Dobrodružství
Sanado se na určené místo bez jakýchkoliv problémů dostal. Když to místo znal jako své boty.
„To je překvapení! Sanado-san, copak vás k nám přivádí?“ optal se jeden ze dvou ochránců tohoto úkrytu.
„Musím tady něco vyzvednout a jak se má náš miláček?“ zajímal se Sanado o neobvyklého obyvatele.
„Je jí po Přízraku a Černém smutno. Ráda vás uvidí.“
„Jdu ji pozdravit a pak s vámi dvěma budu mít krátkou řeč. Tak se dostavte asi za půl hodiny do přijímací haly.“ Muž kývl a šel pro svého společníka.
.
Suna
Naruto se nevěřícně dívá na Sasukeho, i když mu Sakura vyhrnuje rukáv a ošetřuje popálenou ruku od výboje Kyuubiny chakry.
"Buď jsem se zbláznil nebo se zbláznil tenhle svět, co tu sakra děláš, Sasuke!" vyjede na Sasukeho Naruto.
Sasuke se jen ušklíbne.
Sakuře se dělalo zle. Narutovo chování se jí ani za mák nelíbilo. Litovala Dennu, ale to, co si vyslechla od Naruta jí taky zrovna příjemné nepřišlo. Naruto pomohl Denně a postavil ji vedle Sakury. Ta už byla poučena, tak rychle chytla Dennu za zápěstí. Den bolestivě sykla, ale neřekla ani slovo, jen napjatě čekala, co bude dál.
„Dobré ránko Naruto,“ prebudila ho bozkom.
„ZZZzzz“
Hinata sa usmiala a pobozkala ho ešte raz.
„ZZZzzz“
„Hmmm. Asi mu niekto včera podsunul uspávadlo, tak to skúsim ešte posledný raz,“ uvažovala nahlas.
Pobozkala ho, schmatol ju a pritiahol k sebe do postele.
„Prečo si vstala tak skoro? Samému mi tu bolo smutno,“ vrátil jej bozk.
„Veď je to len polhodinka kým som pripravila raňajky,“ bránila sa a nežnosť mu oplatila.
„Ale pre mňa je to veľa,“ nedal sa odradiť.
„Nestálo to za prebudenie?“
„Noo...“ váhal.
„Všichni v pořádku?“ ozval se udýchaný, ale šťastný Minato.
Pokývali na souhlas. Jen s čím nepočítal bylo to, že mu Velectěná uštědří pořádnou facku. Málem mu odlétla hlava.
„Za co?“ celkem zbytečně se zeptal. Mnul si poraněné místo.
„Ty se ptáš za co? Za co? Vždyť jsi zabil několik tisíc lidí! Nejsi nic než sprostý vrah!“ Velectěná se rozhodla, že již mlčet nebude.
„Velectěná-matko, vy to nechápete! Minato nás zachránil. Mayu a jeho podřízení chystali naši popravu!“ vypadlo z Kushiny.
Bylo pondělní ráno. Naoki vstala později než normálně. Chystala se jít rovnou do archivu. Předchozí večer, po rozmluvě s Tsunade ji něco napadlo. Jen si to musela ověřit.
V archivu se zahrabala na celé dopoledne. Dokonce nešla ani na oběd… ale stále si tím nemohla být jistá. Neměla dostatek důkazů na to, aby s tím šla za Tsunade. Ona ani nikdo jiný o tom nevěděl. Kromě Naoki a těch, co s tím člověkem spolupracovali.
Tento díl bych chtěla věnovat mému dobrému příteli Karlosovi který dnes slaví své 18 narozeniny. Takže vše nejlepší hodně zdraví atd. 
doufám, že někdy budu tak dobrá jako ty. Takže ještě jednou vše nej. :D
Opětovné upozornění!! Ode dnešního díle se malinko přiblížíme dějové linii jak mangy, tak anime. Ovšem s menšími obměnami. ;)
Itachi navštívil Sendai.
„Mohu tě vzít za rodinou,“ řekl na uvítanou Itachi své manželce. Těhotenství již značně pokročilo a Sendai věděla, že porod je blízko, proto tuhle návštěvu uvítala.
„To je skvělé,“ rozradostnila se Sendai.
„Tak pojď a už se těším na tvého brášky,“ pronesl Itachi.
„Mě také chybí, ten malý rošťák.“ Svěřila se Sendai.
Itachi otvoril dvere, vošiel do izby a hneď ich aj s vrzgotom zavrel. Otočil sa smerom k posteli, na ktorej spalo ružovo vlasé dievča a potichu prišiel až tesne k nej. Sadol si na stoličku vedľa posteli, ktorá hlasito zavŕzgala. Dúfal, že ju to neprebudilo. Zadíval sa na ňu a pozoroval ju so zatajením dychom. Vyzeralo to tak, že naďalej nerušene spí.
Bola taká nádherná. Krásne ružové vlasy sa jej leskli popri tvári. Nemohol od nej odtrhnúť oči. Nevedel ako dlho ju pozoroval ale zdalo sa mu to ako len sekunda. Vtedy ho niekto zavolal.
2.Já vím vše co si udělal Danzou.
Po chvilce mlčení se ozval Danzou: „To byl hloupej vtip. Já nemůžu mít sharingan nejsem Uchiha.
Ale tady nejde o to jestli jseš Uchiha nebo nejseš. Sharingan si můžeš klidně implantovat, že jo.“ řekl s klidem Mikaro. „Ale já nemám sharingan tak jako tak.“ zařval na něj Danzou. „To se uvidí.“ řekl Mikaro.
