Obecné

Povídka je dokončená!
[hide=Můj styl psaní]
Časové odskoky
*** 3 hvězdičky jsou minuty až hodiny
**** 4 hvězdičky je den až dny
***** 5 hvězdiček je neurčitě dlouhá doba (roky)
********************************************************************** nejdelší řada je změna osoby a místa odehrávání děje, čas je odlišný od různých linek příběhu

Zírající z okna jsem přemýšlela nad onou misí. Co se tak najednou stalo? Že můžu opustit vesnici a prostě zmizet. Na dlouho. Je to divné. Dřív jsem nesměla odejít ze Skryté Deštné ani na krok. Nesměla jsem odtud, byla jsem hlídaná a teď?

„Fuuton: Nibaikire."
Minin útok len prešiel cez Tobiho telo. Tobi vystrel ruky smerom k Mine. Z jeho rukávov vyšli dva reťaze, ktoré sa okamžite obmotali okolo Miny. Reťaze sa viac a viac obmotávali okolo jej tela, až bola od päty až po hlavu obmotaná reťazami. Tobi ich začal sťahovať a Minu to bolelo. Zrazu sa však jej telo rozhorelo zlatý ohňom a reťaze boli roztavené. Tobi ich musel pustiť na zem, lebo oheň sa šíril po nich smerom k nemu.
„Katon: Gouryuuka no Jutsu."
Tobiho ohnivý útok narazil do Miny, ale jej ohnivé telo ju uchránilo.

Informace

Tak oficiálně je povídka v půlce. Moc děkuji, kteří si povídku přečtete. Budu ráda i za komentář a pokud mi napíšete, co mám zlepšit budu ráda Na obrázek opět nevlastním autorská práva stejně jako na ostatní obrázky

VE SKRYTÉ ZVUČNÉ
„Hinato? Jsi si jistá, že Nejiho odvedli sem?“ Poněkud vystrašená Nami lehce a tiše našlapovala po cestách ve skryté zvučné vesnici. Tady to ráda skutečně neměla, ale poslušně klusala za Hinatou.

[i]"Pořád vzdoruje?" ozval se hlas z nejtemnější části místnosti.
"Pořád. A začíná mě vážně štvát, už jsem si musel hojit snad každou část těla," zabrblal Kabuto.
Postava v rohu se napřímila a přešla pod světlo. Zkoumavě se dívala na Kabuta a pak se rozchechtala: "Vážně na každém? Godarimi se nezdá, že, Sasuke?"
Dotazovaný jen pohoršeně odfrknul. Pak se zadíval do zdi a otráveně pronesl: "Ta holka je bezcenná a zbytečná. Nechápu, proč se s ní zdržujeme."
"Tak ji zkus zabít, Sasuke. Jen jdi a zabij svou sestru!" naštval se Kabuto.

023 - „Hinato?!“
„Uáá!“ zívl jsem a protáhl se. Byl jsem šíleně unavený – není divu, vždyť jsem moc nespal. Nejdřív jsem byl příliš zaměstnán Temari a pak už moc času na spaní nebylo.
Pohlédl jsem vedle sebe, Temari už nespala a podle zvuků sprchy jsem usoudil, že se sprchuje. Zvedl jsem se do sedu, ale pak mi tělo vypovědělo službu pro nedostatek energie. Takže jsem zase zabořil tvář do polštáře a snažil se jí ještě trochu nabrat. Pak se naneštěstí otevřely dveře od koupelny a přišla Temari.

[center][i]Vrátil ses jako spojenec najednou,
tvá slova zní sladce,

Probraly mě sluneční paprsky. Trhla jsem sebou a zmateně se rozhlížela po okolí. Včerejší souboj s Yamatem mě docela vyčerpal, jelikož pořád nejsem ve svojí kůži, a já to vše korunovala nočním hromaděním chakry. Musela jsem usnout, ale nepamatovala jsem si to.
Pro jistotu jsem zkontrolovala chakrové úložiště v mém těle. Neporušené a úroveň energie se po včerejšku zase trochu zvedla.
Postavila jsem se a chytla se za hlavu. Zas mi třeštila.
Popadla jsem láhev s vodou a u pití koukala z okna. Pak mi pohled sjel na papíry na stole.

