Dobrodružství
Byla ještě tma, ani nezačalo svítat, ale ona už dávno seděla na římse okna a dívala se ven. Co vůbec mohla vidět? Nic... černo, šedé stíny v oparu mlhy. Stačilo jí to. Víc nežádala. Chvíle klidu, který jí byl často odpírán.
Ušklíbla se. Tvář jemně zacukala, svaly se napjaly. Vzpomněla si na svůj výchovný okamžik. Že zrovna ona poučovala ostatní. K smíchu. Copak může dávat rady? Sama se provinila tím největším hříchem. Zabila. A navádí k tomu další.
Tri Meče
Je celkom pekné ráno, slnko ešte nie je vidno celé a mladý chuunin Kenji, čiernovlasý chlapec, približne trinásť ročný práve vychádza z domu, aby prišiel do kancelárie Hokage-sama. Včera dostal pozvanie, vraj je to niečo dôležité, a on je ten pravý na túto udalosť ,,hmm zaujímalo by ma o čo sa môže jednať, že ma Hokage-sama takto zavolal a prerušil moju misiu“.
Po ceste ešte stihol pozdraviť pár kamarátov, no nikomu nepovedal, že ide za Hokagom.
Tak je tu konečně 13 díl Potomka a já upřímě doufám, že se vám bude líbit. V tom to díle se konečně definitivně Naruto rozhodne komu dá své srdce, ale víc vám před začátkem neprozradím. Budete si to muset přečíst samy.
Krásný sluneční den. Konoha se od rozbřesku koupala v záplavě květů a všemožných vůní. Zlatavé slunce rozdávalo své teplo na všechny strany a probouzelo ty, co si ještě hověli v pelíšku.
Venku všichni čekali. Vypadalo to, že se celá vesnice postavila do pravidelného kruhu a utvořila umělý ring uprostřed všech domů. Mohlo tam být tak sto lidí, většinou tvrdě vypadající bojovníci, několik dětí a ženy.
Kolem celé vesnice byly zasněžené hory. Na západě byla malá bystřina, na východě borový les. Celou scenerii dokreslovala obrovská hora na severu, která poskytovala dokonalý úkryt pro tak malou osadu.
Naruto se rozhlížel a snažil se zapamatovat si rozestavění domů v případě útěku, když ho vyrušil ostrý hlas.
13. Přípravy na bitvu
Dalšího rána se Naruto probudil již v pět hodin a opatrně, aby nevzbudil Hinatu, se šel osprchovat. Po ranní hygieně se nasnídal, oblékl a dal svačinu do batůžku. Nakonec si připnul katanu a vyšel ven, bylo za 3 minuty šest hodin. Naki na něj měl čekat v šest hodin u jezera odkud se vydají na cestu.
„Dobrý ráno dědo,“ pozdravil Naruto.
„Dobrý, dobrý,“ usmál se Naki „můžeme tedy vyrazit?“
„Hai. A kam vlastně půjdeme a jak mě budeš cvičit?“
Probudila mě vůně vajíček. Otevřela jsem oči. Ležela jsem ve stanu. Chvíli mi trvalo než jsem zjistila, kde je nahoře a kde dole. Sedla jsem si...zamotala se mi hlava.
Na levé noze jsem měla obvaz.
-Zdá se mi to, nebo je jinak zavázaný než včera?- řekla jsem si...
Rozvázala jsem ho, abych zjistila, jak se rána zahojila. Vypadala už mnohem lépe.
Vylezla jsem ze stanu. U ohniště seděl Naruto a....dělal míchaná vajíčka.
,,Ty už jsi vzhůru? Chtěl jsem tě vzbudit až za chvilku" řekl při pohledu na mě s menším úsměvem na tváři.
Omlouvám se, že jsem dlouho nic nenapsal, ale potřeboval jsem popřemýšlet o ději. 
Navíc jsem neměl moc chuť psát. Ale řekl jsem si: ty lidi pořád čekaj až něco napíšu! Tak jsem sedl a napsal tento díl. Není o moc delši než ty ostatní, ale chytil jsem druhý dech, takže počítejte, že během přištího dílu bude pokráčko. 
No už vás nebudu déle zdržovat a přeji příjemné čtení!
Zek stál před jezerem a již byl připraven na odchod.
Návrat Hrdiny
„Kakashi-sensei? Naruto? Hinato?Kibo?“ Pohlédla na všechny, kteří se objevili vteřiny po psech, „Tak jste nás našli.“
Naruto přiběhl k oběma: „Sakuro…Sasuke?!“ Pokračovat nemohl. Nemohl najít vhodná slova, ani nevědě, co by měl říct, stoupnul si k Sakuře a na Sasukeho házel ostrý, nenávistný pohled. Všichni příchozí utvořili kolem dvojice kruh, Kakashi si stoupl kousek za Sasukeho.
„Sakuro, co se stalo?“ Řekl Naruto, když odvrátil pohled od Sasukeho.
Naruto študent a sensei.
Do sveta pod zemou práve dorazili Yuya a Naruto. Yuya už nebola v Narutovi.
„Ako to,že si von?“ čudoval sa Naruto.
„Už nie si Jinjuriki a nemôžeš zvolávať ninja žaby. Zrušila som zmluvu.“
„Kuchiyose no Jutsu.“ nič sa nestalo.
„Wow!!“ vydechnul udivený Naruto.
