Humor

Potom prešiel od čela nižšie k mojim perám, chcela som ho odtlačiť , no chytil mi ruky.

,,Itachi!" cúvol. Všimla som si na ňom že ho to prekvapilo.
,,Spravil som niečo..?"
,,Prepáč, ale,... potrebujem čas." nechcela som spomenúť, že ma chcel aj Sasuke, ale ten si toto nikdy nedovolil. Na Itachim ma to zaskočilo, no zároveň aj milo potešilo. Toto nebolo ako so Sasukem, ten si držal odstup, keď som bola s ním pripadalo mi to skôr ako keby sme boli najlepší priatelia. No Itachi mi ukázal to, čo mi na Sasukem chýbalo, nehu.

Všetci bežali okolnou prírodou, keď zrazu Narutovi začalo švŕkať v bruchu. Poplieskal si po ňom a zakričal: "Hej Neji! Čo takto pauza a obed?"
Neji pootočil hlavou a riekol: "Už sme lén pár kilometrov od mesta. Najeme sa tam," a bežal dalej. Narutovi sa v mysli vynoril rámen. Pridal. Po chvíli už bol o hodný kus cesty pred nimi.
"Narutó! Spomaľ," zakričal za ním Lee.
Naruto ešte chvílku bežal, no zrazu prudko zastavil. Lee, ktorý mu bol v pätách doňho skoro narazil.
"Čo robíš ..." no nedopovedal to, lebo sa pozrel dole. Asi meter od nich začínal útes.

Párty v lese

"Konečne, myslel som si že dnes už nevyrazíme," povedal a pozval ho dnu. Vnútri čakali Izumo, Kotetsu, Iruka, a jeden zelený mužík. Až po chvíli mu došlo že je to Gai. Všetci už boli zbalení, tak šli ku Kakashimu domov. Ten si pobalil základné veci a vyrazili.

Zrazu Kakashimu do nosa udrel hrozný zápach. Išlo to odniekiaľ zpredu. Presnejšie od Kotetsua.
"Čo to tu tak smrdí?" spýtal sa ho. No hneď dostal odpoveď. Kotetsu sa mastil Konskou masťou. Kakashi radšej pridal do kroku. Podišiel k Asumovi, ktorý ako vždy fajčil. Asuma ho ponúkol. Kakashi pozrel na značku. "To sú Goldeny, tie mi nechutia."
Asuma zatriasol krabičkou. Kakashi to už nevydržal a zobral si.

"Konoha senpuu!" ozval se známý hlas, jejíž uživatel zachránil Naruta před jistou ránou, neboť Naruto byl trochu nepozorný.

Tokime : Probrala jsem se v té samé místnosti kde poprví, ale nebyla jsem připoutaná a na tácu na zemi byl krajíc chleba a voda. Byla jsem vyčerpaná, hladová a zraněná, takže jsem kašlala na to, jestli v tom něco je a snědla to. Zřejmě v tom nic nebylo, protože jsem zůstala při smyslech. Myslím, že je noc, protože jsem ospalá. Nic lepšího jsem dělat nemohla, a tak jsem si na zemi lehla a usnula. Když jsem se vzbudila, měla jsem na zemi znovu jídlo jako včera. Bez váhání jsem ho snědla. Asi půl hodiny jsem jen tak seděla a bála se co přijde.

Někde venku..........
Meshiki : Uf zdrhla jsem. Po cestě jsem potkala Kibu, kterej smíchy umíral. Když si mě všiml hned ke mně šel.
„Hele koukni co mám,“ smál se a ukazoval na fotku. Ale já tu fotku moc dobře znala.
„Ehmm, půjč mi to, musím se podívat z blízka,“ řekla jsem a vzala mu jí z ruky.

Cŕŕn.
Minato sa prebudil na zvonenie zvončeka. Vstal a došiel ku dverám. Otvoril ich a za nimi čakal Kakashi.
"Bré ránko sensei," pozdravil ho Kakashi.
"Dobré," odzdravil Minato. "Poď dalej," povedal mu a Kakashi vošiel dnu.
Vošli do kuchyne. Minato dal postaviť vodu na čaj. Sadli si za stôl a Kakashi hneď vyhŕkol.
"Kedy budeme mať nejakú misiu?"
Minato si pomyslel: "Chceš jednu? Dostaneš ju."
"Mal by som pre teba nejakú," povedal mu.

