Série

Utrpení, jaké mu pulzovalo ve zraněné noze, nebylo ničím v porovnání s utrpením, které zažíval při Kakashiho návštěvě. Ten blbeček snad nezavře hubu! Hlava mu třeštila absorbováním namachrovaných blábolů, které ze sebe Gai vypouštěl a ani polštář přitisknutý k uším nepomáhal, protože on svou pošahanou sílu mládí pumpoval i do hlasu. Pokusů o jeho umlčení raději zanechal, protože tak jedině přitáhl pozornost na sebe a o to tedy znovu rozhodně nestál. Nechápal ale, jak ho může Kakashi snášet. Proč ho odsud, sakra, nevyhodí?

„O koľko by som mal menej povinností, keby nebolo celého toho sprisahania.“ povzdychol si Shikamaru, keď prenajímal izbu na noc. „Vlastne by som musel iba vypomáhať pri projekte novej taktickej vesty a príprave každoročných chuuninských skúšok. Taká otrava.“

[hide=Něco k tomu...]Moji drazí čtenáři,
po dlouhých týdnech jsem tu zpět a přináším vám druhou kapitolou Soumraku.
Než vás však nechám v klidu číst, je tu několik věcí, které musíte vědět.
Ze všeho nejdříve, bych chtěla obrovsky poděkovat Akumakirei za betování a její neuvěřitelnou ochotu i trpělivost, kterou se mnou a Soumrakem měla. Jsi skvělá a já mám štěstí, že jsem se s tebou seznámila.

Strčila klíč do zámku, odemkla a natáhla se po vypínači. Zářivka zablikala na protest a opět se ponořila do tmy. Tsuyu si povzdechla a vešla do potemnělé sesterny. Bylo časně. Kolegyně z ranní směny ještě nedorazily a ty z noční byly nejspíš na pochůzce po pokojích a proto byla v místnosti sama. Kolegyně. Vlastně jimi nebyly, prozatím. Ještě se nestala kvalifikovanou sestrou, jen učednicí, která si právě plnila povinné kolečko po odděleních. Zrovna včera dokončila měsíc na ambulanci a dnes začíná nový v lůžkové části.

Maskovaný muž zručne prehľadával mŕtvolu, kým nenašiel, čo chcel. Podal zvitok svojmu druhovi a ten ho odovzdal ich veliteľovi, ktorému tretí podriadený práve ošetril ranu na tvári. Obeť, ktorá teraz ležala bezvládna na zemi, kládla tuhý odpor.

Tri pazúry

Bolo neuveriteľné, ako rýchlo sa mu zahojili rany. Stratil veľa krvi, a pritom sa cítil úplne vitálny, schopný hýbať sa, schopný bojovať... schopný obetovať. Cítil, že je jeho telo silnejšie, než kedy predtým. Nebolo to ani tak tréningom, lež duševnou vyrovnanosťou, nájdením svojej vnútornej nirvány.

„Co je to s tebou, Asumo?“ vytrhla ho z přemýšlení ta protivná Yuuhi.
„Hleď si svého,“ obořil se na ni a zrychlil, ale brzy ho dohnala.
„Jsme spolu v týmu, takže si hledím svého!“ vmetla mu do tváře a upřela na něj ty nesnesitelné krvavé oči. Vnitřně se oklepal.

Neměla jsem nejmenší ponětí, jak dlouho jsem tam jen tak stála a mlčky zírala na postel před sebou. Přesto jsem ale tušila, že to nebylo nějak extra dlouho.
"Co tady děláš?" Ozval se unavený hlas, patřící Juugovi. Nepatrně jsem sebou trhla. Tohle vůbec neznělo jako ten Juugo předtím… Jistý způsobem bylo tohle milejší… sice s unaveným podtónem, ale přesto to neznělo jako šílenec, kterého právě propustili z léčení.

