Série
Pozrela som sa na Naruta, pretože som nevedela kam sa mám dívať. Hľadel na mňa tými modrými očami a usmieval sa na mňa. Začínala som pociťovať uvolnenie, ani som nevedela prečo. V tele sa mi rozlialo akési teplo a nervozita zo mňa opadla. Usmiala som sa na neho a viac som sa k nemu prisunula. Potom som sa zadívala na Sasukeho, ktorý nás pozoroval tmavými očami a stále neodpovedal. Sakura si prehodila vlasy dozadu a usmiala sa. Zrazu som zbadala ako položila ruku na Sasukeho nohu. Ten nereagoval, iba sa na nás pozeral. Zjavne mu to nevadilo!
Výsledek prvního dne tréninku
Ten večer Kakashi rozpustil svůj tým v šest a připomenul jim, že příští ráno umístí na Sakuru a Sasukeho Odporové pečetě. Měli přijít na cvičiště předtím, než půjdou běhat kolečka kolem Konohy.
Naruto byl první, kdo zamířil domů. Chtěl ještě pracovat na pečeti, se kterou se trápil už delší dobu.
Z Narutovy základny se stal pro všechny přechodný domov, měli zde kompletní vybavení. Své pokoje, které udržoval Sanado a kdysi na chvíli Mio.
Pokoje jejich mrtvých přátel zely prázdnotou, jako by čekaly na nového obyvatele. Dokonce i Maxim tu měl své místo.
Než zasedli ke společné debatě ke konečnému střetu museli nejdříve zjistit o Shiho možnostech. Nebylo to veselé.
Hrstka nejlepších proti hordě. Bude to tuhý boj.
„Pokud zvolíme dobrou strategii, máme napůl vyhráno.“ Zhodnotila Temari.
Hiashi stále sbíral odvahu říct své dceři krutou pravdu, kterou stále odkládal.
Neji se již druhý den snažil spojit se s Tenten. Věděl, že jeho plán nese jistá rizika. Ještě větší nenávist k němu, vnitřní nebo vnější zranění. Bylo mu to jedno. Musel s ní mluvit jako se Shikamarem!
Se Shikamarem byla potíž. Snadno jste se k němu dostali, v tom případě by to šlo, jenže to by nesmělo mít velký háček! Vaši domnělou snoubenku!
Nastával večer. Doba v Konoze se posunula o dalších pět let. Právě zapadalo slunce, které někdo pozoroval z vršku kopce. Zvedl se vítr a pozorovateli zavlál plášť, róby a zlaté vlasy. Jeho krystal už zdobil znak čtyř mercedesů. Ano, Tanma to konečně dotáhl na Kapitána, což vedlo Tatsumakiho k závisti.
„Je to už týden, co Matsuri rychlo-vyrazila nazpět. Snad je v pořádku.“ Pomyslel si Tanma a před očima mu přeběhl konec minulého týdne.
„Ghoste! Vulture! Je její liška rychlo-připravená?“ Zazněla Tanmova otázka dvěma členům KAF.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
„Už jsem v pořádku!"
„No tak to teda nejsi, podívej se na sebe! Celá obvázaná! Co si vůbec myslíš!? Lehni si a lež," přikázal Itachi svojí sestře. Ta už dva týdny ležela zabalená jako mumie v obvazech, a dokonce byla přesunutá do Itachiho pokoje, aby na ni mohl dohlížet. Ale když se vrátím k událostem po jejím příchodu...
Drsné slunce opět zasvítilo. Sakura se přitiskla k vlhké kůži a zavřela oči. Kisame se ještě víc ponořil do vody tak, aby voda zahalila Sakuru až po krk. Upevnil si ji na zádech a pokračoval v plavbě. Před nimi se rozprostíralo širé moře, kde byl jeden z nepoužívaných úkrytů Akatsuki.
