Humor

Naruto odešel s Jiraiyou na tříletý trénink, ale Sasuke byl stále v Konoze ale trénoval ve Zvučné s Orochimarem.
Po příchodu se sešel se všemi svými kamarády.
"Kibo? Jsi to ty? A-...," překvapeně zíral Naruto, "neříkej, že je to A-Akamaru?! Trošku ti vyrostl, nemyslíš??" pokračoval a představil si jak tenhle skoro metr vysoký Akamaru sedí Kibovi na hlavě jako když byl ještě stěně.
"Jé Naruto, ty už ses vrátil? No jasně, že je to Akamaru!" Naruto se zmohl jen na ironický úsměv, když v tom k němu Kiba přišel a začal Naruta očmuchávat.

Kapitola VIII - Popílek

Musíme ju zachrániť!“ trval na svojom Keita.
„Ale mňa Tsunade s vami nepustí!“ sťažoval sa Daisuke. Aj on chcel ísť. Svoju schopnosť ovládol a aj s tréningom dosť pokročil.
„Nemyslím si, že by sme sa mali unáhliť ako naposledy,“ vyjadrila sa k tomu Tsunade, čo znamenalo, že nepustí ani jedného z nich, „A nepovedala som vám predsa, že vás tam už nepustím?“
„Povedali ste, že keby mal Daisuke schopnosti, tak by ste nás pustili,“ pomaly jej Keita dával najavo, že oni majú pravdu a ona nie.
„A Daisuke má schopnosti,“ dodal Šunka.

„Mrzí ma to.“ Povedal chlap s červenými vlasmi a čiernymi linkami okolo tyrkysových očí. Hana na neho zízala s otvorenou hubou a iskričkami v očiach, pretože vypadal fakt super. Zo snívania ju vyrušila Konan.
„Ahoj Gaara to ty si ju zvalcoval?“ Opýtala sa ho Konan.
„Ahoj Konan. Deidara...“ Pozdravil ich Gaara. S Dedem sa udobrili po ich „malom“ incidente pred pár rokmi.
„Ahoj Gaara. Neútoč nám na nových členoch.“ Pousmial sa Dede.
„Nových členov?“ Zarazil sa Gaara, ale aj tak si zanechal svoju perfektne kamennú tvár.

Kde je Kaki?

"No jasné že viem kde je! Ja to tu poznám ako svoje ponožky!" zasmial sa a schytil ma za ruku. Pred obchodom mi pomohol zobrať zopár tašiek a vliekol ma cez celú Konohu.
Keď sme dorazili pred byt, Naruto mi ponúkol, že mi poukazuje Konohu. Súhlasila som, pripadal mi sympatický. Pošahaný, ale sympatický.

Naruto se otočil za hlesem, který na něj zavolal a byl velice překvapen, koho vidí. Sice si sem do světa mrtvých přišel pro Mizuki, ale rozhodně mu to nemohlo zabránit vzít s sebou domů i někoho další. V tu chvíli, kdy uviděl duši, člověka, která na něj volá, si byl jist, že nejenom on bude mít radost.
„Čtvrtý,“ řekl Naruto.
Neměl potřebu svého otce nazývat otcem, alespoň zatím ne. Stále mu nemohl kompletně odpustit, co mu udělal, ale kdyby měl příležitost, tak by mu nejspíše odpustil.

Příběhy, které zde budou popisovány, se odehrávají po skončení Čtvrté Velké války. Hrdinové jsou o dva roky starší, tudíž jim je okolo 18 let. Válka skončila ve prospěch Spojeneckých sil, Akatsuki se stáhlo do ústraní. Na světě panuje opět mír a všichni jsou spokojení.

Naruto se probudil do brzkého slunečného rána. Právě odbila půl šestá. Ulice byly po nočním dešti mokré, pofukoval svěží vánek a venku si prozpěvovali ptáci.

Vše je z pohledu Naruta.

[center]Zvyšuji už radši krok
nebo mě tu chytí šok.

Nedaleko skryté Kamenné se potulovaly dvě podezřelé postavy. Samozřejmě, že nemohly vstoupit to okruhu, který byl hlídán, ale jim to nebránilo v tom vidět až hluboko do vesnice. Mohli si tak ověřit, co vše se zde děje a především, kde přesně se nachází jejich cíle.
„Vážně je to dobrý nápad?“ Ptal se Gaara Naruto.
„Samozřejmě, já mám jenom dobré nápady,“ odpověděla přehnaně sebejistá Naruto.

Je to rozdělení podle hlasu, jako hlubší a vyšší zpívá žena-vyšší zpívá muž-hlubší

Táto časť je extra dlhá, dlhšie než všetky predošlé - vezmite to ako kompenzáciu za to, že tu nebol dlho nový diel.
Dúfam, že sa Vám bude páčiť. Príjemné čítanie.

