Humor

Celou Konohagakure no Sato halil toho dne opar děsu, který zanechával v pozadí i optimismus slunečního svitu, tak obvyklého v letních měsících, jehož půlka právě nastávala. Ten strašlivý pocit, ta hrůzná předtucha něčeho zlého se plazila ulicemi a v brzku zachvátila každého, kdo byl tak nepozorný, aby jí to dovolil. Sevřela lidskou duši, zatnula do ní drápy a pak už nepustila. Ve sklepeních pod budovou Hokage totiž někdo, nebo spíše něco, příšerně ječelo.

A krutý rappový souboj mezi Osmi- a Devítiocasým pokračuje bez zaváhání dál, prvních pár rýmů je nyní na Narutovi:

"Kiler-Bee, Killer Bee, ošklivý má brejle,
každá holka na něj: fůj, ty jeden hejle,
a to jeho rýmování, myslí si že cool,
vždyť takhle by rappoval i jednorohý vůl,

já ti prostě povím, jak se slavným státi,
aby tě pochválila i má rudovlasá máti,
nedělej ze sebe vůbec to, co nejsi,
před každým výstupem loček saké dej si."

Meshiki : Je tady. Konečně mi může vše vysvětlit, já se můžu na všechno zeptat, můžu jí vyřvat a čekat na následky, stačí jen něco říct, ale moje ústa nereagují na veškerou snahu se otevřít. Ať něco řekne, ať se omluví, klidně ať začne s vysvětlováním, ale hlavně ať nemlčí. Bylo mi to nepříjemné a trapné. Ani jedna z nás nevěděla, co říct. Copak jsem se hluboko uvnitř nepřipravovala právě na tuto chvíli? Proč jen nemám slova, která bych použila k jejímu zničení, aby se cítila mizerně, aby mě prosila o odpuštění. Musím se vzpamatovat, kde je můj vztek, když ho potřebuju?

V noci se Natsumi vzbudila kvůli pocitu žízně. Šla tedy do koupelny pustit si vodu z kohoutku a napít se. V půli cesty se však zastavila. Cítila, že není vzhůru sama. Hirokiho chakra byla aktivnější, než by měla ve spánku být. Proto tedy zapomenula na svoji žízeň a potichu se vyplížila z pokoje na chodbu. Byla temná, že nebylo skoro vidět na krok. Poté se otevřeli dveře. Dveře, které patřily pokoji Deidary a Hirokiho.

Probudil ji nějaký zvuk, prudce se otočila a uviděla postavu, které neviděla do obličeje, stojící těsně za ní. Ani nestačila zareagovat a dostala ránu tupým předmětem do hlavy. Ztratila vědomí.

Když Rin konečně nabrala vědomí, byla někde v lese, přivázaná ke stromu. Skoro se nemohla ani pohnout, jak si dal nepřítel záležet na utažení provazu. Potom zahlédla postavu opřenou o protější kmen a schovanou ve stínu korun stromů.
„C-Co po mě chceš?!“ vykoktala ze sebe ztěžka.

Kapitola 02

"Tak a jsme doma!" oznámil s radostí Pein poté, co svedl menší bitvu se starým zrezivělým zámkem vchodu sídla. Za ním se dovnitř vyplazila celá potrhaná, ušpiněná a značně naštvaná skupina nedobrovolných dobrodruhů v černorudé. Když konečně našel vchod a vstoupil i Itachi, Pein zavřel a zamykal dveře, přičemž i tento jednoduchý úkon se ukázal nepřekonatelným problémem.
"Ksakru, proč ... to nejde! nadával a kroutil klíčem v zámku "Hni se ty jeden mrňavej rezavej..."

[i]Horko. Vyčerpávající a neústupný horký vzduch se v lehkých otáčkách vznášel nad bojem zničenou krajinou. Kapka potu, která se neposlušně táhla podél krku až k dekoltu zelenooké dívky lehce dráždila její rozžhavenou pokožku. Ztěžka dýchala. Pozvedla hlavu. A právě tento nepatrný pohyb neměla dělat. Naskytl se jí pohled na dva muže. Její týmoví partneři. Ten černovlasý teď z výšky hleděl na blonďatého pod sebou, který z posledních sil křičel pro ni nesmyslné věty. Brečel a řval z plných plic. Ona se neodhodlala říct ani větu.

Zatímco Akatsuki oslavovali narození nového, budoucího člena, v Oroúkrytu se zrodil jeden takový, ne zdaleka dokonalý, a pořádně přeceněný, plán na útěk. A začínal se dokonce dávat do pohybu. Kabuto nepozorovaně odešel před úkryt čekat na jednoho či dva vyslance, co si měli pro Sagi přijít a Sasuke se vydal k hadímu Sanninovi, aby ho na kolenou prosil o trénink. Přesně podle plánu.

„Proč se pořád tak řehníš?" zeptal se Yumada a dloubl Nina holí. „Vypadá to, jakoby ses na tu bitku těšil..."
„Já se nesměju," odpověděl Nino. „Jsem jenom trochu rozespalej." Hlasitě zazíval.
Yumada si poposedl po své větvi blíž. „To byl taky nápad, jít v noci do lesa. Sledovat, jestli se Norida nepokusí zaútočit, byla podle mě blbost... Hej, posloucháš mě vůbec?"
Nino se s přivřenýma očima a spokojeným úsměvem kymácel ze strany na stranu, div, že nesletěl ze stromu dolů. „Hmm, jasně..."

