Humor

„Tak se pochlubte,“ vyzval Melichar své kolegy.
„Víte, jak se říká, do třetice všeho dobrého,“ zkusil Kašpar nenápadně na večeři znovu protlačit Gaie.
„Vyloučeno!“ zamítli zbylí dva, kterým rychle docvaklo, kudy vítr vane.
„Už tak jsme měli dost práce přesvědčit pana vedoucího, aby nezrušil naši rezervaci,“ připomněl Baltazar jednu z komplikací, které poslední návštěva vyvolala.

Tu je odo mňa taký menší darček k novému roku.
Nová sériovka a hoci budete asi naštvaný, že sem skôr pridávam nové sériovky a nevenujem sa tým starým, no nemohla som si pomôcť. Ale už som premýšľala aj and White Love a idem sa pustiť do nového dielika. Heh, hehehe, snáď ma za túto poviedku neukameňujete a bude sa Vám to páčiť. Príjemné čítanie.

Sedela som vo svojej izbe na posteli a písala som list. Mala by som začať s „Drahý Kiba“ alebo „Milý Kiba“?

Bol slnečný deň a všade navôkol Konohy spievali vtáci. Pred Konohou stála žena a na tvári jej pohrával jemný úsmev. Biele vlasy, dlhé asi po kolená, jej viali vo vetríku a na svet sa pozerala smaragdovými očami. Pomalými krokmi kráčala ku bráne do mesta. Keď chcela prejsť, zastavili ju dvaja strážnici.
„Kto ste a čo tu robíte?“ spýtal sa prvý strážca brány – Kotetsu.

Tokime : Poslouchala jsem každé jeho slovo. Jeho život mi přišel, jako jedno velké dobrodružství. Kdybych si to tady měla rozvrhnout podle rodiny, Kisame by byl táta. I když je tvrdej a někdy nepříjemnej, přesto to tak cítim. Navíc, ke mně se nechová až tak špatně.
„Hih, Kisame, ty jseš úplnej dobrodruh,“ zasmála jsem se. Rána. Zničeho nic mi přilítla pěst zezhora na hlavu. Slzyčky jsem měla na kraji a hladila si bolístku.
„Au, au, auuu,“ kňučela jsem jak pes.
„Za co?“

Slnko opatrne prenikalo cez okno dovnútra nemocničnej izby. Sora naň nepríjemne upieral zrak. V mysli ho preklínal a tváril sa, že je nemenovaný vládca počasia, takže sa má schovať a nepáliť mu sietnice.
Sestrička bola taká milá, že mu povedala, aby sa neopovážil postaviť, alebo sa prudko hýbať. Dokonca mu ani nezastrela záves, alebo nedala posunúť posteľ. Prvá aktivita pozostávajúca zo závesu a pohybu ruky, však bola o dosť jednoduchšia a preto Sora preklínal i ju.

Dobre... takže tu je ďalší dielik, prekvapivo po týždni Je to posledná poviedka ktorú posielam v tomto roku takže dúfam že sa Vám bude páčiť. A cez prázdniny sa pozriem aj na tie ktoré už nejaký čas stoja, takže sa môžete od nového roka tešiť na nové dieliky.
A ešte jedna vec: Veselé Vianoce a Šťastný Nový Rok.

Kvap.... kvap... kvap...

„To je fakt hrozný, člověk se o ně bojí a oni hned, že jim nevěří a kdesi cosi...“ stěžoval si venku Kiba, když nesl z dílny kladivo a hřebíky.

Postupně jsem přicházel k sobě. Byla noc.
Podíval jsem se na budík a zděsil se…
To jsem spal dva dny?!
A co se stalo, já… nic se nepamatuju… podíval jsem se vedle sebe. Uviděl jsem ji už se zdravější barvou. Vrátily se mi vzpomínky.

Meshiki : Procházela jsem se ulicemi Konohy a sledovala, jak se ostatní lidi baví, smějou s přáteli a užívají si života. Přesně to bych měla dělat se svou sestrou a přáteli. Bavit se, smát se, povídat si... jenže to se nestane, dokud tady Tokime nebude. Možná kdybych se bavila s přáteli, zapomněla bych na špatné myšlenky ohledně Tokime, ale moji přátelé se předemnou chovají jinak, cítím to z nich. Nevědí co mají dělat, jak se ke mně chovat a to na mě působí nepřátelsky. Nedokážu se s nimi v takové situaci bavit.

Takže ďalšia poviedka. Ja viem, viem, nie som v poriadku ale čo s tým narobím? Keď dostanete nápad musí ísť von, no nie? Dúfam že sa Vám bude páčiť.

