Dobrodružství

V havních rolích:
Shrek jako Sasuke
Oslík jako Naruto
Lord Farquad jako Orochimaru
Kouzelné zrcadlo jako Kabuto
Perníček jako Anko
Princena Fiona jako Madara
Dračice jako Itachi

Varování: Tento příběh je fiktivní. Jakákoliv podobnost s čímkoli je čistě náhodná. Pozor, parodie!

Četba na vlastní nebezpečí!

[i]Dvě postavy kráčely v troskách, které ještě před chvílí byly nádherným skvostným městem. Někde ještě dohořívaly zbytky nádherných budov. Nicméně z těch postav až po hlavu zahalených v černých dlouhých pláštích vyzařovalo něco zvláštního. Bylo to strašlivé, jakoby kolem nich náhle zmizel život, ano, znalo je hodně lidí, říkalo se o nich, že jsou to démoni, poslaní ze samotného pekla. Když někam přišli, tak tam většinou nezůstalo nic jiného než trosky. Jejich silou byl oheň.

Vycházející slunce zvědavě vystrčilo paprsky nad obzorem a po blednoucí ranní obloze se od východu začalo rozlévat načervenalé světlo. Ohnivý kotouč se ale nezastavil, a jak pomalu vystupoval výš, záře zintenzivněla a ozářila cáry mraků a lesnatou krajinu před sebou. Paprsky pronikající listovým a řídnoucí mlhou se roztančily mezi stromy za doprovodu tichého šumění lesa. Pak byl tento idylický klid narušen dusotem nohou. Přeludy ze světla a stínu se na chvíli rozutekly, když kolem proběhla skupinka shinobi, chvátajících směrem ke Konoze.

5. Šokující odhalení

Naruto nevěřícně střídavě kouká na Kankura a na mě.
„Gaaru...vzali Akatsuki?!“ zatne ruce v pěst a začne se klepat.
„To jim nedaruju, na co čekáte deme je hledat!“ zavelí Naruto a rozeběhne se.
„Naruto, počkej,“ chytnu ho za rameno. „utíkat teď někam neznámo kam je blbost, já chápu, že ho chceš najít, ale nejdřív bysme měli zjistit nějaký informace, kam jít. Takhle bysme mohli utíkat na opačnou stranu.“ Vzdorovitě mi kouká do očí, ale nakonec jenom mlaskne, ví, že mám pravdu.

Namikaze Minato, Yondaime Hokage Konohagakure no Sato, a Jashin ví co ještě, seděl ve své kanceláři a hlavou se mu honily chmurné myšlenky. Nedávno ho navštívil potulný šílený kejklíř Tobi, či jak se jmenoval, a prorokoval zkázu vesnice a Minatovu smrt. Nebál se zemřít, při jeho povolání každou chvíli hrozilo, že se řízne o úřední listinu a vykrvácí. Měl strach co bude s vesnicí po jeho smrti.

I dal si zavolati svého jediného syna Naruta.

[i]Klan Tatsu*, za svého času mnohem mocnější a slavnější než Uchiha nebo Hyuuga klan. Jejich znak byly oči, které se s dědičnou schopností objevovaly kolem osmého roku. Po staletí si různé vesnice a země zvaly klan Tatsu z Konohy k pomoci nebo do války, ale jak už to tak bývá, každá sláva jednou pomine. Po pár vyhraných válkách si klan Tatsu začal připadat lepší, důležitější a silnější. A v čem vlastně spočívala síla klanu Tatsu?

„Prosím?“ nechápal Seiya.
„Já vím, že je to pro tebe těžké o tom mluvit, ale zdáš se mi poprvé od té doby, jako jiný člověk, což je dobře, alespoň ses z toho dostal.“ Kaizen to trochu pochopil jinak.
„Já jsem jiný člověk, nepatřím sem, patřím někam jinam.“ Řekl Seiya rozhodně.
„Jsi jiný člověk, ale pro mě budeš vždy mladší bratr, o kterého se budu strachovat a starat se o něho.“ Opět mu položil ruku na hlavu a usmál se tím svým úsměvem, který Seiya miloval.

„Príliš pomalý ha ha ha. Tu máš.“ Kakashi si okamžite stiahol čelenku a v tej chvíli si to všimol.
„Ta technika?! Ty?! To nemôžeš byť ty!“
„KATS!“ Nastal obrovský výbuch. Kakashiho odhodilo o pár metrov ďalej.
„Ha ha ha ha ha! Moje umenie je neporaziteľné. Konečne! Konečne som opäť pocítil moju silu! Ha ha ha ha.“ Deidara sršal záchvatom smiechu. Pohľad naňho Kakashimu vyvolal strach.
„Ako je to možné. Ako to že žiješ?!“ zakričal naňho Kakashi. Deidara sa v tom momente prestal smiať a sledoval Kakashiho.

Sasuke pojď nám pomoct!“křikla Mizore na Sasukeho ale ten se ani nehnul. Němně zíral na Itachiho. Byl rád ,že se jeho bratr vrátil ale nemohl mu odpustit to ,že tak zbaběle utekl z vesnice. Sasuke se podíval na Mizore.
Vzpomínal si na ni.
,,Mizore-chan,“hlesl.
,,Sasuke dělej jinak Naruto umře!“křikla Mizore. Sasuke si teprve teď všiml ,že Itachi nese Naruta. Rychle k němu přiběhl vzal Naruta a v tu chvíli zmizel.
,,To byla...“
,,Ano Hiraishin no jutsu,“souhlasil Itachi.
,,To jste ho naučil vy?“zeptal se Itachi když si všiml Yondaimho.

