Dobrodružství

,,Tak dobře,“ souhlasila Mizore.
,,Kazuki kde teď jsou?“ ptal se Fugaku.
,,Tak padesát metrů od nás,“ odpověděl Kazuki.
,,Dobře. Připravena Mizore?“
,,Jasně,“ souhlasila Mizore a vyrazili. Kazuki jim kryl záda.
Fugaku a Mizore aktivovali Sharingan a Kazuki hodil po Narutovi několik kunaiů. Naruto jim všem uhnul ale jamile pohlédl Mizore do očí byl svázán v genjutsu.
,,Sakra,” zaklel Naruto. Byl přivázán ke kůlu a k němu se přibližovali Fugaku s Mizore v rukách mněli katany.
,,Takže sensei dáte nám roloničky?” zeptal se Fugaku.

Brzy ráno se Sasuke probudil. Slunce svítilo do oken a lechtalo Sasukeho na tváři. Chtěl se posadit, ale zjistil, že ho něco tíží na hrudi. Sklouzl pohledem trošku víc dolů a spatřil spící Sakuru, spokojeně se choulící na jeho prsou. Po tváři se mu rozlil široký blažený úsměv. Nechtělo Sakuru budit a ten pocit se mu docela líbil, takže jen zabořil bradu do jejích hustých vlasů a blaženě si povzdechl.
Vydržel tak asi hodinu, pak se Sakura zavrtěla a otevřela oči. Sasuke se na ní příjemně usmál a pohladil jí po vlasech.

Všude je tma. Cítím obrovskej smutek smíšený s nenávistí a zlobou. Z dálky ke mně doléhaj nějaký zvuky, nepřipadá mi ale, že bych je znala. Co se vlastně stalo? Kde to jsem a... a kdo jsem??

Ovšem nezvratně do Seiyovy pomsty zasáhla jedna událost, která se nedala zrušit.
Jakmile nadešel den „D“ a hodina „H“, tak se Gaara nedostavil. Pouze jeho poslíček se vzkazem:

[i]Ushira Seiyo-san,
je mi velice líto, ale včera jsem obdržel urgentní dopis, kde stálo, že se musím zúčastnit chuuninských zkoušek v Konoze a poté vykonat povinné návštěvy u zbylých čtyř Kagů.

Zaklepala na dveře do Tsunadiny kanceláře a bez zeptání vešla. Oči jí přejely celou místnost, ale místnost byla tichá a nikdy tam nebyl. Váhavým krokem vyšla a posadila se na křeslo určené pro hosty. Čekala asi čtvrt hodiny a ak se jí oči zastavily na svitku s nápisem:
Sledovaní obyvatelé Konohy.
Zatajila dech, ale nedokázala od toho svitku odtrhnout oči.
„Tady jsou odpovědi na všechny mé otázky... Ale to nemůžu... No pravda... já musím....“ pomyslela si a přišla ke stolu. Vzala svitek do ruky a roztáhla ho.

Mezamero! Yasei! I 07

„Zmizeli jste před téměř dvaceti lety,“ zopakoval Gaara.
V místnosti se rozhostilo tíživé ticho, přerušované jenom přerývaným dechem třech mladíků, kteří ztuhle zírali před sebe v šoku.
„Dvacet let,“ vydechl Naruto tiše.
„Musím si sednout,“ pronesl Sai a zhroutil se na nejbližší židli. Sasuke zůstal ztuhle stát se široce rozšířenýma očima.
„To přece není možné,“ řekl nakonec Sai. „Jak to, že jsme nezestárli?“

„Madam, něco jsem našel, ale nejsem si jistý, co s tím.“ pošeptal madam Mizure, aby ho Minato neslyšel.
„Proč šeptáš, Mizure?“ otázal se Minato, který se jakoby odnikud zhmotnil hned vedle něj. Mizureho šance na to, že by Minato neviděl co našel, se naprosto rozpadly.
„Mizure mi chtěl něco ukázat, Minato.“ Upozornila ho babka jemně. „Tak na co čekáš, Mizure, ukaž nám to…“ Dotíral Minato.

Kdo má v srdci strach?

„Znovu!“ křikla a chvíli na to se kolem ozvala ohlušující rána. Uhlové vlasy se jí zatřepotaly před temně černýma očima, které sevřela do malých škvírek až se jí mezi obočím udělala malá vráska. Pozorovala spoušť před sebou a neznatelně kývla hlavou.
„Ujde to, ale nestačí!“ otočila se na původce té rány. „Pokus se jí udat stejný směr jako předtím. Znovu!“

Známá tvář

Lesem procházeli dvě osoby. Lépe řečeno, jedna tu druhou nesla. A společně se blížili ke skrýši známé organizace Akatsuki.

"Tak už tam budem?"

"Ne"

O pět minut později.

" A teď?"

"Ne"

O deset minut později.

"A teď?"

" Ne, a jestli nebudeš ticho, tak můžeš počítat s tim, že tě tam doručím v pytli na mrtvoly"

"Hmm…jenom sem se tě ptal, jestli už tam budem, copak je to zločin?" vražedný pohled jeho kolegy mluvil za vše.

