Série

Po dlhom čase strávenom iba vo svete smrteľníkov som sa opäť vrátila do záhrobia. Ak by som mala pravdu povedať, tak trochu mi to chýbalo. Po toľkom novom, čo som zistila a cítila a zažila, som chcela byť na mieste, kde je to pre mňa známe. Stále.

Čudák a podivín

Ostré pukanie dohasínajúceho ohňa sa ozývalo v tajomnom tichu čistinky a kdesi v diaľke sem-tam zaznelo zahúkanie sovy. Jeden by mal z toho určite skľúčené pocity... ale nie Hidan. Nie, on sa nesústredil na okolité zvuky, vlastne ich celkom úspešne ignoroval. Premýšľal svoj plán.

Sedmnáctý díl - Sladké poprvé

V malebném paláci zbudovaném na hranici Ohnivé země a Země vody panovalo toho ráno poměrně rušno, ve stájích čeledíni obstarávali ušlechtilá zvířata, stráže, nepochodující se zbraněmi zrovna na ochozech, se rozcvičovali na kočičími hlavami vydlážděném nádvoří a v přilehlé zahradě ti nejlepší odborníci pobíhali kolem cizokrajných květin.

Kapitola 5 - Zkouška

Trojice geninů napjatě očekávala, až zjistí, jaký test si pro ně jejich Sensei připravil.
„Trénovat vás všechny tři se mi nechce, takže váš počet prostě teď zredukuju.“ Řekl Shinra přísně. Vytáhl z kapsy svitek a ukázal ho trojici před sebou.
„Ten z vás, kdo mi ten svitek dokáže sebrat, toho budu trénovat. Zbytek pro mě nemá cenu a vrátí se zpět ke studiu na akademii.“ Vysvětlil Shinra a položil svitek na nedaleký kámen.

Chlap ako hora rozrážal kvapky dažďa a bezhlavo sa rútil popri jazere stále vpred. Netušil kam smeruje, čo ho môže čakať v lese pred ním, no vedel, že nech tam striehne čokoľvek, bude to lepšie ako to čo ho prenasleduje. Začul známe prasknutie podobné pukaniu ľadu a inštinktívne uskočil na stranu, čím sa uhol spŕške ľadových ihiel, no bahno bolo klzké a stratil rovnováhu. Vzduch preťal ďalší mučivý bzukot striebornej smrti. Mohutný chlap zreval a zrútil sa tvárou do mláky. Z potetovanej ruky mu vypadol zúbkovaný kosák.

Paprsky lehce šimrali chlapce na nose, donutilo ho to otevřít oči. Vstal, aby si umyl obličej a oblékl se. Jeho oči byli lehce červené, prohrábl si vlasy, ale i tak byli pořád stejně rozčepýřené. Přemýšlel jestli ji dnes potká a co by si měl říct, měl by s ní normálně mluvit, nebo ji ignorovat a co jeho? Měl by ignorovat i jeho? Nebo za to nemůže ona, ale hlavně on?

Kapitola 4 – Geninové

Čtveřice hleděla na hořící vesnici a zohavené těla vesničanů. Kusy těl vesničanů byli poházené všude po vesnici, byl to vážně odporný pohled.
„Kdo tohle mohl udělat?“ zděsila se Temari.
Gaara chtěl něco říct, ale dříve než to stihl, z jedné hořící budovy vyskočil muž a v náručí svíral dítě.

Zatáhl, aby uvolnil katanu z protivníkova těla, ale ta nevyklouzla tak hladce, jako z jeho předchůdce. Zatáhl znovu a sledoval, jak z rukou, které drží ostří, crčí krev a stisk postupně povoluje. Chtěl zatáhnout potřetí, ale místo toho se instinktivně sehnul a koutkem oka sledoval, jak probodnutému padá hlava do trávy. Stisk povolil a Kakashi ladným obloukem konečně vytáhl uvězněný meč, aby ho rázem zarazil do ničemy, který ho chtěl překvapit zezadu. Musí to tu ukončit rychleji!

Nukenin

Nenávist, jakou četl v těch překrásně velkých hlubokých očích, ho zraňovala. Sice se připravoval, že jej neuvítá s otevřenou náručí, a pulzující bolest ve tváři ho ubezpečila o tom, že měl pravdu, ale přece jen do poslední chvíle doufal.
„Už mi tak nikdy neříkej!“ sykla na něj a otočila se k odchodu.
„Tak počkej přece! Musíme si promluvit,“ křikl za ní, ale nereagovala. „Hatsuyuki, prosím!“ zavolal zřejmě hlasitěji, než bylo nutné, jelikož se mnoho návštěvníků onsenu nelibě ohlédlo jeho směrem.

