Série

„V pohode. Existuje spôsob, ako zistiť, kto má pravdu.“
Hatsuyuki sa naňho pozrela s vďakou v očiach, ale ešte neznamenalo, že má vyhraté.
„Pokračujte ďalej v ceste. Ak sa k nám pridajú, sú na našej strane. Ak ide iba o to, že neveria mne, nechám sa zatiaľ zajať ako rukojemník. Ak sa ťa aj tak pokúsia zastaviť, sú na strane nepriateľa a ja ich tu zdržím, aby si ty mohla zabrániť oslobodeniu Jashina.“
„Sakrajz, nemôžeš sa nechať zajať len tak, bez boja!“ vykríkol Danno.

Neměla jsem žádný pojem o čase. Netušila jsem, jak je to dlouho, co jsem se vzdálila od svého týmu, se kterým jsem měla najít jakékoliv stopy po Sasukem a jeho společnících. Cítila jsem se zvláštně. Jakoby moje duše snad ani nebyla součástí mého těla. Na chvíli jsem dokonce přemýšlela, jestli už dávno nejsem na druhém břehu. Přece jen… zranění, které jsem utrpěla, bylo hodně ošklivé a jistě by to mohla být příčina mé smrti. Jedna věc mi na tom, ale neseděla. Neměl by mít člověk po smrti klid? Neměl by cítit teplo a klid na duši?

9. kapitola - Domov

„Mal by si sa ísť vykúpať a spať.“
„Dnes nie.“
„Čože? Prečo?“ začudovala sa matka nad takou reakciou.
„Odchádzam,“ vyslovili jeho pery bez toho, aby ich primal k nejakému pohybu.
Nastalo ticho. Tlkot chlapcovho srdca vypĺňal celú skutočnosť v hlbokom pianissime niekoľko ťahavých taktov. Bol to zvuk narastajúcej temnoty a šialenosti v jeho vnútri.
„Čože..?“ ozval sa v tme prenikavý hlas. A tma sa zmenila na šero.

Prechádzka na sopku

Jediným zdrojom svetla v lese bol pomaly dohasínajúci mesiac. Mal v tvare kosáčika a na oblohe svietil sám. Hviezdy si na túto noc asi vzali dovolenku.
V povetrí bolo úplné ticho a takmer nič sa nehýbalo, až na lístie, ktorým občas zaševelil vietor. Takto to trvalo dovtedy, dokedy na sa na zemi neobjavili dva tiene. Hneď na to bolo počuť jemné žuchnutie a štyri páry labiek sa ocitli na zemi. Dva patrili majestátnemu vlkovi a tie druhé rysovi bez škvŕn.

1. 4.
Křečovitě svíral oběma rukama okraj umyvadla, paže ho sotva udržely v předklonu. Jeho dech zanechával na zrcadle matné pomalu mizející obrazce, zmateně zíral do neurčita, skrz zrcadlo, skrz dům, skrze tento svět. Stál tak už dlouhé minuty a nejspíš by se na tom nic nezměnilo, kdyby mu před očima neprobzučel jakýsi hmyz. Malátně uvolnil paže a v rámci možností se narovnal, cítil, jak mu na malou chvíli klesl krevní tlak, lehce zavrávoral. Po krku až na záda mu stékaly pramínky ledové vody jakožto památka na nezbytné chrstnutí vody do rozespalého obličeje. Pod očima se už pomalu rýsovaly nafialovělé kruhy.

1. Na cestě

Izumi zaklela. Už týden byla na cestách a pět dní z toho propršelo. Dnes ráno jí probudilo slunce, prosvítající mezi mraky a tak si myslela, že by se konečně mohla přestat brodit bahnem a večer usínat v suchu, ale když kolem poledne opět ucítila na obličeji kapky deště, pochopila, že jí nic takového dopřáno nebude.

Každým ďalším prejdeným metrom sa jej žalúdok skrúcal viac a viac a túžba zvrtnúť sa späť len narastala. Okolo nich vládlo ticho, žiadne výbuchy, žiadne náznaky boja. Sústreďovala sa na možnosť, že tí dvaja od ich oddelenia nestretli nikoho, no sama tomu neverila. To bol aj ten dôvod, prečo sa bála ešte viac. Aj keď nechcela, aby bojovali, aspoň by z toho hluku vedela, že sú v poriadku. Na slobode, a, hlavne, nažive.

Posadil se do stínu na jednu z mála střech, které teď po poledni nebyly rozpálené. Bylo mu jasné, že je to špatný nápad, pochopil, že není vítán, ale musel to udělat, protože věděl, že není dobré nechávat rány otevřené a tahle byla zatraceně rozšklebená. A přitom to nebyl ani týden, kdy byl schopen uvěřit tomu, že je možné mít prostou radost ze života, usmát se nad hloupými okamžiky a nechat se unášet falešným štěstím. Konečně docenil, jak moc falešné opravdu bylo.

