám ale dost chakry na hypnózu, přemýšlela rozhlížejíc se kolem sebe. Byla v nějakém malém, dřevěném a polorozpadlém domě.

Její tok myšlenek přerušila nesnesitelná bolest. Nic takového nikdy necítila. Hlasitě zakřičela. Už to začalo!

K-Kde to jsem? Proč tu jsem? Kdo jsem? Co tu v té tmě dělám?
Ocitla se v temnotě. Neviděla nic víc, než jen černočernou tmu. Necítila nic. Neslyšela nic.
Rin... ozval se skoro neslyšný hlas.
To mluví na mě? Je to snad moje jméno? pomyslela si. Šla dál tou temnotou, odkud slyšela ten hlas.
Rin... zopakoval hlas, který sílil. Dívka zrychlila chůzi. V dálce zahlédla obrysy postavy.

Kapitola první Konec i Začátek

Svět kolem ní se topil v bolesti a šeru. Tělem se jí šířily záchvěvy palčivých, pronikavých křečí, bylo jí zle od žaludku a téměř cítila, jak v každé buňce jejího těla probíhá prudká válka.

"Je to váš osud Hinata-sama," řekl tehdy Neji a pozoroval zamlklou Hinatu, která stála klidně před ním.
Vzpomínala Hinata na poslední chvíle, kdy viděla Nejiho. Zemřel, když to nikdo nečekal. Hinata sevřela ruce v pěst. Od té události uběhly už tři roky a stále nikdo nevěděl, proč Neji zemřel, proč musel zemřít zrovna on.
"Hinato, není ti nic?" Zeptala se Hanabi své starší sestry. Dnes spolu trénovaly, ale Hinata byla pořád myšlenkami někde jinde. Dědička Hyuuga klanu se podívala na svou mladší sestru.

Elika zrovna stála v apartmánu u okna, vyhlížela ven. Pak ale zahlédla známou zlatou hřívu a šla jí naproti. Sama ale neví, co bude následovat. Tanma se s obtížemi doplazil ke Kirovi, který ho podepřel.
„ Odneste to někdo náčelníkovi. Já to ještě zvládnu. “ Z posledních sil se sebe vydal Tanma. Náčelník, který se jim předem představil jako Tengris, už vybíhal ze své chatky směrem k ninjům.
„ Ó Bože! Co se stalo? “ Zhrozil se Tengris.

Konoha – Vesnice skrytá v Listí nebo též známá jako Listová vesnice. Oáza klidu a míru pro pocestné a její obyvatele, alespoň tak se to na první pohled může zdát, když se poutník nechá unést ptačím cvrlikáním, přízračným svitem slunce jež prosvítá skrze listy stromů a majestátním tichem všude kolem.
Tento klam ošálí vždy každého, jen do chvíle než projde branou Listové a pozná, že na tomhle místě není nuda a nikdy ani nebude, zvláště potom co se Hokagem stal jeden nejmenovaný žlutovlasý ďábel.

Samota v srdci rozprestretá nekonečnom,
telom plným mladosti krotkej vybolenom.
Pokoju v duši nedostatok pochopenia,
ľudí málo dotykom vyhovenia.
Riešenie problémov ich bolí,
veď stále ešte som malý.
Vražda obklopuje myseľ čistú,
vravia, že budúcnosť mám hmlistú.

Neviem čo je skutočné priateľstvo,
nenávidí ma ľudí množstvo.
Démon vo vnútri sa rozpína,
radosť a smiech ho napína.
Netvor z piesku žije len zo smrti,
poslednú obranu dobra vyrúti.
Neviem prečo som tak ľahko podľahol,
posledný kamarát odo mňa odbehol.

produkovalo hojné dávky svetelného smogu, situácia je o to smutnejšia, že práve dnes je hodina zeme(hodina, počas ktorej, ľudia dobrovoľne z úcty k planéte vypínajú svetlá). Konoha poctivo vyhrala prvé miesto v rebríčku kultúrnej ignorácie, štatistiku vypracovala ninja pošta.

Už svítalo. Užívala jsem si ten pohled, v jeskyni v lese jsem neměla moc možností vidět východ a západ slunce. Každý den jsem vítala s velkou vděčností.
Několikrát jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych zkusila hledat někoho přeživšího z chrámu. Vnitřní souboj z naděje nalezení rodiny a pocit ze zklamání mi způsobil menší depresi. Nakonec jsem se rozhodla. Najdu svou rodinu. A začnu s tím hned.

POZOR! Spoiler!

Pro úvod píšu o Narutovi je mu 16 let, ostatní si odvoďte. Přeji příjemné čtení. Doufám, že se vám můj výplod bude líbit.

Bylo ráno jako každé jiné, nic neobvyklého do jisté doby… Naruto si hezky spinkal, ale najednou se zničehonic probudil. Zívnul si, protáhl se, posadil se a hodil okem na jeho nový budík připomínající žábu, který dostal od Kakashiho jako dárek.

