Série

V minulém díle: Naruto se svým týmem prošli Zemí trsů – od místního krále se dozvěděli o místě, kde je jeho dcera a které je vhodným místem na útok ozbrojenců. Při prvním setkání s princeznou Moe je vyrušil neznámý samuraj.

„Naruto Uzumaki.“ Zopakoval muž a pohlédl na Naruta s klidným výrazem. „Povězte mi, Uzumaki-sama, co tu ninja z Listové vesnice pohledává? A s partou geninů?“

Hinata vešla do zatemněného pokoje a roztáhla závěsy.

„Kin?!“ zvýšeným hlasom sa jej spýtal Satori a jeho dcéra sklonila hlavu. Sasuke sa musel veľmi kontrolovať, aby ju neschytil za plecia a nezatriasol ňou, aby už konečne začala hovoriť. Bol si istý, že vedela niečo o Sakurinom vrahovi a teraz bude musieť rozprávať.
„Kin, nerozprávaj hlúposti!“ zahriakla ju Han a chcela ju odtiahnuť z izby. Lenže to Sasuke nechcel nedovoliť. Podišiel o pár krokov ku Kin a hoci medzi nimi ešte panovala vzdialenosť dvoch metrov, Han sa naňho vražedne pozrela a pohľadom ho varovala, aby sa už neopovážil priblížiť.

Tak jsme zas tu s týdenní dávkou Konce, a tak všeobecně s náma a tak. A Hifiny králíkem. A mojí kočkou. Která mě už začíná štvát. Euhn. Každopádně, tu je čtvrtý díl a my se moc omlouváme. Za betování děkujem Ai, a za morální podporu sobě navzájem, protože morální podpory není nikdy dost. Že. A taky bych ráda poděkovala svým drahým učitelům za ty písemky, co jsem psala minulý týden, protože díky tomu jsme napsaly jen jeden díl, takže, ano, máme předepsáno do poloviny osmého dílu. A Hifi mě mučí a já se bojím. Anyway, užijte si to!

Naruto postavy nejsou moje, což asi pochopil každý, ale jen pro jistotu to znovu zmíním.

Kapitola šestá: Hinata se chopila iniciativy, aneb všichni utíkejte!

[i] Riu se narodila ve Vesnici skryté v dešti. Tou dobou už končila válka, ale i tak bylo všude ještě spoustu válečních sirotků. Ona byla jedním z nich. Stejně jako ostatní i ona se musela živit drobnými krádežemi hlavně jídla, ale zatímco ostatní sirotci se zhrocovali do skupin, ona zůstávala sama. Nikdo jí nepřijmul, ona se lišila. Byla rychlejší než ostatní děti a také bystřejší, nejspíše to bylo tím, že u ní se už odmalička projevovali schopnosti ninjy.

"Na čo som neprišiel?“ spýtal sa ho znova Shikamaru. Satorimu zmizol úsmev z tváre, zrejme si myslel, že Shikamaru zo seba hlupáka iba hrá. Zamračil sa naňho a Shikamarovi prešla hlavou myšlienka, že mu uniká veľmi jednoduchý detail, ktorý si mal asi hneď všimnúť. No akokoľvek sa snažil, nevedel prísť na to, čo mu tým chcel povedať.
„Na spoločného menovateľa predsa.“

„Dobré ráno!" Vykřikl Boruto a utíkal ke stolu, na který jeho mamka s Himawari právě chystaly snídani.
„Co ty tu děláš? Vždycky se budíš pomalu až odpoledne," ušklíbla se typickým Uzumaki šklebem.
„V tom určitě bude ta dívka! Chodí za ní každý den a pokud se nemýlím dnes ji propustí z nemocnice. Jak se vlastně jmenuje?" Otázala se dlouhovlasá starší žena.
„Jmenuje se Oppai," řekl Naruto a naznačil rukama veliký hrudník. Oppai totiž znamená ňadra.
„Neříkal si náhodou, že má malá prsa?" Řekla mladá dívka.

Sluneční paprsky dopadly na dívčinu tvář. Pomalu otevřela oči a uviděla před sebou fotku jejího starého týmu. Naruto-sensei, Kioshi, Takumi a ona. Vzpomínala, jak byla do Takumiho zakoukaná, ale to bylo ještě na akademii. Musel usmát těm dětským hloupostem, které jim tehdy přišly tak důležité a vážné. Pomalu se posadila a podívala se na hodiny. Měla ještě dost času. Energicky odkopla peřinu a vletěla do koupelny. Prošla ranní hygienou, udělala si snídani a za chvíli zamykala byt.