Kakashi nastražil uši a počúval.
"Je to misia typu C no môže sa zmeniť na B," odpovedal mu Minato.

„A ty si spadl ksichtem na vidle?“ tázala se Tsunade nevěřícně Shikamara.
Ten na sobě nenechal nic znát a opáčil: „Vzhledem k tomu, že svatba je pozítří a nikdo nebyl schopen sehnat jiného kněze, tak jsem sebral toho, o kterém vím.“
„Hej,“ snažil se zjednat si respekt Hidan, kterého doteď přehlíželi, „může mi někdo vysvětlit, o co tady jde? Člověk si takhle cvičí žížaly a najednou ho vytáhnou, strčí do tašky k týden starému nákupu a pak ho odvlečou Jashin ví kam! Pokud si myslíte, že vám tu budu dělat těžítko na vyřízenou poštu, tak se mýlíte. Možná jsem jenom hlava, ale abyste věděli, porostl mi obratel. S takovou budu mít brzy nové tělo. Počkejte tak osm tisíc let a budu jako znovuzrozený a pak vám to spočítám!“
„Sklapni!“ zařvala Tsunade a bouchla vší silou do stolu. To způsobilo, že se hlava nešťastného Hidana skutálela na zem. Ten začal pochopitelně ze země nadávat a vůbec šířit pohodu.
„Tak to vidíš,“ zavrčela Hokage na Shikamara. „Podívej se na něj. Hledáme kněze, který by vedl svatbu a ne okresní přebor v plivání do dálky.“
V té chvíli se příval nadávek zarazil. Hidan si nedůvěřivě prohlížel oba zúčastněné, a pak se opatrně zeptal: „Mluvil tu někdo o svatbě?“
Tak se dozvěděl, proč ho Shikamaru vytáhl z jeho nedobrovolného hrobu. Skutečnost, že ho vybrali, aby vedl tak důležitý obřad, jako je svatba, i když dvou nepřátel, ho neskutečně nadchla. Okamžitě se rozpovídal a samým nadšením dokonce zapomněl nadávat a dbát tak na svou image: „Takže svatba. Už dlouho jsme si chtěl zkusit svatbu podle Jashina, ale Pein a Konan se k tomu furt neměli., Jo, žít na hromádce a rozkazovat ostatním, to jim nevadilo, ale aby se zachovali zodpovědně a vzali se, to ne! No nic. Jak jsem pochopil, svatba je za rohem, musíme učinit potřebné přípravy. Tenhle kluk ať sežene kozu a Hokage ať vybere někoho, kdo mi bude k ruce. Já vlastně nemám ruce, cha cha. No nic, já mu budu říkat, co má dělat A vyberte nějaký pěkný nůž s ostrou střenkou, aby krev stékala na novomanžely nepřerušovaně.“
„Hele, hele!“ snažila se ho zarazit Tsunade, ale kněz Jashinův byl k nezastavení.
„A už dejte žhavit uhlí, ať je do svatby krásně rozžhavené,“ žvatlal šťastně. „A kdo dělá družičky? To je jedno. Hlavně ať si vezmou šaty s ramínky. Musí mít odhalená záda, ať je můžeme bičovat.“
Tsunade poulila oči, Shizune, která slyšela jenom poslední větu, omdlela a i Shikamaru, který mezi družiníky nefiguroval, byl bledý jak Sai.
Nakonec Hidana umlčeli tím, že na něj přiklopili koš na odpadky. I tak se ale zpod koše ozývalo huhňání, které napovídalo, že kněz stále popisuje praktiky, které obnáší svatba podle Jashina.
„Pořád si myslíš, že je to dobrý nápad?“ otázala se Tsunade sladce. „Jestli toho blázna necháme vést obřad, bude nám to Naruto vyčítat ještě na rozptylové louce!“
„To půjde,“ váhavě odpověděl Shikamaru, „musíme mu jen vyjasnit pravidla.“
A tak se do toho pustili. Byla to tvrdá bitva, která chtěla spoustu trpělivosti ze strany Tsunade a spoustu diplomatického umu ze strany Shikamara. Hidan nechtěl zpočátku ustoupit, pravil, že když se obřad neudělá pořádně, hrozí rozvod, zatímco po přestálém utrpení Jashinova svatebního obřadu už pár ani smrt nerozdělí, ale nepochodil. Po hodinách přemlouvání byl nakonec udolán. Obřad bude proveden podle standartních měřítek, ale Hidan si vymínil, že svatební řeč povede podle svého. To byl ústupek, na který byla i Hokage ochotna přistoupit, a tak jim už nic nebránilo, aby si plácli. Tedy kdyby měl Hidan ruce.

