Dobrodružství

Další den byl celkem poklidný, největší frmol byl v nemocnici a u Ibikiho ve výslechové místnosti. Stejně by probíhal i den následující, kdyby …

„Další návštěvu už asi nezvládnu,“ povzdychl si Kakashi.

"Druhá cesta do ledových síní, o které jsem mluvil, vede skrz nepřátelské uzemí. Proto se na ni musíš připravit.“ začne stařec, vezme si mapu a rozloží ji na stůl. Naruto se nad ní naklonil a bedlivě poslouchal.
„My jsme tady.“ ukáže na nejvyšší bod na mapě.
„Severní cesta, jak jsme říkali, je zasypaná sněhem, proto se musíš vydat na severozápad a horu obejít. Cesta by ti měla trvat přibližně dva dny.“
Naruto vesele výskne. Drudkh ho však zastavi a ustaraně si promne strniště na bradě.

Itachi a Kisame měli na nějaký čas volno, tak si každý šel po svých. Tedy Itachi si musel něco vyřídit se svým bratrem a Kisame se prý, už dlouho někde neukázal a že je nejvyšší čas se tam vyskytnout.
„Nepřežeň to.“ Kisame ho dobře varoval.
„Neboj, navíc Naruto řekl, že se nesmíme tento měsíc střetnout a ten již včera minul.“ Odpověděl Itachi.
„No, já tě znám,“ podotkl Kisame.
„No právě.“ Řekl kousavě Uchiha.

„Kam jdeš?“ zajímal se Juugo.

[b]Dřív jsem bývala celkem normální holka-ninja ze Skryté Listové. Bylo mi 16 let. Se svým životem jsem sice nebyla spokojená, ale znala jsem i ty, co se měli mnohem hůř. Jednoho večera se ze mě ale stalo něco jiného. K této příležitosti jsem zavraždila člověka a mého jediného žijícího příbuzného.

Kde bolo, tam bolo, za siedmimi vrchmi, siedmimi riekami a Boh vie čím ešte, žila pekná, dobre vyvinutá osemnástka, menom Hinata Hyuuga. No nikto ju tak nevolal, pretože stále nosila červenú, priliehavú vestičku, s kapucňou a tak ju nikto neoslovil inak ako reddo kyappu.

Další den měl jeden dotaz na paní domu.
„Je tu nějaká oblast nebo zákoutí, kde se dá nerušeně trénovat?“
„Ale ano, je tu taková. Zavedu tě tam.“ Odpověděla.
„A prosil bych, abyste se o tom nezmiňovala.“ Seiya se cítil poněkud trapně, když si vzpomněl na včerejší večer, kdy nemohl usnout, protože ho uchvátil Kagomein výraz, když ho spatřila.
„Neboj se, tohle zůstane jen mezi námi.“ Ujistila ho Mari. Zavedla ho tam, kam žádal.

Mezamero! Yasei! I 08

V jeho slovech byla ukryta hrozba, která byla namířena na Sasukeho Uchihu. A ten ji dobře slyšel. A s ním i jeho dva přátelé. Naruto i Sai slyšeli onu hrozbu též, ale bylo jenom na Uchihovy, jak zareaguje.
„Nejsem zvíře, abych zabíjel děti, které si to nezaslouží,“ odsekl Shikamarovi Uchiha a v jeho očích nebylo nic jiného než led.
„Musím mít jistotu,“ pronesl Hokage pevně. „Nemůžeme si dovolit rozpory mezi vlastními lidmi.“

Naruto ležel v posteli a na hrudi mu spala Hinata. Opatrně ji odsunul a šel do koupelny. Jakmile se trochu opláchl tak zazvonil někdo na dveře. Šel tedy otevřít.
,,Sasuke,"divil se Naruto.
,,Ahoj mohl bych si s tebou promluvit?"zeptal se Sasuke.
,,Ano jistě,"souhlasil Naruto a pozval Sasukeho dál. Sedli si do kuchyně.
,,Tak o co jde?"
,,Víš jak to říct jde o tebe Naruto od té doby co ses vrátil se chováš nějak divně."
,,Jak to myslíš?"
,,Myslím ,že tě něco trápí."řekl Sasuke a Naruto na chvíli nic neříkal.

Hľadisko celé napäté čakalo kým súperi zaujmú svoje miesta. Po tom čo predviedli v prvom kole nebolo divu. Obaja si vstup vychutnávali.

(HM) 6. kapitola: Trosky

,,Pane, máme špatnou zprávu!“ objevil se za několik týdnů, kdy Kushina už dávno byla zpátky v Kiri, jeden z ANBU. Hokage zrovna vyřizoval papíry důležité mise, ale nezatvářil se šokovaně. Špatné zprávy dostával čas od času stejně.
,,Co se děje?“ zeptal se.
ANBU se snažil vydýchat a když se mu to víceméně podařilo, spustil: ,,Jedna z našich spřátelených vesnic na severu se neozývá.“
,,To není dobré,“ zamumlal Minato. ,,Ještě dnes se tam vydám na cestu podívat.“

Ták, jsem tady. Skrytá Listová vesnice. Sen každého ninji(?). Docela mi dalo, než jsem se sem dostala. Za prvé - drahá máti mě sem nechtěla z nějakých důvodů pustit, ačkoliv asi přehlédla fakt, že je mi dvacet, a tudíž se teoreticky můžu rozhodovat sama za sebe. Byl to vážně vyčerpávající rozhovor :

