Série

Miako s Kioshim byli zrovna na tréninku. No, spíš sledovali Kin, jak se snaží naučit chodit po vodě. Jen se ušklíbli, když zapomněla vypouštět chakru a spadla do vody.

Sledovala jsem krajinu, přede mnou ležel hustý les. Dívala jsem se jak jsem mohla, abych zachytila alespoň nějaký pohyb. Upínala jsem se k lesu a pak to ucítila. Lákalo mě to jako můry světlo. Rozběhla jsem se a bez zamýšlení zaběhla do lesa, zastavila jsem se, abych mohla lépe určit kde to je.
Musím tam už být, je to tak blízko. Náhle tu stál, jakoby nic stál přede mnou a bedlivě mě sledoval.
"Musím s tebou mluvit." řekl jednoduše.
Zamračila jsem se. Mám mu utrhnout hlavu už teď nebo ho vyslechnout?

Z včerajšieho vyšetrovania sa dozvedeli aspoň niečo o Sakurinom vrahovi. Teda, vrahoch, keďže zistili aj to, že boli dvaja. Zvláštne bolo, že neprišli naraz, ale po sebe.
„Jeden z nich bol pravák. Sakuru sledovali, určite kvôli tomu, čo vedela. Vedeli o veciach, o ktorých by obyčajný útočník, ktorý by zaútočil bez prípravy, nevedel. Sakura očakávala ich príchod, lebo bola nervózna a paranoidná.“
„Pravdepodobne paranoidná.“
„Som si istý, že bola paranoidná.“
„Ale prečo to niekomu nepovedala?“

"Ten lék mi dala," řekla jsem ještě, otočila jsem se a odešla jsem. Vůbec mi nedocházelo, proč se záchvat dostavil.

"Natsuki!" ozvalo se, někdo přiběhl a objal mě.
"Asumo," vydechla jsem překvapeně.
"Asumo! Neumyl jsi nádobí!" ječela nepříčetná Kurenai s vařečkou v ruce, která se za ním očividně hnala už od jejich domu.
"Aspoň tvoje mamka je pořád stejná," zašklebila jsem se na něj. Odešel, ačkoliv z toho moc velkou radost neměl, a hned po něm dorazil Suigetsu.
"Tak tě už pustili?" zeptal se mě po dlouhém a vášnivém polibku.

Posol držal zbraň a už bol dvoma krokmi pri nej. Neváhala, vlastne ani nevedela, čo robí, v sekunde, keď jej poskočilo srdce, jednala intuitívne. Na bolesť okamžite zabudla. Než zdvihol meč do riadnej výšky, stihla sa postaviť a ako sa vystrela, schmatla jedinú zbraň, ktorú mala pri sebe – za chrbtom – zahnala sa ňou a otočkou k nemu mu zapichla tri čepele do brucha.

Bol to... zložitý týždeň.
Zhlboka som sa nadýchla a rozhliadla.
Zabávajú sa. Ako sa môžu zabávať, keď len pred dvoma dňami sme niekoho pochovali? Pohoršenie som vyjadrila už pri raňajkách, no bola som umlčaná pohľadom a komentárom o tom, aký dôležitý je tento večierok. Pôvodne sme na ňom mali oznámiť moje a Sasukeho zásnuby, avšak otec súhlasil aspoň s tým, že zasnúbenie ohlásime až nabudúci týždeň. Bože, aký je len cynický. Vraj je taký veľkorysý, že to presunie.

Vydala ten typ výkriku, ktorý ľudia vydávajú tesne pred smrťou a začala sa na lakťoch plaziť dozadu. Neuvedomovala si, že zviera ešte viac znervóznie. V ušiach jej znelo len jej srdce, dážď a vrčanie. Žiadnu zbraň u seba nemala a chakru mala zablokovanú. Tmavý tieň sa ku nej blížil a ona cúvala, kým sa jej nepošmykla ruka a ona nespadla do blata. Okolo nej sa rozprsklo pár kvapiek vody. Zavrela oči a výkrik s ručaním sa zladili. Po pár sekundách jej prišlo, že je stále priveľmi živá. Otvorila oči.

Kapitola 21.
Bestie v kápi nevinnosti

"Nevíte co se mu stalo, Sarne-sensei?" zeptá se Muku s povzdechem, při pohledu na obvazy a ortézy, do nichž je spící Minato kompletně zabalený, jenom hlava se bez nich obešla, tedy až na oči, které má rovněž zalepené krycím obvazem.

1

Spokojne som si vydýchol, v okamihu, ako som odložil posledné dopísané dokumenty k blížiacim sa chuunínskym skúškam. Bolo s tým neskutočne veľa práce. Viac ako po iné roky. Bolo to zapríčinené tým, že tento rok sa ku skúškam hlásilo oveľa viac genínov aj mimo hlavných krajín a miest. Bolo ich oveľa viac ako som si pôvodne myslel a mnohé z nich boli ukryté pred svetom na miestach, o ktorých sme doteraz ani nevedeli.

