Humor
„Dobrý den, jste Hatake Kakashi?“ otázal se upravený muž v drahém obleku a urovnal si kravatu.
„To jsem já,“ Kakashi seděl na lavičce a ani se neobtěžoval zvednout oči od právě rozečteného dalšího dílu Icha-Icha.
„Jako právní zástupce Ochranného Svazu Autorského jsem od vás přišel vybrat poplatek z každého okopírování a použití cizí nindžovské techniky.“
Právník si nyní získal Kakashiho plnou pozornost.
O pár minut později…
Naruto si pochutnává už na své dvanácté misce rámenu. Teuchi vyhlásil slevu na dnešní rámen, hlavně pro Naruta. Znamenalo to, že jedlíci, kteří doopravdy snědí hodně misek, tak když si dají deset misek rámenu dostanou dvě k tomu zadarmo.
„To byla dobrota, ale přejedl jsem se, jako vždy. Miluju rámen!! Můj milý rámen-chan.“
Katastrofálny druhý diel, aneb Ako vyzerá poviedka, keď má autor vymletý mozog ^^
Enjoy. 
Naozaj. Čo vlastne chcem? Môžem ju zabiť. V jednej sekunde bez mihnutia oka. Môžem, no nejako sa mi tá predstava nepáči. To už som totálne zmäkol? Ak ju zabijem, začne ma Konoha opäť brať ako nepriateľa...
Zúfalo sa na mňa pozerala.
Akosi sa mi nechce zabiť ju... práve teraz.
Následující den po závěrečné zkoušce, byli všichni ti, kteří jí prošli rozdělování do týmů, ve kterých od nynějška budou chodit na mise. Naruto se nemohla dočkat, koho k ní přidělí. Doufala, že bude mít dosti silný tým, aby se mohla ještě více zlepšit. Sama nevěděla, proč se začala chovat, tak jak se nyní chová. Možná si myslela, že ztrácí sama sebe nebo si vůbec nevšimla žádné změny. Naruto byla přece pořád jenom ona sama.
„Znovu,“ pronesl Kakashi unaveně. Seděl pod jedním ze stromů okolo Listové a sklesle pozoroval svoji svěřenkyni. V pravé ruce svíral Icha Icha, ale neměl žádnou psychickou sílu, aby si mohl číst. Vítr si pohrával s jeho vlasy a slunko mu svítilo do tváře.
Mladá dívka utíkala lesem. Utíkala, jak nejrychleji dovedla, aby si zachránila svůj vlastní život. Ti, kteří ji pronásledovali, se neustále přibližovali. Utíkala spíše instinktivně, protože dobře věděla, že nemá sebemenší šanci jim utéct. Avšak stále měla touhu žít. Nyní se nemohla nechat chytit obyčejnými bandity, kteří by ukončili její život, kvůli těm několika drobným, které u sebe měla. Možná se zároveň hrozila, co jiného než smrt by jí ti lotři mohli provést. Na chvíli je setřásla.
Tak je tu nový diel a ja sa chcem veľmi poďakovať tým, ktorí mi k minulému dielu nechali komentáre. Ani si neviete predstaviť ako ma potešili a bola som rada, že sa vám minulý diel páčil. O to viac dúfam, že ma za tento nezabijete. ^^
Enjoy!
Už bolo 23.21 hodín a ja som práve sedela na posteli osprchovaná, s mokrými vlasmi, umytými zubami a prezlečená v pyžame. V ruke som mala malé zrkadielko a prezerala som si modriny, ktoré som mala na tvári. Najviac ma zaujímal monokel pod okom. Bol nepríjemne tmavej farby, takmer čiernej.
Kushina tiše podřimovala na posteli. Měla přes sebe přehozenou deku a v ruce pevně svírala polštář. Minato ji ze židle s úsměvem pozoroval. Lehce se dotkl její tváře, aby ji probudil. Snažil se ji pohladit co nejjemněji, jako kdyby se mohla vypařit, nebo rozbít, jako křehká skleněná socha.
Po hodině:
Shino s Kibou a Akamarem už čekali na holky u jejich domu. Kiba si všiml, že je Hiashi-sama sleduje z okna se zamračeným výrazem. Jakmile zaznamenal, že o něm ví, schoval se do domu.
„Nechápu, proč Tsunade nemohla přidělit někoho jiného. Mohla uvolnit někoho z mise, ne? Nemůžu tomu uvěřit, vždyť jsme hlavní klan z Listové!“ nadával Hiashi.
„Tak my jdeme, tati. Měj se tu dobře,“ rozloučila se Hanabi a vyšla z domu.
„Itekimasu, otou-sama,“ řekla Hinata a následovala svou sestru.
„Tak jdeme?“ zeptal se Kiba.
„A proč si Tobi nemůže štěňátko nechat?“ Nechápal Deidara, zrovna mazlící se se zvířátkem.
„Protože proto Tobi,“ odpověděl Kakuzka. „Konan si to nepřeje. A nikdo z nás nechce tu ženskou znova naštvat, že?“
Deidei si vzpomněl na zničenou sbírku svých časopisů a začal ji tiše oplakávat.
„Ale Tobi se s Frutem nechce loučit,“ fňukal maskovaný a štěně k sobě mačkal. Chudák mládě lapalo po dechu a vypadalo spíš jako zdeformovaný plyšák. Růžový Skrblík ho proto opatrně vysvobodil z Tobiho smrtícího objetí.