Sakura se k němu přitiskla ještě víc, aby nesklouzla do hlubiny. Kisame si byl moc dobře vědom, že kdyby z něj spadla, mohla by se utopit.
Naruto s ostatními dorazil k jižní bráně vesnice, odkud zněl poplašný zvon. Tam se již shromáždili pohotovostní jednotky vesnice, Naruto na nic nečekal a hned zjišťoval co se děje. Před branou stáli Sadao Uzumaki a tři jeho společníci.
„Obyvatelé Listové vesnice, vydejte Uzumaki Naruta a nic se vám nestane, vydejte nám ho a mi odejdeme, vydejte nám ho a budete odměněni v nastávajícím Novém řádu. Máte pět minut.“
Odpovědí na tuto výzvu bylo několik kunaiů, které po Sadaovi hodili stráže stojící na ochozech.
Další den se Sasuke ještě převracel v pohodlné posteli, i když už byl téměř čas oběda. V tuto chvíli většinou býval doma sám jen s matkou, ale ta byla vždy několikrát do týdne pryč a dnešek nebyl výjimkou, tudíž si mohl vyspávat do kdy jen chtěl.
Avšak, když si v klídečku a pohodlíčku užíval zaslouženého spánku, vyrušil jej chrastot nádobí.
Ayano : Ležela jsem v nemocnici, opět … Mám s tímto místem nepříjemné zkušenosti. Z postele jsem koukala ven na krásný sluneční den. Moji milovaní kamarádi vědí, že už budu brzy v pořádku, a tak mě tu nechávají samotnou. Děsně se nudím a navíc nesnáším tu auru, kterou vyzařují tyto prostory. Tak depresivní. Je mi z toho na nic, cítím se osamělá.. Ježiš, vážně mě to tu naprosto vyčerpává. Zvedla jsem se z postele a opatrně se přesunula k oknu. Rukama jsem se podepírala co to šlo. V pravé noze mám menší zlomeninu, pohmožděné svaly a natržené vazy, děs, sotva se vleču, ale vršek mi zůstal vcelku neporušen, až na pár modřin. Přešel přeze mě podivný záchvěv. Pomalu jsem otočila hlavu a spatřila Itachiho, jak stojí u dveří.
Tanaris s mapou v obálke dobehla spolu so svojím ninkenom Katonmarom do veľkého sídla klanu Inuzuka. Na mieste, ktoré vyzeralo ako malá aréna trénoval Kiba s jeho matkou Tsume.
„Kiba musíš zabrať, chceš predsa zosilnieť, nie?“ pozrela na neho a žmurkla, „ Gatsuuga!!!“
Maximálne unavený Kiba sa zmohol len na to, aby sa matke uhol a kunaiom jej pritom odrezal kúsok látky z vesty.
„Aspoň, že to,“ usmiala sa, „chvíľku si tu oddýchni a potom prídi domov,“ pohladkala mu líce a odišla.
Vyšla z cvičiska a uvidela Tanaris.
„Kam to jdou? A kde to vůbec jsme?“ špitla tiše brunetka, když sledovala podezřelou dvojici ve svých údajných vzpomínkách, které dle všeho zapomněla.
„Určitě to chcete provést tady?“ tázal se Kabuto.
„Jistě,“ odpověděl mu jeho mistr, „Lepší místo nenajdeme… Alespoň ne v blízké době a času není nazbyt,“ dodal.
„Ovšem, jistě… Jak chcete, je to váš plán a váš rituál.“
„Rituál?“ zopakovala nechápavě Hitomi, „Kriste, co ti mají za lubem?“
„Jak... jak je to...” vykoktala ze sebe Aschika, když uviděla usmívající se obličej Yondaimeho, který od své smrti nezestárl ani o den.
„Hej! A my jsme jako vzduch?” ohradil se někdo. Aschika se pořádně rozkoukala. Byli v jakémsi lese, temném lese se stíny, před kterými je chránil plápolající oheň, u něhož seděli tři lidé. Všichni vstali a s úsměvem se podívali na Aschiku, která nyní nevěřila ničemu, co se dělo.
