Série

Sasuke se probudil...- on vlastně neměl nejmenší ponětí kdy. Na základně nebyla žádná okna a hodiny ve své nové komnatě také nenašel. Doplížil se tedy tmou k vypínači u dveří a chvíli mu trvalo přivyknout světlu. Pak z doposud nevybaleného kufru vyhrabal náramkové hodinky, zjistil, že je půl deváté, hodil na sebe oblečení a vydal se hledat kuchyň.

,,Už ti je lepšie?“ stála som medzi dverami a chystala som sa odísť. Otočila som sa na Naruta, ktorý stál za mnou a pozoroval ma so záujmom v očiach. Prešla som k nemu a usmiala som sa.
,,Áno, omnoho. Ďakujem ti. Za všetko... za dnešok.“ Netušila som, že sa pri ňom môžem cítiť tak dobre, tak príjemne a že sa s ním budem zhovárať tak uvolnene. Nie o všetkom, čo ma trápilo, ale pomohlo mi to. Aspoň trošku.

„Vy všichni jste prošli!!“ zařval Naruto radostně.
Všem spadl kámen ze srdce. Všem se na tváři objevil úsměv.
„Ale, tati já jsem porušila pravidla.“ Řekla Kasumi vážně.
„Ano, všichni jste porušili pravidlo a někomu jste pomohli. A snažili jste se to skrýt aby to nikdo neviděl. I když jste se neznali stejně jste si pomohli. Pomáhat bližním ba i neznámým se hodně cení. Proto jste všichni prošli. Měli by jste se připravovat na další část zkoušky. Můžete jít.“ Řekl Naruto a dal se na odchod.

Na chvíli se Havranovi zazdálo, že vše proběhlo úspěšně. I Mio to cítila podobně, ovšem stalo se něco, co nikdo nemohl tušit, ani v těch nejdivočejších snech.

Bílý Lovec procházel Listovou. Nevnímal pohledy jejich obyvatel. Část Lovce sledovala s opovržením a zhnusením, další část Lovce sledovala s mírnější radostí a některým to bylo jedno. Lovec to všechno přecházel s nezájmem, šel tam, kam ho nohy vedly přes sníh.
„Do háje!“ Zaslechl Lovec mladý hlas kousek od něj a následně tvrdou ránu. Hned na to další nadávky. Pomalu se vydal za zdrojem, našel blonďáka zapadlého ve sněhu po ramena.
„Zatracená díra!“ Prskal blonďák a Lovec udělal pár kroků blíž.

Gaara stál uprostřed menší vesničky v poušti a rozhlížel se kolem sebe. Bylo mu, ale jasné, že je to marné. Už písek mu prozradil, že je vesnice prázdná. „Baki, co se tu stalo? Kde jsou ti horníci?“ U osady se totiž nachází rudný důl bohatý na železnou rudu a tak byla vesnice obydlena hornickými rodinami, které tvrdě pracovaly, a dodávali Suně kvalitní železo. Nyní, ale důl, vesnice i tavící pece byli opuštěné.

Kapitola 5.

Svítání zastihlo Minata již na nohou. Chtěl využít ranní chlad, kdy se cvičí nejlépe, k tréninku, aby se nemusel namáhat, až nastane vedro. Se zátěžemi na rukou a nohou si nejdříve zaběhal, než zamířil na jedno z cvičišť. Spatřil tam už několik ninjů, kteří měli stejný nápad jako on a trénovali.

Naruto išiel do kancelárie a medzi tým sa schyľovalo k búrke. Vzala som si dáždnik z domu a šla som na čistinku. Nikam som sa nenáhlila, a tak som šla voľným tempom. Potrebovala som čas na rozmyslenie. Dnes toho bolo na mňa priveľa. Bola som vyčerpaná. Vošla som na čistinku a sadla som si na zem. Oprela som sa o kameň a do rúk som vzala tulipány, ktoré mi dal Sasuke a ktoré som tu nechala. Zaklonila som hlavu dozadu. Zabolel ma krk. Od toho napätia som mala neskutočne stuhnuté svaly. Zahľadela som sa na oblohu a zhlboka som sa nadýchla.

„Možná by sis měla sednout...“ navrhl její společník váhavě a zvedl ze země alespoň její masku. Byla svým způsobem jiná od té jeho, i když obě znázorňovaly něco jako kočkovitou šelmu. Ta jeho mohla klidně představovat rysa, nebo třeba i něco vzdálenějšího od kočky, jako je liška, ale ta její byla určitě klasická kočka a také byla o dost roztomilejší než ta jeho, i když mladý muž dost pochyboval, že může totéž říct i o její majitelce.

Přepychové sídlo Uchihů bylo v šedivém dopoledním světle chladné a tiché, jen staré pendlovky tikaly ve stále stejném rytmu. Sasuke seděl doma na gauči a nic nedělal. Taky by měl být z domu - jít na dopolední lekci ninjutsu a pak ke Kakashimu trénovat chidori. Jenže v životě každého mladého muže jednou nastane okamžik, kdy začne pochybovat o správném výběru budoucího povolání.

