Dobrodružství

Naruto se přesně v 19:00 dostavil do rezidence Hyuuga klanu, který již byl doma a co náhoda nechtěla, tak se potkal se svým minulým a vlastně i budoucím tchánem Hiashim, který nebyl vůbec nadšen, že ho vidí.
„Kam si jako myslíš, že jdeš?“ ozval se Hiashi na uvítanou.
„Nikam, jen mám s vaší dcerou rande, a pokud byste byl od té lásky, nezavolal byste ji?“ odpověď nedostal, protože se objevila Hinata se slovy: „Jéé, si tu přesně, tak jdeme?“ než mohl Hiashi něco namítnout.

Uvědomění

Odpusť mu Sakuro, prosím…Jak tohle můžeš chtít, Sasuke mi tě sebral! -Vzpomínala Sakura. Byla stále ještě noc, když se probudila. Neotevřela oči, ani se nepohnula. Slyšela Sasukeho dech, slyšela jak chodil kolem ohně a vždy do něj něco hodil, ale nedala mu najevo, že je vzhůru. Vzpomínala na Itachiho a ze všech sil se snažila přemoci slzy, které se jí hnaly do očí.
Miluji tě Sakuro, chci pro tebe to nejlepší! - Proč musel zemřít?!
Od ohně uslyšela Sasukeho kašel :“Aghh, aghh, aghh!“

„Čo to robí?!“ divil sa Ichigo.
„Je rozrušená,“ oznámil mu sensei.
„Ale z čoho? Veď keď sme jej pred súbojmi priali veľa šťastia bola v pohode.“
„Á, niekto sa o ňu bojí,“ podpichovala Raki aj keď ani jej nebolo všetko jedno.
„Tu ide o to aby nám nespravila hanbu,“ odporoval.
„Naozaj ide len o to?“ nedala sa odradiť.
„Ty si sa tiež musela vzdať,“ teatrálne zmenil tému na ňu, ale po chvíli si uvedomil čo povedal a pozrel na senseia.
Hanabi, netráp sa preňho. On nevie o čo prichádza. Pobádal ju myšlienkami.

Opuštěné Orochimarovo sídlo. Tedy – bylo opuštěné. Temnota se linula přes chodbu jako stín. Jediné, co se dalo spatřit ,byly ty oči… Svítily ve tmě jako předzvěst smrti. Měli světle hnědou barvu a uvnitř zářila tečka naznačující panenky. V tom se stalo něco horšího. Hlas znějící jak křik tisíce umučených lidí protínající tmu.

„Můžeš jít.“
„Ano pane.“

.
.
.
.

CHAPTER 3

Po částech prospali celý den a kolem půlnoci se opět vypravili do knihovny.
„Začneme tam, kde jsme skončili,“ řekl Sasuke a otočil se ke Karin

Bloudím tmavými a vlhkými chodbami. Zvuk mých kroků se nese do dáli a je jediným zvukem který, kromě svého vlastního dechu a tlukotu srdce, slyším. Náhle se přede mnou objeví rozcestí, ani nepřemýšlím a dám se automaticky vlevo, něco mě tím směrem prostě táhne. Po chvíli se ke mně donese hluboké vrčení ze kterého mě ihned zamrazí v zádech. Mám strach, ale nohy mě dál vedou vpřed i proti mé vůli.

Přímo před sebou jsem viděla velikou majestátní bránu Konohy ...

Težce oddechovaje jsem se přidržela okolního stromu. Můj bok byl opět v jednom ohni. Druhou rukou jsem se držela za bolavý bok. Přidušeně jsem vyjekla. Ochromena bolestí jsem se sesunula na bok. V křeči jsem tam jen tak ležela. Pár metrů od svého cíle, bezmocná. Ruka, kterou jsem si přidržovala bok mi začala pomalu nasakovat podivnou tekutinou. Krví...

,,Takže jak jsem si myslela,"řekla Kushina.
,,Zkoušející je mrtev,"řekl Ichigo.
,,Já vám říkala ,že Rido je nebezpečný."
,,Já vím ale rada starších dělá jakoby se nic nestalo."
,,Ale to nemůžou."
,,S tím už nic nenaděláme."
,,A co Naruto?"
,,Výsledky má dobré I když se musel vyrovnat tomu nejhoršímu."
,,To jsem ráda."
,,No už se budu muset vrátit,"rozloučil se Ichigo a odešel.

Naruto se vzbudil a ucítil na hrudi jemný tlak. Byla to Hinata ,která mu spala na hrudi. Naruto ji začal hladit po tváři a Hinata se začala probouzet.

11. Svatba

Po pěti dnech, které strávily ve skrytém městě, nastala den svaty v Konoze. Svatba se měla konat ve 12:00, po obřadu byla připravena hostina a poté by se mělo oslavovat a tancovat do neznámé doby.
Naruto byl již po desáté hodině ve stresu. Právě teď se oblíká do svatebního obleku a vyráží k oltáři, který stál za Konohou, tam kde strávili první noc po boji a dvě noci před bojem.

Nejspíš jste to nikdo nezaregistroval, ale dnes má Arigatou přesně jeden rok! Proto je dnešní díl něčím speciální (však se sami i jistě brzy dozvíte, čím), tak příjemné čtení...

Pršelo. Byla hrozná průtrž mračen a dvě postavy v černých pláštích se před ní schovávaly v malé jeskyni uprostřed lesa, když tu jedna z nich z jeskyně vyšla a pohlédla vzhůru.
„Nad čím zase přemýšlíš… Itachi?“ zeptala se postava, která stále stála v jeskyni.

