Dobrodružství
Došli k malé hospodě, byla to ta o které Kushina mluvila…. Jiraiya opatrně otevřel dveře a vykročil, bohužel vkročil přímo do pasti, Jiraiya se tak moc soustředil na zbraně ninjů že přehlédl nastražená pytlácká železa… jeho nenápadnost byla ta tam, začal křičet jako pominutý a z nohy mu crčela krev když ji vytáhl…
„Už nikdy nikomu neublížíš! Ani lidem v Konoze ani svému klanu!“ Aki si dodala odvahu a s posledními silami vrazila obrovskou řvoucí kouli proti Kuroi.
Útok absolutně zrušil ohnivý kámen a ještě mu zbylo dost chakry na napadení Kuroie samotného.
Sotva se k tomu Aki odhodlala, koule zablikala a ona vyplivla krev.
„Akai, tvoje vlasy!“ Naruto upozornil na výrazné hnědnutí Akainy hřívy.
„Já vím.“ Špitla Aki a s posledních sil vrhla kouli na tělo protivníka.
„Áááá…“ zařval zasažený a klesnul na kolena.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
Došla jsem domů, odemkla a vešla dovnitř a šla si dát něco k jídlu, po jídle jsem si šla dát sprchu. Jak se tak sprchuju tak slyším, jako by někdo otevřel potichu dveře a vešel dovnitř, teď po tom incidentu s mou pravou "dračí" identitou slyším mnohem líp.
A jak tak myslím na ten incident tak někdo otevřel dveře od koupelny a strhl závěs a já začala ječet jako siréna a rychle jsem si něco natáhla na sebe a víte, kdo to byl?!!
Byl to ten učitel z rána!!!
Taková drzost vyprskla jsem na něho a začala po něm řvát:
Krásny slnečný deň prebudil obyvateľov Konohy. Nie všetci ale spali. V hlavnej budove Konohy sa už pracovalo. Kancelár mal pracovňu o dve miestnosti ďalej, čo Tsunade moc nepotešilo. O chvíľu vyšiel kancelár zo svojej pracovne a zamieril za Tsunade. Zaklopal pár krát, ale nikto sa neozval. Pootvoril dvere, aby sa presvedčil. Pracovňa bola prázdna. Kancelár zatvoril dvere a vybral sa na obchôdzku okolo Konohy.
Láska s překážkou 12
Ahojky všichni, jsem zpátky!
Nejspíš začíná chřipková epidemie, protože doma teď ležím nemocná. Ale tomuhle vděčím za to, že mě konečně napadl konec pro tuhle povídku. Takže odteď očekávejte zase nový dílky každý týden ^^
Obloha bez hvězd či měsíce skrývá mnohé tajemství. Pod touto rouškou tmy k jednomu vzdálenému, skoro až opuštěnému stavení míří postava menšího vzrůstu. I přes velkou tmu jde poznat, že něco nese nebo táhne za sebou. Všude kolem jde slyšet jen tlumené zvuky kroků. Ani lesní zvěř, která byla poblíž se neodvažovala toto hrobové ticho přerušit a proto jen mlčky pozorovala v zákoutí keřů lesa tento výjev. Postava se náhle zastavila a naslouchala. Daleko v hlubokém lese šelma ukořistila bezbrannou laň.
"To teď není důležitý," Vloží se do hovoru konečně Itachi, "Hlavní je to že vám musím něco říct....."
Tsunade se na něj podívá pronikavým pohledem, "Tak co je tak důležitého?" Optá se ho.
„Tak jdeme na to,‘‘ usmál se Naruto a proběhl houfem huňatých oveček až se v nich ztratil. Pak pohlédl na jednu zvlášť huňatou a ukázal na ni prstem.
Zkouška ohněm
Dívka se zvláštní Kekkei Genkai – 02 Přijmou mě do Konohy ?Ano – Ne
Z minulého dílu :
„Ty taky Idate-kun.“křikla jsem, ale to, už nemohl slyšet. 'Hm..nemuselo by to být, tady tak špatné.' pomyslím si.
New dílek :
Itachi sykl bolestí. Na rameni se mu táhly tři hluboké rány.
„Jak je možný, že se k němu přidala Bestie?“ zavrčel nespokojeně Pein.
„Nevím,“ pronesl trochu nepřítomně Itachi.
„To je ale v háji! Co budeme teď dělat?“ řval na všechny členy Akatsuki.
