Humor

[b]„Takže tréning?“ pousmiala sa.
„Nie, to tu mám len tak, na krájanie desiatej,“ ledabolo kývol ramenom a ukázal na cvičné katany, ktoré ležali v tráve.
S povzdychom ich zdvihla, jednu mu hodila. Šikovne ju zachytil.
Cvične mávla zbraňou. Trochu ohrnula nos nad škaredou cvičnou zbraňou a plynule, elegantným pohybom prešla do bojového postoja. Vyzývavo sa na neho usmiala.
Začudovane zdvihol obočie a predstieral zívnutie.

Všichni se nahrnuli do dívčina pokoje a zůstali vyvaleně zírat na osobu, která kdysi připomínala vražedného S-kriminálníka zločinecké organizace Kakuza.
„Tve co to do***ele je?“ chechtal se Hidan, nemohouc popadnout ani základní dech.
„Kakuzu-senpááái! Tobi chce taky růžový šatečký!“
„Zmlkni, pomeranči!“ zavrčel zpoza růřového šátečku. „Tohle jsou jasný, růžový, skoro průsvitný kalhoty. Turecký,“ dodal a rozkročil se, aby to všem demonstroval.

Kiba sebou naštvaně praštil na gauč. Nejen, že jeho nejvěrnější přítel, kterému bezmezně věřil, zklamal jeho důvěru. Ještě se všichni ocitli v nebezpečí života a nemohli se bránit! Mohli se probudit mrtví!
No... Byl dost naštvaný.
Káťa, která si šla ještě opláchnout ruce, potom co nesla Froda, se opřela o futra dveří a chvíli ho pozorovala. Potom k němu s povzdychem došla a pohladila ho po hlavě.

Ráno sa Sora zobudila a cítila sa zvláštne. Zvláštne, pretože spala v Sasoriho posteli. A Sasori bol jej nepriateľ. Kým ona spala, on sa posadil do kresla a počas noci zaspal v akejsi embryonálnej polohe. Myslela si, že keď ju Akatsuki unesú, zavrú ju niekde do pivnice a nie to, aby spala v posteli.
Sora prehodila nohy tak, že jej viseli z postele. Na to sa Sasori zobudil. Pretrel si oči a tak zotrel aj spánok.
„Kamže?“ spýtal sa.
„V tomto prísne stráženom väzení? Nikde,“ odpovedala.

Rin šla někam na procházku do lesa u vesnice. Byla šťastná, že si na všechno vzpomněla a už nemusela poslouchat toho slizouna. Najednou ji někdo chytil za rameno a strhl na zem.

„Sakra. K...,“ nestačila doříct větu, protože jí překryl rukou ústa.
„Buď v klidu. Kdyby někdo zjistil, že jsem tady, byl by to průšvih,“ upozornil ji chlápek klečící před ní. Rin jeho ruku silou oddělala.

Co to? Co se zase stalo? Bývám v bezvědomí nějak často. Už ale vím, že to není smrt. Kdy už konečně zemřu? Všechno by bylo jednoduší.
Natsumi pomalu otevřela oči a natočila hlavu. Byla v místnosti jí povědomé, ale nemohla si vzpomenout.
„Oh, takže jsi konečně vzhůru?“ zaslechla velice známí hlas, „Teda řeknu ti, být takhle dlouho mimo, aniž bys byla zraněná... To je divný i na tebe ne?“ Dívka si sedla a pohlédla na Deidaru, který přicházel blíž k ní. Nakonec si sedl na židli vedle postele.

No, takže je tu nový diel a je dlhší, takže si toho vážte. Ale nie, žartujem... nebo ne?
Poteším sa komentíkom a zvlášť ďakujem tým, ktorí mi písali k minulému dielu, veľmi ma potešili a mala som tak ešte väčšiu motiváciu.
Príjemné čítanie.

„Si idiot.“ Povedal Sasuke, hneď ako som mu otvorila dvere. Uškrnula som sa a vzala som si na seba čiernu mikinu.
„Aj ja ťa rada vidím.“ Povedala som.

Po jídle se skupinka vrátila k opravování plotů. Bára se k nim opět vetřela, protože dobře věděla, co by ji čekalo, kdyby zůstala doma. Pomstychtivá maminka totiž do seznamu zahrnula všechny ty práce, které se rok od roku odkládají a nakonec jsou tak nechutné, až to hezké není. Jako třeba vyčistit ty tmavé prostory za těžkým nábytkem, odstranit plíseň z kachliček v koupelně, vysmýčit sklep, vyprat a přebrat všechno prádlo na půdě a tak dále. K nejnepříjemnějším patřila smrdutá řasa pod vanou.

,,Takový trapas," mumlají ostatní a i když vím, že to není na mě, přesto se mi chce propadnou sto metrů pod zem. Že bych si šla zaskákat do rozbořeného baráku?

