Humor
Meshiki : Konečně ráno, dám si snídani a půjdu za Inoichim. Pomalu jsem se blížila ke krámku s rámenem. Vykoukla jsem zpoza závěsu a pozdravila. Hned na první pohled mě uhodila do očí oranžová kombinéza. Bylo mi jasné, kdo to je, ale nebyla jsem si jistá, jestli chci, aby mě ta osoba viděla. Jak ho znám, určitě bude mít spoustu otázek a mě se nechce odpovídat. Stejně jsem se rozhodla přisednout. Objednala jsem si a čekala, až mi to stařík přinese. Dotyčný vedle se na mě otočil.
No a máte tu odo mňa novú sériovku. Ja si fakt nedám pokoj!!! 
Je písaná z pohľadu Hinaty, ako inak Takže príjemné čítanie. 
Znovu jsem se probudil celý zpocený. Zdál se mi zase ten divný sen, který ve mně něco zanechal… tentokrát se mi vybavil pocit chladu a nebezpečí… bolesti.
Zatřásl jsem hlavou a pohled mi sklouzl na knížku válející se na mém nočním stolku. Popadla mě hrozná chuť si přečíst další část.
Už jsem po ní sahal, ale zarazil jsem se. Co když tam napsal něco, co se mi zrovna nebude líbit? Co když se to splní? Co když… Nebuď naivní! Co se ti může stát?!
Posadil sa na lúku vedľa svojho brata. tráva príjemne voňala rosou. Nevadilo ani jednému, že si navlhčia šaty. Lúka sa rozpínala ďaleko pred nimi a končila lesom.
„Majster bude zase zúriť,“ usmial sa Sora, „to je druhý krát čo som mu ušiel.“
Blížila se dvanáctá hodina. V sídle Akatsuki však bylo ticho. Všichni byli přilepení na dveřích Hidanova pokoje.
,,Tobi, ty můj milovaný Tobi. Ty seš takový zlatíšto. Ne ne, ty můj ňuníku, nežužlej mi oblečení, ne to opravdu není doblé, ty můj šišulko."
,,Já tomu nerozumím," povzdechl si Deidara, ,,když je Tobi tady, tak s kým tam kruci mluví."
,,To je opravdu záhada." potvrdil Pein.
,,Takhle to jde už druhý den." přidal se Kakuzu.
Meshiki : „Okamžitě přestaňte!“ křikl ženský hlas. A už jsem nebyla na žádném stroji, byla jsem znovu na té židli, vedle mě stál Ibiki a proti nám Tsunade, neboli babča.
„Jak se opovažujete, dělat tohle bez mého svolení!! Ibiki, obzvlášť od tebe, bych čekala lepší chování! Chápu, že si nemůžeme být jisti, ale jestli je to opravdu moje vnučka. Tak si mě nepřej Ibiki!“ křičela.
V Suně:
Gaara šel zadumaně nemocniční chodbou k pokoji, kde ležela jeho sestra Temari. Doktor, u kterého zrovna byl, mu neřekl nic povzbudivého. Otevřel dveře a vešel do pokoje.
„Gaaro,“ zašeptala Temari.
„Potřebuješ něco? Chceš přinést čaj?“ ptal se Kazekage starostlivě. Temari zavrtěla hlavou. Byla vyčerpaná.
„Je…něco nového?“
„Ne, bohužel nic.“
Temari usnula a Gaara si ji znepokojeně prohlížel. Byla úplně bledá a hubená. Vypadala tak křehce.
„Jsem ještě příliš mladá… tak si nedělej naděje…“ chichotala se.
„Ano, jsi mladá, ale tak krásná, že by byl hřích….“
„Aáááá…“ zíval jsem nudou a absolutně nechápal, co na té knížce Kakashiho tak vzrušuje…
Zavrtěl jsem hlavou a podíval se z okna.
Venku už byla dávno noc a v dálce vyli vlci.
Zhasl jsem lampičku a pomalu jsem se nechal unášet nekonečnou tmou…
S trhnutím jsem se probudil. Celý jsem se třásl a po zádech a obličeji mi stékali pramínky potu.
Meshiki : Cítila jsem pod sebou něco tvrdého, a to mě probudilo. Otevřela jsem oči a byla jsem v...... lese? Tak počkat, co to znamená. Jakto, že jsem v lese?
Ať se vám to líbí, nebo ne, je tu moje další série.
Ti, kteří čekají na pokračování K,NaZN zklamu, protože si ještě počkají. Do té doby se můžou utěšit alespoň nějakými dalšími povídkami v mého... ehm... no, to je jedno
Nemůžu vám říct, na jaký pár to bude, protože by to ztratilo takové to kouzlo, ale myslím, že vám to stejně brzo dojde
Jenom takový zbytečný dodatek: musela jsem se trošičku odchýlit od původní osnovy, tak se potom nelekněte, že je něco jinak, než má být, ju?
Meshiki : Nesmím se mu dívat do očí, jinak to pro mě celkem rychle končí. Sledovala jsem mu nohy a byla velice ostražitá, ale nic se nedělo. Co je, proč neútočí? Chvíli se ještě nic nedělo, a potom se ke mně vydal pomalým krokem. Vyndala jsem kunaie a čekala, kdy zaútočí. Zastavil se kousek ode mě.
„Uteč,“ zašeptal. Vytřeštila jsem na něj oči.
