Série
Shikamaru si to rozmyslel. Nešiel za Tsunade a ani si neprečítal tie zložky. Šiel do Sasukeho bytu. Sasuke, pokiaľ vedel, nechodil jesť do reštaurácií, teda musel jesť doma. A vrah sa musel dostať ku nemu domov, aby mu otrávil jedlo, čo Sasukeho byt robilo miestom činu. Musí ho okamžite prejsť a nájsť nejaké stopy.
Ako na potvoru natrafil na Kaia.
Otrava, prešlo mu hneď hlavou.
Po dlhšom čase som späť. Ospravedlňujem sa vám za zdržanie, užite si nasledovný diel 
1
Temný šepot sa nesie prázdnotou naprieč pustou šedou planinou. Víta medzi seba nového brata, ktorý vstúpil do temnoty tak ako kedysi oni.
Myoga Kani už videl počas svojej kariéry mnoho mŕtvol, nájdených po rôzne dlhom čase od úmrtia. Stretol sa tiež s mnohými spôsobmi, ako sa vrahovia snažili mŕtvoly svojich obetí odstrániť, ukryť a vyhnúť sa tým odhaleniu. Preto ním ani ohliadka tejto mŕtvoly nijako zvlášť neotriasla. Skutočne šokujúce bolo miesto, kde bola objavená – pláž v „lepšej“ časti mesta. Nešlo o miesto činu. Tak prečo sem páchateľ, alebo páchatelia, tú ženu – lebo to bola jedna z mála vecí, ktoré sa vôbec dali určiť – priniesli?
Ayano se nějak podařilo dostat se zpět do Konohy, i když se spíše kolébala při své chůzi a měla pohled úplně bez výrazu a téměř mrtvé oči. Civěla do země a dalo se jen takřka říct, že na něco vůbec myslela. Jednoduše vypadala jako pouhá prázdná nádoba bez duše.
Když v tom jakoby do ní uhodil blesk. Náhle se zastavila, rychlostí světla napřímila a živě se zadívala na oblohu. V hlavě ji v tu chvíli zaznělo jediné, Chudáčku.
Velice si dával záležet, aby na něm nešlo poznat, jak moc se mu do té vlhké polorozpadlé jeskyně nechtělo. Po dalších dvou hodinách chůze v lese měl úplně ledové ruce a nebyl si jistý, jestli při bůhvíjak dlouhé cestě jeskyní nezmrzne. Byl zvyklý na neustálé vedro, neúnavné slunce, štiplavá zrnka písku a stojící vzduch. Teď cítil zimu až do morku kostí a těžce mu to nevyhovovalo.
Shikamaru čakal Sasukeho v kancelárii, lebo spolu mali ísť na výsluch tých troch
laboratórnych pracovníkov, no on meškal, čo mu hneď pripadalo divné. On vždy prišiel prvý a potom Shikamarovi vyčítal, že mešká, čo bolo vrcholne otravné. Povedal si, že možno je už na ceste a keď sa dostaví, poriadne mu dá okúsiť, čo s ním neustále zažíva.
Pri predstave, ako vynadá Sasukemu sa uškrnul. Už sa tešil, aký ksicht nahodí.
Žádné výčitky svědomí, ani ťuk. Zatraceně! Co to se mnou udělali? Něčí hlava a terč si jen vyměnily místa, ale... Proč?
Naruto postavy mi nepatří, jen aby jste to zase jednou slyšeli...
Kapitola 7: Výlet do přírody, aneb já mám hlad!
„Viděla jsi ho? Přísahám ti, dnes mě už opravdu nic nepřekvapí,“ zachichotala se pobavená veterinářka, než své společnici otevřela dveře do ve vesnici proslulé barbecue restaurace. Ještě naposledy se ohlédla přes rameno, aby se ujistila, že ji nešálil zrak.
Žena s ním dalších pár hodin nepromluvila a jeho podezření, že je to pouhý klon, se o to víc zvětšovalo. Od jeho ponižující rezignace uběhlo dost času, už dávno sešli z pouště a kráčeli po vyšlapané cestičce lesem. Vlhký vzduch jej navzdory úlevě od vyhřátého písku nepříjemně mrazil a on si čas od času promnul holé paže. Žena se po něm ještě ani jednou neotočila, kráčela pořád stejně a bez jediného zakolísání.
[color=red]Mierne otrasený z rany do hlavy som stál a žmúril očami na toho týpka. Hm... takže Madara.
