Dobrodružství
„NANI?! NA RÁMEN?“ Zařvala jsem udiveně.
„Hm...Udon mi moc nechutná...co by jste si tedy dali jiného než rámen?“ Zeptala se s zájmem.
„O to nejde, ale-“ Daisuke chtěl asi vznést to, co mě trápilo, ale Miyuki-sensei ho zastavila.
„Můžeme si to vysvětlit tam.“ Řekla s úsměvem na rtech a zmizela v obláčku kouře.
„UŽ MĚ TO JEJÍ MIZENÍ FAKTICKY ZAČÍNÁ S**T!“ Došla už trpělivost Aiko. S Daisukem jsme jen nasupeně kývli.
...
Prológ:
Pred mnohými a mnohými rokmi, dva veľké klany Uchiha a Senju založili dedinu, ktorú pomenovali Konohagakure no Sato, skrátene Konoha. Za vodcu dediny zvolili Hashiramu Senju, vodcu Senju klanu. Vodcovi dediny sa začalo hovoriť Hokage, čo znamena ohnivý tieň. Hashirama Senju bol teda Shodaime Hokage, teda Prvý Hokage.
"Uf, tak abych to zhodnotila, tak líbat umíš fakt dobře, ale jinak na to druhý, si nech hezky zajít chuť!"
"Co? Proč?"
"No je mi teprve třináct."
"Cože?! Vždyť vypadáš tak na osmnáct!"
"To je mými dračími schopnostmi."
"Chjo."
"Budeme muset počkat."
"Dobrá já si počkám, protože kdo si počká, ten se dočká." řekl zvesela.
"Tak dobrá."
_____________________________________________________________________________________
Láska s překážkou 15
„Už to konečně vyřídíme,“ pronesl Naruto a upřel na Sasukeho své oči. Ten se jen uchechtl a ustoupil dozadu, aby dal prostor svým strážím.
Narutovi kamarádi ho však nenechali ve štychu, takže odlákali veškeré Sasukeho vojáky, aby mohl začít pravý a čestný souboj Naruta a Sasukeho.
„Ne, že bych to nečekal...“ nastartoval pomaličku konverzaci Sasuke. „Byl jsi vždycky hodně předvídatelný, už kvůli tomu, jak ses snažil být správný a čestný. Nikdy tě to nepřešlo.“
Po tom, co Kariya vše sdělil Gaarovi…
„Temari, prosím tě, odveď Kariyu do jeho nového domova.“ Nařídil Gaara.
„Dobře, a jaké budou další rozkazy?“ zeptala se jeho starší sestra.
„Vše řeknu Kankurovi.“ Temari kývla a odváděla jejich nového hosta. Ten se jen hluboce poklonil.
„Není zač.“ Gaara se musel zamyslet, co se to stalo. Vůbec nechápal, co to do jeho přítele vjelo. Zažíval smutek, nechtěl totiž, aby skončil jako Sasuke, který propadl temnotě.
Rozhodl, že bude riskovat svůj život, aby přivedl Naruta k rozumu!
Mika seděla na Akamarovi, byla zahalená do cestovního pláště stejně jako Kiba. Uháněli rychle lesem. Mika se musela pevně držet, aby nespadla. Nebyla na takové cestování zvyklá. Také Kibovi přišlo zpočátku divné, že musí skákat po svých, ale dva by se na Akamara nevlezli.
„Stejně tomu nemůžu uvěřit,“ prolomila Mika ticho, „je to šílené.“
Naruto se míhal nad ulicemi Konohy. Napadlo ho, že vtrhnout na bojiště bez alespoň přibližné představy o tom, co se děje, nebude nejlepší volba. Přesto dál mířil k epicentru. Potřeboval rychle získat přehled a usoudil, že na bojišti už budou obránci z vesnice, kteří vědí o průběhu bitvy nejvíc a potřebné informace mu poskytnou. Jak se pomalu blížil, začal hledat mezi spěchajícími lidmi někoho známého. Přes probíhající evakuaci a všeobecný zmatek panující v ulicích, ale nedokázal kohokoliv poznat.
