Humor

Čas ubiehal rýchlo ako voda. Postupne od tej tragickej udalosti uplynul mesiac. Ale aj napriek tomu sa skoro všetkým zdalo, akoby to bolo včera.
Nanin stav sa slovami ani nedal opísať. Zrútila sa. Nie celkom, ale bola v hroznej depresii. Stratila dieťa, nečudo, že bola taká. Prvé týždne ani nevychádzala z izby. Akoby ani nežila. Vždy len ronila slzy do vankúša. Po fyzickej stránke už bola celkom fit, sem-tam ju niečo zabolelo. No jej srdce sa nevedelo vyliečiť.

Keď mal niekto pred obedom dobrú náladu, tak tá sa po obede dostala na bod mrazu. Počas obeda sa museli všetci tváriť, že im chutí kelová polievka a usmievať sa na Konan a tvrdiť, že v živote nejedli nič lepšie. Tá sa blažene usmievala a bola spokojná. Samozrejme, dojedla ako prvá. Odniesla tanier, umyla ho, odložila a odišla z kuchyne.

„Hej! Pojď se na něco podívat!“ zavolal muž na svého spolupracovníka poblíž.
„Co jsi našel?“ zeptal se volaný a neochotně se šel podívat, co jeho kamaráda zaujalo.
Druhý muž se skláněl nad Narutovým tělem a upřeným pohledem si ho prohlížel.
„Co to…“ řekl překvapeně, „no tak dělej něco!“ povzbuzoval ho, „dýchá vůbec?“ zeptal se pro jistotu a trochu se odtáhl pryč od polomrtvého vyplaveného těla.
„Tak asi ne,ty magore! Ti tady ukazuji mrtvolu,“ řekl ironicky a dál zkoumal tělo.

(♪) Muži ve dveřích nebylo vidět do tváře, protože světlo měsíce, které svítilo skrze okénko s mřížemi, dopadalo několik centimetrů od dveří, kde stál. Aiko se svíjela v mém náručí se zavřenýma očima nechtíc muže vidět. Zdálo se, že ho nevidí poprvé. I když jsem se sebevíc snažila vidět mu do tváře, nepodařilo se mi to. Muž ke mně přistoupil a sáhl mi prsty na líce. Okamžitě jsem od něj odtrhla pohled. Při jeho doteku jsem se celá otřásla.

Ráno v kuchyni.
„Nemůžu mít blechy!“ vztekal se Sasuke. „Orochimaru-sama mě pak nebude chtít jako nový tělo!“
„To nikoho nezajímá,“ řekl s klidem Itachi a úporně snažil se přečíst hlavní titulku novin „Tebe ať si klidně sežerou...“
Sasuke místo dalšího vztekání se, vytáhl OPRAVDU obří láhev spreje proti blechám.
„Itachi...“ začal Sasuke po svém starším bratrovi vrhat podivným pohledem.
„Co je?“ otočil se otráveně.
„Sežer si to!“ zamířil lahví a zkropil mohutným proudem Ita přímo mezi oči.

Tak jako u nás i v Konoze mívají prázdniny, jenže jaké...

„Vážení a milí, doufám, že až nastanou... ..ehm, to slovo budete všichni stále v pohotovosti a nikdo si neodjede na Hawai jako mistr Gai loni!“ napomínal třídu Iruka a tvářil se přísně.
„Jelikož.“ Iruka se zarazil, zjistil, že absolutně nikoho nezajímá, co právě povídal. Chouji a Shino měli na lavici sklenici s motýlem, do níž právě přidali brouka a sledovali, jak se to vyvine. Neji stojící v rohu třídy si právě z nudy Byakuganem projížděl třídu.

Huhu, neklamala som, keď som vravela, že sa už nie kam hýbeme. :3 K minulému dielu som dostala krásne komentáre, v ktorých okrem iného bolo aj to, že sa Vám páči dĺžka tých dielov. Nuž, nemohla som si pomôcť a sklamať vás.
Dúfam, že sa Vám to bude páčiť. Enjoy!

Ďalšie dva dni boli zlé. Nie, neboli zlé. Boli príšerné.
Na toho idiota som sa nemohla ani pozrieť. A keď som sa aj pozrela hneď som si spomenula na jeho i moje slová. Dobrá nálada hneď opadla a tak, keďže sme žili pod jednou strechou som bola neustále mrzutá.

Tenten unaveně klesla na svou postel a rozpustila si vlasy. Už to bylo pár dní, co se vrátili z poslední mise, která podle všech očekávání proběhla naprosto klidně. Teď už bylo dobrých pár hodin po půlnoci, když se dívka vrátila z jedné ze svých nočních procházek. A jako vždycky, zase myslela jen na něj. Jak tak vklouzávala do peřin, vzpomínala na jejich poslední setkání…

-

Deidara a Hana práve vstupovali do Suny. Pri bráne ich zastavili dvaja strážnici.
„Dobrý deň. Prišli sme za Kazekagem. Už by nás mal očakávať.“ Povedal Deidara.
„Dobre, môžete ísť.“ Povedal jeden zo strážnikov. Deidara s Hanou vošli do budovy Kazekageho. Deidara zaklopal na dvere od Kazekagovej pracovne, a keď sa ozve ďalej, tak vstúpia dnu. V Kazekageho kresla sedel ten presne ten istý chlap, ktorý pred pár dňami narazil v obchode do Hany. Gaara zdvihol oči od papierov a keď zbadal Hanu tak od nej nemohol odtrhnúť zrak.