„Já říkal hned, že ho máme zabít a ne jenom zastrašovat!“ řekl Sasori. „Aspoň by s ním nebyly teď takové problémy!“
Před hlavní bránou z Konohy se chvíli po oznámení mise od Shizune, shromáždilo několik osob. Vypadali jako anbu, značila to zvířecí maska, ale taky styl oblečení, jež měli stejný. Krom toho všichni byli připravení na boj. Nejspíše nevěděli co mají čekat, protože nikdo neměl nic zvláštního, co by napovědělo zadání úkolu.
[hide=Kecy autorky + obsah povídky...]Tak mám tu pro vás sérii, která volně navazuje na již ukončenou LUvN, která se líbila, tak věřím, že se bude i tahle líbit. Teď bych přikročila k obsahu…
Tým Akki na prvej misií
Mesiac prešiel ako voda. Naruto sa zobudil na hluk zvonku. Obliekol sa a vyšiel zo stanu.
„Yuya, čo tu robíš?“ ostal prekvapene stáť.
„Dobré ráno.“ a usmiala sa na Naruta. Mala s neho strašnú radosť. Stal sa pre tých malých vzorom. Navyše obdržala hlásenie s jeho zamestnania, že sú sním spokojní, ale už urobil všetku prácu. Taktiež obdržala správu s knižnice, že Naruto už bude dneska končiť s posledným regálom.
Naruto si všimol päť záhadných postáv pri Yuye.
„Tady Rookies, jsme na místě!“ oznámila Hanabi do vysílačky, když se schovali na skále, která nepřevyšovala okolní stromy, ale poskytovala dobrý výhled na louku za řekou.
„Mohl nám dát lepší přezdívku, takhle nás nikdo nebude brát vážně,“ postěžoval si Naoki.
„Tady Ryūme, až někoho spatříte, dejte vědět, my je uklidíme,“ ozvala se odpověď.
„Hanabi-sama, to jste Vy?“ ozval se ve vysílačce jiný hlas.
„Ano,“ pípla Hanabi.
„Vy tady nemáte …“ rozohnil se.
Každý čakal čo sa bude diať. Dokonca aj Neji, ktorý rozhodoval zápas bol zvedavý ako každý iný.
Saite sa pripravil rovnako ako v súboji s Lenasom. Zavrel oči, snažil sa vycítiť každý pohyb súpera a čakal čo spraví.
Toto je momentálne to najlepšie čo môžem proti nemu spraviť, hlavne keď ešte nepoznám jeho spôsob boja. Povedal si pre seba Maniko.
„Prepáč, ale tento súboj ti nemôžem dovoliť vyhrať,“ oznámil mu Naruto.
Mezemero! Yasei! I 03
To bylo všechno, co si pamatovali, než se objevili v této místnosti.
„Ale jak jsme se dostali sem,“ utrousil Naruto, spíše pro sebe, než pro někoho konkrétního. Rozhlížel se kolem sebe a snažil se přijít na to, co tady dělají.
Jak se blížil k ohni, vrátilo se mu racionální myšlení. Kdepak, skrz tohle neprojde. Zastavil se kousek od plamenů a sledoval jejich černou barvu, jako by mu snad měla prozradit, zda mu hodlají ublížit. Poslouchal jejich pravidelné popraskávání a přemýšlel, jestli je to skryté znamení hrozby nebo jen tichá ukolébavka.
Je mu snad cesta do Ráje navždy uzavřená? Má zůstat navždy mezi pekelnými plameny nebo jimi být dokonce spálen? Nevěděl. A musel to zjistit.
Úder Akatsuki
Tři ninjové se rychlými skoky blížili k centru vesnice. Už zdáli bylo vidět, že je to špatné. Jedna z budov hořela a v několika dalších požár začínal. V dáli zahlédli dav, ve kterém byly jasně vidět pláště Akatsuki, barevná kimona jednotek Konohy, vyrušených z oslav a šedé uniformy žoldáků Akatsuki.
Měkce dopadli na hradby a rychle se po nich rozběhli k centru dění.
Když se přiblížili na doslech, Sakura zakřičela:
Zvedla jsem se z černého nic. I já jsem byla jen energie, která se pak možná zformuje. Šla jsem za jasným světlem a čím jsem byla blíž, tím víc jsem tam chtěla. Přišla jsem až k tomu přelomu a uviděla... Nielu a Terukiho. Seděli, ještě nebyli celí, ale jakmile mě uviděli, přiběhli ke mně.
„Papačko! Ty jsi taky mrtvá?“ ptala se Niela ustaraně.
Zavrtěla jsem hlavou.
„Ještě ne, ale už jsem se nechtěla vracet zpět,“ řekla jsem.
Niela se usmála.
