Série

Zaujala jsem bojový postoj.
„Byakugan!“ Nejimu se kolem očí objevily žíly. Rozběhl se proti mně a já se obratně vyhýbala jeho útokům.
„Kuchiyose no jutsu!“ Všude kolem byly vrány, které zastínili slunce a já je poslala přímo na něj. Složila jsem pečeť.
„Kage bunshin no jutsu.“ Stačil pouze jeden. Hned na to jsem použila techniku problesknutí a ukryla se před svým protivníkem. Prvně se podíváme, jak je schopný. Uvolnila jsem techniku přivolání. Neji se rozběhl proti mému klonu.

Hinata se neodvážila otevřít oči a podívat se na sebe. Pořád ležela na podlaze, uprostřed síně. Nad ní se sklánělo několik ninjů, někteří vypadali zděšeně, jiní pobaveně a někteří si nemysleli vůbec nic. Jenom se tak dívali.
Zaslechla rychlé kroky dvou lidí.
Pevně zavřela oči.

"Copak? Nějaký překvapený, Sasuke?" Ušklíbl se Pein.
"Tak mi to vysvětli! Jak je to sakra možný!" Začal křičet Sasuke.
"Já ti to vysvětlím." Řekla mile postava, která stála ve dveřích.
"Ale ty máš být mrtvá! Já jsem tvoji mrtvolu oplakal, tak aspoň pojď blíž!" Nechtěl se Sasuke uklidnit.
"Dobře." Řekla Kei a popošla blíže k Sasukemu. Měla na sobě Akatsuki plášť a vlasy měla svázané do culíku. Když chtěla obejmout Sasuke, tak Sasuke uhnul.
"Sasuke, co to děláš?" Řekla smutně Kei.

Dvojice mladých samurajů šla lesem. Byli to opravdoví mladíci okolo sedmnácti let, starší ne. Před několika dny byli hnanou zvěří, naštěstí měli lepší výdrž, něž jejich lovci, proto jim unikli. Nyní však měli oba z ostudy kabát a hledali nějaké řešení, jak se z tohoto průšvihu dostat. Nic kloudného je nenapadalo, a proto šli spíše mlčky.

Tak fajn... schválně... rozmachuji se a-
„Sakra!” zasténám a chytím se za ruku, kterou jsem praštil do stromu. Naruto na mě kouká dost divně. Asi jsem měl čekat ránu... že?
„Au! Kruci, kruci, to bolí!” Třepu rukou, abych se zbavil té bolesti a Naruto se neudrží a dává se do smíchu.
„Víš vůbec, jak to bolelo?” zamračím se na něj a bolest pomalu odeznívá.
„Tvůj výraz byl nezapomenutelnej,” směje se Naruto. Já jen protáčím panenky a jdu si pro batoh.
„Kam zase jdeš?” pokřikuje na mě a já se na něj otáčím.

Minato seděl sám ve své kanceláři, uvažoval nad tím, co by měl udělat. Věděl, co musel udělat. Před několika dny, kdy se všichni unesení jinchuuriki objevili u Listové, okamžitě informoval ostatní Kage a vůdce skryté Vodopádové, že se všichni najednou objevili u Listové a že společně bojovali proti Akatsuki, kteří se následně stáhli. A ještě o tom, že jinchuuriki, pak utekli. A nyní, mu přišla zpráva od Kakashiho týmu, že našli všechny bijuu pospolu, jak trénují.

Vztek, zloba a bratři

Po třech letech.
„Kluci, vypadá to nadějně. Tahle válka by už měla skončit.“ Byl v kanceláři slyšet Narutův hlas.
„Zdá se, že jsme zlo-skočili z jedný války do druhý.“ Uznal Tanma, který stál u okna.
„Stane se, Niisan. Jak to nakonec dopadlo s Tatsumakim?“ Zeptal se Naruto.
„Po propuštění z věznice byl vyhoštěn ze země. Pak našel smrt v hospodské bitce. Alespoň tak mi to bylo řečeno.“ Chopil se Sasuke slova. Ti tři dohromady stáli v čele obrany vesnice.
„Heh, zlo-blbej způsob, jak zemřít.“ Ohodnotil Tanma a zapálil si.

Ráno po snídani všichni čekali, až jim Pein oznámí, co budou dělat. Když konečně Pein dojedl, tak se zvedl a chtěl odejít, ale v tom se otočil.
"Málem bych zapomněl, že dnes otestujeme vaší důvěru." Usmál se na ně Pein.