„C..cco prosím?“ snažila jsem se ho pochopit. Že by to jenom hrál? Ale jaký by k tomu měl důvod?
Veľké kyvadlové hodiny odbili polnoc. Ručička sa zastavila a kyvadlo posúvalo ozubené kolieska ďalej po ich dráhe. Zo stropu sa stiahol dole pavúk a kúdoľ prachu rozvírilo otvorené okno. Vysoký strop niesol ťažký, starý luster. Veľké okná so zašednutými sklami prepúšťali cez deň minimum svetla. V noci len to, čo sa im zachcelo. Za odrazom mesačného svetla boli vidieť pavučiny pretkané po skle a šmuhy. Prach, ktorý sa všade usádzal.
,,Deidí? Je to zatím jeden na jednoho. Pospěšme si, než to bude horší." křikla Kaya a zvedla trošku klobouk. ,,Kuroigan". ANBU se zasekl. Vždyť už nikdo s Kuroiganem nežil. Poslední byla Kaya tu zabili Akatsuki. Nedošlo mu to.
ANBU udělal pár pečetí a vyplivl ohnivou kouli. Oheň je ale slabý proti vodě a Kaya ho uhasila už ve vzduchu. Přiblížila se přitom až k němu a trošku nadzvedla klobouk. Pohlédla mu přímo do očí.
Kaya hodila kunai a ten se zapíchl ANBU přímo do hlavy. Padl mrtvý k zemi.
Tokime : Celej jeho pokoj vybouchl. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, on to věděl, věděl, že tam je a jenom proto, aby se jí něco stalo, si zničil celej pokoj.
„Ty idio*e,“ napřáhla jsem se, ale on mojí ránu zastavil. Zvedl na mě obočí a usmál se.
„Nač tak spěcháš? Zábava teprve začíná,“
„Tak jsem ho našel!“ ozval se najednou Naruto a Sai s Ino sebou trhli, odvrátili se od sebe a Ino zčervenala.
„Tak co budeme mít na jídlo?“ zeptala se.
„Shikamaru nic nenašel.“ odpověděl Naruto.
„Hm. Je to otravné, ale budeme muset sníst ty konzervy. Doufám, že příště bude lepší místo k táboření.“ řekl Shikamaru.
Narutovi opět zakručelo v břiše, tak se rozběhl ke konzervám. „Aspoň budeme mít lehčí batohy a budeme rychlejší,“ oznámil, než se vrhl na jídlo.
Takže další (3.) díl vychází s mým novým spoluautorem, Matushem(modrá). Shodli jsme se na vyprávění příběhu celkem dobře, ale to už posuďte sami:
[color=blue]Ariadnin dúm kolem 9:00:
Itachi se vzbudil, koukl na budík a zdesil se. „To už je tolik hodin?“ zeptal se sám sebe.
„To sem si moc nepospal.“
„Snídaně,”ozval se z kuchyně ženský hlas .
Ariadna udělala vajíčka na měko a když Itachi konečne vyšel z pokoje všechno bylo připraveno. Itachi jedl rychle stejně rychle jako Ariadna a když dojedli mohlo se jít na hřiště.
Tokime: Hned jak jsem se vzbudila, jsem měla skaženej den, páč mi bylo jasný, že se na 100% potkám s Hidanem. Šla jsem do kuchyně, věděla jsem, že tam nikdo nebude, jelikož jsem se vzbudila velice brzy, jenže mě čekalo překvapení. V kuchyni byla Meshiki, která se přehrabovala v šuplíkách.
„Ehm, ehm, co to tady děláš?“ zírala jsem na ni. Prudce se otočila a schovávala za sebou rozkramařené věci.
„Oooo ahooj, copak tady děláš tak brzy?“
„Jdu se najíst?“
Takže 5-ty diel. Tento diel som chcela trocha Chinese rozhýbať, nechceme predsa aby bola stále taká chladná, no nie? A potom som niečo písala aj z pohľadu Gaary, dúfam že to nebolo až také zlé a že sa Vám to bude páčiť!!!
Príjemné čítanie
Pomaly som sa ponorila do ríše snov.
*******************************************************************************
Gaara sa stále nesúhlasne krútil keď som sa mu snažila dať na krk kravatu.
„Láska, vieš že som trpezlivá ale nie zas až tak." Upozornila som ho.
Pomalu jsme se blížili k trénovací hale, ale stále jsem na sobě cítila Kisameho pohled.
„Byla si nějak mimo, stalo se ti něco?“ zeptal se trošičku podezíravě.
„Ne, nic, jen jsem přemejšlela ooo............ o tom, jak může bejt Tobi takovej idiot,“ vykroutila jsem se z toho. Ikdyž jsem si tím nebyla jistá, stejně jsem potřebovala, aby na mě neměli žádné podezření, kdyby to byla pravda. Konečně jsme byli připraveni trénovat.
„Doře, chci jenom abys věděla, že slabý tady nepřežijí,“ škodolibě se usmál. Trochu jsem se zarazila.
V den, kdy se Naruto vrátil zpět do Listové, začala plánovat jeho matka – Uzumaki Kushina svoji svatbu s jeho otcem - Namikaze Minatem. O ničem jiném nemluvila a pomalu, ale jistě jí začínali mít všichni až po krk. Ale nakonec jí neměli co zazlívat, snažila se pouze dohnat to, co nestihla.
