Série

Sakura, napůl ležící, listovala knížkou, přes hlavu měla těžký tmavý plášť. Zrudla, když se Kisame vynořil z vody, aby ji skontroval. Zakryla se pláštěm až po oči a zaměřila se na slova vepsaná do knihy.
Kisame připlaval k molu a odhrnul jí plášť z obličeje: „Děje se něco?“
„Ne, nic.“
Nebyla to pravda. Sakura byla trochu víc zmatená. Z toho, že se jí líbí Kisame, ale že ji zároveň přitahuje Sasuke.
Narazila čelem do knížky a ignorovala Itachiho problém s očima, který byl momentálně nejpřednější.

„Kisame, ty sleduj môj chrbát. Nevieš, či odtiaľ neprídu tie veci."
„Si myslíš, že to zvládneš sám?"
„Nie, pokiaľ ma nebudeš kryť. Preto chcem, aby si sa viac venoval tým veciam ako mne."
„Ako chceš, ale pamätaj, aký požičaj, taký vráť."
„Slušnosť káže predstaviť sa," hovoril Itachi.
„Moje meno je Sezu. Ja vás moc dobre poznám."
„Budiž."
„Katon: Goukakyuu no Jutsu."
„Doton: Doryuu Heki."
Sezu postavil na svoju obranu kamennú stenu, ktorá sa zrástla so stenami ich úkrytu.
„Doton: Ishi Sakari."

Ve chvíli, kdy se Aki zbořil celý svět, byl Gaara tím nejšťastnějším klukem na světě. Dnes to bylo přesně šest let, co se narodil do tohoto světa. A za celý šest let nebyl šťastnější. Plný očekávání čekal na svou nejlepší kamarádku. Měla malé zpoždění, ale Gaarovi to nevadilo. Za tu chvilku už si na Akiiny pozdní příchody zvyknul. S úsměvem shlížel na vesnici a nohama vesele houpal dolů ze skály. S pocitem nedočkavosti a zvláštního napěti občas pokukoval ke vchodu do jeskyně. Ještě dlouhou chvíli ji nikde neviděl.

Kami nelenila a hned přes poštolku poslala zprávu do vesnice. Když se otočila, stál za ní už jen Neji.
„Ty jsi tu zůstal?“ zeptala se.
„Asi jsi neslyšela, ale jo mám tu zůstat a postarat se o tebe.“
„Nepotřebuju, abys o mě pečoval jako o děcko, dozor fakt nepotřebuju.“ Kami věděla, že je hnusně uštěpačná, ale na milý tón byla naprosto bez šťávy.

Keď ma zbadal ako stojím v izbe len v osuške, na tvári sa mu zjavil úsmev. Panebože, ja som v izbe polonahá a Sasuke je pod mojou posteľou. Čo mám spraviť? Mrkla som na hodiny, ktoré som mala na stene. Bolo jedenásť preč.
Čo spravím, čo spravím? Dlane sa mi potili a naprázdno som prehltla. Bola som v rozpakoch.

Shikamaru byl překvapen, že se dožili konce. Byl překvapen, že všichni, bez nějaké velké úhony, leželi nyní na bílých lůžkách Konožské nemocnice, že toho vůbec dožili. Ta chalupa, na kterou narazili, nebylo nic jiného, než Yamatova práce. Shikamaru se nějak tak bál scénáře, že tam bude žít stará vrásčitá baba, která je bude nutit otročit, zatímco ona si bude venku lítat na koštěti.
„Donesl jsem vás nějaká jablka,“ řekl Shino, když se objevil ve dveřích.

Sakura seděla u Naruta. Od bitvy uběhly tři dny. Narutův stav se lepšil, ale neprobral se. Sakuru hryzalo svědomí.