Kapitola 7 – Trénink

Všichni tři ze studentů, usnuli hned, jakmile se dostali domů, do postele. Zatímco Haru tvrdě spal, seděl Shinra na lavičce před domem a popíjel saké.
„Věděl jsem, že se ukážeš.“ Promluvil, když se ze stínu vynořila Gaarova tvář.
„Nebyl jsem si jistý, jestli je dobrý nápad se ptát před ostatními, zvlášť potom jak reagovali, když jsem se tě zeptal, jestli zůstaneš.“
„Zajímají tě moje vzpomínky, že?“
„Ano.“

„Koľko by ma stálo poštovné do Zeme železa? Chcela by som svojej tamojšej priateľke poslať pozdrav z dovolenky.“
„Listová zásielka bude stáť tri ryu alebo pohľadnica dve.“ odpovedal poštár pri priehradke.
„Alebo viete čo? Priamo ju navštívim. Pošlem pozdrav radšej bratrancovi do Čajovej zeme.“
„Nech sa páči, za tú zaplatíte sedem ryu, alebo päť za pohľadnicu.“
„Keď sa nad tým tak zamyslím, nemám ho až tak rada. To už radšej kamarátovi zo Zeme vetra a jeho dvom sestrám.“

Blonďatá dívka se ráno probudila dříve než její milý, a proto se rozhodla, že svému miláčkovi udělá příjemné ráno. Oblékla si jeho tričko a potichu vyběhla z pokoje, její kroky směřovali do kuchyně. Z lednice vyndala pár vajíček, která rozklepla na pánev, poté je osolila a rozmíchala. Mezi tím dala vařit vodu na čaj. Když měla vše hotové, nakrájela ještě chléb a vše dala na tác, který našla ve skříňce. Musela se pousmát nad svoji prací. V duchu si řekla jak je šikovná a když chtěla uchopit tác, ozvali se za ní lehké kroky.

Naháňačka sa začala.

„Kai!“ skríkol naňho Sasuke, no to ho už nevnímal. Áno, Daichiho vďaka jeho schopnosti trafil do hlavy balvan veľkosti pštrosieho vajca, ale to teraz nemal čas riešiť. Povedal si, že prekazí plány toho blond a nevyvrátiteľný fakt, že to bol Daichi mu v tom akosi nebránil.
Rozbehol sa dopredu, lebo blondína urobila krok vpred.

Skrytý obsah

Yosh minna! Konečně jsem se po 3 měsících dostala k tomu abych dopsala další kapitolovku:) Co se týče páru, je to speciálně na přání pro Sumiko Shiroo, jejíž návrh na páry mě upřímně nadchnul^^ no každopádně doufám, že se vám bude první kapitola líbit:)

Pár osamocených oken už svítilo do tmy, jak se Yugakure začínala pomalu probouzet, ale její ulice byly ještě stále téměř liduprázdné. Vyhovovalo mu to. Řítil se tak rychle, jak jen byl schopen, a oceňoval, že nemá žádné zvědavé diváky. Poslední, co by teď potřeboval, bylo šíření paniky. Konečně dorazil na místo, ale zarazil se. Stál před domem, kde před deseti lety bydlela Hatsuyuki, ale kde bral tu jistotu, že v něm stále žije? A i kdyby ano, má šanci ji tady teď nalézt?

[i]Zhluboka dýchala a snažila se uklidnit. Černý šátek přes oči jí znemožnil vidět své okolí. Snažila se vnímat ostatními smysly, ale duše se jí třásla strachem. Jakým peklem si bude muset projít dnes?

Naruto sa do sýta najedol. Večera mu chutila a bolo to jeho prvé poriadne jedlo za tento deň. A jedáleň konečne nebola plná duchov, ale džavotajúcich ľudí. Jedálňou sa ozývali hlasy a smiech. Panovala dobrá nálada.

Tajomstvo kvapky krvi

„Už sú blízko!“ vravel vzrušene chlapec a nedočkavo sa pohrával so svojím kunaiom.
„Ja viem, že sú blízko, nie som slepý! Dopekla, buď trochu trpezlivý, som z teba nervózny!“ Odsunul ďalšie vetvičky a dúfal, že zvuky spoza veľkého kríka nepritiahnu pozornosť pocestných. „Moment prekvapenia je útočníkova najväčšia výhoda. To si sa od tých vašich s**čov nič nenaučil?“

Už to bylo několik hodin, co musel protrpět zbytek zápasů chuuninských zkoušek, zatímco ona odešla s tím člověkem. Neměl nejmenší tušení, jak zbylé zápasy dopadly, ani jestli se někomu podařilo získat chuuninskou vestu, nevnímal to. I když v jednu chvíli měl pocit, že zaslechl radostný štěkot. A poté, co na Tenzoua hodil papírování ohledně hladkého průběhu zkoušek, dle domluvy spěšně zamířil do svého bytu, kde na ni měl počkat. Ano, ale jak dlouho?