Humor
Meshiki : Páni koukala jsem jako vejvrat. Nedocházelo mi, co se vlastně stalo. Kiba byl dost pomlácenej a Arichi řekla, že ho půjde ošetřit, tak spolu šli do koupelny. Když se Neji vzpamatoval a zjistil jakej bordel tam je, tak se ještě víc opil, protože věděl, jaký to bude průšvih. To samé udělala i Hináta, to teda bylo opravdu co říct. Všichni už byli zase uvolnění, až na mě. Ségra nevim kde je, to samé platí i pro Shikamara, Kiba s Arichi jsou v koupelně a jinak se všichni moc dobře bavili. Ino seděla Saiovi v klíně a každou chvíli se líbali.
„Jéééj, rámen, rámen...“ so škvŕkajúcim bruchom od včera večera som s očakávaním otváral moju vŕzgajúcu chladničku, že tam nájdem balíček mojej obľúbenej nudlovej polievky s prílohou!
„NIÉÉÉÉ, práve dnes sa musela minúť, niééééé!!!“ už so slzičkami na krajíčku, s prázdnym žalúdkom, z pocitu nesplnenej túžby po obľúbenom jedle mi došlo!?
„Veď Ichiraku ramen ešte neotvorili, super, keď si švihnem, budem tam prvý.“
Rýchlo sa obliekam, čelenku, tričko, bundu, nohavice.
Ráno už bolo na misiu všetko prichystané. Nana s Hidanom sa stretli pred sídlom už o piatej ráno. Hidan vybral mapu a začal navigovať. Išli dve hodiny bez slova, čo sa na Hidana veľmi nepodobalo. Dokonca ani neospevoval Jashina. Došli až do zeme Železa. Išli ulicou, kde stálo veľa domov.
„Podľa mapy by sme už mali byť tu.“
Zastali. Keď sa Nana pozrela pred seba, ostala v nemom úžase. Pred sebou videla najkrajší dom spomedzi všetkých. Bol veľmi udržiavaný a čistý s veľkou záhradou.
Byla noc temná a hluboká jako díra v Tobiho masce a světla pouličních lamp se mihotala jako podnapilý Jiraiya po nočním tahu. Na kraji dlážděného chodníku nervózně přešlapoval podivně vyhlížející muž. Klobouk měl vražený hluboko do čela a z cigarety značky Camel stoupal namodralý kouř. Náhle se tichou ulicí roznesl klapot číchsi bot. Zpoza rohu se vynořila hlaveň pistole a noc prořízly dva ostré výstřely. Kuřák padl jako podťatý. Stín se přiblížil.
Kapitola – 10 (Démon)
Jeho smiech bol nepríjemný ale zďaleka nenaháňal takú hrôzu ako hlas muža, ktorého videli na planine mečov. Všimol som si že Moegi a Udon vstali a v rukách držali kunaje.
„Ale ale, tak sa teda zahráme.“
Neďaleko od nás vyšiel z tieňa podivný ninja, najprv som si myslel že to snáď ani nie je človek. Oblečené mal iba ninjovské nohavice a obuté mal čierne ninja sandále, ale to mi nepripadalo až také zvláštne, ako to že mal celé telo omotané obväzmi na ktorých bol sem tam nalepený pečatiaci lístok.
Uplynuly asi dva dny. Nic významného se nestalo a možná k tomu přispěl i fakt, ža se Aya systematicky Kakashimu vyhýbala. Probíhalo to asi tak:
Konožští ninjové byli posláni k okolí černé stěny, monitorovat situaci a preventivně zatknout všechny nově příchozí návštěvníky. Ale jen lidé jako byli Kotetsu a Izumo věděli, že když před vámi stojí nervózní chlap ve věstě s kapsami plnými spleti různých drátků a v ruce si pohazuje červeně svítícím spínačem, je lepší ustoupit z cesty a předstírat, že tu jen dávájí pozor, kdyby někdo náhodou zakopl.
Jinak, zdálo se, že tu má ještě někdo další špatný den.
1.
„Bang“ ozval se ohlušující zvuk pánvičky. Právě by opravdu nikdo nechtěl být v jeho kůži. Protože to, co se odehrávalo za dveřmi Narutova bytu bylo strašné. Narutovi bušilo srdce jako o závod. Sakura na něj totiž znovu útočila pánvičkou, na které bylo připálené volské oko. Naruto nevěděl, jestli mu srdce bušilo jako o závod kvůli tomu, že Sakura byla tak blízko u něho nebo jestli pravý důvod nebyl ten, že Sakura má opravdu sílu a s pánvičkou jsou nebezpečné duo!
Dni išli pomerne rýchlo. Prešli už skoro dva mesiace. V Akatsuki sa toho za takú krátku dobu veľa nezmenilo. Mali zopár misií, sem - tam nejaké zranenia, ale nič vážne.
Nana chodila celý mesiac na cvičisko trénovať, aby svoje dve chakry dokonale ovládala. A celkom jej to išlo. Už na tréningy nechodila s Peinom. Načo? Veď už sa o seba vedela postarať sama. Po troch týždňoch už na tréningy prestala chodiť, pretože už nemala čo trénovať.
Sedela som vo svojej izbe a čakala na Miki. Zmáhala ma únava a už niekoľkokrát sa mi zívlo. Neviem či má zmysel na ňu čakať, šla totiž k Deidarovi. Ľahla som si do postele a začala premýšľať. Mysľou mi behalo len jedno: Kiba. Dúfam že je naozaj v poriadku. Asi sa na mňa hnevá. Zajtra pošlem niektorého z drakov, aby ho skontroloval. Nebolo ľahké ho nechať v bezvedomí uprostred lesa.
