Dobrodružství
Sendai klidně spala, dokud neucítila závan větru, který se sem dostal otevřeným oknem. Probrala se právě včas, aby zabránila únosu svého syna!
V ten moment se za záda útočníka dostal Itachi a podržel mu kunai pod krkem.
„Já věděl, že jsi to ty!“ opáčil Itachi.
„Já tě zabiju!“ běsnil Naruto.
„V klidu, Naruto, Madara nemůže používat skoro žádná jutsu a v mé blízkosti se nemůže teleportovat, že?“ sdělil Itachi.
„Tak to je ten, který ti…?“ nedořekla Sendai, která byla zesláblá po porodu a zrovna ji Hinata podávala syna.
O týden později (Sasukeho skrýš poblíž Konohy)
Po týdnu příprav se konečně nachýlil čas jejich plánu. Už dnes v noci se vkradou do knihovny v Konoze.
„Slunce už zapadá, připravte všechny věci“, rozkázal Sasuke a šel si zabalit všechny potřebné věci. Asi hodinu po setmění se vydali do Konohy.
O několik hodin déle (Konoha)
Asi kolem půlnoci dorazili ke hradební zdi. Nikde ani hlásek. Rychle ale neslyšně se dostali přes zeď a Sasuke je teď vedl směrem ke knihovně. Když k ní dorazili, ještě se svítilo.
Slnko zapadlo za obzorom a vládu nad svetom prebrala noc a začala svet zahaľovať do svojho čierneho plášťa. Hoci sa väčšina ľudí začala pripravovať na spánok, po prašnej ceste sa ozývali kroky. Čo bol aj jediný príznak toho, že po nej niekto vôbec kráča.
Kaze, Miharu, Neyou a ostatní pocítili určitou změnu. Něco bylo jinak. Minato se vytratil z Kazeininy mysli. Již tam nebyl.
Když vyšli do ulic zjistili, že se vesnice přes noc změnila k nepoznání.
„… už jste to slyšeli? Dnes se má volit vůdce vesnice.“ Bylo slyšet ze všech koutů.
„Prosím vás, jaká volba?“ zajímala se Kaze.
„No, dnes se volí mezi klany Namikaze a Uzumaki. I když si nejsou moc blízcí.“ Poznamenal muž, který byl očividně pod vlivem alkoholu.
„Cože?“ vyhrkli společně.
„Kde je Keichi?“ zajímala se Miharu.
Od jmenování Sanninů uběhli čtyři měsíce. Sasuke a Sakura spolu trávili každou volnou chvilku. Často se spolu až do noci někde toulali a střídavě spali jeden u druhého, protože po krásných hodinách, kdy se jen dívali na hvězdy a rozuměli si beze slov, se jim nechtělo být sami.
Naruto a Hinata se dali dohromady a doháněli Konohu k šílenství, protože jich pořád bylo všude plno. Spolu teď byli také Kakashi a Anko, Temari a Shikamaru, Neji a Tenten a Iruka se Shizune, kterým to skvěle klapalo a čekali přírůstek.
Dům na samém okraji vesničky Orodame vypadal zpustle, byl však obýván tříčlennou skupinou ninjů z Konohy. Nevěděli, jak dlouho tu budou. Už to byla celá věčnost, co poslali pro posily, a stále nikdo nepřicházel. Nedivili se tomu. Danzo byl schopen udělat vše pro získání moci, včetně vyvražďování klanů, ale nikdy by neposlal jinchuurikiho mimo vesnici, to by znamenalo ztratit z dohledu svou ultimátní zbraň a to nemohl dopustit.
„Kurenai-sensei?“ ohlédla se na jmenovanou Sakura z tázavým pohledem. Její pohled jako by říkal: „Dostaneme se odsud?“.
„Snažím se! Ten jeho sharingan... Je silný, ale já se na něj dobře připravila, tak proč?“
„Všichni z Akatsuki jsou tak trochu výjimeční. Má výjimečnost rozhodně nekončí Mangekyou Sharinganem.“
„Ty jeden...“ uklouzlo Tsunade.
„Rád bych řekl, že to s vámi skončím rychle, ale bohužel. Neskončím dokud se nedozvím co potřebuji.“
Seděla jsem a koukala na dvě světla naproti mojí kleci když se otevřely doletové dveře a dovnitř vtrhla Niela s kýmsi v pařátech. Dlouhé černé vlasy... Hop-lalala! Já ho přeci znám! To je... to je... Neji Hyuga!
„Výborná práce, na rasového míšence,“ ušklíbl se Nahok. Potom se k němu sklonil.
„Sakra!!“ zaklel se zatnutými zuby Rogen a pokusil se zvednout.
Došel k němu Hiro a přiložil mu jiskřící špičku jedné jeho čepele k bradě.
„Nejradši bych tě zabil…“
„…Ale nechám tě žít…kvůli ní!“ řekl trochu smutně a zandal si Katanu zpátky do pouzdra na zádech.
„Co se stalo, Hiro??!!“ zavolal na něj Kakashi.
„Teď už ho zvládnete sami!“ křikl směrem k nim Hiro a zadíval se na Nano.
Dívka pohlédla Hirovi do očí snad s nejděkovnějším pohledem. Poté sklouzla očima na Rogena.
Červenovlasá žena s brýlemi na očích držela pečeť soustředění a měla zavřené oči, ale po chvilce je otevřela.
Měla na sobě černý plášť, s ohnivým lemováním na jeho konci, a vepředu uprostřed měla napsáno červeným písmem v kanji ,,citlivost“.
„Něco mám, ale je to už dost slabý,“ řekla a podívala se na většího a postavou silnějšího muže, s černou bradkou a černými delšími vlasy, za hlavou staženými černou gumičkou, co stál vedle ní.
