Série
Sasuke se rychlým tempem přesunul vedle nich, aby viděl, zda jsou Saiova slova doslovná nebo je v tom Yū nevinně, neboť z tehdejší pozice nic rozpoznat nedokázal.
„Co… co se děje? Proč krvácí?!“ šílel zmateně Itachi, nýbrž Yū samotnou o sobě nevidí, takže není schopný nic konstatovat.
[i]„S kým si bola vonku? “ opýtal sa otec, ktorý nechal na sebe poznať strach a hnev, „odpovedz mi,“ zdôraznil, lebo mlčala.
Tanaris tušila, že otec vie s kým sa stretla a tak neklamala. Otec sa postavil z kresla: „Prečo práve sním? V Sune sú aj iné deti.“
Tanaris sa ohradzovala, že nechápe prečo sa nemôže s ním baviť. Otec si povzdychol a porozprával dcére o Shukaku zapečatenom v Gaarovi.
Ve světě ninjů panoval až nezvyklý klid, ovšem to bylo pouze zdání, do vypuknutí třetí velké války zbývalo jen několik roků. Nás ovšem nezajímá třetí válka, nezajímá nás ani dění ve světě. Pro nás je toto pouze dávná historie, ale aby mohl příběh být vyprávěn musí mít svůj začátek. Začátek našeho příběhu má své kořeny právě v této době.
Boj u Shikamara a Hinaty:
„Ehm. Vy budete asi moji protivníci.“ řekl jen tak Deidara, protože doufal, že se proberou a začnou bojovat.
„Jistě. A není tu náhodou někdo další?“ ptal se Shikamaru vstávajíc ze země.
„Né. Jasně, že né. Kdo by taky šel do takového zapadákova. Vždyť tu není žádné umění. Umění je totiž výbuch, jestli jsem to ještě neříkal.“ řekl Deidara s cukajícími koutky.
„Hele. Takže já půjdu do lesíka a začnu boj. Vy dělejte, jako by se nic nedělo.“ dodal ještě a utíkal do lesíka.
Byli jsme na konci vesnice, okolo byly lesy. Z lesů se ozývalo šustění. Někdo se přibližoval. Sledovali jsme pokračování děje, ale nezasahovali. Když konečně vyšel chlápek s rozcuchaným, černým čírem a bez jednoho zubu, zpozornili jsme. Kolem něho se začali hemžit chlápci, počet se mohl rovnat 15 až 20. Jejich příchod byl doprovázen posměšnými poznámkami a smíchem.
„Zamilované hrdličky, jak roztomilé…“ začal ten, kterého jsme uviděli prvního.
"Pod jeho vládou se sjednotí svět, pod jeho vládou v křečích budou se svíjet shinobi a pod jeho vládou budou v hrůze ječet všichni ti, na které ukáže. Zbude jen pláč a skřípění zubů v těch místech kam dopadne kladivo jeho moci. A přesto to bude svět lepší než ten, který existoval před ním. Přesto, nebo právě proto.
(Jeden z "následovníků bestie")
SETKÁNÍ AKATSUKI:
„Sí. Tady začíná moje výprava.“
Znovu zasněžený les. Stromy, stromy, stromy, sníh, stromy, stromy a sníh, zasněžená planina, běžící lovec… Počkat! Běžící lovec? No jo vlastně! Gekko’ü už začal svoji výpravu. Běžel sněhem, občas se zastavil, aby si prohlédl stopy.
„Jsem blízko. Snad je ještě celá.“ Pomyslel si Gekko’ü, když se zvedl od stop.
V Uchiha sídle
Itachi nesl oběd Sasukemu do pokoje, ale když mu Sasuke neotvíral dveře, tak mu nechal jídlo přede dveřmi. Když se Itachi po dvou hodinách přišel podívat, jestli už Sasuke snědl oběd našel pouze plný talíř.
"Sasuke, měl bys aspoň něco sníst." Strachoval se Itachi, ale nedostalo se mu žádné odpovědi. A tak se Itachi rozhodl otevřít dveře, ale když vešel, tak našel pouze prázdný pokoj.
"Proč Sasuke?" Zeptal se nevěřícně Itachi a vyběhl z domu do kanceláře Hokage.