Vietor, oheň, voda, blesk, zem. Priemerný ninja môže ovládať jeden element. Snaživejší može ovládať dva. Elitný už ovláda tri. Zatiaľ nebola zmienka o tom žeby ninja ovládal všetkých päť. Zatiaľ. Toto slovo treba zdôrazniť.
No svet zrodil legendu.

V den, kdy se Narutovi zhroutil svět, svítilo nad Konohou slunce a všude panovala dobrá nálada. Sousedé se srdečně zdravili a i ti, kteří se neměli dvakrát v lásce, si pro dnešní den dali pokoj. Bylo zkrátka příliš krásně na hádky a lenivost k takovému dnu patřila. Naruto toho dne využil skutečnosti, že se nic nedělo, k tomu, aby už od rána do sebe ládoval jeden rámen za druhým ve svém oblíbeném podniku, Ichiraku ramen.
„Staříku,“ vykřikl Naruto zpoza hromady prázdných misek, „ještě jeden.“
„Ty ses nám dneska nějak rozjedl,“ usmíval se Teuchi, „to už je dneska tvůj šestnáctý.“ Přesto však nelenil a ihned se začal věnovat přípravě dalšího chodu. Celou kuchyň měl výjimečně na starost sám, protože Ayame odjela za studiem, ale ani přemíra nádobí, kterou musel ještě umýt, mu nemohla pokazit dobrou náladu.
„A co jinak?“ ptal se Teuchi svého pravidelného zákazníka, aby řeč nestála.
Naruto polkl poslední nudli řka: „Nic zvláštního. V poslední době se toho moc neděje.“
„Aha,“ dal najevo zájem Teuchi a pokračoval v přípravě nudlí.
Chvíli si oba vychutnávali ticho a klid rušený pouze provozem z ulice. Naruto na chvíli zavřel oči a těšil se z paprsků, které sem pronikali otevřenými dveřmi. Také Teuchi se nechal kolébat příjemnou únavou. Proto ani jeden z nich nezaregistroval chvíli, kdy do restaurace vkročila Hinata. Ta do tohohle podniku moc často nechodila, a tak byla na první pohled nesvá. Když pak zahlédla Naruta, jak do sebe hází oběd, zrudla. To ji však nebránilo v tom, aby se opatrným krokem k němu vydala.
„Naruto...“ zakničela tak tiše, že proti ní byla myš metalista.
„Hinato!“ lekl se Naruto. Přitom mu zaskočilo a dobrých pět minut se dusil. Teprve, když ho Teuchi přetáhnul naběračkou, se vzpamatoval. „Chodíš jako duch!“ zasípal na Hinatu vyčítavě.
„Promiň,“ sklopila oči Hinata a rozjela svoji oblíbenou hru s prsty. „Naruto, musím s tebou o něčem důležitém mluvit.“
Naruto se teprve teď podíval na Hinatu pořádně. Sice vypadala, že každou chvíli uteče, ale i tak bylo z jejího postoje jasné, že dokud se nevypovídá, Narutovi bude stydnout rámen.
„No tak, povídej,“ vyzval ji a čekal, co z ní vypadne.
Hinata z jeho pozornosti moc nadšená nebyla, protože zrudla ještě víc, že hrozilo, že začne krvácet z uší.
„Musí to být tady?“ zakničela tiše. „Nemůžeme si popovídat někde v soukromí?“ Po těchhle slovech udělala pár pohybů chodidly, jako by se chtělo zavrtat do podlahy.
„To je dobrý,“ zasmál se Naruto, „Teuchi nikomu nic neřekne, viď, Teuchi?“ otázal se dotyčného a začal se ládovat sedmnáctým rámenem.
Hinata se pochybovačně podívala na Teuchiho, který se na ní povzbudivě usmál a aby se jí lépe mluvilo, diskrétně se otočil k plotně. A tak Hinata posbírala všechnu odvahu, kterou měla, a nahlas oznámila celému osazenstvu Ichiraku Ramen: „Naruto, jsem těhotná!“
„COŽE?!“ zařval Naruto a vyprsknul obsah svých úst na Teuchiho, který v záplavě nudlí vypadal jak Jožin z bažin.