,,Tak, a je to." povedala mi teta. Konečne som si mohla dať šaty dolu. Mierne som si vydýchla, že už môžem odísť, pretože som mala pocit, že mi odumierajú nohy ako som nehybne musela stáť. Obliekla som sa a vyšla som na chodbu. Tam som rovno narazila na Naruta a Sasukeho. Obaja mali na sebe smokingy. Naruto sa v jednom kuse ošíval.
,,Škrtí ma to na krku. Nemôžem ísť bez kravaty, alebo motýlika?" sťažoval sa a uvolňoval si to. Potlačila som smiech. Naruto zdvihol ruky.
,,Tu mi to je úzke." hundral si pre seba a návrhárka okolo neho behala ako splašená.

Hodiny už takmer odbíjali polnoc. Naoki, Nagato a Itachi čakali na vopred dohodnutom mieste na Madaru a jeho podriadených. Nevedeli kto príde. Čas plynul, polnoc sa čoraz viac blížili.
„Asi budú mať meškanie," povedal Itachi.
Ani sa nenazdal a pred nimi sa zjavilo päť mužov. Madara, Tobi, Danzou, Orochimaru a Kisame.
„Len traja?" povedal posmešne Orochimaru.
„Daj si pozor na jazyk. Každý z tých troch je silnejší ako ty," zrazil ho na zem Madara.
„Idete presne."
„Nie. Len vy ste tu skoro," povedal Tobi.
„Aký bude plán?" opýtal sa Naoki.

Proběhly klasické obřadnosti.
„Hyuuga Hiashi-sama, nemohl byste si sednout vedle mě a pustit váženého Kazekageho na jeho místo vedle nevěsty, prosím,“ takový „slušný“ Danzou byl ještě děsivější.
Hiashi neměl na výběr, za jeho zády už stál zmíněný ženich.
„Promiň,“ stačil zašeptat. Vstal ze svého místa, stačil zaznamenat vyděšený pohled Hinaty naznačující zmatek a nejistotu.
„Děkuji,“ už se nadechoval k dalšímu slovu. „Otče.“

[i]„Poslední dny mě nikdo nenavštívil, ale mé spoluvězně ano. Slyšívám, jak hlasitě vzdorují a z jejich úst občas vypustí nějakou nadávku. Nevím, co s nimi chtějí dělat, ale vše co se tady vždy odehrává mi názor toho, že jsem v blázinci pro nestvůry, nevyvrací. Jedl jsem naposled před sedmi dny a kalná, nečerstvá voda mi také už došla. Mé tělo je každým dnem slabší. Když se mi podaří usnout, mívám jeden a ten samí sen. Vypadá docela dost reálně, ale nikdy se z něho nic převratného nedozvím. Snad jen, že jsem vrah?

„Aké milé že si prišla na návštevu po tej dobe!“ slizko sa usmial Orochimaru na bloncku, ktorá sa vovalila cez bránu ako veľká voda.

Na tréninkovém místě číslo sedm jsme nakonec zůstali až do pozdního odpoledne. Mohl za to hlavně Sasuke, jenž se poté, co skončil Kakashiho test, domáhal odvety, protože jeho vítězství „jen tak tak“ se mu moc nezdálo.

Hokage to začíná brát vážně

[i]Ani nevím, jak to všechno začalo. Můj život byl jen samá výuka, každý den jsem slýchával, že jednou budu pýcha vesnice. Omyl. Tím hrdinou jsem se nestal já, ale můj mladší bratr.

Byl večer a nad Konohou zářil úplněk. Né všichni už byli ve svém světě snů. Na louce, plné rozkvetlých květin seděla dívka a pozorovala miliony hvězd. Nebyla to obyčejná dívka. Byla to kunoichi. Měla dlouhé tmavé vlasy, se kterými si vítr lehce pohrával a velké oči, které se v záři měsíce leskli a házeli stříbřitý odlesk.

„Myslíte si, že ťa vás necháme len tak odísť, hm?“ povedal Deidara úplne vážnym tónom a strčil si ruku do vrecúška s výbušným ílom.
„V podstate nechceme vás všetkých. Iba jednu osobu. Ostatných môžeme zabiť,“ Itachi mal pocit, že Deidara nebol dostatočne konkrétny, a tak ho musel opraviť, čo sa Deidarovi, samozrejme, nepáčilo a odul sa.
„Nemudruj, Uchiha, jasné, hm?“ a potom sa opäť pozrel na svojich oponentov. Pri pohľade na to, aký boli zničení sa uškrnul, „Toto bude priľahké, hm,“ poznamenal

Sakura prišla ku Hinate domov, tak ako povedal Sasuke, ešte v ten večer aj so Sasukem, ale ten sa na Hinatu ledva pozrel a už šiel preč. Hinata si jeho správanie nevedela vysvetliť, ale pred Sakurou sa nechcela nič pýtať. Keďže Neji odchádzal až nasledujúci deň, musela Sakura spať v obývačke na gauči, čo sa jej vôbec nepáčilo. Ešte aj Sasuke jej dovolil spať v posteli.