Obecné
„Nesnaž se dokázat všechno sám, Iruko,“ rezonoval prostorem kanceláře hlas Třetího. „Máš kolem sebe přátele, byť tomu stále plně nevěříš. Máš tu celou vesnici a každičký člověk v ní je připraven ti pomoci a podpořit tě, jak jen to bude možné. Nejsi hloupý, takže dobře vím, že jsi si toho všeho vědom. Nejsi tu sám, i když Tvá rodina už tu dávno není s námi.“
„Tobi, teď mi řekni, co vlastně umíš za techniky,“ ptal se na téninkovém hřišti Pein/Tobi.
„Ale šéfe-senpai, to jsou tajné techniky,“ vysvětloval Tobi/Zetsu.
„Já se tě neptal, jestli jsou tajné, ale jaké techniky to jsou,“ snažil se zachovat klid šéf.
„Ale to je Tobiho tajemství a když ho Tobi řekne, tak už to tajemství nebude,“ začal se nervózně vymlouvat a Peina/Tobiho začínal štvát.
„Já to tvoje tajemství nikomu neřeknu, ale musíš mi ho říct,“ propadal panice.
„Ne ne ne. To není tak snadné,“ vrtěl hlavou Tobi/Zetsu.
„Tobi, teda Peine, sakra jak ti mám vlastně říkat?“ začal kolem sebe vzteky kopat Hidan/Deidara.
„Tady mi říkej buď šéfe nebo Peine, ale na odpolední poradě se domluvíme co dál,“ řekl bez zájmu šéf a dál si četl nějakou knížku.
„Dobře, ale zjistil jsem, že můžu používat Deidarovy techniky. Takže zvládám tvoření bombiček a hrát si na umělce, ale moje nesmrtelnost zmizela. Hej! Co si to tam čteš?“ praštil do stolu a všechny papíry se rozletěly po místnosti.
Kei spolu se Sasukem šla směrem ke Konoze. Ale atmosféra nebyla taková jako dřív, byla jiná.
Ví vůbec Kei, že je Hinata těhotná? Vždyť byly kamarádky, to jí nevadí, že jí zabije manžela? Přemýšlel v duchu Sasuke a ani si nevšiml, že na něj dívka mluví.
„Sasuke, vnímáš mě?“ strčila do něj.
„Promiň, můžeš mi to zopakovat? Byl jsem trochu mimo,“ omluvil se jí.
„Dobře, ale jen proto, že jsi to ty. Ptala jsem se tě jestli jsi v pořádku a jestli se mnou na tu misi nechceš jít, tak nemusíš,“ zopakovala mu to.
Předem se omlouvám, vím, že tento díl je trochu zmatený, ale doufám, že ho aspoň někdo pochopí 
A jinak bych vám chtěla ještě vysvětlit jak budu psát jména, Pein/Tobi, tak to ve předu je jméno osoby a to druhé je tělo, ve kterém je ta duše. Doufám, že to někdo pochopí, jak jsem to myslela.
Pein s Konan, kteří nebyli ve svém těle, běželi chodbou Akatsuki sídla k pokojům, kde spali ostatní členové.
„Peine, myslíš, že se prohodili i ostatní?“ zeptala se žena v Kisameho těle.
„Ano,“ Vysypala jsem ze sebe nakonec. Deidara se na mě zvědavě zadíval. Zachvěla jsem se a zadívala jsem se mu do očí.
„Chceš Gaaru…“ pronesla jsem zastřeně. „Proč? “
„Má v sobě Ichibiho.“ odpověděl prostě a klidně a já se znova zachvěla. „Akasuki jdou po Jinchuuriki a on je jedním z nich.“
Probudil se s obavami na tváři. Vždyť používání chakry pro něj bylo, jako ruce a nohy pro obyčejného člověka. Bez ní nebyl skoro nic. Kdyby neměl chakru dávno by tu neseděl, nedýchal, myslel si. Bál se to zkusit znovu. Bál se znovu zkusit použít svou chakru. Takhle to oddaloval, jak nejdéle mohl. Ale blížil se čas jeho tréninku. Ve dveřích se objevila Yugito s úsměvem na tváři. Počkala na něj, až se připraví na cestu a společně s Beem znovu vyrazili na ostrov.
„Zatraceně.“ zaklela potichu. „Tohle je opravdu špatný… No tak, vzpomeň si, co jsme se učili na akademii…“
„Jsem rád, že jste všichni přišli. Dneska jsem se s vámi chtěl sejít o něco dřív.“ začal mluvit Mitsuroki.
„To nám došlo, když meškáte jenom hodinu.“ odpověděl mu Sasuke kysele.
„Takže přejděme k věci. Mám pro vás menší test-“
„P-p-p-písemka?!“ zhrozil se Sasuke.
„Buď zticha! Nebude žádná písemka.“ okřikla ho Ayame.
„O jaký test zas jde?“ zeptal se Naruto.
Kde jsem…
Ten hlas…
„To si děláte srandu, ne? Jak nevíte? Jsem na správné adrese? Nemocnice, myslím? Tady máte za práci vědět, jak je na tom pacient. Tak mi to laskavě řekněte. Nebo…“
To se mi jen zdá…
Volá mě spánek…
„Hanabi? Hanabi! Kde je to dievča?“
Dvere do doja sa odsunuli. Šedivejúci Hiashi Hyuuga zastal na prahu a sledoval svoju dcéru ako poctivo cvičí. Po dokonale vymeranej otočke ho konečne zaznamenala, rýchlo si uhladila cvičebný úbor a jemne sklonila hlavu.