V pokoji neznámé dívky
Byla temná noc, hvězdy svítily a v pokoji mladé dívky se děly prapodivné věci.Po pokoji se rozlilo bílé světlo a v malé místnosti se objevila tajuplná postava v dlouhém černém plášti a lehce cvrnkla do ležící osoby.Zajiskřilo to a osobě spadla do náruče jakoby vylepšená silueta ležící dívky.Znovu se objevilo bílé světlo a dvě postavy zmizely a pokoj se opět propadl do bezedné tmy.
Kdesi pod velkým stromem

Domček bol malý ,mal len tri izby: spálňu, kúpeľňu a kuchyňu, v ktorej bol gauč.
,,Kde budem spať?" Kisamemu zabehla slina.
,,No na gauči predsa!" vyhŕkol zo seba.
,,Kisame, čo keby si sa sem presťahoval ty?" Kisame sčervenel ako paradajka.

,,Čo si myslíte že budete robiť?!" vtom som sčervenela aj ja.

Hinata začala nervově kopat do stromu. Kiba a Shino k tomu jen překvapeně přihlíželi. Nikdy neviděli Hinatu tak naštvanou. Hinata k tomu měla svoje důvody. Hiashi se dnes tak rozčílil, že se vrátila z mise o měsíc dřív, a tak prej nesmí nevlézt do baráku, než uplyne měsíc. Už na zemi měla rozdělaný spacák.

„Umn… Hinato? Opravdu nechceš spát u nás?“ zeptal se vystrašeně Kiba.

Vítr si pohrával s padajícím listím, které bylo zabarvené ve všech odstínech hnědé. Tak krásné a přitom tak smutné. Na pláni vedle lesa stáli proti sobě dvě postavy, dva mladí shinobi. Cosi na jejich zdánlivě uvolněném postoji nebylo v pořádku. Ve vzduchu bylo cítit napětí jako před bouřkou... Sasuke a Naruto se na sebe mlčky dívali.

"Tak jsme to konečně přišli ukončit," pronesl temně Naruto.
"Bylo načase," odvětil chladně Sasuke. "Nemám zájem to s tebou déle protahovat."

Jen co se celá banda vzpamatovala z počátečního šoku, začala se pomalu ubytovávat v sídle hrůzy. Sasori kvůli své váze byl nakonec nerad odstěhován do přízemí. Deidara a Tobi, Hidan a Kakuzu, Itachi a Kisame, každý po dvou si zabrali jeden pokoj. Pein a Konan se nakonec dohodli spát v nejvyšším patře kvůli soukromí. Jediní Orochimaru, Zetsu a Sasuke měli vlastní pokoj, přičemž Orochimaru vysloveně histerčil, aby mohl spát sám, dokud mu otrávený Pein nakonec nevyhověl.

„Myslím, že se moc nepobavíš,“ řekla jsem Nokuchimu.
„Vypadá to, že naše první rána bude zároveň i poslední,“ ještě jsem dodala. Potom Gamakichi vystřelil dlouhou spirálu ohně a Naruto přidal ze své ruky vítr, aby posílil oheň.

Když se Kakuzu s Hidanem vrátili do sídla, uvítal je nadšený jekot z pod Tobiho masky a mrňous se hned Hidana chytal, že si půjdou hrát. Hidan ho jen s odporem odstrčil a zabouchl se ve svém pokoji.
Na Kakuza čekala nepříjemnější činnost, soudě podle naštvané Konan.
„Co je tohle?!“ strčila mu pod nos štos posledních upomínek.
„Eh? Tvoje budoucí origami?“ snažil se z toho vyvlíknout.
„Vždyť je to všechno na obrovský částky! Já myslela, že to s penězmi umíš.“

(Tenhle příběh neni nijak zavedený do přítomného příběhu, a ani se v něm neodehrává nic z aktuálních anime, ale později se to bude trochu schodovat z některých dílů. Spousta údajů je trošku pozměněna, ale já to tak potřebuju )

Ráno v sídle Hyuuga.........