Drama
Keďže už bolo neskoro večer, trojica odprevadila dievča späť k jej domu. Na kraji cesty, vedúcej na ulicu s domom, kde býva, sa zastavila.
„Ďakujem vám. Už je to blízko. Ďalej už pôjdem sama. Nechcem, aby ste mali problémy. Nie ste v tejto dedine veľmi obľúbení.“
Juniko sa im jemne poklonila na prejav vďaky a rozlúčila sa.
Tam sa ich cesty rozišli. Juniko išla domov a trojica sa tiež vrátila späť.
Skoro ráno sa otvorili dvere na jednej z izieb. Vyšiel z nej Sasuke. Vzal si bundu a potichu odišiel preč.
„Musíš se na to pořádně soustředit. Na vodu ve vzduchu, která je všude kolem tebe. Na to, jak vibruje. Zavři oči a představ si jednotlivé kapky, jak neuspořádaně kmitají. Máš to?“
Keitaro se zhluboka nadechl a zavřel oči. Už dvě hodiny ho Kyoudou mučila přípravou na mizu bunshin a on začínal být frustrovaný. Voda, voda. Jak má vidět kmitající vodu? „Tak co, vidíš?“
Tiše, tak krásně tiše se čeřily drobné vlnky na hladině rybníčku, kam na okamžik přilétly ptáci. Shikaku věděl, že by se měl vrátit k těm zatraceným papírům, protože je Kakashi potřeboval co nejdřív, ale nedokázal odvrátit hlavu. Bylo až moc lákavé odejít nad hladinu, odejít pod hladinu, potopit se do milosrdné tmy a nevylézt. Kolikrát nad tím už v minulých letech přemýšlel a kolikrát přemýšlel, že o tom řekne kamarádům ve zbrani. Jenže Chouza s Inoichim by to nepochopili.
Nikdo by to nepochopil.
Nikdo, protože slova někdy prostě nestačí a nedokážou vyjádřit.
Násilím odvrátil hlavu, až mu luplo za krkem a zjistil, že na něho z druhé strany pokoje napjatě zírá syn.
Had se proplétal trávou zcela neslyšně. Jemná stébla prozradila jeho přítomnost jen mírným zhoupnutím, které se dalo stěží postřehnout, a had tak mohl zcela nerušeně mířit ke svému cíli. Byl si vědom toho, jak nápadně na lidské oči působí jeho bělostná kůže? Nezdálo se. Soustředěně postupoval dál, kmitajícím se jazýčkem ověřoval směr své cesty.
Tak doputoval až k nohám onoho muže.
Pozvedl hlavu.
A jejich oči se setkaly.
Hlava mu klesla mezi ramena a víčka se únavou zavřela. Půlka kanceláře se topila v oranžovém světle stolní lampy, zatímco druhou halila tma.
Povzdechl si a po slepu nahmatal sklenici s vodou; při pokusu o napití skončila jedna třetina na jeho plášti a druhá na otevřené složce se záznamem z mise. Frustrovaně zavrčel.
„Práce blbá.“
Rukávem vysušil papír i desku stolu a unaveně si promnul oči.
Hodiny na stěně ukazovaly půl dvanácté.
Další povzdech.
Hanabi ho zabije.
Trojica šla spať až takmer nad ránom. Pred obedom ich zobudili kriky z vonka. Všetci traja vstali, niečo na seba hodili a vyšli von, kde sa zhromaždili ľudia na ulici tak natesno, že sa Hinata so Sasukem a Itachim ledva pretlačili dopredu. Na nosidlách vyrobených z dvoch drevených tyčí obviazaných a pevne upevnených prestieradiel odnášajú mŕtveho muža ležiaceho na kožušine. Muž má v sebe zabodnuté dva šípy. Jeden šíp je v ramene, pravdepodobne po nepresnom zásahu. Ten druhý mal v hrudy, len pár centimetrov od srdca.
„Tak za týden. V pořádku se vrať, tati.“ Muž kývl a naposledy se na dívku usmál, než za ním dveře nadobro zapadly. Brunetka si odevzdaně povzdechla a otočila se zády k mizící ozvěně kroků.
Její vlastní nohy záhy zamířily do kuchyně. S povzdechem opláchla hrnek od otcova vypitého čaje i opuštěný talíř s drobky od pečiva. Teprve potom se posadila na židli a zasmušile se pustila do svojí snídaně.
Vítr lehce zasvištěl, zatímco několik párů noh dosedlo na větve.
„Ne, fakt. Je to tak. Nekecám.“
„V*le, jaks mohl? Ta ženská je škaredá jak noc.“
„Cos to o ní řek?“
„Slyšels.“
„Tak o ní nemluv, ty-“
„Držte huby, kre*éni. Máte prohledávat oblast a ne kdákat jak tetky na trhu.“
„Jo, jasně, nějaká veverka si use*e a my musíme hnedka ven do téhle kosy.“
„A co čekáš? Máš půlnoc.“
„Hiroi, pro vaše dobro. Držte ku*va hubu, nebo půjdete do hlášení.“
„Ano, pane!“
Něco bylo špatně.
Začalo to strejdou Taiem. Když s ním a s maminkou šel na hřiště, většinou je potom doprovodil až ke dveřím, kde Keitara vždycky objal a zamával mu na rozloučenou.
Tma. Světlo. Tma – nádech, výdech – nic.