Pod maskou ukrýval se výraz klidné spokojenosti. Lehce nahrbená záda znamenala uvolnění a jedna ruka v kapse jej zdůrazňovala. Druhá ruka citlivě svírala oranžovou knížku, přímo lahodné čtivo pro jejího zdánlivě „jednookého“ čtenáře…

Na ceste do pekla som už urobil pekných pár krokov. Teraz už iba hľadám ten moment v mojej minulosti, kedy som si uvedomil tento fakt. Bezmocnosť a osamelosť bola sama o sebe peklom. Kto nezažil tú bolesť nemôže to pochopiť... DOSŤ! Nebudem hľadať ospravedlnenia pre to, kým som sa stal. Hlupákom nasledujúcim beznádejné sny. Ostáva už iba jedna otázka. Som ešte shinobi? ...

01 - Kyuubi

Napadlo ma, či svet, ktorý sa človek snaží stvoriť, je presne to, čo svet chce aby bol. Nakoniec i tak nikto z nás nemá na výber. Tvárime sa, že vieme, čo robíme, že je všetko v poriadku.
Mohlo by to tak byť. Možno jedného dňa budeme slobodní natoľko, že sa nám už nikto nikdy viac neublíži.
„Idiot!“ precedil som pomedzi zovreté čeľuste. Len idiot toto môže robiť. Tupé hlavy, ktoré si potrebujú dokazovať, akými skvelými súčasťami hrdinov sú. Itachi by im mohol šéfovať.

Uzumaki Naruto a Killer Bee - tito dva mocní jinjuuriki, ze kterých se postupem času stali nerozluční přátelé na život a na smrt, tu teď stáli proti sobě v tváří v tvář a chystali se na souboj, který neměl v shinobi světě obdoby. Pokud se podíváme do historie, bylo svedeno mnoho bitev, kdy krvavý oceán doslova zalil celá pole, bitev, kdy se ze šťastných rodin stávala jen poničená torza a z mladých chlapců válečníci sloužící šíleným idejím.

„Takže takhle asi budeš muset odpočívat.“ řekl a pod maskou mu šel vidět úsměv. Rin se naštvaně podívala jinam. Potom se začala pokoušet o vyproštění z pevně utaženého lana. Kakashi si sedl do blízkého stínu a zase se dočetl do své perverzní knihy.

Provaz se jí zařezával do kůže. Nemusel být tak pečlivý, pomyslela si a snažila se lano nějak povolit.

„Sakra... Nesnáším, když musím chodit tak daleko jenom proto, abych někoho zabila.“ stěžovala si Natsumi, když už konečně dorazili k úkrytu a mnula si rameno.
„Pořád si jen stěžuješ, prcku.“ rýpl si Kisame a byl nucen uhnout její pěsti směřující do jeho břicha.

„Prosím o ticho!" požádal Nino, stojící před zástupem vesničanů. Zpráva o blížícím se útoku se zřejmě roznesla. Konečně šeptání ustalo. „Eh, asi víte, že se na nás chystá někdo zaútočit. Chci vám teď říct... vlastně vás požádat, abyste to nevzdávali."
„To je vtip?" ozval se řezník Hazuya (Nino mu jednou ukradl váhu na maso a vznikla z toho honička přes celou vesnici). „Všichni ninjové jsou pryč! Jsme tu skupina dětí a důchodců!"

„Říkali mu … Bílý tesák.“

(♪) Kakashi se ani nepohnul a díval se na noční řeku, ve které se odrážel měsíc v úplňku. Neviděla jsem mu do tváře, protože seděl napravo ode mě a měla jsem možnost vidět jen jeho masku a čelenku. Po chvilce ticha si Kakashi čelenku rozvázal a při pohledu na ni jí pevně svíral v dlani. „Stalo se něco?“ zeptala jsem se starostlivě.

---Většině obyvatel Konohy by se mohlo zdát, že tento den byl naprosto zbytečnou zmínkou v kalendáři. Slunce zlehýnka hřálo, vítr o sobě dál vědět jen zřídka lehkým zazvoněním zvonkohry v okně jednoho z domků a lesy v okolí Listové voněly tak, jak to umí jen v těch dnech, které jsou zalité naprostou pohodou. Klid a mír. Ideální den na to, abyste vytáhli vaši oblíbenou deku na nějaké slunné místo, dali ruce za hlavu, natáhli nohy a o nic se nestarali.

Okey, je tu nový diel. Snáď sa Vám bude páčiť.
Príjemné čítanie.

Keď som prišla pred dom, Sasuke sa opieral o múr a čakal ma. Nepochybne nechcel aby jeho rodičia vedeli, že sme sa pohádali a rozdelili. Nakoniec sme prišli do domu včas, tesne pred tým než začal ten lejak.

Keď sme vošli dnu, sadli sme si a začal výsluch. Pýtali sa nás či sme na niekoho nenarazili, ako sme sa správali... Po asi pol hodine sa už začali naši ctení rodičia baviť o nejakých obchodoch a ja som sa zamyslela.