Odejdeme z nemocnice. Jdeme cestou kolem “klubovny“, když se za námi ozvou známé hlasy…
,,Hej, počkejte na nás.“ Otočíme se a spatříme Itachiho a Zetsua a za nimi něco, co připomíná člověka kříženého se záchodem.
,,Proboha, co to je?“
,,To je Kisame, šéfe.“
,,Co mu to trčí z…pozadí?“

Hidan sledoval jak jeho cíl právě utíká zhatit plány jeho staršímu bratrovi. Chtěl se za ním rozeběhnout, ale cestu mu právě zahradil muž, kterému z rukávů vylézali hadi.
„Pověz,“ promluvil Orochimaru. „když tě pozřu… budu poté taky nesmrtelný?“
„Pojďme to zkusit,“ Hidan vytáhl svitek díky kterému si přivolal kosu s třemi břity.
„Doufám, že mě aspoň trochu pobavíš,“ Sannin začal provádět pečetě.

Sora sa zobudila v Sasoriho posteli okolo tretej ráno. Pomaly si dala dole prikrývku a vstala z postele. Podišla k Sasorimu, ktorý, ako to vyzeralo, spal v kresle. Pre istotu mu zamávala pred očami. Keď pokojne spal a pochrapkával ďalej, po špičkách podišla k dverám. Najtichšie ako vedela otvorila dvere. Obzrela sa či Sasori ešte stále spí. Spal. Alebo? Sore sa zazdalo, že pohol viečkami, ale potom si povedala v duchu, že začína byť paranoidná. Tak to neriešila, vyšla von z izby a tak potichu ako predtým otvorila dvere, tak ich aj zavrela.

Natsumi se napřímila z bojové pozice, ve které doteď byla. Mladík se usmál.
„Chytrá holka. A to jsem si myslel, že při boji v Akatsuki nikdo nepřemýšlí. Takže zůstaneme u mluvení,“ složil pár pečetí. Dívka se na něj tázavě podívala. Nic se nestalo.
„Chm... Nejsi tu jediná s unikátními technikami. Abychom mohli zůstat u mluvení, musel jsem zrušit jutsu mlčenlivosti,“ vysvětlil.

Vyrazila tedy do centra vesnice, aby vykonala svůj úkol. Šla pomalým krokem a dívala se před sebe. Její oči se skoro ani nepohnuly. Směřovala na jinou stranu, než byl útok.
„Rin! Kam to proboha jdeš?“ ozvalo se za ní.

Zastavila se, ale neohlédla. Věděla, kdo na ni mluví.
„To je moje věc. Proč jsi tady ty, Kibo?“ zeptala se.
„Měla bys jít pomáhat chránit vesnici,“ sdělil jí a trochu mezi nimi zmenšil vzdálenost.
„To nemám v plánu,“ řekla mu chladně. Neměla důvod lhát, stejně by se to za chvíli provalilo.

Dvere sa otvorili, a dnu vošla žena s maskou ANBU.
Zarazili sme sa. My máme senseiku z ANBU!?

„Uvedomuješ si, čo sa stane, ak budeš takto pokračovať, že?“ Kyuubiho hlas bol tichý.
Neodpovedal, len na ňu ďalej hľadel. Pohľad mu tvrdo opätovala, priestor bojiska medzi nimi bol prázdny. Ninjovia sa krčili v úkrytoch. Zem bola plná horiacich kráterov.
Mierne sa na ňu usmial a ona sa zamračila. Pomaly tasila nádherne zdobenú katanu a prudko ňou mávla jeho smerom. Na čepeli sa zamihotala fialová chakra.

Itachi zíral na zaprášené reproduktory z kterých se linula líbivá hudba, díky které vibroval celý pokoj.
„Ztiš si to, k***a!“ zabouchal na stěnu Sasuke.
„Naser si, k***a!“ odpověděl starší bratr.
„Až se vrátí máma s tátou všechno jim řeknu!“
„Zabiju tě! Zabiju tebe, tvýho tátu, tvojí mámu, babičku, dědečka, bratra, papouška!“ nedal se zastrašit Itachi.
„Ty jsi můj brácha!“ zaznělo přes zeď.
„Jeden z nás dvou musí být adoptovaný!“

Haruno Sayuri byla vždy praktická žena. Když dospěla, smířila se s tím, že z ní ninja už nebude a celý svůj život prakticky věnovala svému manželovi a dceři. Zřejmě to mělo za následek její přehnanou citovou upnutost. Například, během té příšerné Chuuninské zkoušky nedokázala dělat nic jiného, než svírat Sakuřinu fotku a modlit se, aby se její dcera vrátila bez újmy na zdraví. Nebylo tedy divu, že se málem zhroutila, když našela Sakuřin pokoj prázdný. Ale teď se počáteční beznaděj kamsi vytratila.

Hachibi doslova zabral celé jeviště a v obecenstvu to na chvilku zašumělo mírnou nervozitou. Ta ale okamžitě opadla, jakmile se osmiocasý dal také do rýmování:

"Tak vy jste si brali osmičku do huby,
jestli vás sejmu, myslim, že to zabolí,
teď vám ukážu, jak rýmují démoni čakroví,
proti mýmu gangu vy jste dva šamponi.

I když mi chybí jeden celý roh,
aspoň nesmrdím jak nemytý hroch,
proto si mě hoši přestaňte dobírat,
jinak invalidní důchod začnete pobírat.

A jestli si myslíte, že jste v rappu mistři,