Humor
Po chaosu Kakashiho hodiny, který mimochodem způsobil fakt, že se po zmíněném pedagogovi opět slehla zem, následovala hodina domácích dovedností vedená příjemnou slečnou Ayame.
Sasuke vrhal nedůvěřivé, štítivé pohledy na zástěru, kterou se mu profesorka drahnou chvíli pokoušela vnutit. Měla na sobě vyšité dva k sobě se tulící králíčky.
„To si na sebe nevezmu ani náhodou.“
„Setsuko-chan, buď hodné děvče a oblékni si to, ať se neušpiníš.“
„Ne!“
„Setsuko, ty si na sebe tu zástěrku vezmeš!“
„Mňá!“ ozvalo se z venku. Všechny oči se upřely na vrata. Teda, všechny... Káťa a Shikamaru už byli dávno v limbu. Lee taky, jelikož už bylo dávno po večerníčku. Spinkal v hnízdečku sena jako andílek, na tom se všichni shodli.
„Mňá!!“ ozvalo se naléhavěji.
„Nepouštěj tu strašnou bestii dovnitř, Báro!“ děsil se varovným hlasem Kiba, který si kočičku moc neoblíbil. „Nebo...“
Pozdě.
Orochimaru stojí na skále,
jazyk vyplazuje stále.
Kabuto stále za ním stojí,
brejličky se mu trochu mlží.
Manda jen nevěřícně oči koulí,
Přitom uvažuje že je dolu hodí.
Tsunade je z dálky pozoruje,
Gamabunta se pod skálou tiše směje.
Jiraiya lásku Tsunade vyznává,
Katsuju se mu potají vysmívá.
Naruto nečekal a ihned si nazul boty, chytnul pergamen s rodokmenem a liščí dívku vypustil z hlavy. Rozrazil vztekem dveře a rozběhl se k sídlu všech Hokagů ve vesnici, kde nyní byla Tsunade.
"Naruto-sama?" divila se Kitsune a rozběhla se také za Narutem. A jelikož měla velice dobrý čich, tak poznala, kde se právě nachází, protože Naruto už byl u sídla Hokagů.
"Já jí něco povím!" rozčiloval se Naruto a už si to kráčel po schodech nahoru. Tam potkal Shikamara a pouze kolem něj prošel a ani nepozdravil.
[i]„Uspěla si?“ zeptal se mě, když jsem před ním klečela na jednom koleni.
„Ne.“ Odpověděla jsem tiše.
Jeho výraz se změnil.
„Co si to řekla?!“
„Ne, nezabila jsem ho.“ Zopakovala jsem a napadlo mě, že jsem se vrátila pro jistou smrt. Ale doufala jsem, že až mě zabije, nebude mít důvod zabít Jeho.
Slyšela jsem jeho kroky blížící se ke mně.
„Vstaň.“
Nařídil mi chladným hlasem bez náznaku citu.
Poslechla jsem a se slzami jsem se na něj podívala. Do jeho chladných očí.
Stejných, ale zároveň úplně jiných.
Dal mi facku.
Meshiki : Tak je tady ráno. Hezky jsem se protáhla a vykoukla z okna ven. Bylo hezky, svítilo sluníčko a možná to bylo i na opalovačku. Ne opalovat se nebudu, počkám až se vrátí Tokime, potom se půjdeme opalovat spolu. Hinata ještě spala, a tak jsem se šla do koupelny upravit. Vešla jsem dovnitř, a tam stál Neji v ručníku kolem pasu. Vytřeštila jsem oči a on mě ztuhle pozoroval. Rychle jsem zavřela dveře a běžela k Hin do pokoje.
„Káťo Káťo Káťo Káťo uááááááá!“ vlítla Bára do kuchyně.
„Co je? Co tady děláš, já jsem všechny poslala za tebou na pole...“ otočila se Káťa od nádivky do kachny, kterou se maminka rozhodla upéct.
„Jo ty kokos, to je taky nápad, takhle bez varování!“
„Tak já myslela, že ti to udělá radost...“
„Šmarjá já nemůžu to je takový kořen!“ sedla si Bára na židli a začala mlátit hlavou do stolu.
„Kdo, Lee?“
Tento den pro Naruta začínal jako obvykle. Vstát, umýt si obliče, najíst se rámenu, vypucuvat si zuby a vydat se na každodenní ranní trénink na jeho malé louce uprostřed lesa, aby ho nikdo neviděl. Měl právě dnes slavit své sedmnácté narozeniny, ale neměl je rád. Ten den zemřel jeho hrdina - Čtvrtý hokage a také zaútočila ta masochystická liška na Konohu. Proto byl dnešek pro Naruta velice hrozný a ponurý. Šel si to vybít právě tam na tu louku.
„Musím si ísť ešte pre jednu vec,“ povedal a hneď ako to spravil zmizol v budove sídla. Stála tam ako obarená. Čakala niečo iné? Odpoveď bola jednoznačná – áno. A aj vedela čo. Za pár minút sa Itachi vrátil a konečne mohli vyraziť.