„Temari, čakaj na mňa!“ zakričala bežiaca Tanaris.
„Pomôžem ti nejako?“
„Áno, idem na obhliadku nemocnice a Gaara-sama mi vás dal ako sprievodcu,“ vysvetlila.
Temari prikývla a povedala: „Dobre teda. Všetko bude v pohode, ale nevykaj mi je to zvláštne.“
„Och, vidieť, že ste súrodenci,“ pokrútila hlavou.

„Kde sú?!“ skríkol Naruto, keď ich stromy hodili do tunela a zavreli vchod a ich obklopila čierno čierna tma. Naruto, a aj ostatní, nasadil bojovný postoj a čakal, kedy na nich niekto zaútočí. Po jeho výkriku bolo počuť ozvenu jeho hlasu.
„Neziap tak, Naruto!“ okríkol ho Kiba o nič tichším hlasom a Akamaru štekol, „A ako máme vedieť, kde sú, keď tu nič nevidíme, há?!“

Nuž, nový diel je konečne tu a... v poznámkach vám položím otázku, tak by som bola vďačná ak by mi niektorí na ňu odpovedali.

Skutočne som bola rada, že Sasuke neprišiel. Bola som už dosť zmätená z Daichiho a keby sa k tomu v tú istú noc pridal Sasuke, neviem či by som to dokázala zvládnuť.

Kagovia boli tak ako skupina, ktorá práve dobojovala s dvomi členmi Akatsuki, poriadne doriadená. Aj oni bojovali proti tejto organizácii a zanechalo to na nich stopy. Sora, a ani ostatní netušila, či ich všetkých pozabíjali, alebo Akatsuki na čas odohnali, avšak prikláňala sa k druhej možnosti.

Rozběhla jsem se proti Yamatovi a pečlivě sledovala jeho pohyby.
Tak zaútoč, dělej - potřebuju znát tvoji techniku.
Hodila jsem několik shurikenů - odrazil je.
Super, první ruční pečetě.
Ze země proti mně začaly vylézat úzké dlouhé trámy. Vyskočila jsem a unikla tak z jejich dosahu. Ještě ve vzduchu jsem si všimla, že zem pode mnou se mění. Praskala, vlnila se a úplně měnila svůj reliéf.
Dopadla jsem na jeden vyvýšený bod, aha uživatel země. Možná kdybych víc studovala, znala bych podstatu mokutonu lépe.

Aki pomalu kráčela ulicí a tiše se loučila se Sunou. Byly tu pouze krátce, ale i přesto si to tu zamilovala. Ráda pozorovala západy slunce, které zbarvovalo horizont do ruda. Milovala jemný vánek, který se proháněl ulicemi, ale i prudký vítr, co vál vysoko nad vesnicí. Věřila, že konečně našla svůj domov po tom všem stěhování, kterým musela projít. Ale ze všeho nejvíc si konečně nepřipadala sama. Poznala Gaaru, který od základu změnil její život. Díky němu pocítila tolik nových pocitů a zažila tolik nových věcí.

"Přežije to, je mimo ohrožení života," na tvářích všech třech shinobi se objevila úleva a radostný úsměv.
"A můžeme ho vidět?" Zeptala se Sakura, ale sestra nesouhlasně zavrtěla hlavou.
"Ne, nejdříve až za dva dny," Sakura trochu posmutněla, ale nevadilo jí to.
"Dobře a děkujeme za jeho záchranu," sestra se jenom usmála. Poté Kakashi odešel domů stejně jako obě dvě dívky.

Během první hlídky se nic zvláštního nestalo, stejně klidnou hlídku měl i Shikamaru se Shinem. „Tak vzbuď Naruta s Hinatou. Dobrou noc,“ zívl Shikamaru. Shino mu taktéž popřál dobrou noc a vešel do pokoje.

Suki se vrátila domů, neměla příliš představu, jak by podobná přednáška měla vypadat, ale určitě by měla pokrýt historii, geografii, mezinárodní vztahy, život obyčejných lidí, ale především co nejvíc věcí o ninjích a fungování vesnice jako celku. Suki ovšem musela vzít v úvahu i fakt, že se jedná o děti, které ji asi nebudou fascinovaně poslouchat a hltat bez odmlouvání každé její slovo. Dívka musela vymyslet, jak je zabavit a zároveň naučit vše potřebné.

První C-rank mise

Byl konec prvního měsíce a tři jounin sensei pro Rookie týmy se potkali v baru. Naplánovali si souhrn jejich úspěchů v tréninku za poslední měsíc.

„Já jsem opravdu spokojená s tím, jak daleko můj tým došel. Dá se na nich sice ještě dost zapracovat, ale už se dá říci, že jsou velmi dobře pracující buňka a během mých falešných misí se už naučili i to, jak efektivně používat jejich klanové techniky.“ Řekla Kurenai.