„Uzumaki Naruto,“ ozval se hluboký hrubý hlas patřící starostovi Země Lena.
Blonďatá hlavička s jindy svítivýma modrýma očima se zvedla a i přes neochotu poslouchat toho starého blázna se otočila po svém jméně.
Starosta něco dál vykládal.
Obyvatelé byli rozrušení. Mezi některými panoval neklid, nejistota dokonce i nenávist, a u některých radost a pýcha. Slyšel hlasy. Hlasy svých blízkých, nepřátel a kamarádů.
„Chudák, to si nezaslouží…“ litovala ho nějaká starší dáma v hnědých ušpiněných šatech.

Bylo to pár hodin poté, co Itachi Uchiha a Hoshigaki Kisame objevili podivnou polomrtvou dívku u potoka. Už začínalo svítat, když vcházeli do Akatsuki sídla.
„To je dost, že jdete, už jsem vás čekal-.“ Zarazil se, když viděl dívku, kterou měl Kisame přes rameno. „Co to je?!“ zeptal se Šéf velké organizace zvaná Akatsuki.
To zrovna do společenské místnosti, kde se nacházeli, přicházel Deidara a Sasori, který měl tentokrát svou vlastní podobu. Neboli napůl loutka jen s živým „srdcem“.

Rychle ho od sebe odstrčila.
„Co to proboha děláš?!“ zeptala se nadmíru překvapeně. On na její otázku však nereagoval a povalil ji na postel. Ruce jí přitiskl k matraci, aby se nemohla vzpírat.
„Vše, co se teď stane,“ začal jí šeptat do ucha, „bude jenom mezi námi.“ Začal jí přejíždět špičkou jazyka po uchu. Jeho černé vlasy ji šimraly na tváři.

Lesný muž z lesa

Keď sme prišli k Saiovi, Narutovi a Sakure, pár minút sme ich pozorovali. Plameniak s Naurtom bojovali a Sai sedel na strome a kreslil si.
Zase.
Sakura akurát udrela do zeme. Páni to bola šupa! Nechápala som, ako môže mať tá ružová, až príliž milá bábika na všetkých okolo, len na Narutovi vybíjajúca si zlosť, toľko sili. Bolo to zaujímavé. Naruto uskočil a vyvolal päť klonov. Štyria sa na Sakuru rozbehli, zatiaľ čo jeden z klonov začal pravému Narutovi, vytvárať akúsi chakrovú gulu v ruke.

Kde to jsem? … Já jsem zemřela? … Ne to ne, říkala jsem si v duchu, když jsem ležela na kamenném chodníčku. Všude kolem stály kamenné stěny.
*grh*
HUH! Je tu někdo? Voda … Slyším tu vodu. Rozeběhla jsem se za zvukem, který mi připomínal kapky vody. Po několika metrech se přede mnou objevily neskutečně velké kamenné dveře s různě vytesanými znaky. Znaky představovaly vládce vodní říše. Střed dveří zdobil kruhovitý tvar, v jehož centru se nacházel vytesaný kámen stejného tvaru jako můj modrý smaragd.

Tokime si prožívala svůj obyčejný den v Konoze. Procházela se ulicemi a sledovala ruch okolo.
„Toookime-chaaaan!“ zběsile na ni mávala jakási dívka s hnědými vlasy a usmívala se od ucha k uchu. Doběhla k ní a chytala se za břicho.
„Tak daleko to zas nebylo Hitomi,“ poznamenala. Hitomi k ní vražedně pohlédla.
„Jenže ty jsi neběhala po celý Konoze proto, abys našla svou kamarádku kvůli nějaký podělaný misi, navíc sis při tom málem nezlomila nohu, ruku a vaz,“

"Tak, můžem začít?" řekl Kakashi s úsměvem schovaným pod maskou.
"Jasně!" řekl Naruto.
Kakashi věděl, že je Naruto nedočkavý, tak ho zarazil, ještě než mohl něco udělat.
"Ale nejdřív vám řeknu, a Naruto, teď dobře poslouchej, co budete dělat,"
vysvětlil Kakashi, "budete dělat, přesně to, co tehdy. Musíte mi sebrat rolničky jakýmikoliv prostředky," pokračoval.

Jedná se o spojení dvou anime sérií – Naruto a Fairy Tail.
Takže by možná nebylo na škodu, kdyby ste si FT nejdříve zkoukli než se pustíte do čtení (alespoň několik desítek dílů xD). Není to ale podmínkou, protože vypůjčené postavy jsem dole popsala – údaje, které tak nějak do děje potřebuju.
_______________________________________________________________________________________

Meshiki : Co to všechno znamená!?“ začala jsem histericky křičet. Bylo mi naprosto jedno, co si o mě v tu chvíli myslí. Chtěla jsem se uklidnit, to byla má priorita, jenže ta bohužel nešla splnit.
„Co to znamená!“ opakovala jsem.
„Meshiki uklidni se,“ soucitně na mě pohlédla Tsunade.
„Co to všechno znamená,“ můj hlas utichal a oči se zaplňovaly slzami. Začala jsem se sekavě nadechovat. Jak to mysleli? Ona může zemřít?... A on. Pohlédla jsem na hnědovlasého muže, ale díky slzám vypadal spíš jako šmouha než něco smysluplného... On.. on má být můj .. otec?

Ďalší diel a už sa pomaly začíname niekam posúvať, takže budete hádam aj vy taký happy jak ja.
Nuž a opäť som povolila uzdu a tento diel je až nehorázne (o trochu menej než ten predtým) dlhý! XD Dúfam, že sa Vám bude chcieť čítať to.
Enjoy!

„No... povedzme, že aj ja mám pár otázok.“ Povedala som a stále sa dívala do zeme.
Zasmial sa.
„Naozaj nemám tušenie čo by teba asi mohlo zaujímať.“
Zamračila som sa.
A to má čo znamenať?
O tom nepochybujem, máš veľmi... si veľmi obmedzený... aby si to dokázal pochopiť.