Humor
„Co chceš, Itachi,“ zeptala se Natsumi ještě dřív, než stačil zaklepat. Otevřel tedy rovnou dveře a vešel dovnitř.
„Proč jsi zašla tak daleko?“otázal se zavíraje dveře.
„Protože je to idiot a nic jinýho si nezaslouží!“ vyštěkla na něj. Uchiha si sedl vedle ní na postel.
„Dneska jsi to přehnala.“
„To mi nemusíš připomínat. Ale když on mě dokáže vždycky tak dokonale naštvat!“
„Víš co se říká. Co se škádlívá, to se rádo mívá.“ zasmál se.
„Takže to, co máš na rameni. Ten znak je...“ řekl Kakashi.
Rin přikývla: „Je to znak toho, že je ve mě zapečetěný Houkou.“
„Chápu, ale věř mi. Pomsta je ten nejhorší sen, jaký můžeš mít.“ pověděl Kakashi.
„No jo, a co se vlastně stalo s Uchihou?“ zeptala se.
„To je všetko, čo o ich schopnostiach viete?“ spýtala sa Sora.
„Presne tak.“ povedala Hinata.
„A predsa ste nikoho z nich nezabili.“ Skonštatovala Sora.
„Chceš naznačiť, že sme neschopní?“ spýtala sa Ino.
„Presne.“
Ino odfrkla.
(Pred dverami budovy, kde sa koná zraz Kage)
„Tie dvere sa nedajú otvoriť!“ trhala nimi Ino, „Prečo?!“
„Asi sú zamknuté.“ Tipla si Sora.
„Zamknuté?“ spýtala sa Ino.
„Keď nejdú otvoriť, tak sú asi zamknuté. Logika nepustí.“ Krútila hlavou nad blondínami Sora.
„Ale áno, dneska by to šlo... Dnes... sa mi to podarí,“
rezolútne prehlásil mladý, sebavedomý ninja pri pohľade na svoje - aspoň teda podľa vlastnej mienky - vypracované telo, v odraze vodnou parou zahmleného kúpeľňového zrkadla1.
Na tvári sa mu rozhostil spokojný, hoci trochu vyčerpaný výraz. Niet sa však čomu diviť. Príprava pre jeho dnešný večerný (a ako neskromne dúfal aj následný nočný) život mu zabrala dobré tri hodiny...
„Co by se asi tak strejdovi líbilo?“ Tokime koukala po obchodech a nemohla se rozhodnout, jaký dárek by byl nejlepší pro zabijáka z Akatsuki. Napadlo jí, že by mu koupila masožravou kytku, ale obchod rodiny Yamanaka byl zavřený.
„No skvělý, potřebuju poradit. Ale od někoho staršího, kdo mu bude věkově blíž,“ mluvila si pro sebe, a koukala po lidech, které by mohla tak bezvýznamně obtěžovat.
„Aah, Kakashi,“ zaradovala se, když spatřila šedovlasého chlípníka nad Icha Icha. Doběhla k němu a s úsměvem pozdravila.
Tsunade právě stála na střeše své kanceláře. Držela se zábradlí a její dva culíky vlály ve větru. Za ní se nacházela Shizune, která v rukou svírala malé růžové prasátko.
„Hokage-sama, už jsou všichni přítomni,“ oznámil příchozí Izumo.
Tsunade se na něho otočila a s úšklebkem si promnula ruce.
„Paráda! Tak můžeme začít!“ prohlásila, načež si stoupla na zábradlí, aby byla lépe vidět.
„Hokage-sama! Chcete se zabít?!“ hulákala vystrašená Shizune.
„Ale kdepak. Jen se neboj,“ pronesla klidně Tsunade, „A teď… prosím tiše. Musím zahájit festival!“
Noc utekla jako voda. Když jsem se ráno probudila, zjistila jsem, že to nebyl sen, protože můj polštář byl pořád mokrý od slz. Sedla jsem si na kraj postele a vzala do ruky fotografii, která ležela na poličce. Na fotografii byl můj nevlastní otec a já, když jsem byla ještě malé dítě. V tu chvíli se mi opět hrnuly slzy do očí: Myslela jsem, že to bude takové, jak jsi mi tehdy říkal tati. Už nejsem smutná, ale spíše naštvaná. Ode dneška ti slibuji, že už tě v ničem nezklamu.