Hinata měla už krásné bříško, termín měla za dva měsíce. Uteklo to jako voda. Naruto přidělil Kenjiho do týmu k Inchi. Ta se do něj hned zamilovala. Kasumi trochu žárlila, vždy když je viděla spolu.
Poklekneš, ať chceš, nebo ne. Správně, budeš klečet a škemrat o rychlou smrt, zahodíš svou hrdost shinobiho a budeš prosit, i když teď si nic z toho nepřipouštíš. Nepřipouštíš si nic, jen tu tak sedíš a čekáš, co bude.
Raněný a vyčerpaný, plazil se k Hinatě po čtyřech. Každý nádech bolel. Kunai zaražený pod žebry a hvězdice, která téměř prořízla stehno, byli příčinou ztráty velkého množství krve.
„Já tě varoval,“ řekl kdosi klidně, „ale tys mě nebral vážně.“ Ten hlas.. znám, pomyslel si Naruto. Pohlédl před sebe a snažil se zaostřit zrak. Nejiri stál asi patnáct metrů před ním. Hinatu držel jako rukojmí s čepelí přiloženou na jejím hrdle. Naruto zaskřípal zuby.
„Ty šmejde!“ zasípal, „pusť ji!“ Nejiri se rozesmál.
Pravda
„Nebe bez hvězd či měsíce skrývá mnohá tajemství,“ zašeptala svému společníkovi do ucha. „I já mám jedno. Dalo by se říct, že mým tajemstvím je sen. A já ti ho teď prozradím. Chci ochránit osobu, která mi je drahá. Mám na mysli tebe,“ začervenala se, ale snad to v temné noci nepoznal. „Ztratíš-li svůj smysl života, pak se mi můj svět zhroutí. Jen mě prosím neber jako zbraň, jsem lidská bytost, jako ty.“
18.Kapitola: Horší ako špina
Ten, kto porušuje pravidlá je vo svete ninjov braný ako špina. Ale ten, kto v núdzi opustí priateľov, je oveľa horší odpad.
-UCHIHA OBITO
"Takže jak jste již včera slyšeli, tak se dnes bude plavat." Oznámil Pein, který se po odpočinku opět usmíval.
"Jupí!" Vykřikl Kisame a Suigetsu zároveň.
"Já nemám bikiny." Ozvalo se z davu a všichni se podívali na skupinu dívek.
Když se ráno probouzím, cítím v srdci jen štěstí. Jsem tu teprve druhý den a už to tu miluji. Je to tak zvláštní radost, jako když je zahrádkář potěšen z rostoucích květin nebo když učitel sleduje děti růst. Ale já nejsem učitel, jsem dítě.
„Naruto! Hej Naruto, vstávej!”
Neměl bych ho budit, ale stejně vím, že nevstane. Tak proč to dělám? Protože se těším na jeho výraz.
„Konan, kdy ses jmenovala paní domu?!“ vyjel Deidara napruženě.
„Deidaro, nech Konan na pokoji. Zaslouží se klid,“ upozornil ho Pein.
„A od kdy jsi ty takovej **** podpantoflák?!“ přidal se Hidan vylézající zpoza křesla.
„Ticho!“ vyjekl Sasori, jelikož si všiml, jak Konan tepe žíla na čele, „nebudeme Konan otravovat, je přeci těhotná.“
„No a je vůbec rozumný mít v tvým věku děti, Konan?“ dumal Deidara.
Probouzel se. Ucítil nechutný zápach. Zápach po zatuchlině. Cítil bolest po celém těle, nemohl se ani pohnout. Otevřel oči a porozhlížel se po místnosti. Byla tma, ovšem rozpoznával vlhké zdi, které ho obklopovaly. Pomalu, ale jistě se začal zvedat. Po těle mu projela bolest, avšak on ji ignoroval. Povšiml si, že naproti zeď není. Mříže. A za nimi chodba. Uviděl malé světlo o kousek dál. Seděl a jen se opíral o zeď. Byla studená, ale zimu, co mu proudila do těla, nevnímal. Po obličeji mu stékaly krůpěje potu.
„Pre začiatok sa zničia vchody okrem toho uprostred. Pri ňom budú strážiť, aby sa nikto nedostal von. Okolo celého úkrytu sa spraví bariéra, aby odtiaľ nikto neušiel, kebyže sa odtiaľ niekto dostane."
„Bariéra musí byť aj pod zemou," podotkol Danzou.
