Obecné

Stoupala po betonových schodech, jaksi poraženě, přitom ale šťastně, že je zde. Dostala naprosto jasnou nabídku. Pobýt, nebo se vrátit. Nerozmýšlela se moc dlouho. Zůstala a byla neskutečně vděčná.
Čekala, že bude mít datum na ohlášení pro přiřazení nějaké mise, avšak když se dozvěděl, s kým prohrála, musel ji ušetřit. Nějaké plus a minus celé situace.

„Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká.“ (Autor citátu: Seneca)

„Co, jestli to bylo?“ zeptal se Naruto Kankura po Gaarově a Temariině odchodu.
„Plášť.“ Odpověděl Kankurou.
„Jaký plášť?“ chtěla vědět Sakura.
„Černej s červenejma mrakama…“ zavrčel Kankurou.
„Počkej! Akatsuki? Co má s nima společnýho?“
„Řekne ti to sama. Kdybych ti to řek, na místě mě zabije. Támhle jde.“
„Počkej slečinko!“ zařvala Sakura. Myslím, že tímhle oslovením ji moc nezaujme. Měla jsem pravdu.
„Přestaň mi tak říkat!“ zavrčela.
„Klid, vánku, klid,“ snažil se ji uklidnit Kankurou.

„A teraz?“ povedala do ticha.
„Prečo si nespala?“ zmenil tému Kazekage a červenovlasej sklaplo.
Nechcela mu o tom povedať, nechcela mu povedať o tom sne.
„Eh... Nevedela som zaspať.“
Nedôverčivo na ňu pozrel. Ale nechal to tak a povzdychol si.
„Poď teraz.“ Kývol hlavou ku posteli a ona sa odlepila od dverí, prešla izbu a ľahla si na ňu. Chystal sa na odchod.

Protože v sídle se nenacházely žádné velké zásoby, nemohla Akarui ukázat své schopnosti v kulinářském oboru a to nikoho věru nepotěšilo. Naštěstí Konan slíbila, že něco nakoupí.
Co se času budoucího týče, většina členů odjížděla na mise, jako obvykle. Normálně totiž většinou nikdo v sídle nepřebýval, všichni Akatsuki se scházeli jen jednou měsíčně. A tak se dohodli, že pro změnu nechají v sídle někoho na delší dobu, aby trénoval Akarui. Tím někým měl být Deidara, aspoň první týden. Druhý týden měl přijet Itachi a Kisame a nahradit Deidaru, který půjde na misi. Třetí týden se potom pravděpodobně stanou trenéry Hidan a Kakuzu, které ta myšlenka štvala asi nejvíc. Poslední týden byl zahalen tajemstvím. Trenérem se stane ten, kdo bude mít čas.

AMEGAKURE NO SATO - KONANINA VĚŽ:

Pein dočetl TU knihu a rázně jí zaklapl. Bylo to tady zas. Po všech těch letech, se zase našel někdo, kdo chce vrátit svět do spirály násilí. Pein se podíval na přebal knihy a zabodl svůj pohled na jméno autora: Uzumaki Naruto To jméno mluvilo samo za sebe, syn Čtvrtého Hokageho a Uzumaki Kushihy, která byla jinchuuriki devítiocasého, jíž zabil před dlouhými osmnácti lety na počátku formování nového světového řádu, Peinova řádu, JEHO řádu.

Na místě byla maximální soustředěnost. Nehledal jen tak nějakou chakru, s přesným zaměřením to bylo těžší, než kdyby jen mapoval pohyb nepřítele. Dívka vedle něj, byla ale až moc netrpělivá. Sám měl velké problémy udržet své tělo a mysl aspoň na chvíli v klidu. Jeho přirozená povaha mu to nedovolovala.
„Nech toho,“ řekl to mírně, jinak by ztratil koncentraci úplně. Nepromluvil by, ale to neustálé klepání zubů a hlasité povzdechy nemohl vydržet.

Vyvalila oči, ale nič iné nespravila. Jej myseľ bola rozpoltená. Prvá časť na ňu kričala, nech ho odsotí, lebo sa to zle skončí, ale tá druhá to prvej nedovolila, lebo to chcela... Prekonať tých pár centimetrov a pobozkať ho... Chýbal len kúsok, taký malý...
Aj cez to ale len tam ležala pod ním a nereagovala. Až po chvíli sa trhane nadýchla a pokúsila sa ho odstrčiť.

„Zase se chováš, jako ten starý Sasuke,“ povzdechl jsem si, když se mi jej podařilo na chvilku uklidnit. Nechal jsem jej, ať se vyleží a přešel jsem k Hinatě. Její oči byly vytřeštěné strachy, ale dokázala se udržet na nohách.
„Kakashi-sensei,“ zašeptala a zachytila se mě rukama, jakoby hledala nový zdroj síly. Posadil jsem ji na postel a pohladil po vlasech.

