Série

Tenten zírala z okna svého útulného pokoje. Zamračená obloha ohlašovala brzký příchod deště. Ztrápeně si povzdechla. Začínala si myslet, že její život je svým způsobem nudný a ohraný: přijmout misi, splnit misi, čekat na další misi. Někdo s Tenteninou hravou a dobrodružnou povahou se s něčím takovým spokojit nemohl. Kdyby nebylo Leeho se senseiem, dávno by se unudila k smrti. Proto se rozhodla zpříjemnit si dnešní den procházkou do lesa nedaleko za Konohou, kam jako malá chodívala s rodiči, a kde později jako genin trénovala.

Byl klidný večer a Reizo sedící ve svém skromné místnůstce v podzemním úkrytu Chitsuki si pročítal ve světle svíčky přímé rozkazy od Danzoua. Jeho milenka a spolubojovnice Chisika ležela zachumlaná v pokrývce a spala.

Uvnitř Naruta vřel Kyuubi. Teď už věděl, že ti dva pochází z vesnice, která věznila Aneko.
„Kyuubi trochu se uklidni.“ Promlouval Naruto devítiocasému do duše.
„Ts-s! Jakoby to šlo, ty snad nejsi naštvaný za to, co udělali Hinatě?“
„Ani ne.“ Pronesl bezstarostně.
„Cože!“ zarazil se nevěřícně Kyuubi.
„Nechal jsem tam klon. Ten je odveze za Tsunade.“
„Že by jsi konečně začal přemýšlet?“
„Si piš!“

Opatrně zavřela poklop od stoky, neustále kontrolujíc byakuganem své okolí. Nechtěla skončit s nožem v zádech. Konečně byla venku a mohla se nadechnout čerstvého vzduchu. K trhu ji zbývalo pár desítek metrů v nechráněné oblasti a pak už bude relativně v bezpečí. Vyšla z boční uličky na frekventovanější ulici, po které cestovala normálně, pokud byla ve větší skupině. Osamělí lovci si většinou netroufali na více než dva nebo tři lidi, ale tentokrát šla sama a tak nehodlala nic riskovat.

Nastával večer. Pěkně propršený večer. Opravdu lilo jak z konve.
„Ta bouřka se mi nelíbí. Jestli to takhle bude pokračovat, pomalu budeme plavat.“ Uznala Kurenai, když procházela domovem. Ostatně, co taky dělat, když je slejvák jak v deštných pralesech?
„Adho?“ Podivila se. Její neteř stála u okna svého pokoje, dívala se ven. To Kurenai už začalo dopalovat.
„Hej! Žiješ vůbec?“ Houkla na ni a zamávala jí před očima. Adha se trhnutím probrala.
„Co?“

U Ino
Kankurou si prohlížel Ino, když vešla Hinata. „Tady jsou deky,“ ozvala se ode dveří.
„Dobře.“ Kankurou jednu vzal, rozložil ji a lehce přikryl Ino. Hinata ho důkladně pozorovala. Moc ho neznala a nebyla si tedy jistá, co od něj může očekávat. Jen o něm slyšela, že je sukničkář!
Ani jeden z nich nevěděli co říct, tak mlčeli. „Hm… Kde je Naruto-kun?“ prolomila ticho Hinata.
„Nevím, asi u Saie,“ odpověděl Kankurou.
„Když jsme tam donesli s Kibou deky, neviděli jsme ho.“

„Okamžite mi priveďte Sakuru!“ vystrčila Tsunade hlavu z dverí a nejaký chuunin po ňu okamžite šiel. Vošla späť do pracovne, kde spolu s Hinatou a Shizune čakali, kým dovedú Sakuru, aby zistili či to vôbec Sakura je, alebo je to len niekto, kto na ňu zobral jej podobu. A tiež potrebujú zistiť, kde je pravá Sakura, ak tá, čo ju držia, nie je ona.
Chuunin spolu s dvoma strážnikmi, ktorí predtým Sakuru odviedli, ju doviedli medzi sebou.

Neporozumění

Tři Uzumaki přítomní ve Vířivé seděli pospolu potají v jedné místnosti, kde jedna z nich chtěla svému matce a nově nabytému bratrovi ukázat důvod svého útěku. Ale nebyla by to ona, kdyby je nenapínala až do poslední chvíle. Předtím než se dostali k bodu vysvětlování, měla Nami nepředstavitelné množství podmínek, které musely být splněny. Ještě jednou se ujistila, že je nikdo neposlouchá a pak se dala do vysvětlování.

Pohybovala se neslyšně po větvích stromů a myslela si, že je naprosto sama. Pravdou ale, bylo, že si její přítomnosti byl někdo vědom. Sám se nehodlal odhalit, a proto se skrýval, jak nejlépe dovedl. Byl zde však jeden zásadní problém. Byla noc, ona byla vyčerpaná a musel to být osud, že si vyhlídla stejnou skrýš na noc, jako blonďák několik minut před ní.