Kapitola 3 - Listová

Po dlouhé cestě, krátce po poledni, byl Gaara a jeho tříčlenný doprovod konečně před branou Listové. Cesta trvala čtyři dny a tentokrát proběhla bez jakýchkoli problémů. Strážní u brány se Kazekagemu uklonily a nechali ho i s doprovodem vejít do vesnice. Zamířili přímo do sídla Hokage. Uvnitř se Gaara s ostatními setkali se Shizune.
„Zdravím,“ řekl Gaara.
„Dobrý den, Kazekage-sama. Chcete doprovodit do kanceláře Hokage-sama?“

Po čtyřech hodinách úprku s tou ženou na zádech toho měl tak akorát dost. Chtěl běžet v kruhu a elegantně se tak vrátit na místo, kde ho opustil Akio a kam měl přivést posily, ale díky tomu, kde všude vycítil, že na něj číhají nepřátelé, se čím dál více odchyloval z kurzu. Tohle nemělo cenu! Bylo na čase vymyslet lepší plán. Posadil třesoucí se ženu na zem a ona se vyčerpaně opřela o kmen stromu. Zavřela oči a vůbec by se nedivil, kdyby okamžitě usnula. Ale po chvíli ho zarazilo, že k němu odhodlaně natahuje zdravou ruku.

Nič nie je isté. Smrť je najistejšia.

Štyria vyšetrovatelia vleteli do Sakurinho bytu rýchlosťou blesku a sťažka vydychovali. Chouji bol až červený a chytal sa za krk počas toho, ako sa prehýbal dopredu. Sasuke neváhal ani sekundu a už kráčal do obývačky, kde hádal, že sa tí dvaja budú nachádzať.
Naruto tam bol. Ležal v bezvedomí na gauči a pri ňom kľačala Sakura s rukou obklopenou zelenou chakrou položenou na jeho čele. Sakura sa naňho bezmocne pozrela a zvyšok si domyslel sám. Tuu Takane sem došiel skôr ako očakávali, zdolal Naruta a potom si podal Hinatu.

Iná budúcnosť

V dome panovalo šero a ticho. Atmosféra, aká má byť. Chlapec vošiel do predsiene a ani sa neobťažoval vyzuť si topánky. Potom vošiel do skromne zariadenej obývačky ich ponurého poloprázdneho domu. Na pohovke vyblednutej hnedej farby zbadal ležať útlu postavu. Pomaly a ticho sa k nej priblížil. Už bol skoro tam, keď mu náhle pod nohami zapraskala podlaha.

"Hinato!" Krajinou se nesl zoufalý výkřik blonďatého chlapce jehož pohled směřoval ke kraji útesu, kde ještě před chvíli stála jeho kamarádka. Měl pocit jako kdyby se mu srdce hrůzou zastavilo. Vrhnul se k okraji, nedbal na to, že před sebou měl nepřítele. Jediné na čem mu teď záleželo byla Hinata. Nahnul se přes okraj a natáhnul ruku jakoby ji snad chtěl zachytit, ale Hinata byla příliš daleko než aby se mu to podařilo.
V dálce uslyšel psí štěkot, nevnímal ho a ani hlasy, které se k němu čím dál víc přibližovali.

Ráno dúfal, že sa rozprave o svojej nočnej more vyhne, no nestalo sa tak.
„Ste si istý, že nemáte nervy v cajchu, kapitán?“ neodpustila si Tenten.
„Ty si ešte vojnu nezažila, však nie, Tenten?“ vložila sa do toho Hana.
„Na tom nezáleží. Odteraz až do ukončenia misie zavádzam do platnosti nové bezpečnostné opatrenia. Ak hrozí, že budeme mať dočinenie s vyznávačmi Jashina, nesmieme po sebe nikde zanechať žiadne biologické stopy. Tenten, vyber nádoby, ktoré som ti dal na zapečatenie do zvitku! Budeme v nich uskladňovať všetku moč a výkaly.“

Sasori tvrdě dopadl na záda, tentokrát se však nestihl ani pořádně rozplesknout po zemi a už na nich ležel po druhé. Zalapal po dechu a loutka, která na něj bezcitně zírala o tři metry dál, se skácela do trávy. Prsty si přitiskl na břicho, znovu se pokusil nadechnout, marně. Před očima se mu dělaly mžitky. Pak ucítil dvě velké ruce, jak ho bez sebemenší námahy zvedají do sedu, hlavu mu tlačí dopředu. Postupně se mu vracel zrak. Roztřeseně vydechl, v žebrech ho ostře píchlo, ale oproti stavu předtím to byla procházka rájem.

Kúpeľňa bola prázdna, Akane sa v nej zamkla a položila Hidana na stolík blízko drevenej vane. Bola celkom pekná, podobnú dávajú aj do luxusných hotelov, ale zdá sa, že je ľahké ju zohnať aj tu. Otočila Hidana smerom k oknu a vyzliekla sa. Predtým, než si dá kúpeľ, použila sprchu, aby zo seba zmyla všetok pot a špinu, nech si v horúcej vode čo najviac odpočinie. Voda bola osviežujúca, hoci občas sa jej dostalo nejakej poznámky od spoločníka, vystaveného na roletou zakryté okno. Medzitým sa voda napúšťala do vane.