Série
,,Kiba-kun...“ hlas mi zlyhal a Kiba sa zhrozene na nás zahľadel. Zoskočila som z kameňa a stála som vedľa nehybného Sasukeho. Cítila som to napätie, ktoré medzi nami panovalo. Sasuke pôsobil ľahostajne, hoci som vedela, že vnútri to s ním lomcuje.
,,A ja som si myslel, že si iná. Verná Narutovi, a ty sa tu vláčiš so SASUKEM! S ním! A ešte je to aj jeho najlepší priateľ. Asi z vás budem vracať. Ste... Hinata, si neskutočný pokrytec. Zra-“ hovoril zlomeným hlasom, no nedokončil, lebo Sasuke zavrčal.
„Neji!“ vyhrkla a poodstoupila od něj.
„Co se děje? Vypadáš, jako bys právě viděla ducha,“ řekl posměšně.
„Copak ty sis nevšiml?“
„Čeho?“
„Přece toho podivína za námi...“ Když se ohlédla, ulička byla prázdná. Po postavě nezbylo vůbec nic. Jako by tam ani nikdy nebyla.
„To není možné!“ zakroutila nechápavě hlavou. „Vím, že tam někdo byl! Měl plášť a katanu a... nejspíš to vlastně mohla být žena!“ Neji se zamračil.
Další ráno vypadalo veseleji než to minulé. Žádné chmurné šedivé mraky na obozoru nebyly. Jako obvykle jsem si upletla cop. Už ani nevím proč a kdy jsem s tím začala, ale stalo se to zvykem a nějak jsem to prozatím měnit nehodlala. Nasnídala jsem se a vyrazila jsem do ulic. Dnes jsme měli jako tým dostat první misi. Vidím to na ztracenou kočku nebo při mém štěstí to bude sběr odpadků. Jak motivující.
Tenten vstala brzy ráno ještě než stačilo vyjít slunce a zamířila na cvičiště, aby ze sebe dostala všechen ten vztek a zlost, kterou měla na Nejiho.
Nachystala si kunaie, shurikeny, jehly a na jeden tréninkový špalek si pověsila obrázek Nejiho, který bude sloužit jako cvičný terč. Odstoupila pět metrů, nadechla se, vydechla a začala vrhat jednu zbraň za druhou představujíce si, že tam stojím ten namyšlený sobec.
Lee se ráno zašel podívat za Tenten, aby se jí zeptal, zdali by si s ním nechtěla zatrénovat.
Cesta uběhla až v klidném tichu. Raion si protentokrát nenechal pár poznámek pro sebe. Kuma očima stále visel na Ryuukim, na mě už se za celou dobu ani nepodíval. Což mi vyhovovalo.
Neměla jsem náladu nečinně sedět a zírat do ohně a tak jsem šla po večeři spát. Ať jsem se snažila jak jsem chtěla, usnout dřív než obvykle jsem stejně nedokázala.
Kapitola 13: Poslední sbohem...
Všichni Kagové se těsně před samotným shromážděním na válku sešli, aby prodiskutovali ještě poslední detaily.
Výhody a nevýhody tréniku
Příští týden Kakashi držel své studenty pokud možno mimo vesnici. Jediné věci, které bylo ve vesnici slyšet, byly příběhy od Radní Haruno. Aspoň ty, které jí řekla Sakura, pokud se zmohla na něco víc než na sprchu, večeři a padnutí na postel. To byl také hlavní důvod, proč si Radní stěžovala. Nelidský trénink, který její dcera musela podstoupit.
„To snáď nie!“ zvolala Tsunade, a tak ako všetci ostatní v miestnosti pozerala na osobu, ktorá sa tam zjavila, s otvorenými ústami. To snáď nie je možné! Žeby oni boli celý čas za tým, čo sa tu dialo?
„Vidím, že ste po celý čas nemali ani len tušenie,“ povedal posmešne a vykrivil ústa do úškrnu.
Tsunade sa zamračila a zovrela sánku, aby naňho nezačala vrieskať a nevyzerala ako hysterická Hokage. Nadýchla sa, nechala nech sa jej trochu prečistí hlava a až potom vydala rozkaz: „Chyťte ho!“ a ukázala naňho prstom.
V boji proti Itachimu Hidan ani starec nepokročili. Vyčerpali už skoro všetky nadávky vo svojej slovnej zásobe. Starec si vzdychol. Pozná Hidana deň a už podľahol svojmu starému zlozvyku. No teraz neboli v situácii, aby sa nad týmto zamýšľali. Itachiho Susano’o spôsobilo na zvláštnom štíte starca dosť veľké poškodenia.
Co se to proboha děje?“ ptala se růžovláska sama sebe.
„To je už třetí editorka, co tak náhle zmizela bez jediného vysvětlení,“ zabědovala.
„Vážně je to divné, to abych to vzala za ně. Třeba se objeví,“ snažila se být optimistická, ale i tak z toho neměla dobrý pocit.
..