Jelikož Naruto nemá žádnou misi, začíná mu den v pro nás neurčitou hodinu, takže teď se přesuneme do jiné části Konohy...............
„Jak je možné, že už v osm jste opilá!?“ běsnila Shizune.
„Jsem Hokage, můžu si dělat co chci. Navíc jsi mě vzbudila tak brzo,“ začal se jí mírně zvyšovat hlas.
„Dobrá, dobrá,“ v obraně před sebou mávala rukama. „Hlavně se pokuste udělat alespoň část své práce, jasné?“ spíše jí oznámila.
„No jo. Mimochodem, už přišel Konohamaru s tou kočkou, co měli chytit?“ lokla si dalšího sake.
„Ne, už asi dva roky nehoní kočky, pletete si je s novými týmy,“
„No skvělý, tým s dalším pobudou, nejdřív to byl Naruto, pak to šlo z něj na Konohamara a z něj zase na dalšího, kterého si dokonce nepamatuju,“
„Vážně jste toho vypila dost,“ poznamenala Shizune.
Ja viem, ani ja tomu nemôžem uveriť! 
Je tu konečne nový dielik, a ja dúfam, že sa vám bude páčiť! 
Poteším sa komentíkom a hodnoteniam.
Byl horký letní den, a proto se naši hrdinové z Akatsuki máčeli v horkých pramenech. Až na Kisameho, který si při představě na vroucí, bublající vodu, šel ihned napustit studenou vanu. Nad lázněmi se nesla klidná pohoda, smích, odpočítávání a klábosení, občas šly slyšet i nadávky a to zejména tehdy, když se někdo zmínil o Bohu.
Konečně byl čas na to, aby si každý chvilku s někým popovídal nebo odpočinul. A samozřejmě to bral každý po svém.
„Dámy a pánové, jako velký přítel Jiraiy-sensei mam tu čest přivítat vás na události, kde tomuto velkému člověku vzdáme poslední hold. Jiraiya byl nejen úžasný shinobi, jenž se držel svých zásad za každých okolnosti a ani na okamžik z nich nepolevil, ale zároveň se proslavil - no dobrá, ehm, řekněme, chtěl proslavit, jako nejlepší spisovatel lechtivých příběhů. My jsme se tu dnes sešli, abychom si veřejně početli z jeho nejdokonalejšího díla Icha Icha Takutikusu.
Jsem Kyuubi démon liščí,
co na všechny jen vrčí.
Devět ocasů mám,
do všech stran s nimi mávám.
Jednou jsem na vesnici zaútočil,
a ošklivě jsem si čumák nabil.
Do stínu mě chytili,
do břicha dítěte zapečetili.
Teď s ním peklo mám,
pusťte mě ven, budu hodný, přísahám.
Jmenuje se Uzumaki Naruto,
už aby to peklo skončilo.
Je to můj trest ošklivý,
proč jste mě takhle mučili.
„Chouji, ty všechny buřty nejsou jen pro tebe!“
„No tak Ino, máme toho dost, přece jsme toho nakoupili už týden dopředu!“
„Jo, jo Sakura-chan! Tohle bude ten nejlepší sraz starých kámošů! Jsme tu všichni, kromě Sasukeho, kdo byl na našich prvních zkouškách a od tý doby jsme parta, ty, já, Sasuke, Hinata, Kiba, Shino, Ino, Shikamaru, Chouji, Lee, Neji a TenTen. Prostě celá naše parta, a jelikož sem tady u první jízdy nebyl tak mi to dlužíte. Dattebayo!“
„Zase nám to předhazuješ, nemůžeme za to, že si tady nebyl.“
„Ale já na tohle nemám žádný zkušenosti!" namítl Nino, když ho Tsunade táhla do vesnice.