Stuhol od ľaku a zatajil dych. „Čo to...“

"Myslím, že tímto tahem se naše šance uspět dramaticky snížila, obranná opatření budou nyní ještě přísnější," konstatuje Onoro a pohledem důkladně prohledává hořící trosky vesnice.
"Máš pravdu, obranná opatření budou přísná... Naštěstí zde máme i hada řad ANBU, možná nám pomůže," odpoví Nero, rovněž pátrajíc po známkách života. *Měli bychom se klidit, brzo přijdou hlídky z Konohy.*

Vzhledem k tomu, že se tahle kapitola tak trochu točí kolem Ero-Natsuki, bude taková... no, řekněme, že podobného charakteru jako Yamanaka Sen. Snad mi to projde. Úvodem bych ještě chtěla říct, že tohle je všechno, co mám napsané dopředu, a od této chvíle už zase nebudu přidávat každý týden.

"Kde je vlastně Akemi?" zeptala jsem se.

V minulém díle: Narutův tým se po náročné cestě skrz nehostinnou poušť dostává na dohled Země trsu, do které také směřovala zásilka nelegálních zbraní. Teprve nyní začíná jejich mise!

„Improvizovat?“ zasmál se Dai a utřel si pot z čela. Až teď si všichni uvědomili, jak po cestě vypadají – zpocené oblečení, zpocené těla, špinaví a udýchaní. Krom Naruta, ten naopak měl dechu na rozdávání.

Shikamaru nervózne vydýchol všetok vzduch z pľúc, keď stál pred dverami kancelárie Takikageho. Celú cestu si hovoril, že nemá dôvod pre to, aby bol nervózny, ale nemohol si pomôcť. Prišiel sem, aby sa spýtal najsilenejšieho klanu v Zemi Vodopádov či sú namočení vo vražde Sakury. Nerád to priznával, ale bol by radšej, keby tam s ním šiel aj Sasuke. Chcel Tsunade popýtať či s ním nemôže ísť niekto iný, niekto, kto nemá doživotný zákaz vstúpiť na toto územie.

[hide=Sabakúú kecáá] Ahoj takže máme tu dielik, krátky. Ale keď si prečítate pochopíte, že sa hodí mať takýto krátky. Priznávam...trocha filler, čo sa týka Gaaru a Tanaris. No, vzhľadom na to, že náš rys Morimaru je trocha záhadná postava v príbehu ( a pre mňa ABSOLÚTNE neplánovaná ) konečne odhalí rúško tajomstva. Dúfam, že sa vám diel bude páčiť :)

Príjemné čítanie Vám praje vaša Sabaku...

[color=red]Počúval som húkanie nočnej sovy, cvrlikanie cikád a šum tečúcej rieky. Ležal som na chrbte so založenými rukami pod hlavou a díval sa na strop. Odvšadiaľ vial chlad, dokonca aj zo stien a jediné teplé miesto bolo pri ohni.
Otrávene som si vzdychol a opäť sa prevrátil smerom von z jaskyne. Takto som sa prehadzoval už hodnú chvíľu, vyzeralo to, akoby som sa nevedel rozhodnúť.
Ale ja som sa nechcel pozerať na ňu. Zaryto som sledoval oheň, odhodlaný, že jej nevenujem jediný pohľad, ale tiché zakňučanie mi tento plán zmaril.

Upřímně řečeno, nevím, jak se říká šoku z šoku. Ale jinak se jednodušeji nedalo popsat, co mě postihlo. Vždycky jsem si myslel, že se mé končetiny brání automaticky, když jsem jim to nemohl rozkazovat. Bylo mylné mínění, že na mě v Oblačné tak moc útočili, až se to stalo mou součástí. Netuším jak, ale nejdřív mi to vtloukli do hlavy.

-V lese-
„Sníh všude jen zku*venej sníh," řekl mladý chlapec, zahleděný k oblakům.
„Pořád nechápu, co na tom Shikadai a jeho táta vidííííí..." zajíkl se blonďatý chlapec, když o něco zakopl.
„Sakra blbý kořen!" Řekl a kopl do věci, kvůli které spadl.
„Au," ozvalo se téměř neslyšně.

„Ách, to je dobrý!“ zahulákal Naruto a zakousnul další sousto rýžové koule. „Já to říkám pořád, Hinato. Tvoje jídlo je suprový!“ obrátil se na kamarádku sedící naproti němu a se vztyčeným palcem se zazubil.
„A-ale Naruto-kun, je to jen onigiri,“ pípla dívka celá v rozpacích.
„Naruto-kun má pravdu,“ přisadil si Rock Lee s bradou od rýže. „Ač tento chod můžeme nazvat jen onigiri, způsob, jakým jsi připravila rýži, zasadila švestku a celek obalila řasou, je naprosto geniální!“