,,Ty bastard!" vykríkla Tsunade a vrhla sa jeho smerom, no on odrazu zmizol.
V miestnosti nastalo hrobové ticho.
,,Kde sú tí, čo ste s nimi bojovali?" ozvala sa Temari a tak som sa otočil jej smerom.
„To je...mŕtvola,“ povedal Shikamaru a so zvrašteným obočím sa pozeral na modrajúce telo akéhosi chlapa pravdepodobne po štyridsiatke, ktorého nikdy v živote nevidel. Po prsia bol prikrytý plachtou. Sakura vysunula jeho telo a stála pri jeho hlave, zatiaľ čo Sasuke so Shikamarom po bokoch.
„To by človek v márnici nečakal,“ poznamenal Sasuke a, ignorujúc Shikamarov pohľad, spýtavo sa pozrel na Sakuru, „Čo si nám na ňom chcela ukázať?“
Po chvíli zpomalil, neboť si byl moc dobře vědom toho, že jej jeho společník nesleduje a hlavně, že není v dohledu ani doslechu, a tedy nemusí tolik pospíchat. Udělal si tím tedy i trochu více času na přemýšlení. Možná se tedy zároveň i pokoušel si to rozmyslet.
V hlavě si ještě přitom přehrával posledních pár dnů a co se za tu dobu, co se ocitl v konožském prostranní, stalo.
"Cože?!" Rozezněl se křik skrz celou nemocnici. Pár sestřiček se otočilo, co se stalo, ale nakonec to nechaly být.
"Kioshi, uklidni se, nejsi ve stavu, kdy by ses měl nějak namáhat," pokárala ho blondýnka z klanu Yamanaka, zatímco ho kontrolovala. "Rána se hojí dobře, ale musíš být v klidu. Miako, možná jsme mu to neměly říkat," konstatovala při jeho dalším pokusu vstát z postele. Ale Miako si stála za svým.
[color=black][i]8. nagacuki 12. roku vlády 9. daimyoa ohňa
Hataraku Tano
vedúci vyšetrovateľ
Centrálny policajný úrad daimyoa
*
Veľactený Hataraku-dono!
„Tak čo? Prišiel si na niečo?“ spýtal sa Sasuke Shikamara znudene, keď sa prehrabával spismi, ktoré im dala Tsunade, v ich kancelárii.
Když se Ino po probuzení oblékla, učesala a umyla si zuby věděla kam půjde a co musí udělat. Vzala Saiuv náčrtník a sbalila si ho do kabelky. Musí mu ho vrátit a říct mu co k němu cítí. Co si myslí. A v co věří. Pořád je tady ale možnost ,že se ji vysměje a pošle ji domů dívat se na romány.
„Tak tohle je už fakt divný,“ zakroutila hlavou Sakura. „Teď už i NejlepšíKunoichi a dokonce ani Stydlivka. Prostě to nechápu,“ povzdechla si.
„Ale budu pokračovat i tak. Prostě to dotáhnu do konce i bez nich.. Musím se mu pomstít. Musím, prostě musím,“ zavolala do prázdna pokoje.
„Ještě se uvidí,“ zasmála se ďábelsky..
...
Kapitola 27.
Prapor zločinu
Zdálo se, že je všude klid a ticho, avšak poté v jednom, celkem pokojném domě, někdo mohutně a bez upozornění rozrazil dveře do jakési místnosti s tím, že si to ještě dovnitř napochodoval ve spěchu a s rozčílením.
„Co jí sakra udělal?!“ zaklela Anko, jakmile vpadla do vedlejší místnosti, následovaná Hitomi, hned poté, co byly svědky nečekaného Ayaniného výpadu.
[i]Pozorovala jsem z postele své šaty. Nechtělo se mi do nich jít soukat, bylo chladné ráno. Ale nebála jsem se, že přijdu pozdě, neboť jsem se probudila až příliš brzy. Povzdechla jsem a otočila se kimonu zády, abych si dopřála jen chvilkový pocit toho, že dnešek nebyl jiný. Nevydrželo to dlouho, řekla jsem si, jak je to dětinské. Obalena peřinou jsem vstala a vydala se k zrcadlu v koupelně. Vzala jsem svou kůži na tvářích a protáhla ji do stran. Nepoznávala jsem ten odraz, ale tak tomu bylo už dlouho. Důležité bylo, že jsem nezapomínala, a to nikdy.