Po mojom úteku do lesa som tam zostala asi ešte štyri hodiny a to len preto, lebo som zaspala. Zobudili ma až dažďové kvapky, ktoré mi padali na tvár. Pobrala som sa domov tvárou v tvár osudu... páni už som aj sentimentálna.

[hide=Skrytý obsah]Tak, na začiatok by som len asi povedala, že toto je moja prvá premiéra odhalenia jednej z mojich poviedok, celkovo aj pre oči iných než pre moje. Čiže, inými slovami, prvý krát uverejňujem poviedku... resp. pokus o poviedku. Chcela som ju poňať trochu v humornom duchu, tak dúfam že sa mi to podarilo a bude vás to baviť, nie len v tom vtipnom zmysle, ale aj dejovo. Už len asi, prajem Vám príjemne čítanie,zabavte sa a veľmi by ma potešil sem tam nejký komentár.

„Tu sa posaď a povedz mi, čo sa tam stalo. Pekne po poriadku.“ povedala Konan s rukami nad hlavou, akoby na ňu niekto mieril pištoľou.
„A čo chceš vedieť?“ spýtala sa pokrytecky Nana. „Všetko vieš.“
A mala pravdu, no Konan stále prepadal akýsi pocit, že jej niečo uniká. A zatiaľ, čo sa Konan trápila filozofickými otázkami, či byť, alebo nebyť, Nana sa jednoducho postavila a išla k dverám, v ktorých bol zastrčený kľúč. Nebolo však zamknuté.
„Kam to ideš?“
„Idem si zbaliť veci.“
„Načo?“

Hned začátek dílu je malinko zvrhlejší, tak snad to někoho moc nepohorší..

Pomalu se začal přibližovat k jejím rtům, až se letmo dotkly. Pak ji začal něžně líbat. Hanabi ochotně spolupracovala, a když ji Kiba začal hladit pod trikem, nic nenamítala, dokonce vysvlékla to jeho. Kiba ji pevně objal a oba je posadil, aby mohl Hanabi také vyvléct svršek. Jakmile ho odhodil, řekl si, že by bylo vhodné dát je pod ně, proto se od Hanabi neochotně odtrhl a rozprostřel je vedle sebe.

„Ách,“ vzdychla si Ino. Naruto si to všimol a rýchlosťou blesku sa ku nej priblížil. Vyľakala sa a až nadskočila.
„Deje sa niečo?“ opýtal sa takmer starostlivo, ale za týmto hláskom bolo niečo iné.
„Ja len, že Sasuke je späť a ja nemám peniaze na novú špirálu!“ sťažovala sa blondínka, Všetky peniaze, čo som zarobila v kvetinárstve a na misiách, som minula na oblečenie!“

„Šéfko! Šéfko! Našli sme ju!“ skákal a kričal Deidara, čím chcel zabrániť katastrofe, a tou katastrofou preňho bolo zničenie všetkých hrebeňov.
„Čože?!“ vyprskol cereálie Pein rovno na Konan. Tá sa prudko nadýchla a snažila sa ovládnuť nutkanie vraziť Peinovi.
„Tu je! Tu je!“ stále kričal a skákal a popritom ťahal Soru k Peinovi. A že len ženy vedia robiť viac vecí naraz.

Venku sice řádila písečná bouře, ale i tak byl malý počet strážných ninjů nucen hlídat z hradeb okolí skryté Písečné. Většinou se jednalo o senzibily, protože kvůli písku všude okolo nebylo možné pouhým lidským zrakem nic vidět. A ninjové byli v malém počtu, protože nikdo nemohl být takový blázen, aby se na Písečnou snažil útočit v takovém počasí. Všechny ty stráže doufaly, že bouře brzy skončí, aby si mohli trochu odpočinout.
„Je mi to jasné, jsme tady za trest,“ postěžoval si jeden ze stráží.

Kapitola šestá: Maturita dvakrát jinak, Hikari geninem

Přišel den D. Den maturitních zkoušek. Vstala zase jednou ještě předtím, než jí zazvonil budík, i přes všechno, co věděla, že umí, si sama sebou nebyla až tak jistá. Ale pokud udělá zkoušku, bude o krok blíž svému cíli. Bude se umět bránit tak, aby ji Orochimaru podruhé nechytil…a vyřídí si to s ním. Bylo jí jedno, jak dlouho na to bude muset dřít, ale jednoho dne prostě bude na jeho úrovni. Tečka.

Ale no tak, vzchop se! Tohle už jsi překonala, přece tu nebudeš brečet jak malý děcko, přesvědčovala sama sebe v duchu. Vůbec to nepomohlo, z očí se jí dál řinuly slzy.
„Co se děje? Proč brečíš?“ zaslechla za sebou známý hlas. Prudce si sedla, až skoro sykla bolestí a začínala si utírat slzy nedoléčenýma rukama.
„Já nebrečím, blbče. Jen mi spadla do oka tříska, když jsem trénovala,“ odsekla mezi vzlyky. Podařilo se jí brek zmírnit, ale ne zcela utišit.