Kapitola VII - Rosemary a Poirot

Mezitím Sai a Naruto:
„Hele, tak co bylo s tím pe*isem? Tos jí ho jako fakt ukazoval, jo?“ ptal se Naruto zvědavě Saie.
„Eh… e… Ne, dělal jsem si srandu“ odpověděl s (falešným) úsměvem.
„Naniii? A já se tak těšil, co mi tu povyprávíš…“ řekl zklamaně Naruto a podíval se na Saie tak smutným pohledem, až se mu začaly lesknout oči. To Saie dostalo.
„No, nechtěně mi na něj sáhla.“ Řekl alespoň.
„Vážně?“ nadchl se Naruto. „Jaké to bylo?“
„J-já nevím. Tu ruku tam měla sotva pár vteřin,“ řekl Sai.

,,Sila mladosti!“

No fajn... takže táto poviedka vznikla na tom že som si proste sadla za počítač, napadla ma prvá veta a začala som písať. Popravde, ešte som to nenapísala (hehe) ale už sa idem do toho pustiť a ja som sama zvedavá aká katastrofa z toho vznikne.

BIELY ANJEL V TEMNOTE - POZNANIE EP. 1

Kde to som?
Ako som sa sem dostala...
... a tá najdôležitejšia otázka: Kto vlastne som?

„Co se to stalo? CO SE TO STALO? Neji!!! Prosím, vzbuď se, vzbuď se!!“ Neji vyděšeně otevřel oči do kořán a spatřil Leeho rýsujícího se ve světle, které pronikalo škvírami mezi prkny dovnitř.
„Lee, uklidni se, proboha!“ vyjekl Neji, kterému se nelíbilo, že s ním takhle brzo po ránu třepe jako s králíkem. Lee tedy přestal, ale nepřestal se tvářit vyjeveně.
„Proč jsou všichni tak zřízení? Vzbudím se a první, co vidím, je, že Hinata má krvavé šrámy na obličeji! Co se to v noci dělo?“

Meshiki : Podívala jsem se mizejícího Naruta. Jak to myslí? Jako ze srandy? Ale vypadá nějak naštvaně. Nemůžu ho nechat jít samotnýho za Shikou, bůhví, co by se mohlo stát. Rozběhla jsem se za nim.
„Heej, Naruto čekej. Co se děje? Jaks to myslel?“ volala jsem.
„Je na tom snad něco nesrozumitelnýho?“ volal nazpět. Trošku jsem se zarazila. Dohnala ho a držela jeho tempo.
„Řekl si, že chceš zabít Shikamara, ale to snad nemyslíš vážně?“
„Proč ne?“
„Hej!“ trhla jsem mu s ramenem a zastavila ho.

Konečně jsem to pochopil. Všechno mi došlo. Chytil jsem pouta kolem jejího zápěstí a strhl je.
Spadla mi do náruče.
Její oči se zavíraly…
„Ne, Hinato… nesmíš usnout! Prosím!“ říkal jsem.
Věděl jsem, že jestli zavře oči…
Ne, nesmí být pozdě… Nesmí zemřít… ne! Ne! NE!
Snažil jsem se jí probudit.
„Nesmíš… prosím ne, Hinato…“

„Jménem svým a jménem Konaniným bych vás chtěl přivítat na jubilejní dvanácté schůzi pro odvykání závislosti na drsném zabíjení okolo se potulujících ninjů. Schůze je naprosto anonymní. Vaše závislost je jednou z neodstraněných bot Kishimota Masashiho. Předlož důkazy, Zetsu.“
„Žádné nejsou, šéfe!“ bílá půlka. „Už…“dodala temným hlasem černá půlka.

[spoiler]Naruto odešel z vesnice na pět let, do bývalé země své matky, Vírové Země. Po tréninku, který sám prováděl v osiřelém sídle bývalého mocného klanu, odešel zpět do Konohy chránit své přátelé a občany. Doba co byl pryč, byla dlouhá a Naruto si začíná všímat rozdílů v Konoze. Sasuke se vrátil do vesnice a teď chodí se Sakurou, Kakashi si našel přítelkyni, Shikamaru žije s Temari, Konohamaru je už chunin a Hinata se už stačila provdat za nějakého klanového muže, který jí vybral otec a překvapivě se jí zalíbil.

Tokime : „Kisame, můžeš na chviličku?“
„Hmm,“ zalezl dovnitř a zavřel. Chvíli jsem mlčela.
„Ty idiote! Proč si mi to udělal!“ křičela jsem. Kisame se jen smál.
„Já jsem ti to neudělal,“ mohl se potentit smíchy. Ježiši, chová se jak puberťák.
„Oooo, hahaha, to je ti fakt líto co?“ ironicky jsem se zašklebila. Konečně se sklidnil a já si to s nim mohla vyjasnit.
„Byla jsem mimo a hned jak jsem se probrala, jsi mě uvěznil ve vodní kouli, proč? Mám přece trénovat, takhle se jenom zničim,“