Peklo je slabý výraz. Kolem skupinky nepřátel klusal velký tygr Katon a foukal na ně ohromně žhavý vzduch.
Vítr, spíše žár, sám od sebe ohnivý nebyl, ale čeho se dotkl, byť málo, vzplálo ohněm a během pár vteřin se rozpadlo v prach. Akai vítr tomu dodal větší sílu a ovladatelnost. Blesky Kakashi senseie zvýšili účinnost a efektivitu.
Nepřátelé velmi brzo zjistili, že je jim vodní stěna prakticky k ničemu, neboť byla všechna voda rázem pryč.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
Sasuke doběhl ke knihovně, po zbylých třech osobách v kápi nebylo ani vidu ani slechu. Ulice se už skoro vyprázdnily a už jen sem tam se loudavě procházela nějaká rodinka nesoucí své již spící dítě v náručí. Vyskočil na střechu knihovny a jako předchozí večery vlezl dovnitř. Karin už seděla s knihami v klíně, ale po Juugovi a Suigetsovi nebylo ani vidu ani slechu. Karin vzhlédla od knihy, kterou měla položenou na klíně. Okolo ní bylo ještě mnoho dalších knih, otevřených na různých stranách.
Nový deň v Konohe sa začal mrazivým dažďom a nepríjemným chladným vetrom, ktorý rozfúkal všetko, čo bolo ľahké. O chvíľu sa celá Konoha ponorila do tmy. Obloha bola nepríjemne čierna a búrka sa zhoršovala. Voda stekala zo všetkých strán k hlavnej bráne. Pri bráne stáli Kotetsu a Izumo, ako vždy. Boli premočený a nervózne čakali pri bráne, než sa objaví očakávaná návšteva.
Naruto, Saicho, Naoki a Hanabi stáli nastoupeni v Hokageho pracovně.
„Jak to šlo?“ vyzvídal Kakashi, „Kdo zůstal u kůlu?“
„To bych radši nerozváděl,“ začervenal se Naruto a mnul si bouli na hlavě.
„Naruto!“ nabonzovala ho Hanabi, „Na to, co se povídá, je dost slabej.“
„Šel jsem na ně zlehka, Kakashi, nechtěl jsem je zranit,“ hájil se.
„Navíc už dopředu věděli, že mají spolupracovat.“
„Vypadá to, že budete dobrý tým,“ pochválil je Kakashi, „přidělím vám tedy rovnou první misi.“
Bylo nádherné ráno a já jsem se probudila celá odpočatá, taky už to bylo týden, co jsem nespala v měkoučké posteli. Vstala jsem, ustlala si a pak jsem se šla umýt. Poté jsem z batohu vytáhla to nejhezčí oblečení, co jsem měla, byla to modrozelená sukně (byla to jediná sukně, co jsem měla) a modrozelené tričko a modrozelené boty, nevím proč, ale modrozelená byla moje oblíbená barva, nosila jsem ji téměř pořád. Pak jsem si učesala vlasy a vesele vzala přihlášku do Akademie a vyšla ze dveří mého pokoje.
„Co chcete?!“
„Nepokusíš se o něco?“ Ozvalo se skrz dveře.
„Nejsi můj typ.“
„Takhle jsem to nemyslela!“ Mieko se na čele objevil malý počet křížků. „Já jenom…jestli se nepokusíš utéct nebo napadnout mě. Ostatní zajatí ninjové to dělají v jednom kuse, když přinesu jídlo.“
„Vypadám snad na to?!“
Dveře se otevřely. Dívka se tvářila celkem přívětivě, ale oči jí pořád hrůzostrašně svítily.
„Má neustále aktivované kekkei genkai. Tssss…“ Zamumlal si pro sebe neslyšně Deidara.
„Nech ho na pokoji a zkus to na někoho kdo není v bezvědomí,“ křičel naštvaně Naruto.
Arakanox se jenom s úsměvem na něj díval, trochu naklonil hlavu doleva se zájmem a mávnutím ruky už běžela jeho loutka po Narutovi.
Jenom jak chtěl Naruto jí chtěl rozbít rassenganem tak stál mezi nima další člen tajemých osob a oba zastali.
„Padej mi z cesty, nesnáším když se do souboje někdo vměšuje,“ zakřičel Naruto.
„Hlupáku. Chceš zemřít? Řekl jsem, že odcházíme.“ Frozen však nevnímal, odstrčil ruku a šel dál proti Narutovi. Zastavil se metr od něj a měřil si ho pohledem.
„Ty mě chceš porazit? Podívej se na sebe. Vypadáš jako před umřením.“ Zvedl ruku s mečem a bez přípravy ťal.
Naruto zareaguje bleskově.
Suigetsu po smrti všech tří členů se stáhl do ústraní, ale jeho činnost se omezila. Jednou ho Juugo poprosil, jestli by se neuvolil pomoci mu zabít jednoho člověka. Suigetsu souhlasil.
Na střeše
,,Takže!”vzal si slovo Yondaime.
,,Bude se to zdát trochu divné ale Akatsuki se vrátili a vypadá ,že unesli Naruta.
,,Akatsuki?”divili se všichni přítomní a začali debatovat ale po chvíli je Yondaime utišil a opět si vzal slovo.
,,Všichni se rozptylte do okolí Konohy a najďěte mého syna,”rozkázal Yondaime a střecha v ten moment zela prázdnotou.
,,Pošli správu Kazekagemu,”řekl Minato a Shizune šla.
V Suně