„Ksakru to už je tolik hodin, devět hm.… asi bych už měl vstát z postele a…" nedořekl, protože slyšel něčí křik.

Sakurin tep stúpal. Slzy jej stekali po lícach a jej oči sa nedokázali odtrhnúť od postavy, ktorá Sasukeho poslala k zemi.
To meno! To meno, ktoré Sasuke povedal tak veľa krát...
Ino pustila Sakuru a rozbehla sa za Saiom. Stál nad ním muž s červenými vlasmi a čiernym plášťom.
Chytila Saia za ruku a začala ho upokojovať. Končeky jej dlhých jemných vlasov sa dotkli jeho tváre. Po chvíli sa zdalo, že ho jej prítomnosť skutočne upokojila.

Pozerajú sa na mňa tými svojimi očami,
ja im doma v kúte odpovedám slzami.
Vymýšľal som iba blbosti ako sa im pomstiť,
no bola to iba zástierka ako na seba upozorniť.

Postupom času som si našiel priateľa,
Bol to sensei Iruka.
Neskôr priateľ on nebol samotný,
pre ostatných nie som nehmotný.

Akadémia veľký úlet nudy bola,
pre mňa jednoduchá nebola.
Veľká úloha bola učiteľmi zadaná,
postupne každým skladaná.
Zrazu „Puf“ dymu okolo,
rozhliadam sa naokolo.
Vedľa mňa to leží,
na kvalite záleží.
Toto že má byť prvotriedny klon?

Konoha... vždy tak radostné místo, plné veselí a lidí na ulicích, dnes oněmělo. Bylo to kvůli ní... Konoha ztratila tu nejúžasnější kunoichi. Kráčel jsem šerou Konohou a sledoval zem po které jdu. Každým krokem mi nohy těžkli, rukama jsem nemohl pohnout, hlavu jsem nemohl zvednout a mé srdce... mé srdce? Bije vůbec ještě?

„Co je na misi tak úžasného?“ Ptala se zklamaně Sakura, která čekala výlet do lázní nebo něco takového. Narutovi hořely plamínky v očích a začal vykřikovat, že na téhle misi určitě zazáří. Othari ani Sasuke tomu nevěnovali moc pozornost.

„Jsi slabá! Nedokázala jsi zatím splnit žádné chudinské zkoušky a teď chceš jméno našeho klanu pošpinit znovu?!“ Hiashi svoji nejstarší dceru právě uhodil pěstí a ona spadla na zem.

„Měla jsi tehdy zemřít! Můj silný bratr mohl alespoň žít!“ Po těchto slovech se Hinata rozbrečela a Hiashi jí chtěl udeřit znovu, ale jeho pěst někdo zastavil.

„K-keichi?“ Zeptala se překvapená a stále brečící Hinata, když poznala toho, který zastavil otcovu pěst.

„Kakashi, pridaj!“ Popoháňala ho Tsunade.
„Musíme šetriť sily na Madaru,“ odpovedal pokojne.
„Už tam skoro budeme. Priprav sa!“ rozkázala Tsunade.
Zoskočili dole zo stromov, lebo pred nimi žiadne neboli. Uvideli len obrovský vypálený kus lesa.
„Pre Boha!“ zhrozil sa Kakashi.
V strede stála postava s horiacim mečom.
„Ale, prišla sama Hokage. Tak a nemusím ťa aspoň hľadať v tej tvojej diere,“ Povýšeneckým tónom kričal Madara.

Na zlomku dňa s chladnou nocou,
našiel si trosky detských snov.
Prebúdzaš sa z nočnej mory,
zdá sa ti, že si chorý.
Slzami tvoje oči sa zahmleli,
v tichu hľadáš lásky náznaky.
Ty ju chceš a potrebuješ,
z hlúposti city utajuješ.

V jej očiach žiari láska k tebe,
ostávaš doma neveriac sebe.
Je čas aby si jej to povedal,
nie ako vrah na ňu zazeral.
Vieš, že strašne po tebe túži,
láska k dobru i zlu slúži.
Pozri sa na ľudí so strachom,
ich srdcia zapadajú prachom.

Nikdy viac nedovoľ chorobe aby ju zmohla,

„Volala jste mě sensei?“ Položila Otázku nově příchozí.
„Jistě,“ Hokage pozvedla hlavu. „Dostaneš misi třídy S, tak to neber na lehkou váhu.“ Odpověděla pevným hlasem.
„Dobrá,“ Dívka zaváhala. „O co se bude jednat?“
„Budeš se starat o jedno zvíře. Jaké? Toti nepovím.“ Tsunade zacukaly koutky. Bystrá žákyně si toho všimla a na hokage hodila tázavý pohled.