Kakuzu si blahopřál, že se mu povedlo vrátit do svého provizorního operačního sálu akorát včas na to, aby viděl moment, kdy se jeho pacient probouzí, kdy mu dochází, že rozum má, kdy si uvědomuje, že se potřebuje nadechnout, ale nemůže, nemá jak, nemá čím.
„Videli ste, ako sa na nás ten chlap z recepcie pozeral? Akoby sme mu urobili niečo strašné,“ pokrúti hlavou Hinata, sediac s oboma bratmi Uchihovcami za stolom v podniku, kde boli po ich prvom príchode do Zemi Ľadu.
„Na mňa nepozeraj," oháňal sa Itachi. „Sasuke sa s ním predsa bavil.“
„To je pravda.“ Hinata sa otočí na Sasukeho, ktorý pozerá smerom k baru.
„Sasuke, čo sa vlastne stalo? Prečo nás vyhodil. Čo si tomu chlapovi povedal?“
„Tá Akina... dnes tu nerobí,“ povie Sasuke, ktorý zrejme nereaguje na to, čo chce Hinata vedieť.
„Měla jsem dnes takový zvláštní sen.“
„Jaký zvláštní sen?“
„Šla jsem po ulici. V centru. Sluníčko pražilo a já byla na procházce. A najednou jsem vešla do Sushi restaurace. Což bylo divné. Já nesnáším sushi.“
Neochotně se prodral menším hloučkem lidí. Strážný si jej okamžitě změřil pohledem. Černý oblek, klobouk taktéž. Mířil k němu. Už se nadechoval vyslovit své varování, když v tom dotyčný vytáhl odznak. Hned věděl, která bije. Bez řeči jenom pokynul hlavou a otevřel mu dveře.
„Je v tom.“
Slova na jeho jazyce chutnala jako popel z jedovatého dřeva.
Jeho oči slepě sledovaly chlapce, řádícího na hřišti.
A postava vedle něj se ošila.
Ticho.
„Nigenteki?“
Taiova hruď se stáhla. Rozbušené srdce se dralo skrz stísněný prostor ven. Muž sevřel ruce v pěsti, aby uvolnil trochu napětí.
Přikývl.
A uslyšel ženin trhaný šokovaný nádech.
„A co – “ Ženin hlas byl zastřený. Odkašlala si. „– co si o tom myslíš?“
Mužovy oči se pomalu zavřely a zase znovu otevřely, než promluvil.
„Nevím.“ Vydechl.
Těžce oddechovala, členové jejího týmu na tom byli dost podobně. Jediný, kdo vypadal naprosto v pořádku, byl Kakashi sensei, který seděl ve stínu pod stromem, četl si pořád dokola ten svůj nemravný román a sem tam jim něco líně přikázal. Při každém pohledu na něj dostala vztek. Chyběly jí dny, které celé strávila pomáháním v nemocnici. Podobně bídně na tom byl kapitán Yamato, seděl v kruhu dřevěných totemů a bedlivě hlídal Naruta a jeho klony. Docela by brala pauzu, ale ani jeden z kluků o ní nechtěl ani slyšet.
„Mamí?“ Ulice Skryté Mlžné vesnice byly plné lidí, a tak Hinata pro jistotu držela syna za ruku, zatímco se mísili do tetelícího se davu.
„Hm?“ Hinata stiskla malou ručku pevněji a proklouzla dočasným prostorem, který se mezi tlačícími se lidmi vytvořil. Sjednat si schůzku s doktorem Tetsuyou na tuto hodinu nebyl dobrý nápad. Bohužel si to Hinata uvědomila až příliš pozdě, a tak nyní musela čelit následkům.
Akina si vezme stoličku od vedľajšieho stolu a prisadne si k nim.
Rýže chutnala jako popel, ale stejně se přinutila sníst pár soust. Její máma vždycky záhadným způsobem poznala, že jídlo spláchla do záchodu nebo vyhodila do koše a pod květináčem, kam ho schovala minule, bylo až podezřele mnoho mravenců.
Odhodila na talíř řasu obalující onigiri a se znechuceným výrazem ve tváři ho odsunula, co nejdál to šlo.
Ryby.
Řasy.
Rýže.
Rýže. Furt ta podělaná rýže!
Na sílu polkla poslední kousek jídla a zapila ho již vystydlým čajem. Heřmánkový, prý dobrý na nervy. Říkala máma.
Prikladám oheň k špičke cigarety a potiahnem. Teraz sa cítim troška lepšie. Sebavedomejšie. Predsa však ostávam stáť na mieste a iba sa dívam. Na ňu!
„Sakra!“ se s pachutí kovu rozlehlo temnou jeskyní, když dva kameny s rachotem dopadly na zem. „Nestůj tam tak blbě a najdi nějaký lepší šutry!“
Nentou zaskřípal zuby, stejně se ale sehnul na zem a pohmatem vybral dva potenciální křemene. Šouravými kroky došel ke svému společníkovi a s hlubokým nádechem je položil vedle mokrých a prohnilých kusů dřeva.
„Stejně to nechytne.“
„Mal by si sa mierniť. Nie sme na dovolenke, ale na misii.“ Sasuke si k sebe posunul pohár saké.
„Nebuď taký vážny, braček. Čo už len teraz večer zistíme. Začneme zase za svitania.“ Itachi si posunie pohár saké naspäť. „Aj tak si začínam myslieť, že táto misia je zbytočná a my sa vrátime domov s dlhým nosom,“ dopije saké v pohári.