[i]Raz ma uniesli.
Moja mama ma uniesla. Niekam ďaleko, do úkrytu, kde bola vždy tma a ticho. Ale pamätám si dobre, že ak sa človek dobre započúval, veľmi vzdialene sa z múrov ozývali náreky, plač a utrpenie.
Neuniesli ma ako jedinú. Ale na rozdiel od iných, ja som bola dôležitá.
„Špeciálna,“ vraveli mi.

Obyvatelia Konohy spozorneli na hrmot, prichádzajúci od rezidencie Hokageho. K nebu sa vznášal prach a na zem dopadali trosky zo steny, ktorá skolabovala. Z prachového mračna vyrazila Sakura, držiac si krvácajúce rameno, nasledovaná dvojicou ANBU. Náhle Sakura zmenila smer a ANBU sa rozdelili. Za nimi sa objavili ďalší. Prenasledovali ju!

„To nie je ďalší strážca, že nie?“ spýtal sa ma otázku, na ktorú už tušil odpoveď, ale chcel si to overiť. Pokrútila som hlavou a spomenula si, kde som jeho chakru cítila naposledy. Nebolo ťažké si ho zapamätať. Mohla by som povedať, že to bol ďalší človek, ktorý sa mu utkvel v pamäti a ktorý dnešnou nocou asi potvrdí svoju pozíciu na tom zozname.

Větve ho šlehaly do obličeje, ale on běžel neúnavně dál. Mohutně se odrazil a plavným skokem dopadl na další strom.
„Hej, Sarutobi, brzdi!“ ozvalo se za ním v dálce. Zatnul čelist, ale zastavil se. Zmocňoval se ho vztek. Copak ti lenoši nechápou, že pospíchá? Dneska by to snad ještě mohl stihnout, kdyby se ti tři netáhli jak sirup na slunci. Frustrovalo ho to. Byla to už čtvrtá neděle, co dostal neplánovanou misi. Jako by mu to někdo dělal naschvál! Od té doby, co se zařekl, že tu holku z rozbourané čtvrti zkrotí, nemyslel prakticky na nic jiného.

Nasledujeme tmu

Prach sa pohol smerom od Leery a utvoril akýsi plochý útvar vo vzduchu.
Buď teraz, alebo nikdy!
Leera naň naskočila akurát včas, inak by sa zrútila spolu s uvoľnenou skalou. Postavila sa a obzrela sa cez plece na spúšť za seba. Sopka začala chrliť dym.
Určite je to dym, nie prach. Nie je to typická sopečná erupcia. Asi niekto vedel, že tu sliedim.

Jashinista

Hidan si s prekvapením premeriaval nádvorie, ktoré okamžite spoznal, a ľudské tváre, ktoré sa naňho zrazu obrátili – niektoré prekvapené väčšmi než chlapec, iné pomerne ľahostajné... a snáď tam bola aj jedna s hrdým úškľabkom. Ozvalo sa zopár šepkajúcich hlasov.

O čem ji mám vůbec říct? O tom, jak se moje máma spustí s každým chlapem? O mým tátovi, který ani neví, že existuju a máma mi o něm nikdy neprozradila jednu jedinou větu? Nebo o mých třech mrtvých bratrech? To je přece směšný.
Co ji mám říct?! Co ji mám pro všechno na světě říct?!
„Fajn, co bys chtěla vědět?“ Doufala jsem, že si nevšimne toho, jak moc se třesu.
„Hm…“ zamyslela se s úsměvem na tváři, což mě trochu uklidilo. Všechno je v naprostém pořádku.
„Co tvoji sourozenci? Máš nějaký?“
Ne, už ne.

„Do hajzlu!“ ulevil si mladík a vší silou praštil do zchátralého polorozpadlého laťkového plotu, ten nápor nevydržel a sesunul se k zemi jako domeček z karet. Už je to přes půl roku a z téhle čtvrti je furt bouranina. Ale vlastně mu to ani nevadilo. Často zde nacházel odreagování po rádoby duchaplných a neskutečně dlouhých rozmluv s otcem. Proč v tom zatraceným důchodu nezůstal?! Pohlcen novým návalem vzteku kopl do trámu přilehlého domu, díky čemuž se s rachotem zřítil poslední kus jeho střechy.