"Zdá se, že část Sangu, ze kterého byly oba páry vytvořeny byl tak silný, že se musel rozdělit mezi čtyři meče.“
„Dobře, ale co se teda děje.“ Začne netrpělivě naléhat Caska.
Goru se usměje a vytáhne obrovský meč, který se ve svitu svící zeleně zaleskne.
„Ze čtyř částí se stává jedna.“
S tím Goru skočí doprostřed místnosti.

Místností probleskne oslnivé světlo a oslepí všechny v ní. Dívka u Naruta začne těžce dýchat, začnou se jí třást ruce a po tváří jí vyrazí pot.

Co říct? Snad jste si na ty pauzy již zvykly. :D

„Já volím Shikimara!“ ozval se jeden z ninjů.
„Já také! Právě se ukázal jako vhodný vůdce!“ ozval se další ninja. Tímto postupem získal několik dalších hlasů. Zhluboka si povzdechl.
„Já volím Naruta!“ ozval se Kakashi a jeho další přátelé.
„Já taky volím pro Naruta, je to mocný ninja a hlavně díky němu máme mír!“ zvolal někdo z dalších jouninů. Bylo jasné, kdo jsou hlavní kandidáti Naruto a Shikimaru.

Probudila jsem se docela pozdě, protože včerejší trénink mě dokonale vyčerpal. Vylezla jsem z postele a přemýšlela, co je dneska za den, a pak jsem si vzpomněla, že jsem si koupila za Kakuzovy prachy kalendář, ale o tom radši pomlčím. Když jsem se na něj podívala, tak jsem málem omdlela. "Dneska má maminka narozeniny a já na ně zapomněla. Chjo. Musím zajít na hřbitov a navštívit její hrob, ale Šéf mě určitě nepustí. Možná kdyby šel někdo se mnou..." z přemýšlení mě vytrhlo tiché zaklepání. Otevřela jsem dveře a rozzářila se.

Anamo sa prechádzala po meste. Išla do obchodu neďaleko hlavnej budovy. Cestou rozmýšľala o svojom živote a o podstate, ktorú by chcela ovládnuť. Keď bola len kúsok od obchodu, spadla na zem. Keď sa zdvihla a pozrela na hor, videla, že sa zrazila s Gaarom. Anamo sa začervenala a Gaara takmer nedýchal.
„Pre... Prepáč mi, ja....“ Gaara sa usmial.

Ráno mě vzbudila hlasitá výměna názorů. Nejdřív jsem si myslela, že to, co se stalo včera, byl jen sen, ale když jsem otevřela oči a kolem sebe viděla lidi…
Zvedla jsem se a protáhla se. Všude bylo plno ruchu jako na náměstí. Dozvěděla jsem se, že k nám přibyli další dva lidé. Bratr a sestra z Mlžné.
„ … “
„Matari?“ upozornila jsem na sebe, když jsem ho konečně našla.
„Ano Adrio?“ energicky se otočil a přivítal mě úsměvem.
„Víš… jak můžeme poznat, že nás ty lidi nechtej zradit?“

Chaos! Ničím jiným se to popsat nedá. Lidé křičí, utíkají, vráží do sebe, neví kam se dřív schovat a v hysterii a panice se mezi sebou rvou. Snažila jsem se dostat nějakou ulicí tam, odkud jsem slyšela dlouhou sérii výbuchů. Jenže v tom mumraji lidí to bylo nemožné. Dav mě táhl zmateně s sebou kamsi do neznáma.
Po chvilce se konečně kolem mě uvolnil trochu prostor. Neváhala jsem a dostala se na nejbližší střechu. Rozhlédela jsem se kolem sebe a zjistila, že východní strana Konohy je kompletně zbořená. Bleskurychle jsem se tím směrem vydala.

Konec

Tři dny. Tři dny dusivého mlčení a příprav na misi, ze které není cesta zpět. Vera si léčila své rány po svém a Itachi v tichosti a ústraní piloval poslední techniky do dokonalosti. Nebo se o to alespoň snažil.

Gai toho rána nebyl ve své kůži, v noci se mu zdály děsivé sny, několikrát se vzbudil celý zpocený. Většina snů končila Kakashiho drtivým vítězstvím v Gaiových nejsilnějších disciplínách, ale těsně nad ránem se mu zdálo o jeho studentovi. Jak ho prvně potkal, jak mu ukázal krásu taijutsu a vychoval z něho silného ninju. Nádherný sen to byl dokud Lee nepronásledoval jednoho padoucha, který na trhu ukradl slepici …

„Kankurou, Temari co se stalo?“ Zeptala se Tsunade a v jejích očích bylo vidět napětí a dokonce i zděšení.
Temari celá vyčerpaná a poraněná začala polohlasem mluvit.
„Akatsuki napadli naši vesnici a většina lidí je mrtvá. Několik ninjů bránilo vesnici a Gaara nám přikázal odvést zbylé vesničany. Tak jsme se …“
Temari, která až do teď bez dechu povídala, najednou začala kašlat krev. Kakashi, který stál po boku Tsunade, rychle zavolal pomoc. Po chviličce přiběhli lékaři a začali ošetřovat a odnášet zraněné.

Skrytá vesnice, díl 3.

Ležel jsem na zemi vysílený a zraněný. Krev mi pomalu vytékala z ran a já neměl ponětí, kolik času zbývá, než ke mně dorazí ninjové vesnice, ze které jsem právě unikl. Další vchod do podzemí totiž určitě nebyl daleko.