Bára ležela s otevřenýma očima v posteli a zírala do stropu. Shino a Lee už byli dávno na první hlídce, ale ona prostě neměla na spánek ani pomyšlení. Hlavou se jí hnalo tolik myšlenek... a navíc ji při tréninku Lee omylem praštil pod žebra (nutno říct, že on v tom byl v podstatě nevinně, jenom nečekal, že je Bára až taková lama na boj zblízka) a teď jí to otékalo a pořádně bolelo. Nakonec usoudila, že prostě spát nebude, a šla si na to dát pytlík mražené zeleniny.
„Pusť mě, sakra! Okamžitě mě pusť, zelenáči!“ křičela Natsumi přes celý les a snažila vyprostit ruce z Leeho sevření, i když už neměla zrovna energie na rozdávání.
„Ty máš ale výdrž, nešij sebou tolik a ztiš se, nebo nás najdou,“ napomenul ji Neji.
„Ku*va okamžitě mě pusť! Až se mi dobije chakra, vlastnoručně vás sejmu!“ nadávala už trochu zadýchaně.
„To nepřestaneš nikdy žvanit?“ zeptala se otráveně Tenten a protočila očima.
Deidara a ostatní protočí oči, ale vykročí směrem ke stavbě, která má zachránit –spíš zabít- Kisameho. A mně nezbývá nic jiného, než jít s nimi. Nebo-li jít spáchat sebevraždu.
V nočních ulicích jdeme jako borci největší na stavbu. Nezávidím těm lidem, které jsme potkali. V klidu si vykračují z klubu a narazí na gang naprostých bláznů, kteří ruší noční klid. Čekám, kdy se za námi ozve policejní auto.
Přijdeme k plotu, který je rozprostřen kolem celé stavby. Všichni začnou přelézat plot, až na Kisameho, mě a Itachiho.
Kakashi pozoroval Sharinganem noční oblohu, kterou pokrývalo moře zářících hvězd. Vítr si lehce pohrával s listy statných stromů. Temný mrak, jenž zakrýval měsíc, konečně ustoupil a svit luny ozářil Kakashiho, jak sedí pod jedním z oken provizorně postavěné budovy. Stála uprostřed malého tábor vzdáleného několik desítek kilometrů od Konohy.
„Můžeme?“ zeptal se Asuma, který se k němu právě připlížil. Kakashi kývnul a pomalu otevřel okno.
„Haisekishou“ Asuma z úst vypouštěl oblak kouře, jenž pomalu zaplavoval celou místnost.
„Kristovanoho to se mi snad zdá!!!“ stála Bára před troskami, které zbyly z chlívku pro ovce, a nevěřícně na ně koukala. Neji se postavil vedle ní se založenýma rukama.
„Shino říkal, že se to prý stalo za Shikamarovy hlídky...“
„A to jakože to zas někdo zapálil? To už přestává všechno, toto!“
„Shikamaru prý tvrdil, že nikoho neviděl a že to muselo vzplanout samo od sebe.“
„Notak tomu už věřím... A Hinata?“
„Ta prý spala...“
„Sakra, to se mi nelíbí!“
„Souhlasím, je to podezřelé.“
V Listové byl den jako každý jiný. Sem tam nějaký ten malý zmatek, ale jinak vše naprosto v pořádku. A Čtvrtý Hokage byl rád, že tomu tak je. Bylo to už dlouho, co skončila válka a nehrozila žádná další, proto byl takový klid. I on sám tedy mohl zůstat v klidu, alespoň do chvíle, než dorazil domů.
Jakmile otevřel dveře, už tam na něj čekala jeho žena, které však kvůli jejímu bezpečí zůstalo její rodné příjmení – Uzumaki.
„Co se děje Kushino?“ Zeptal se nechápavě Minato.
Natsumi pomalu otevřela oči. Měla připoutané ruce ke zdi nad hlavou a nohy zase k podlaze. Byla zamčena v nějaké tmavé špinavé cele.
Ach jo, nechat se chytit. Měla jsem víc trénovat, povzdychla si. Pokusila se uvolnit ruce z pout, ale byly připevněné opravdu pevně. Nohy na tom byly podobně.
„Takže jsi už při vědomí? Byla to asi moc měkká rána,“ odemkla dveře osoba a vešla dovnitř. Natsumi zvedla hlavu, aby viděla příchozímu do obličeje.
Všechny postavy a události v tomto příběhu jsou fiktivní a jakákoliv podobnost se skutečnými lidmi, žijícími, mrtvými či idlujícími na Konoha irc, nebo Tenrai shoutu, je čistě náhodná.
Viem, že som písala, že sa budem najskôr venovať tým starším a blablabla... ale povedzme, že to sa premlčalo ^^
Som už raz taká, kadžopádne táto sériovka bude trochu odlišnejšia. Apropo,je písaná z troch pohľadov (v prvej časti iba z dvoch).
Enjoy!
Konoha. Iba kvôli tomu, že robí Obi stále blbosti sme sa sem museli presťahovať.
Hodil som pohľadom na svojho mladšieho brata. Ruky mal bezstarostne hodené za hlavou. Idiot.
Naruto stál za pultem v květinářství a chvilku si povídal s Ino.
„No…“ nakousl svůj proslov Naruto, „dneska bych se měl sejít se Sakurou v Ichiraku, mám s ní schůzku, řeknu to rovnou, mám s ní rande! Chce mi povědět něco dost důležitého, taky mě zajímá, co mi vlastně poví. Nejlepší ale na všem je, že Sakura se mnou jde na rande! Povídala mi, že se do mě zamilovala! Velmi mile mě tím překvapila, trochu jsem ale měl pochybnosti.