„ - Je to moje vina, všem které mám ráda jen ubližuji. – “ Z přemýšlení ji vytrhl Narutův kašel. Sakura přizvedla Narutovu hlavu,
„ŠŠŠ už je to dobré Naruto-kun.“ Řekla Sakura. Když Naruto přestal kašlat Sakura se zase posadila a dál Naruta hlídala a přemýšlela o tom, co bude dělat. Po další hodině se Naruto začal vrtět a pak se probudil.

Týmové souboje

Tým 10 z nadcházejících přátelských zápasů nebyl zrovna nadšen. Ino mlela pantem o tom, jak zaujme Sasukeho a vytře zrak Sakuře.

„Jen se ujisti, že nejsi moc hlasitá. Víš jak bude reagovat Naruto.“ Varoval ji Shikamaru.

Podle výrazu obličeje, když si vzpomněla na ten den v Akademii se dalo říct, že se jí to moc nelíbilo.

„Proč máme souboje s jinými týmy tak brzo po začátku tréninku? Ještě jsme se tolik nenaučili.“ Zeptal se Choji.

Ačkoliv měl Rinji sklony k aroganci, před Peinem měl co dělat aby se netřásl. Rinnegan ho doslova probodával. Stáli v místnosti, ve které byla jen socha s dvěma dlaněmi a hlavou, která měla pásku přes oči. Kromě Peina a Rinjiho tam byl také Deidara, Sasori, Tobi, Zetsu, Hidan, Kakuzu a Konan.
„Tak ty se chceš přidat k naší organizaci. Proč?“ Zeptal se vůdce Akatsuki.
„Nemám důvod, v Konoze se mi nelíbilo a hlavně je tam dost lidí které chci zabít.“
„Kdo konkrétně?“

Navždy váš,
Tanma Namikaze, A.K.A. Zlatý Orel.
„Ne! To nemůže být…“ Nevěřil Naruto svým uším, sotva se držel.
„Bohužel. Omlouvám se.“ Omluvila se Elika a svěsila hlavu. Minato klečel na zemi, v rukách držel Tanmovu helmu.
„Měli by jsme ho najít.“ Navrhla Hinata nečekaně. Sasuke až teď zvedl hlavu.
„Co kdyby to na nás taky spadlo?“ Chtěl Naruto začít protestovat, jenže Sasuke ho přerušil.
„Musíme to udělat, Naruto. Tanma si nezaslouží tady zůstat.“ Sasuke asi jako jediný souhlasil s Hinatiným návrhem.

„…v monstrum.“ zaslechl slova, které vycházela z něčích úst.
Opět a zase ležel v chladné místnosti. Pomalu zkontroloval, jestli uschlá krev na zdi je na svém místě. Nebyla. Zrak upřel na vedlejší zeď, kdyby se náhodou zmýlil. Ani tam nebylo po krvi ani stopy. Znamená to tedy, že ho přemístili do jiné věznice?

21. Kapitola: Naspäť!!

Sadai sa zhlboka nadýchla: ,,Kagemane no Jutsu!“ zvolala, jej tieň ožil a začal sa plaziť smerom k mužovi s dlhými čiernymi vlasmi. Ten pred ním obratne uskakoval a hoci Sadai využila tiene všetkých okolitých budov, nedokázala ho chytiť. Napokon muž vyskočil na strechu akadémie a Sadai to vzdala. Jej tieň sa v žiadnom prípade nemohol dostať tak vysoko. Bolo len čosi po obede, slnko na oblohe zatiahnutej sivými mrakmi bolo vysoko. Tiene boli krátke. Pre Sadai to bola ohromná nevýhoda.

Konečně mi dovolili chodit. Ten pocit když jsem se mohla oficiálně zvednout z postele byl k nezaplacení. Hojení mých zranění trvalo totiž déle, než se předpokládalo a já v nemocnici ztvrdla týden.
Opustila jsem pokoj, vyzvedla si svoji speciální zbroj, zbytek peněz, které jsem u sebe měla, když mě dopravili do listové a vyrazila ven.
Zatím nejistým krokem jsem vyšla na ulici. Nebyla jsem si svým tělem zezačátku jistá ale po chvilce mi bylo jasné, že mě už nezradí.