Dlho som však nad tým nepremýšľala, lebo dnešný deň bol únavný a mne sa neskutočne chcelo spať.
"Ne! Ne!!" Orochimaru zoufale narážel ramenem do tvrdé temnoty. Ta ho zřejmě posoudila jako nově příchozího antihrdinu bez zpáteční jízdenky, a odmítla propustit ven.
Opodál se zastavilo několik podezřelých existencí a začaly dělat poznámky typu:
"Smůla kámo, tyhle jsou posunovací."
"Pět babek, že za minutu skončí!"
"Nechceš půjčit šperhák?"
"Hi hi hi!"
Orochimaru se zastavil. Kdyby bylo trochu chladněji, u nosu by se mu jistě objevil obláček páry. Obrátil se ke svému publiku a rozhodně postoupil vpřed.
Další noci následovala pořád ta samá noční můra a Naruto přestával rozeznávat realitu od skutečného světa. Byl zavřený u sebe doma a snažil se spát, jak málo to jenom šlo. Nechtěl, aby se mu zase zdálo o tom, jak se z Hinaty stává monstrum a začal nabývat dojmu, že k ní něco cítí.
Nemohl se déle udržet a zase usnul. Zdál se mu znovu ten zrůdný sen. Pak se zase vzbudil celý zpocený hrůzou, která stávala jeho součástí.
„Proč to sak*a děláš?!“ Křičel na Kyuubiho ve svém podvědomí.
Kakashi začal pomalu otevírat oči. Kromě toho, že mu nesmírně duněla hlava, začalo se mu očí vrývat ostré světlo, pocházející asi z lampičky. Ještě neměl ani pořádně zaostřeno a z ničeho nic se do hrobového ticha ozvalo tiché a podle tónu velice omluvné „promiň.“
Jak mu došlo podle hlasu, autorem této omluvy a s největší pravděpodobností i jeho boule byla Aya.
Jenom něco zavrněl, chytl se za hlavu a začal si sedat. Aya seděla naproti němu dívala se na něj velice nevinným pohledem.
Meshiki : Když jsem přišla domů, najedla jsem se a šla do pokoje. Neji ještě doma nebyl, a tak jsem si sedla ke stolu a kreslila si. Nakreslila jsem si balonek, ani nevím proč. A najednou jsem si vzpomněla. Zítra je 31. srpna. Se ségrou nám bude 17 let. Vsadím se, že na to zapomněla. Asi si jen mezi sebou popřejeme a víc to nebudeme řešit. Ještě jsem si na papír napsala všechno nejlepší k 17. narozeninám, potom jsem papír dala do mého šuplíku a pomalu jsem si šla lehnout do postele. Neji přišel až hodně dlouho.
"Tak pojďte, nedomrdlí zelenáči!" zařval Orochimaru a pohladil si naražené klouby své levačky.
Do této chvíle byly jeho životem pracně naučené techniny ninjutsu ve spojení s Mandovými útoky. Ale jen co prošel do Konohy tou stěnou temnoty, připadal si... povzbuzený?
"Orochimaru-sama?" pípl Kabuto, krčící se za jeho zády.
"Co?" Hadí sannin skolil další pětici ninjů kopem s otočkou.
"Já vás nechci rušit, ale neměli bychom je varovat?"
"To je pravda," přikývl Orochimaru a rozhlédl se kolem.
Poprvé jsem si to všiml, když mi byly čtyři.
Cítil jsem, že mně šíleně přitahuje moje matka.
Cítil jsem se jako byla ta jedna v mém životě, že je mé světlo a poradenství ve tmě.
V tu chvíli jsem se přál, aby mě milovala, stejně jako jsem miloval já ji. Chtěl jsem jí, chtěl jsem .. se s ní oženit.
Ale pak mi to došlo.
Jak vidíte,nikdy jsem si nevzal mou matku! Konec konců, ona už patřila někomu jinému.
Už patřila mému otci.
,,Naruto. Zničím ťa.“
,,Nie, Sasuke, pretože ja ťa skôr privediem späť na cestu dobra.“
,,Stále si nepochopil, že sa ti to nikdy nepodarí?“
,,Už som ti predsa vysvetlil, že ma neodradí nič, čo povieš.“
Deidara, Sasori, Itachi a v neposlední řadě i Tobi byli u šéfa na koberečku pěkně dlouho. Pein měl neskutečně zdlouhavé kázání a pak si dal velmi záležet na vymýšlení pořádného trestu. Nakonec se rozhodl, že domácí práce na čas rozdělí jen mezi ně. Když provinilci vycházeli ze dveří, šéf na ně na rozloučenou hukl, že jim něco ještě určitě přidá navíc, tak ať s tím počítají.
„Deidaro-senpai, ale proč do toho zatáhl i mě?“
Itachi znechuceně odhodil příbor na talíř, kde leželo cosi, co mu bylo dáno jako večeře. Rozvalil se na postel, která vydala skřípavý zvuk. Doufal, že si trošku odpočine, než započne peklo. Vzduch mu přišel čím dál těžší, mastné skvrny na stropě pronajatého pokoje začaly pomalu splývat v jednu. Pomalu zavřel oči a usnul. Zdál se mu sen, stál před zlatou sochou chrámu. Chrám se zdál být opuštěný, mohl si vše prohlédnout, ale zdálky slyšel kroky.