Ve chvíli se všichni ti, kteří se účastnili jednání „Co s Juubim?“, nahrnuli do jednoho ne příliš velkého nemocničního pokoje. Doktor, který zde byl, se vyděsil, nikdy předtím neviděl tolik lidí pohromadě, ne zdravých. Naštěstí mezi nimi uviděl známé tváře. Viděl dívku s bílým zrakem, pána samurajů Mifuneho a pak taky všechny vůdce skrytých vesnic. Ale i tak byl docela nesvůj, ale kdo by nebyl, když se zde shromáždilo tolik důležitých lidí v jeden okamžik.

Yoshino vyběhla z kuchyně s pánvičkou v ruce. Ti dva spáči neslyšeli její volání. S hlasitým dupáním vrazila do chodby, směrem k pokoji svého syna. Doslova vykopla dveře. „Vdupala“ do pokoje a s válečným pokřikem se je snažila probudit.
„Vstáva-“ zarazila se. „-T.“
Jelikož podlaha byla prázdná a široká postel byla zabraná, dala si dvě a dvě dohromady. Zrudla a vycouvala z místnosti. Víceméně pak Shikaku zakázala chodit k svému synovi do pokoje.

„Môžem?“ spýtala sa už asi tretí krát Takara, ktorá v jednej ruke držala ostrú ihlu a v druhej ako tak sterilnú niť.
„Huh uhm,“ odpovedal jej umelec pevne zahryznutý vo vlastnom rukáve.
„Je načase operovať,“ vyhlásila a v očiach sa jej desivo zalesklo. Ihla ľahko prešla kožou na stehne spájajúc krvácajúcu ranu. Stačilo päť pevných stehov a Dei vypľul látku z úst. Nohou mu stále pulzovala bodavá bolesť, no za tú dobu si už aj zvykol.

„Pro dnešek to stačí, Hinato-san,“ usmál se Kabuto. „Už je pozdě.“
Hinata si oddechla a odložila skalpel. Vytáhla hadru a začala jej čistit od krve. Očima se neustále dívala na mrtvé tělo před sebou. Ještě před pár minutami bylo plné života. Jakmile se k němu přiblížil někdo se skalpelem, začal sebou mrskat a křičet. Div, že neutrhl řetězy.
„K čemu to je? Tady to…“ zeptala se nepřítomně, zaměřená na hlubokou ránu na břiše.

Ráno sa Tanaris zobudila na rachot, ktorý vychádzal z kuchyne. Zľakla sa až skoro spadla z postele. Keď sa dostala z šoku zistila, že je v Gaarovej posteli. Zašla do kúpeľne umyla si tvár i ruky a zamierila do kuchyne. Naskytol sa jej zaujímavý pohľad: Gaara s hnedou zásterou pripravoval raňajky. Práve miešal nakrájanú zeleninu vo veľkej mise. V kuchyni bol neskutočný neporiadok. Drobné kúsky zeleniny po zemi, omáčka postriekaná po kuchynskej linke a kopa špinavých riadov. Vidieť Kazekageho variť, ešte k tomu s mamičkovskou zásterou bolo smiešne.

Zatímco dole pod nimi ninjové umírali, rozhodl se jeden z mužů promluvit: „Neměli by jsme něco udělat?“
„Nebudeme zasahovat.“ přikázal velitel bez zaváhání. Tři muži a jedna žena měli sice taky tváře ukryté za maskami, ale jejich uniforma se lišila od té, kterou měli na sobě členové Rootu.
„Ale oni jsou taky z Konohy.“ namítl znovu jeho mladší kolega.
„Ne, oni jsou z Rootu.“ promluvil znovu muž stojící napravo od něj.
ANBU, který prve promluvil, zůstal mlčet, zřejmě nechápal, jak to jeho společník myslí.

Kapitola 3.

Minato se objevil vedle mohutné borovice na okraji mýtiny, která tvořila část cvičiště. Na hrubé kůře starého stromu se nacházela zvláštní značka, část jeho časoprostorové a přemisťovací techniky. Tyhle značky měl rozmístěné porůznu po celé Konoze, aby se v případě potřeby mohl rychle přesouvat z místa na místo. Vzápětí si všiml nedaleko stojícího senseie.

„Akorát, Minato-kun,“ pronesl Jiraiya, aniž by se ohlédl.

Kapitola XI - Páv, prsten, Potěmkin, pasák, prasák, prsa a ples

Ples se blížil kvapným tempem. Než se studentky Dívčího internátu madam Tsunade nadály, už je od této společenské události dělil jen jedna jediná noc. Naplněné šimravým vzrušením dokončovaly poslední detaily svých kostýmů, dokud je nedotáhly k dokonalosti. Tu přidaly růžičku, tu stužku uvázanou do mašličky. Přišívaly flitry, lepily třpytky...

„Dokončil jsem štíty!“ zajásal Gaara.

Stála jsem v prostorné koupelně. Po mé pravici se nacházel velký sprchový kout a vana, z pravé strany do místnosti pronikalo malými okny světlo. Ve vzduchu se vznášena vůně mátového oleje a vlhkost, které se srážela do malých kapiček na obrovském zrcadlu. A já jsem tiše sledovala tu dívku, která se z něj na mě dívala.