Bylo krásné jarní odpoledne a Akatsuki sídlo zelo práznotou. Všichni měli nějakou práci, nebo si užívali den mimo sídlo. První kdo dorazil do sídla byl Deidara, který se vracel z louky kde testoval své “umění“. Poté co zjistil, že v sídle nikdo není jeho první cesta vedla do koupelny. Napustil si vanu, dal do ní trochu pěny do koupele a poté se jen uvelebil a relaxoval. Po necelé hodince vylezl odpočatý Deidara z koupelny a viděl, že v sídle již není sám. Bylo tu velmi rušno a jediný kdo chyběl byl Sasori.
„Ááá!“ vykřikli oba naráz.
„Co to děláš, Naruto? Zbláznil ses?“ křičel na něj Shikamaru, zatímco si otíral svoji ruku do Narutovy deky.
„Co je to tu za povyk?!“ Ozvalo se z vedlejšího spacáku, kde spala Ino.
„Naruto mi tu chtěl olizovat ruku, nebo co!“ odpověděl Shikamaru a podíval se na vzteky rudého Naruta.
„No fuj, že se nestydíš!“ vyděšeně vyhrkla Ino.
„To-to není pravda! To byla nehoda!“ Snažil se hájit Naruto.
„Tak nehoda, jo?!“
„Jo! Zdál se mi sen, že vysvobozuju princeznu ze zakletí!“
„Ššš... no tak... neplač...“ Ayame sa sklonila dole k tváričke svojho syna ktorý si rúčkami šmátral po tváričke so slzami. Postavila sa s ním so zabaleným v perinke a začala ho hojdať a upokojovať slovami. „to nič... ocko za chvíľu príde uvidíš.“
Otočila sa práve vtedy k dverám keď sa otvorili. Dovnútra vošiel Eitan a položil svojho omráčeného brata na pohovku.
,,Prečo je tu krucinál všade piesok?“
Veľký kazekage stál uprostred izby, bezradne zalamoval rukami a ziapal tak, že to bolo snáď počuť až na kontinent Temujinov. Veľké upratovanie v Sune bolo vždy náročné.
Tokime : Vešli jsme do trénovací haly, jenže já teď nebyla připravená na trénink. Ta zpráva je příšerná. Jak se mam jentak smířit s tím, že Rinkimiriho nemůžu přivolat, když ho potřebuju? Pein to má dobře naplánovaný. Když Meshiki utekla, potřeboval u mě mít jistotu, že neuteču a kdybych utekla, použije Rinkimiriho proti mně a zabije mé přátele i mě samotnou. Nevím co všechno o něm ví, ale pokud budou vědět víc než já, je možné, že by s ním dokázali zničit celou Konohu.
[center]*Kakashi
Venku ptáci cvrlikají, oslavují nový den,
jenom ninja šedovlasý pod maskou sní sladký sen.
*Minato
Všichni už jsou na bojišti, kde řádí zlý Kyuubi,
Hokage si teprv doma hledá pastu na zuby.
*Shikamaru
Na talíři od maminky snídaně je voňavá,
kluk s culíkem přesto vrčí: "Vstávání je otrava."
Prosím, přečtěte si nejdříve poznámku, děkuji :-)
Narozeniny 2/3
Další dny plynuly strašně rychle. Karin připravovala, sháněla a domlouvala všechno k oslavě. Zbývalo zařídit pár maličkostí. Kiba se mezi tím vrátil z mise a dal se do shánění dárku pro Sachiko, ještě dodělával přípravy na oslavu a chodil na trénink se svým týmem. Večer přišel utahaný a padl přímo do postele.
[i]Krev…
Stékala mi po těle jako připomínka, jak je život pomíjivý…
Karmínová tekutina, jež mi lepila vlasy k sobě a špinila oblečení.
Slyšela jsem kroky. Vzhlédla jsem.
Proč?!
„Opět se tě ptám, jestli…“ zaslechla jsem jeho hlas.
„Ne! Já ho nezradím!“
„Vždyť o tvoji věrnost ani nestojí…“
Poprvé za celé týdny jsem zase měla slzy.
Proč? Říkal pravdu. To na tom bylo to nejbolestivější. Pohlédla jsem mu do očí.
Pravdu…
„Já… já to vím, ale miluji. A kdo miluje, ten odpouští…“
„Shikamaru? Jsi na tahu!“ Shikaku mu musel lusknout před očima, aby se Shikamaru konečně uráčil hrát. Shikamaru místo toho rozházel všechny kameny na různé strany hracího pole. Myslel na úplně něco jiného. Myslel na…
„Dneska nejsi ve své kůži, Shikamaru. Něco se děje?“ zeptal se Shikaku.
„Ne, jenom jsem nesvůj z příjezdu feudála. Je to otrava, ale mám být jeho průvodce. Navíc se na mě ta ženská rozčílila…“ zamumlal Shikamaru a zvedl se. Najednou vešla Yoshino a zaslechla jejich rozhovor.