Všichni členové našeho pobytu stojí v pozoru a před nimi stojí Pein a Orochimaru.
"Mám pro vás špatnou a dobrou zprávu, kterou chcete slyšet dřív." Zeptal se Pein.
"Tu špatnou." Řekl po chvíli ticha Sasuke.

Gaara ostal zamyslene sedieť v kresle...

[i] „Kazekage-dono ako to je s tým vyslancom z Konohy?“ opýtal sa pomerne mladý člen rady.
„Godaime-sama nám poslala shinobi Inuzuku Tanaris,“ povedal pokojne.
„To nemyslíte vážne?“ ohradil sa jeden z starších.
Gaara sa nechápavo pozrel: „Máte snáď niečo proti nej Kenichi-sama?“

Kroky ji zavedly do velkého sálu, kde čekali její dnešní protivníci. Všichni stáli úplně stejně nehnutě jako sochy a kdyby mohla vidět jejich tváře, tak by měla potvrzeno, že se i stejně tváří. Tedy vlastně nijak. V jejich tvářích nikdy nikdo nemohl spatřit jakoukoliv emoci, oni nikdy neměli na tváři nějaký konkrétní výraz. Také se jen těžko na jejich tvářích mohlo objevit něco z toho, co si myslí, protože oni uvnitř sebe nic neprožívali. Jen trpělivě čekali, stejně jako bude trpělivě čekat i ona, dokud nepřijde jejich velitel.

Tenten si lehnula na postel, byla unavená a rozhodně měla o čem přemýšlet. Snad i na chvíli usnula, protože když se znovu podívala z okna, už se stmívalo. Proto seběhla dolů a šla si najít něco k jídlu.
Dole ještě byla její máma, která se jí s úsměvem zeptala: „Jdeš za svým chlapcem?“
„Ne, jen pro něco k jídlu.“ odpověděla Tenten trochu zaraženě. Upřímně doufala, že tohle nebude dělat moc často.
Matka se zatvářila trochu zklamaně a postavila na stůl namazaný krajíc chleba.

Gaara se ráno vydal do kanceláře s dost smíšenými pocity. Na jednu stranu byl rád, že Kankurou něco vymyslel, ale na druhou se trochu bál, že se jí návrh nebude líbit a bude chtít nějaký jiný, což on samozřejmě neměl.
Nestihl ale ani vejít do budovy Kage, když ho Suki zastavila, slovy: „Dobré ráno.“ Asi se už nemohla dočkat, až ji zabaví.
„A...ahoj.“ vysoukal ze sebe Gaara trochu překvapeně. „Netušil jsem, že jsi ranní ptáče.“

Tak, ešte pred tým než začnú prázdniny posielam ďalší diel.
Dúfam, že sa vám bude páčiť ^^ (i keď niektorým asi nie )

Obrázok nijako nesúvisí s týmto dielom, iba sa mi veľmi páčil a nemohla som si pomôcť a nedať ho sem ⊙﹏⊙✿

Skutočne nie je nijaký zvláštny dôvod na to, aby som si obliekla čiernu nočnú košielku, ktorá je – dá sa povedať – sexi. Skutočne žiadny špeciálny dôvod, len že som očakávala návštevu môjho atraktívneho snúbenca.
Ah god... som v tom po uši.

Seděl jsem v lavici a nervozně přehazoval tužku v ruce. Tohle přeci nemohou myslet vážně, ne? Hned na začátek dát něco tak příšerného jako písemný test. Už jen systém bodování byl tak složitý, že jsem se v něm ztrácel. Jediné co můj mozek pobral, bylo, že pokud budu podvádět a chytí mě, Chuuninská zkouška pro nás skončila. Bohužel to byla taky ta jediná věc, kterou jsem obvykle tyhle situace řešil.