Dva kilometry od Základny 2 se nacházela malá oblast, kde žilo asi deset lidí, mezi nimi i skoro dvacetiletá dívka Kaoru, která se ráda procházela tamními lesy. Tak se také stalo, že našla muže v bezvědomí, pokrytého různými škrábanci a modřinami.
Odnesla ho do osady a tam ho ošetřila, sice s tím ostatní nesouhlasili, ale byl podobný na jednoho člověka, kterého ztratili loňskou zimu. Vyšel na lov a už se nevrátil.
Z bezvědomí pořád volal jedno jméno: „Hinato!“

Šli jsme celý den a celou noc. On se mnou neprohodil ani půl slova a mě to už začínalo štvát a tak jsem začala já:
"Ehm… promiň za to, že jsem ti urvala hlavu."
"Di do ha…lu!!!"
"Hele to není fér!!! Proč jsi tak hnusný?!!! Vždyť jsem se ti omluvila, ne?!!! A navíc teď jsme spolu v týmu!!! Ať se ti to líbí nebo ne!!! Takže znova. Ahoj já jsem Anaru a pocházím ze skryté v Horách a omlouvám se za všechno!!!"
"Já se s tebou bavit nechci!!!! Ty sku…ná stvůro!!!"
"Tak já jsem sku…ná stvůra, jo? A ty seš namyšlenej egoistickej de...il!!!!"

Zvíře okamžitě zaregistrovalo jejich přítomnost, těšil se, až se zahryzne do své oběti. Vycítil, že je to ten chlapec, kterého potkal.
Počkal si, dokud nepocítí pocit bezpečí a pak na ně zaútočí a jednoho z nich zabije a splní tím svoji úlohu. Zabije posledního potomka prokletého klanu Uzumaki. Podvědomě vytušil, že Kushina do té rodiny nepatří, že je adoptovaná. Neměla krev Uzumaki…
Proto neměl důvod ji zabíjet.

„Půjdeme je najít,“ rozhodl Obito.
„Ale nerozdělíme se, že ne?“ Harumi nechtěla zůstat sama.

„Bože, co to je?!“ sletěl Neji z postele při zaslechnutí ohlušujícího drnčení budíku. S obtížemi se vyhrabal zpátky na postel a koukl na hodiny.
„Nani??? Pět ráno? To jsem nevstával ani na ranní tréninky s Gaiem senseiem a Leem a to je co říct!“ zafuněl vztekle a ještě naposled se zachumlal pod deku. Moc mu to ale nevydrželo, protože namísto budíku začal jeho spánek rušit zvonek u dveří.
„Nejsem tu!“ zařval přes dveře a když zvonění neustávalo, zakryl si uši polštářem.
Najednou ticho.

Naruto se jen bezcílně potuloval, aniž by věděl, že jsou mu na stopě jeho přátelé. Netrápilo ho nic, nemyslel na nic. Tomu vyhovovalo.
Měl políčeno, jak na Itachiho, tak na Hinatu, kteří ho tak zradili. To jim nikdy neodpustí! Uvěřil Madarovi z jednoho prostého důvodu, bylo pro něj snazší nenávidět. Paměť se mu ještě nevrátila a jen tak se nevrátí. Naprosto si ten pocit užíval, bylo to něco nového, co ještě nezažil, sice zažil vypjaté situace, ale pokaždé se zmohl jen na soucit.
Teď si uvědomil, že soucit byl jen projev jeho slabosti.

„Ale já nejsem z Listové, madam“ zavtipkoval Tazuna.
Žena ve dveřích se uchichtla a vešla více do místnosti, aby byla více vidět ve světle plápolajících svíček.
„Mizukage-dono, jsem rád, že jste přišla,“ uvítal ji Kakashi.
„Hokage-dono, i mne tato schůzka těší,“ odvětila Mizukage.
„Chojuurou, pojď taky dovnitř, vy dva zůstaňte venku!“ organizovala si svůj doprovod.
„Já … eee … děkuji, Mizukage-sama,“ vstoupil do místnosti Chojuurou a zavřel za sebou dveře.

Yatsu společně s Narutem dorazili do země Vln, kde ho někteří poznali.
„Naruto-san, vy jste se vrátil!“ přivítal ho jeden z obyvatel.
„Ano a je mi ctí, že jsem se mohl za vámi podívat, kde je Inari a Tazuna?“ zajímal se Naruto.
„Ti? Opět staví nějaký ten most, ale dnes by se měli vrátit.“ Zněla odpověď.
„To je fajn, mám pro vašeho starostu dopis, a máme tady s něčím pomoci.“ Řekl Naruto.
„Á, my o vlku a vlk za námi.“ Začal mávat na příchozí dvojici.
„Naruto-kun!“ zvolal Inari.

Nerada jezdím na procházky ven. Jsou tam zlá zvířata a hned vedle města je zlý černý les. Určitě jsou tam ošklivá stvoření. Bojím se jich! Ale tetě to asi moc nedocházelo. To mě na dospělácích štve! Vůbec nic nechápou. Teda až na Maminku a Tatínka, to si pište!

Amara jenom zavřela své oči plné slz a jemně zašeptala: „Miluji tě Teradime.“