[center]Když jsem tě viděl ladně tančit,
moje srdce začalo jančit.
Tvoje bezchybné taneční pohyby
zahnaly všechny mé pochyby.
-
Až doteď jsem neznal tuhle tvoji stránku,
odehnala moji touhu oddat se spánku.
-
Myslím na tebe kudy chodím,
nesmysly ze sebe plodím.
Ovládla si nejen parket, ale i mé srdce,
zasáhla mě jako ostří bodce.
Nevím, co se to děje.
Kam to všechno spěje?
-
Rok se s rokem zase sešel,
divím se, že jsem vůbec došel.
Nervozitou se mi kolena klepou,
už jen z pomyšlení, být tu s tebou.
-

[hide=pár slov na začátek]Jo to tak dopadá když se Uke-chan nudí a má náladu pod psa. Pak vznikají přesně takové věci jako je tohle.
Teď něco k povídce...
Je to takový psycho A ano, zase dělám chudáčkovi Sasukemu zle (Kdo navštěvuje můj blog, ví oč jde.) Já nevím proč, prostě mě to vždycky nutí mu nějak ublížit Neptejte se mě na důvod, sama ho nevím

022 – Odpuštění?
„Už jsme skoro tam,“ prohodila Shizune k Hidanovi. Něco zamručel a odvrátil hlavu. Nemyslel si, že by ho mezi sebe přijali, a i kdyby, stejně by ho čekaly jen ústrky a zlé opovrhující pohledy. Ptal se sám sebe, jestli mu to za to stojí.
Před branami je nikdo nezastavoval, až když se ocitli těsně u vstupu, někdo na ně křikl.
„Hej! Kdo jste?!“ skočil před ně jakýsi ninja.
„Zklidni hormon, jsem Shizune, služka.. chci říct sekretářka Hokage a tohle je..“ zarazila se a skousla si ret. Co teď?

Díky hustému dešti jsem toho moc neviděla, i když bych na to měla být dávno zvyklá. Ale kdo by si byl schopný zvyknout?

Ohnivé lístky sa začali rozohrievať a vypúšťať do vnútra bariéry oheň. Bolo ho čoraz viac a viac. Teplota nenormálne stúpala hore až sa zastavila na milión stupňoch. Oheň pokryl celý priestor. Tobi spravil Madaru nehmotným. Nemŕtvi zhoreli kompletne v sekunde. Oheň horel necelých päť minút. Následne teplota začala klesať a oheň ustupovať. Vytvoril zhruba tridsať metrovú jamu. Aj keď oheň ustúpil, v tej jame bolo neuveriteľné horko. Madara s Tobim sa zniesli dolu. Ani popol nezostal po tých nemŕtvych príšerách. Lenže zostal niekto iný.

Návrat do úkrytu byl kritický. Sakura už byla sice úplně zdravá, ovšem Itachi vypadal, jako kdyby ji chtěl upoutat na hranici a upálit ji. Sám ovšem nebyl moc dobrého zdraví a většinu času trávil v pokoji v houpací síti a odpočíval.

„Nikdy jsem nebyl na obřadnosti, jak jistě dobře víš.“ Usmál se slizce Orochimaru. Oblečen byl do nezvyklého oblečení.
Nohy ho halily do užší černé hakamy s černými boty pro ninji a kolem trupu se skvěla bílá barva volnější košile. Vlasy měl stažen do culíku. Celkově vypadal upraveně.
„Tebe jako Hokage nikdo nepřijme! Ty jsi přeci Nukenin třídy S!“ bránila svůj post Tsunade.

Kráčel po rozpadajících se točitých kamenných schodech vstříc nekonečné temnotě, která se rozprostírala pod ním. Nepotřeboval žádné světlo, jeho oči viděly skrze tmu lépe než ty lidské. Kroky se hlasitě odrážely ozvěnou, co chvíli se ulomil malý kousek kamene, který se s hlasitým lomozem zřítil do hlubin dolu. Poslední krok a jeho nos ucítil známý chladný zatuchlý vzduch tohohle jeskynního dómu.

Následovala Uchihu do pracovny. Posadila se na židli, kterou jí odsunul Kabuto, zatímco Sasuke si stoupl za její záda a opřel se rukama o opěradlo. Oba dva se teď dívali do chřtánu rozzuřené bestie, která jen vzdáleně připomínala jedovatého hada. Bylo to totiž mnohem horší, než to vypadalo.
Kabuto zavřel dveře a ujistil se, že všichni zbylí budou potrestáni. Z haly k nim začal doléhat hlasitý vřískot.