„Vychází to lépe než jsem čekal,“ zasmál se Sasuke sám pro sebe.
„Teď ještě musím přijít na to, kdo je hlavní editorka,“ zapřemýšlel v duchu.
Mezitím někde v Konoze si jeden mladík prohlíží prazvláštní dopis.
Na ďalší deň ráno sa ozvalo klopanie na niečích dverách: „Vstúpte.“
Gaara dvihol hlavu od papierov, do kancelárie Kazekageho vstúpila Naku.
„Dobré doobedie Kazekage-sama. Včera som poprevádzala Tanaris-sama po akadémii ako ste mi kázal. “
„Výborne, ďakujem ti. Potrebuješ ešte niečo, Naku?“ spýtal sa.
Naku mu položila na stôl schvaľovacie formuláre pre maturujúcich žiakov.
„Je tam napísané všetko o prospechu študentov v ninjutsu, genjutsu aj taijutsu.“
„Ďakujem za donášku. Prosím ťa dones zase tieto papiere Kankurovi.“
Šiel som vedľa Naruta vo svojej jednochvostovej podobe.
„Naruto, prečo to dievča provokuješ? Vieš, vyzerá to tak, ako keby sa ti páčila,“ spýtal som sa ho.
„Ona? Pche.Čo si o mne myslíte, Kyuubi-sama?“ spýtal sa vážnym a zároveň urazeným tónom.
„Prepáč, prepáč,“ bránil som sa. „Ja len, ono to tak naozaj vyzerá. Čo vlastne dosahuješ tým, že ju provokuješ?“
Všimla si toho i Sakura, v pravý čas zavrávorala a „omylem“ se nevyhnula Gaarovi. Ten se musel soustředit na zachycení Sakury, takže Naruto měl čas se vypařit.
Sakumovi lidé nepředstavovali pro Narutovu bandu žádné soupeře, v poměrně krátkém čase byli všichni zabiti.
Teď se kolem jejich hlavního střediska válela spousta mrtvých, čas pro Sanada, Sasoriho a Kabuta, aby je odstranili a pak možno dále využili na další výzkumy.
Loutko-rapa se kolem všem motala pod nohy, čichala k mrtvolám, které pro ni „voněly“ tak známě…
(…)
Mladičký ANBU spěchal lesem co nejrychleji, ale zvuky boje ozývající se jako hrom mu neustále připomínaly, že není dost rychlý. Zrychlit však už nebylo v jeho silách. Tíha navíc mu znesnadňovala každý pohyb a už setmělý les mu taky nepřidával. Mladík by si nejraději tu hloupou masku sundal, aby líp viděl, ale to nikdy nesměl udělat. Kladli mu to na srdce celou dobu, ale až do teď mu maska nevadila. Snad si na ni brzo zvykne, ale teď už takhle nemohl pokračovat dál. Musel tu ženu na chvíli položit a podívat se za sebe, jestli se neblíží nepřítel.
Kapitola 4
Kushina pomalu kráčela tichými ulicemi Konohy. Byl červen a venku panovalo horké slunečné počasí. Ačkoliv již nastal podvečer, v ulicích bylo stále vedro. Právě se vracela z tréninku a užívala si poklidného zbytku dne. Na tváři jí pohrával mírný úsměv.
Beru si čelenku do ruky.
„Od téhle chvíle se stáváš konožským genninem. Máš už založený účet, kam ti budou chodit peníze z misí. Tady máš klíče od svého nového bytu, je hned vedle Narutova. A taky ti dávám malý finanční obnos do začátku,” říká mi Tsunade pobaveně a dává mi klíče a novou peněženku, s penězi. Její oči se výjimečně smějí, protože můj výraz je nejspíš hodně komický.
Nadechla jsem se a začala: "Narodila jsem se tady v Konoze. Nejsem v žádných záznamech, protože jsem byla utajované nechtěné dítě. Kříženec. Odpadlík. Matka mě skrývala doma. Oproti mojí sestře Shizune jsem byla nula. Odmala talentovaná, starší, milovanější. Nemohla jsem v tom tlaku žít. Jednoho dne jsem utekla. Bylo mi asi pět a utekla jsem do lesa. Tam jsem narazila na milého muže - dal mi najíst a napít. Byla jsem ohromená a šla jsem dobrovolně s ním do jeho domu. Tam mi řekl své jméno - Orochimaru...
Moje jméno je Hana. Krásné jméno, že? Znamená květina, nebo taky nos, ale to nechme stranou. Mým snem bylo, už od dětství stát se kunoichi. Vždycky jsem si myslela, že to bude úžasné, ale nikdy mě nenapadlo, že to mohlo být i nebezpečné. Byla jsem naivní. Tehdy jsem si to prostě neuvědomovala. Vlastně jsem si to neuvědomila ani na Akademii. Byla jsem příliš šťastná, že se mi plní sen, a proto jsem to nemohla vidět.
Kéž bych to mohla vrátit, ale nejde to...