Aby zapôsobil, Zabuza sa čo najviac upravil. Síce sa mu nepodarilo zrovnať svoje večne strapaté vlasy, ale aspoň zo seba zmyl nahromadenú špinu v miestnom potoku. Takto vyzbrojený sa vydal do kováčskej dielne, v ktorej sa už od rána pracovalo.
"Česť práci," zvolal, na čo sa majster odvrátil od svojej práce a začal si očami premeriavať prichádzajúceho cudzinca.
"Moje meno je Kaeryoubas. Prichádzam k Vám s prosbou."
"Čo ťa sem privádza?"

Prešla asi polhodina, čo opustili zaprášený tunel. Cestu, ktorou sa treba vydať, našli rýchlo, nebolo to zložité. Lesná cestička sa ťahala uprostred lesa, stromy boli zasadené riedko a listnaté koruny prepúšťali veľa svetla. Ľahko ju zbadať. Lesnej zvery tu bolo pomenej a samotné dreviny nevyzerali tak staro a mohutne ako to väčšinou býva v lesoch Zemi Ohňa. Už ako vkročili na cestu, uvideli v diaľke strminu, na ktorej hrane na vrchu sa tiahla. Cestička bola kľukatá a budú musieť veľa šliapať do kopcov, ale nič ťažké.

„Vedela priveľa,“ prečítal nahlas, čo tam stálo a mračil sa na kúsok papiera. Čo vedela a čo im zatajila? Nerozumel tomu. Ako im malo toto nejako objasniť, prečo bola Sakura zavraždená? Obrátil papierik pofŕkaný a nasiaknutý krvou na druhú stranu, aby sa pozrel či nie je niečo napísané na rube. Nič. Vrah im odkázal iba tieto dva slová.
„Čo mohla vedieť, Sasuke?“ spýtala sa ho zachrípnutým hlasom Tsunade.

Brzy se Dai vrátil. Společně s ním přišel jedna starší paní jako lékařka a pár mladíků z vesnice. Doktorka se dala do okamžitého prohledávání zranění, zatímco mladíky si Naruto svolal k sobě.
„Ukažte mi vaše doklady,“ zavelel, mladíci mu je s nejistotou předali. Mistr Naruto si mezitím vytáhl zápisníček a opsal z dokladů důležité informace, pak je vrátil zpět svým majitelům.

Postavy z Naruta mi nepatří… protože… prostě nechtěly… ach jo!

Kapitola pátá: Den poté, chroust a bublinkové monstrum

Třináctý díl - Taktika, základ úspěchu

S nohou pohodlně přehozenou přes druhou vzpřímeně seděla za poškrábaným stolem zasedací místnosti, lokty se opírala o nerovnou desku nábytku a ruce s prsty spjatými do sebe si zakrývala ústa, za nimiž neslyšně skřípala zuby.

Zdravím vás čitatelia pri ďalšej časti, v ktorej si konečne vychutnáme aj romantiku
Vychutnajte si dnešný diel a pre tých, ktorým sa páčil film The Great Gatsby sa bude páčiť aj nasledovná skladba, ktorá bola k dielu pridelená
Ako vždy neváhajte zanechať hodnotenia, názory i postrehy- Za všetko vám budem vďačný a na prípadné komentáre sa náramne teším

1

Bola už hlboká noc a obloha bola zatiahnutá, a tak Sasukemu na cestu Konohou svietili iba lampy. Rýchlym krokom prechádzal okolo budov a pomaly ani nevnímal okolie. Pred sebou mal iba svoj cieľ- miesto, kam sa mal čo najskôr dostaviť.
Hoci vyzeral pokojne ako vždy, myseľ mu pracovala na plné obrátky. Pred očami sa mu mihali obrazy z ich poslednej misie a jedna myšlienka chaoticky vystriedala druhú. Nechápal, ako sa niečo také mohlo stať. Jednoducho mu to nešlo do hlavy. Ako mohol niekto niečo také urobiť?

„Arata Akane?“ spýtal sa, ale ani nečakal na odpoveď, netrvalo mu dlho, podišiel k nej a bez zaváhania alebo zdvorilostného odstupu pred neznámym človekom ju schmatol. Zrazu ju objal okolo ramien a položil si hlavu na jej plece.

K mému překvapení jsem nebyla schopná cokoliv říct, natož udělat. Postavila jsem se, věděla jsem, že mi neublíží a tak jsem se chovala nenuceně, třeba se mi ho pak podaří dostat a Naruto bude spokojený.
"Co tu chceš?" vyhrkla jsem.
Pozvedl jeden koutek úst v úsměvu. Ruce měl podél těla a nohy napnuté k rychlé akci.
"Ptáš se co tu chci, nejsem náhodou předmětem vaší mise?" zašeptal a díval se na mě pozorněji než předtím.
Překřížila jsem ruce na prsou, co si jako myslí?
"Proč jsi mi donesl tu růži?!" zamračila jsem se.