„Taková rychlost!“ diví se Naruto a jen tak tak se dokáže uhýbat agresivním proudům vody.
„To nedokážeš nic víc? To sem si myslel, že si Uchiha děcko vybírá lépe své kámoše.“ Kroutí hlavou hromotluk.
„Tak to si přehnal!“ vyjel Naruto a hned začal dělat Rasengan. Než ho však stačil celý zhotovit, už mu Tsurugi jezdil ostřím po zádech.
„Nebýt tý pitomý Tory už bych tě měl!“ naštval se, protože chakrový štít všechny jeho rány dokonale odrazil.

,,Pokud se něco stane, postarám se o to... nemůžeme mu dovolit aby jeho plány vyšly,“ zadíval se na ni Jiraiya odhodlaně.
,,Hlavně nejednej ukvapeně...“ vzdychla Tsunade.
,,Já přece nikdy nejednám ukvapeně,“ usmál se, ,,půjdu z Naruta dostat víc informací,“ odešel z kanceláře. Tsunade si znovu povzdychla a zahleděla se na drahokam, bude ho muset ukrýt na nějaké bezpečné místo. Je ale možné, že ho jeho majitelka vystopuje tak či tak.
,,Shizune!“ zavolala.
,,Ano Tsunade – sama?“

S rozbřeskem vyšlo devět postav z brány Vesnice Ukryté v Mlze. Dvě z nich patřily dospělým lidem, ostatní byli trochu mladší. Rychle se vydali směrem k temnému obrysu lesa, který se mlhavě rýsoval v dálce. Čím více se k němu blížili, tím méně mlhy je obklopovalo. Brzy stanuli před prvními, stíny zahalenými stromy. Zde už opar ani nebyl patrný, jen vzduch byl stále trochu vlhčí.

Všem se omlouvám za šíleně dlouhé čekání, ale mé povinosti mě zaměstnávaly až příliš, nyní si užijte čtvrtý díl, který nese název Záblesk, brzy poznáte proč :D

Sasuke se procházel po hřišti. Najednou uviděl Naruta jak sedí na jedné lavičce a brečí.
,,Co se stalo?“zeptal se Sasuke a přisedl jsi k němu.
,,Oni....oni si myslí ,že jsem démon,“řekl rozklepaným hlasem Naruto.
,,Cože? A ty tomu věříš?“zeptal se Sasuke.
,,Ne ale částečně mají pravdu.“
,,Jak to myslíš?“
,,Protože ve mně je Kyubi zapečetěný,“
,,To si děláš srandu?”
,,Ne nedělám.”
,,No a co mně je to jedno jsi můj kamarád a nedovolím aby ti někdo říkal takové nesmysly,”řekl Sasuke a obejmul Naruta.

Neko, Smolař a Yamato se snažili dostat na Shiovu základnu, aby co nejvíce pomohli svému veliteli. Přízrak se stal jejich nejmenovaným vůdcem a velitelem. Všichni až na Neko věděli vše o jeho minulosti, že díky moru přišel o lásku a spoustu přátel, které nešlo nahradit. Nejblíže k němu měli Sanado, Černý havran a Sagi.
„Myslíte, že bude v pořádku?“ ozvala se Neko do ticha.

jj lenost mě poslední dobou zmáhá víc a víc... ale tak v pořadí již 7, bitevní díl, tak ať se líbí.. mimochodem, jsou tam skoky ve scénách, tak snad je poznáte .. n_n

„Zajímavé! Tak tedy Jinchuriki?“
„Ale pane..“
„Co?“
„Nepůjdou po nás pak Akatsuki, když toho Jinchuriki zabijeme?“ Optal se zvědavě.
„He? To je mi fuk. I kdyby po nás šli, jsme silnější než oni!“ Rozhodl rázně.

Nevím, jestli jsme letěli den, nebo dva, pamatuji si jen, jak se měnila krajina. Ze sopečné půdy na kamenitá údolí, z kamenitých údolí na moře, z moře na pouště, z pouští na savany, ze savan na louky, z luk na lesy... a potom jsme začali padat. Černý měl sice velkou vnitřní sílu, ale tohle bylo příliž velké sousto i pro Djunsanbiho. Okamžitě jsem zareagovala a nehala pod námi vyrůst plno trávy a mechu, takže jsme spadli do měkkého.

„Nemyslíš, že je konečně čas začít něco dělat?!“rozkřičel se muž se slaměným kloboukem v ruce. Plášť s rudými mraky, se vlnil, jeho tělo roztřásal vztek.
„Co si to dovoluješ?! Na mě nikdo nebude křičet!“zařvala druhá osoba a vrazila svému kumpánovi facku. Ten se narovnal a na chvilku se zamyslel.

Když přišel dlouho obávaný večer, bylo přichystáno vše na Yunin pohřeb. Orochimaru měl výčitky svědomí, že všechno co mohl, zpackal, ale to mu nevydrželo moc dlouho.
Na tento pohřeb se sešlo hodně lidí. Dokonce tam byla i Ino, která na ni byla naštvaná za to, že Yuna se dostala dál na chuuninské zkoušky a ona sama ne. Když však ti, co měli nést její rakev, přišli do pokoje, nemohli uvěřit svým očím. Yuna se zrovna probudila a nechápavě na ně zírala. Pohřebáci vystrašeně odběhli zavolat Tsunade.