„Ano, jsem!“ zahulákal Keichi, který byl evidentně naštván, že byli vyrušeni a ještě to vypadalo, že by chtěl svého synovce spíše zabít než láskyplně přivítat…
„To jsem rád a kdo jsou tihle?“ pokynul ke Kaze a Shimakimu.
„Mám štěstí, ti představit dva nové členy mé jednotky.“ Poznamenal Keichi.
„Těší mě, ale jsem tu z jiného důvodu.“ Neyou nedal na sobě znát nervozitu. Držel se statečně.
Kapitola patnáctá: Velitel
Následujícího rána si Ishidate přivstal, aby se důkladně připravil na nadcházející misi. Jako každé ráno musel nejdříve obstarat pár věcí v domě a na zahradě. Poté se umyl, oblékl a sbalil na cestu. Nikdy si nebral moc věcí, jen to nejdůležitější pro přežití.
Asi za hodinu byl připraven. Ještě sebral ze stolku kytici a vyrazil. Cestou to vzal přes hřbitov, kde odložil kytku a krátce se pomodlil. Dělával to takto pokaždé, když měl čas, nebo když vyrážel mimo vesnici.
Šest ninjů běželo v tichosti lesem, který se pomalu probouzel z nočního sevření. Obloha dostávala stále více světlejší barvu a na cestu bylo lépe vidět.
Sewa běžela někde uprostřed. Za sebou měla Sakona, před sebou červenovlasou kunoichi. Kousek před ní byl Sasuke, napravo Jiroubou a nalevo Kidoumaru.
Plavovláska už chvíli jen tiše hleděla na cestu. V tichosti sledovala Sasukeho myšlenky už od chvíle, kdy se setkali. Mohla nyní s jistotou tvrdit, že ona je jediným účastníkem Danzouovi infiltrovací akce. Tím více jí to pomyšlení ubližovalo. Snažila se mlčet několik hodin, teď už se jí to přestávalo dařit.
Sen
[i]"Itachi!? Kde jsi?!" Hluboký les, tmavý, pustý, jakoby měl čarovnou moc.
Postupuje pomalými kroky, které se s rostoucí zvědavostí a nedočkavostí zvětšovaly a rychlily.
"Itachi!?" Zvolala do temna a ozvěna jejího hlasu postupovala hlouběji. Místo odpovědi uslyšela smích, byl arogantní a zlý a ona poznala komu patří.
"Sasuke?!"...Co se to tady děje.
Pak se ke smíchu přidal další, který se během chvilky změnil z jemného a milého na stejný jako Sasukeův.
Again. Nová povídka. U_U
.
Na zem pražilo horké letní slunce. Bylo něco málo po poledni, po klidné vesnici pobíhaly děti, hrály si na schovávanou. Malá dívka s vlasy svázanými do drdůlku zůstala stát, hledíc zpoza rohu na chlapce pár metrů před ní, který nakukoval za jiný roh. Pak se okamžitě schovala, jakmile postřehla, že se za okamžik bude dívat jejím směrem.
Rozutekla se po ulici dál, v příští odbočce ji ale zarazil někdo, do koho ve své neopatrnosti vrazila.
„Sachiko, dávej přece pozor!“
Viete koľko trvá proces spomenutia si na všetky svinstvá, ktoré som kedy urobil? V prepočte to trvalo pol hodinu môjho spánku, kde sa mi to odohralo. Svinská predstavivosť. A ráno, to prekliate ráno, keď ma bolo vidieť viac než by sa patrilo, som sa snažil, aby sa na mňa díval čo najmenej. Skrýval som sa, vyhľadával cesty cez les. Neznášal som jeho pohľad na mne, pohľady ostatných. Mohol som tak stáť a nechať sa očumovať i celkom inde, nie ním, ale bolo by to rovnako nepríjemné, alebo menej?
„Měli bychom to skončit,“ zvolal Alar a Zaramon se mu postavila po boku.
Zaútočili současně a vyslali kouzlo tak mocné, že by to nikdo neodrazil.
Kerrpiho černá barva se začala vytrácet a jeho oblečení, vlasy i křídla nahradila barva bílá.
„Myslím, že tohle je definitivně konec,“ usmál se Kerrpi a rozplynul se.
Zůstalo jen malé bílé vejce…
Bojiště ozářilo pronikavé bílé světlo a místo Alara a Zaramon tu stálo deset Vyvolených. Všichni byli vyčerpaní, spojení polovinu sil stálo hodně energie všech.
Kapitola čtrnáctá: Nové povinnosti
Po pohřbu Hokageho doprovodili ANBU Ishidateho do kanceláře vesnické rady. Čekali tam na něj tři osoby. První dvě poznal okamžitě, byli to Homura a Koharu. Třetí z nich znal jen od vidění. Byl to nějaký Shikamaru Nara.
Dověděl se, že si o něm Sandaime vedl důkladné záznamy a už dlouho byl doporučen na úroveň chuunina. Shikamaru Nara se stal chuuninem díky jeho skvělým taktickým schopnostem, které stihl prokázat při zkoušce.
Láska s překážkou 11
Naruto našel své prozatímní útočiště v klidné vesničce jménem Veslová. Byla taktéž v zemi Ohně, avšak od Konohy přesto docela vzdálená.
Se snahou zapomenou na všechno, co bylo, se ubytoval v jednom místním hotelu a přes den jenom bezcílně bloumal po okolí. Už čtvrtý den si sedal ke stolu v jedné restauraci, aby si objednal svůj oblíbený ramen.