Naruto vejde do domu a začne hledat svoje věci. Rychle přes sebe hodí roztrhaný plášť a srovná si katany. Na stole bylo několik slušně vypadajících kunaií, které si zasunul do připravených tajných kapes, které měl v rukávech. Poté ho něco napadlo; sedl si ke stolu a rychle sepsal zprávu z této mise - vše, co se dozvěděl od Temného Lorda. Netrvalo mu to ani hodinu, rychle vstal a vyšel ven.
„Kam jdete, Uzumaki-san?“ volá Miky a rychle k němu přibíhá.
„Musím jít zachránit Hinatu.“

5. kapitola: Hokageho tým

Kushina se probrala a otevřela oči. Ten světle modrý strop jí nic neříkal, a tak se posadila.
Minato zaregistroval pohyb vedle sebe a otočil se na druhou stranu. Kushina si ho všimla a vykulila na něj svoje oči. I Minato se snažil upamatovat, co se stalo.
Navzájem na svých tvářích začali pozorovat postupující ruměnec. Potom se ale Kushina šibalsky pousmála a strčila do něho, až vypadl z postele a než se stačil rozpomenout, přivlastnila si deku a obrátila se na druhý bok.

14. Bitva začíná

Po chvíli se Gamakichi objevil znova a pronesl.
„Je mi líto Naruto, Fukusaku-sama má ve vesnici nějakou práci a nemůže tě cvičit.“

„Rozumím,“ posmutněl Naruto a chystal se odejít, když to už Gamakichi nevydržel a začal se tam řehtat na celé kolo.
„Děje se něco Gamakichi?“ nechápal Naruto.
„Jo, nechal ses nachytat, dneska je 1. dubna a je Apríl!!! Udělal sem si z tebe bžundu. Chichi.“

„Co to znaméná?“

Voda, ktorú Kisame ovláda sa stále zdvíhala a ničila všetko čo jej prišlo do cesty. Akatsuki pomaly postupovali až k pevnosti. Voda ich bránila voči nepriateľom, ktorý vychádzali z pevnosti s mnoho zbraňami . Keďže Akatsuki nemajú zľutovanie, mnohých pozabíjali.

Kdyby byl takový klid všude, jako tady. Sedím si na větvi starého dubu, kolem mě jen takřka nedotčená příroda a úžasné, nadpozemsky tiché, ticho. Trávím tu hodně svého volného času. A že ho nemám málo. Jakožto nejstarší potenciální potomek feudálního pána – ano, není to můj pravý otecko - nemám tak nějak žádné povinnosti. Až na jednu – brzké spadnutí vladařských úloh do mých, ne zrovna politicky angažovaných, rukou. Což se mi vůbec nelíbí a zarytě proti tomu protestuji.

Bylo krásné letní odpoledne, po hrbolaté cestě pochodovala pětice mužů, dva z nich nesli nosítka, na kterých byla velká truhla.
„To je tíha, už abychom tam byli,“ stěžoval si mladík, který nesl nosítka vepředu.
„Isamu, kdybys nebyl tak mizernej v kartách, mohls dělat doprovod jako já,“ popichoval ho velitel skupiny.
„Podívej se na Kentu,“ pokračoval a ukázal při tom na hromotluka, který si vesele vykračoval před nimi, „vždyť ten ani neví, jakou mají jednotlivý karty hodnotu.“

Stále na něj doléhalo to, že je Kohana nejspíš někde schovaná a nic se jí nestalo.
Měl bych ji hledat? Nejspíš ze mě bude mít strach... Přehnal jsem to....
Zatím jen nehybně stál a poslouchal, jestli neuslyší její dech, nebo alespoň zašustění lístečku, na který mohla došlápnout.
Chmmf, je lepší, než bych čekal... Nebo je tak vystrašená, že se ani neodvažuje dýchat? Nebo je....pryč?

Spala jsem docela dobře a probudilo mě až tiché klepání na dveře. Otevřela jsem oči a řekla:
"Vstupte." dveře se otevřely a v nich stál ten blonďák Deidara a v ruce měl nějaký balíček:
"Dobré ráno. Jak ses vyspala?" ptal se.
"Jo dobře, díky za optání."
"Já jen promiň, že ruším. Jen ti tu nesu věci, které budeš nosit." řekl.
"Hm…jáke asi jsou? Typnu si. Černý plášť s temně rudými obláčky a sandály, že?"
"Jo! Uhodlas! Jo a ještě něco. Za půl hodiny máme schůzi v sále. Tak tam přijď ano?" řekl.

Spoluautorská povídka s Xinji

Upozornění: Přímá řěč v uvozovkách, myšlenky kurzívou,

„Mise jó?“ zaskučela otráveně černovlasá kunoichi. Ostatní ninjové v místnosti jen obrátili oči v sloup.
„Správně, mise.“ pravil vážně Raikage.
„Chjo... To bude nuda.“ zazívala Kanae ale vzápětí se válela po zemi. Nad ní stál rozzuřený Raikage.
„Hitsuji Kanae. Byla ti přidělena S mise, tak si přestaň stěžovat!“zahřímal. Otočil se k dívce zády a posadil se zpátky ke svému stolu.

Teploměr zamrznul na nule. Duny sněhu tvořily všem velké problémy..

„Sešli jsme se zde, abychom uctili památku jednoho výjimečného shinobi. Jeho jméno je Kakashi Hatake a byl také znám jako Kopírovací ninja Kakashi. Já ale nejsem ta, která by na něj měla vzpomínat. Znala jsem ho spíš pracovně, jako shinobiho. O tom, jaký byl ve skutečnosi nám poví Sakura Haruno, jeho žačka a jedna z mála, kteří mu byly drazí,“ Tsunade mluvila k zástupu ninjů oděných v černém. Většině z nich stékali po tvářích slzy a mísili se s deštěm, který ode dne, kdy Kakashi odešel nepřestal.