,,Strýčku Sasuke a koho máme doprovodit?“ptal se po chvíli cesty Naruto
,,Víš neřekl jsem předtím pravdu, “odpověděl Sasuke
,,Tak co je to za misi?“
,,Víš musíme najít posledního Namikaze ,který zná všechny techniky ,které kdy byly vytvořeny, “
,,A proč je to tak důležitý?“
,,Když tvůj otec bojoval s jedním mužem tak ten muž použil techniku ,která vysává duši z těla. Takže proto musíme najít toho posledního z Namikaze klanu ,který zná všechny techniky a on nám určitě pomůže.“
,,A co když nám odmítně pomoct?“
Skupinka elitních zabijáků se rozdělila na tři týmy, plus Přízrak sám.
Smolař, Neko na první údernou skupinu, Černý havran, Yamato na druhou a Sagi s Tsukim a Doktorem na třetí tým. Poslední jednotkou byl Přízrak.
Sanado měl za úkol držet mezi ostatními spojení a informovat zbytek týmů o celkové situaci.
„Všichni připraveni?“ po hromadném kývnutím se dali do pohybu.
Kap. Kap.
Dvě kapky dopadly na zem. Ten zvuk jakoby snad přehlušil odeznívající dupot bot vzdalujícího se hnědovlasého mladíka. Přehnala to. Proč jenom nemlčela?
Kap. Kap.
V očích modrovlásky se vytvořily další slané kapičky a pomalu stékaly po jejích bledých tvářích, na kterých chyběl obvyklý ruměnec.
Kap. Kap.
Slzy, rozbíjející se o zablácené kameny doplňovaly duté údery srdce, které jako by bylo bez života.
„Tak moment. Zpomal.“ Reagoval naprosto rozhozený Kakashi.
Nic z toho,co mu hnědovlasá Aki právě řekla, mu nedávalo smysl. Ani v nejmenším.
„Tys jen tak náhodou přišla do Konohy, abys mi oznámila, že po mě váš klan jde? A navíc i po Narutovi?“ formuloval Kakashi nelogicky seřazené informace.
„Hmm, až na ten náhodný příchod.“ Mrkla Aki.
„Počkej. Sedneme si támhle na tu lavičku a ty mi všechno řekneš, pěkně v klidu a popořadě. Od samého začátku. Souhlasíš?“ navrhnul jounin.
„Dobře.“ Souhlasila brunetka.
„Skvělá práce, Itachi. Přivedli jste mi dobrý úlovek. To Orochimaru nebude rád až zjistí, že mu chybí Sasuke,“ zasmál se Pein. „Máme málo klecí, tak ho strčte k Narutovi, bude rád.“
„Dobrá,“ přitakal Deidara a odnesl ho.
„Co bude s Misou?“ zeptal se Itachi.
„A má ho. Nemá šancu,“ usmial sa Kanio.
„Teraz predvádza čo celý mesiac trénovala,“ začal objasňovať Lenas zvyšku neúspešných genínov zo Suny.
„A to je?“ nechápal Daito.
„Jej útok a obrana sa výrazne zlepšili,“ ostala vážna namiesto toho aby zas využila šancu podpichnúť svoju zvyčajnú obeť a s úžasom sledovala Sabi.
„Nie len to, vďaka Gaara-sama dokázala napodobniť jeho techniku.“
„Čo? Techniku Kazekage-sama?! Ako?“
„Už ste si mohli všimnúť, že potom čo Sarutobiho útoky zosilneli mala problém sa brániť.“
Nadzvedla jsem jedno obočí, po chvíli druhé a následně se mi na tváři rozlil pobavený úšklebek. Měla jsem chuť rozesmát se na celé kolo, ale přece jen jsem byla aspoň trošičku taktní, takže jsem to neudělala.
Zatímco jsem přemýšlela nad tím, jak nejlépe zadržet svůj výbuch smíchu, můj společník měl zřejmě zcela opačný problém. Na jeho tváři se zračila jen samá vážnost, možná i troška rozzuření. Že by byl naštvaný kvůli tomu, že jsem si z jeho řečí dělala srandu? Ale byl to přece vtip. Nebo ne?
„Naoki… jsi v pohodě?“ zeptal se Neji své sestry. Byla neuvěřitelně bílá (tzn. víc než normálně) a měla kruhy pod očima, které prosvítaly i skrz její nalíčení.
„Jasně… jen jsem se dnes špatně vyspala,“ pokrčila rameny Naoki. Nebyla to tak docela pravda. Nespala totiž vůbec. Nemohla usnout. Stále jí v hlavě vrtalo, že je Sakura skutečně Akatsuki… protože to vlastně znamenalo, že už měla výsledek mise od Hokage. Jenomže jí to nesměla říct. To by nedopadlo moc dobře.
„Naoki!“ vletěla k nim domů najednou Shizune.
Ráno ji probudil budík. To je divné, nepamatuji si, že bych si nařizovala budík, nebo že bych ho vůbec měla. Kushina vstala a došla na druhou stranu místnosti, kde našla drnčící budík a vzkaz od Tsunade.
„Tohle je malý dáreček, abys nepřišla pozdě. Za hodinu máš být na cvičišti sedm, kde se setkáš s týmem!“
Bylo dávno po půlnoci a strážci, kteří hlídali jeho pokoj, pomalu usínali. A proč taky ne? Dávno jich tu nebylo potřeba… co tady ležel, nikdy nebyl vzhůru, nemohl se tedy pokusit utéct, stejně tak se ani nikdo nikdy nepokoušel dostat k němu. Jen tam ležel a oni ho měli hlídat před ničím.
Fukuze, jeden z oněch hlídačů už také pomalu usínal, když se však z pokoje ozvaly výkřiky plné bolesti.