„Otec.“
„Hanabi, chystáme sa na cintorín. Ideš?“
„Nie. Najprv dokončím tréning. Pôjdem večer.“
„Ako chceš.“
Hanabi osamela. Jej otec nikdy neuplatňoval svoju autoritu, keď išlo o návštevy hrobov.
Za tie dva roky veľmi zostarel.
Vzbudila jsem se brzo. Slunce teprve vycházela a bylo šero, ale to bylo vedlejší. Dneska jsme měli volno, žádná škola ani mise, vlastně jsme měli něco jako prázdniny. Což se mi sice hodilo, ale taky to znamenalo, že nejspíš nebudu mít, co dělat. Vstala jsem z postele a šla si pro věci na oblečení. Neříká se to snadno, ale než jsem poznala Naruta, Sakuru a Sasukeho, byla jsem docela uzavřená. Věčně jsem se každému vyhýbala a snažila jsem se být neviditelná. Zvykla jsem si na to. Všechno jsem dělala sama, Hikari se o mě starala a já jen přežívala.
Zapalovač se rozžehnul, konec cigarety se zahřál a drobná tyčinka byla vložena mezi rty. Zapadající slunce jej hřálo do zad. Plamínek se pohupoval v rytmu ticha před bouří.
„Ty kouříš?“ rychlá otočka na patě a tvář nastavená k západu slunce.
„Někdy.“ vydechl nikotinový obláček.
Všichni rookies úspěšně absolvovali akademii a nyní je čas na přidělení do týmů. Každý nedočkavě poslouchá, až mistr Iruka přečte tři jména, mezi kterými bude i to jejich.
„Teď přichází na rad tým 7. Tento tým budou tvořit Uzumaki Sasuke,“ Sasuke nedočkavě zvedl hlavu a zazářili mu oči. V týmu chtěl být rozhodně s Ayame, kterou ani za šest let nepřestal obdivovat. Dále se kamarádil v ročníku snad se všemi, kteří prošli zkouškou, takže by mu nevadilo být v týmu prakticky s nikým, kromě…
Skutočnosť, že Naoki, teraz už Naruto, je synom Štvrtého Hokage prekvapila niektorých. Uprostred sa tým však nemohli zapodievať. Madara prepadali myšlienky, ktoré si nepripúšťal. Zrazu si nebol tak istý svojou výhrou. Avšak hodlal spraviť všetko preto, aby to bol len pocit a nie skutočnosť.
„Katon: Endan."
Chvíli se na sebe mlčky dívali.
Vteřiny ubíhaly.
Ticho se stupňovalo a propast mezi nimi se prohloubila.
Kisame vykročil a zvedl ruku.
Sakura zamrkala.
Jako dvě sochy. Kisame zkameněl, poté stáhl ruku zpět a zahrabal ji kapsy hábitu.
„Tak pojď,“ řekl a otočil se směrem k východu z pokoje.
Sakura ho následovala.
Hlava jí moc třeštěla, byla zmatená nejen z Kisameho, ale i ze svého chování.
Čekala od sebe, že jednou podlehne lehkému zamilování.
„Zlaté oči,“ říkali všichni
a já se začal hodně bát,
že zlato blázny z lidí činí,
nebudou jinak milovat.
Třpytí se v slunci i luně,
já nedbal na to a bojoval,
svou lásku vyprávěl jsem ženě
a svět se na mě usmíval.
Mé srdce blouzní a mozek též,
Zlatá budoucnost září nám,
Nikdo netvrdil, že je to lež,
kov, který ladně ovládám.
Láska nesvědčí obchodu,
co já vám mohu povídat?
Jako kage neznám svou svobodu,
vše pro vesnici musím dát.
„Čekám dítě,“ to mi řekla
a já byl rád a vlastně smutný,
„Hidane, Kakuzu dnes dostanete trochu netradiční misi,“ oznámil jim Pein, když se konečně dostavili k němu do kanceláře.
„Konečně budu moct někoho obětovat, aniž by mě Kakuzu rušil?“ zajiskřily Hidanovi oči.
„Ne! A nech už těch kr*vin s tím rituálem!“ seřval Hidana Pein.
„Tak o co jde?“ zeptal se po chvíli Kakuzu.
„Půjdete vyzvednout jeden artefakt, ale nesmíte ho zničit. Je vám to jasné?“ pohlédl na ně Pein zpoza papírů.
„Inuzuka Tomeo je odsouzen k smrti pro nesplnění mise!“
„Ale to nemůžete! Vždyť… on jen chránil přátele.“
„Ustoupil!“
„Ale udělal to proto, aby nezemřeli! Tak Aniki, řekni něco!“
Tomeo stál před stolcem soudu zcela tiše a nehnutě. Oči měl skloněné k černobílému vlčákovi u svých nohou.
„Aniki, co je s tebou? Vysvětli jim, že jsi nevinný.“
„Ticho v soudní síni! Soud rozhodl! Inuzuka Tomeo bude zítra v sedm hodin ráno popraven! Případ uzavřen!“