Nevěřila tomu, ničemu, co bylo napsáno v té knize. Už jen samotný název byl až moc neskutečný, s tímto přesvědčením kráčela chodbou, vstříc spánku. Prošla pod lampou, která ponuře osvětlovala celé místo, zahnula vpravo.
Chvíli jí trvalo, než odlepila od podlahy svůj zrak a zadívala se před sebe. Co v ten moment uviděla, nepochopila. Její syn seděl před pokojem s hlavou skloněnou, jako by spal. Vedle něj byl ještě někdo, přimhouřila oči, aby zaostřila.

Naruto seděl za svým stolem, který byl zase přeplněný papíry. Kvuli narození Minata měl práci až nad hlavu. Naruto by nejradši odložil všechny povinnosti Hokage, Chuninskou zkoušku a věnoval se své rodině. To ale nemohl, Garra a ostatní Kage na něj tlačili, aby proved druhou část zkoušky. Naruto tedy pověřil Sakuru a Sasukeho aby se o zkoušku postarali.

„Stůj rovně!“ přikázala snad posté Sakura.
„Když ta paruka svědí!“ stěžovala si Hinata, když jí Sakura přeměňovala tak, aby jí hned tak nebylo poznat. Černá paruka, zelené kontaktní čočky měly zajistit úspěch a k tomu ta uniforma, která jí byla těsná přes bedra.
„Zvykej si.“ Konstatovala suše medička.

Po návrate domov sa všetci vrátili do svojho bežného života. Nikdy si nepovedali, že chcú zabudnúť na to, čo zažili, lebo by to nebola pravda. Aj popri všetkých problémoch, do ktorých sa namočili a cez ktoré sa museli presekať, zažili aj pekné chvíle.

Druhý den se Neji probudil v deset hodin ráno. Pořádně se protáhl a podíval se na hodiny.
„Cože?! To už je deset? No není se čemu divit. Ta postel je parádní.” Řekl si úsměvem a vstal z postele.
Šel do koupelny, osprchoval se, vyčistil si zuby, oblékl se a vyrazil ven nadýchat se čerstvého vzduchu. Procházel se uličkami trávnaté vesnice, zašel si do malé hospůdky na oběd, a když dojedl díval se po různých obchodech. Když z jednoho vyšel všiml si velkých hodin na náměstí.

„Jak dlouho ti to bude ještě trvat?“ křičel naštvaně Hidan/Deidara, který čekal před sídlem aspoň hodinu.
„Ještě pět minut a už jdu!“ ozvalo se z otevřeného okna.
„To už říkáš půl hodiny, tak pohni!“ zuřil.
„Kdyby sis pořád neztěžoval, tak bych byl už dávno připravený!“ křičel uraženě Deidara/Sasori.
„Nehádejte se a vypadněte na tu misi!“ ozval se naštvaný Peinův hlas.
„Tys nám tady chyběl!“ protočí oči Hidan/Deidara.

Akarui se navečeřela společně s Akatsuki, ale když se zeptala, jestli není na přidání, Konan jí jen sjela velmi nepříjemným pohledem. Akarui pochopila, že vařit pro organizaci nenažraných nevychovanců ji ani trochu nebaví, takže se ze slušnosti nabídla, že jí pomůže s nádobím. Pein se zamračil, když Konan souhlasila.
"Ještě neskončil výslech. A nejsem si jistý, jestli bych tě měl nechávat s touhle psychopatkou o samotě," řekl. Akarui nesmírně potěšilo, že jí bere tak vážně. Ovšem to označení psychopatka jí spíše rozesmálo.

„Ako ti je?“ Sayuri sa usmiala.
„Už dobre.“

V jeho modrých očích poprvé mohla vidět, co cítí. Byla jeho soupeř, nic víc, nic míň. To ne! Mohl to být kdokoli, třeba támhleten tlouštík. Holka s culíky na hlavě, prostě každý, kromě něj. Ramena se snížila, nehodlala však před ním projevit slabost. Pomalu její nohy začaly klesat po schodech, on radši přeskočil zábradlí, aby se nemuseli potkat.

„Přestože si to ani neuvědomujeme, vyplňujeme důležitá místa v životech druhých lidí.“
(Autor citátu: Robert Fulghum)

Po třech dnech běhu jsme konečně dorazili do Suny. Ani jsme se moc nevyspali. V Suně nás přivítal Gaara.
„Naruto, Sakuro, a tohle je… Hinata!“
„Jo, jsem to já.“ Usmála jsem se.
„Sluší ti to,“ složil mi kompliment. Naruto mě vzal kolem pasu. Gaarovi v očích blýsklo poznání.
„Aha,“ řekl.
„Ahoj všichni,“ pozdravila Temari, která zrovna šla kolem
„Jak se daří Shikamaru?“
„Tem je do něj úplně zblázněná,“ oznámil nám kazekage. Temari mu vlepila facku, ale smála se.