„Absolvoval jsi akademii? Absolvoval!" odpověděla rázně. „A prošel jsi testem!"
„To bylo jenom proto, že jsem ukradl výsledky!"
„A splnil jsi zkoušku!"
„Ukradl jsem svitky tomu týmu z Kamenné!"
„A málem se z tebe stal Chuunin!"
Nino se zavzpomínal. „Eh, to bylo kvůli Sarutobiho klobouku... vždycky se mi líbil," řekl a usmál se.
„Kvůli tobě pak musel chodit týden v civilu," dodala Tsunade a protlačila ho bránou. „Takže máš vesnici co splácet!"
„Zasa!“ kričala Sora. „Do r*ti! A to som si povedala, že sa tu už nikdy, ale nikdy nevrátim!“ hysterčila.
„Upokoj sa!“ dohováral jej tučný chlapec s čiernymi vlasmi.
„Drž hubu, šunka!“ odbila ho.
„Nebuď nervózna!“ tentoraz sa ozval blonďavý a o niečo vyšší chlapec.
„A ked nie tak čo, Keita!“ pri tomto oslovení ho trhlo, „Toto meno si už dlho nepočul, čo?“
„Kde to sme?“ ozval sa blonďavý chlapec s veľkými modrými očami.
„Na jednom mieste, ktoré je veľmi ďaleko od nášho domova,“ Milo mu povedala Sora.
Na třetí pokus se Narutovi konečně podařilo uspět u zkoušek a oba jsme dostali čelenku se znakem listové.
Další den nás Iruka rozdělil do týmů. Přál jsem sim, aby nás dali so stejného, ale to se mi nesplnilo. Bude si muset poradit sám.
Byl přiřazen do týmu 7, pod Hatake Kakashiho. S nafoukancem Uchihou a šílenou Haruno.
Když vyšla před úkryt, uviděla mladíka, jak sedí pod stromem a kouká na oblohu. Přistoupila k němu a podívala se stejným směrem.
„Na co hledíš?“ otázala se trochu drze.
„Promiňte.“ omluvil se a stoupl si, „Jmenuji se Hiroki.“ Dívka se na něj překvapeně podívala.
„Laskavě mi tykej, nebo to budu brát jako urážku, že vypadám staře.“ řekla nepříjemně a vyrazila někam přes řeku do lesa.
„Co tam tak stojíš? Pohni, čekat na tebe nebudu!“ vyjela na něj, když si uvědomila, že ji nikdo nesleduje.
Z nohy jí začala proudit krev. Ležela na boku a pevně svírala svoji poraněnou nohu.
„Bojovala jsi celkem dobře. Ale ne dost.“ řekl a přistoupil k ní, „Teď už je konec!“
Sasuke se napřahoval, aby Rin zasadil poslední ránu.
„S-Sakra... Co to je?“ zarazil se, když se nemohl ani pohnout.
„Kage Mane no Jutsu... uspělo.“ Rin se podívala na člověka, který jí právě zachránil život.
„Shi-Shikamaru... C-Co tu děláš?“ zeptala se ho s obtížemi.
Kurzívou máme opět podstatné hovory v pozadí. Touhle barvou jsou poznámky autora (tedy mě).
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Trochu jí děsila jejich druhá zkoušející. Měli dělat něco s nějakými svitky, ale Kimiko vůbec nechápala, o co se jedná. Rozhodla se tedy, nechat všechno na Temari, Gaarovi a Kankurovi... přeci jen, ona se se s nimi jen "vezla"... ne?
Byli vpuštěni do tréninkové oblasti, která byla tvořena temným lesem. Kimiko se trochu bála, ale věřila, že někdo jako Gaara, bude schopen je ochránit.
"Ty hele," vzal si ji stranou Kankurou, jako by jí snad četl myšlenky, "kdyby došlo k boji, drž se od Gaary dál."
"Proč?" podivila se.