Její oči se zalily slzami. „Tati...” vyhrkla a vběhla mu do náruče. Ten si ji přivinul k sobě. Vtom dostala ránu.
Prolog
Nos dráždil podivný zápach hniloby smíšený se skořicí.
„Jen vstupte dál.“
Bylo tu šero. Široká okna se skrývala za závěsy z těžkého brokátu. V nejstinnějším koutu stál divan. Před ním se v šedavé tmě rýsoval zlatě zdobený paraván. Lakovaná truhla. Nic víc. Ze stěn kdosi strhal obrazy, rozbil vázy. Směs luxusu a asketické strohosti znepokojovala.
A pak ten zápach.
Kyuubi seděl. Seděl v naprosté tmě. Slzy mu brázdily tvář. V jeho kožichu zanechávaly mokré cestičky a následně padaly na černou zem.
„Aneko,“ tiše zasténal, „miluji tě.“ Konečně se mu podařilo zastavit slzy. Otevřel oči a pohled stočil tam, kde tušil ‚nebe‘.
Najednou Naruto vyskočil.
„Co se to sakra děje? Vždyť Kakashi-sensei vůbec nebojuje. A ty jsi můj protivník. Proč jsi na mě hned nezaútočil pořádně?!“začal křičet Naruto otázky na Itachiho.
„No, víš. Ono to je trochu složitější. Přišel nám dopis…“ vysvětloval Itachi, když mu do řeči skočil Naruto.
„Ne. Nic nechci ani slyšet. Tak se přeměň, protože ty nejsi pravý Itachi. Nebo že by to bylo genjutsu? Hned dejte všechno do pořádku! JÁ SE STANU NOVÝM HOKAGEM! A svojí vesnici obráním za každou cenu!“ křičel z plna hrdla Naruto.
Naruto už sebou tři čtvrtě hodiny házel a snažil se dostat z provazů, ale opět jen všechny shodil na podlahu. Deidara i Tobi se tomu zaníceně smáli, málem neměli na práci nic jiného. „Debil, furt se nevzdává,“ smál se Deidara a přitom nějak spokojeně mručel. Pak si je začal jednotlivě prohlížet, Tobi ho následoval...
„Nee, nee,“ takal Tobi.
„Hele,“ sklonil se Deidara k Hinatě. „Jsi ty opravdu kunoichi? Jsi moc hezká.“ A chytil ji za bradu.
Tato povídka navazuje na mojí povídku Tajemná dívka z Konohy.
V kanceláři Hokage
"Hokage-sama můžu se vydat hledat Kei?" Prosil Sasuke Tsunade.
"Ne! Ty zůstaneš tady. Hledají ji ANBU." Odpověděla mu jako vždy Tsunade.
"A jsou nějaké nové zprávy?" Ptal se s nadějí Sasuke.
"Nic nového." Odpověděla zklamaně Tsunade.
"Dobře. A děkuji." Řekl Sasuke a otočil se k odchodu.
"Hlavně nedělej nic hloupého. Když se něco dozvím, tak ti dám vědět." Řekla Tsunade do zavírajících se dveří.
"Ahoj Sasuke-kun." Pozdravila Sakura Sasukeho.
Zvučná:
V hlavnej miestnosti, zvučnej základne, sa z nenazdania vynorily z plameňov pekelných tri osoby. Bol to Yuki, na pár miestach zranený Maxi a Vládca, ktorý klačal na kolene a zťažka oddychoval.
„Ste v poriadku pane?“ opýtal sa prekvapený Yuuri.
„Nič mi nie je, postarajte sa o ostatných.“ Oznámil Naru a v zápetí rozdával rozkazy.
„Mal by si sa nechať ošetriť.“ Prehovoril teraz Yuki.