Probudila jsem se kolem osmé a Bratr už zase někam zmizel, naštěstí měl plášť. První jsem šla do koupelny, potom jsem si trochu přeprala oblečení a vysušila za pomoci ohně. Nasadila plášť a vyšla ven z pokoje. Po cestě se mi naskytl nevídaný pohled, můj Bratr se volně bavil s člověkem! Byl to ten Kankurou nebo tak nějak a vypadalo to, že si rozumí. Přišla jsem k nim.
"Dobré ráno Bratře, Kankurou, že?"
"Ano, vám taky dobré ráno."
"O čem jste mluvili?"
"Ále, jen že tady Kankurou je loutkař a bavili jsme se o různých druzích jedu."
Prudce jsem se posadila, tenhle sen, byl mnohem živější než ty předtím. Sáhla jsem si na tvář. Stékala mi po ní slza, stejně jako mé dceři. Byla už tma, nejspíš jsem musela prospat celý den.
Na nic jsem nechtěla čekat, tiše jsem opustila pokoj, ze zdola byli ještě slyšet hlasy. Nejspíš to jednání ještě pokračovalo. Ale mě bylo jedno, co chtějí udělat, já chtěla zachránit dcera. Tiše jsem vyplížila z domu, musela jsem si oddychnout, tentokrát se mi povedlo nic neshodit.
Ráno jsme časně vstali a ještě chvilku potichu debatovali o našem plánu, Itachi byl v plánování fakt dobrý. Asi za hodinu nám donesli snídani, jako obvykle, malá miska rýže. Po snídani, jsme šli na společný velký dvůr. Všichni nás tam hlídali. Já jsem si sedla na lavici a čekala, až se vrátíme dovnitř. Když se přede mnou nečekaně objevil nějákej vězeň:
"Čau kotě, jak je?"
"Pro tebe Slečna a ne žádné kotě a navíc, co tě to zajímá!"
"No já jen, jestli bys mě nechtěla nějak obšťastnit."
Než se nový Hokage zabydlel, nemihly se ani dva dny. První rozkaz který dal bylo přivést Naruta do vesnice, kde bude dostatečně pod dohledem. Normální ANBU neměli u Danza velkou důvěru. Pro své potřeby využíval výhradně Root. Díky schopnostem a informacím se dostal Root na jejich stopu brzy. Útvar dvaceti členů Rootu se blížil každým okamžikem aniž by o tom Jiraiya či Naruto měli nejmenší tušení. Byli velmi dobří a tak za sebou samozřejmě nezanechávalki žádné stopy. I když...
Druhý den již celý tým sedm čekal nastoupen před academii, ale jeden člen chyběl. Kdo to tak asi mohl být. Pokud typujete, že to byl Kakashi tak máte pravdu. Opět mněl zpoždění zatím jenom půl hodiny.
"Zajímalo by mně co budeme dělat?" Zajímá se Sakura.
„Já chci taky! To chci umět taky!“ neslo se venkovními prostory školy několik uřvaných hlasů, když netrpěliví studenti zírali na stovku Narutových klonů kolem sebe s čelistí u země. Nadšeně tleskali a ohlušující vřískot byl k nezastavení.
„Uklidněte se, s technikou klonování začneme příští rok, tak klid.“ Schladil je Iruka, který si právě chránil ušní bubínky.
Naruto se pyšně jako páv předváděl všem přítomným budoucím ninjům a ukazoval jedny ze svých, podle něj, nejlepších technik. A mezi nimi bylo také…
Přešlo několik dní Naruto s Hinatou byli spolu pořád, trénovali spolu, chodili na ramen a na různé procházky. Sakura pomáhala Amaře a Freinovy s knihami i různými jinými věcmi co potřebovali. Arakanox se povaloval zatím co ho Sai maloval a mezi tím mu vysvětloval využitelnost sarkasmu na lidech. Na druhou stranu Morgiliena nikdo nikde neviděl i když ho Kakashi hledal.
„Freine řekni našla jsem tady něco co vypadá jako Teradimova démonií forma,“ řekla najednou Amara.
„Ukaž?“ řekl Frein a podešel blíž ke knize kterou právě četla Amara.
Dovedli je do prázdné kanceláře. Tmavé a neútulné místnosti, kde nebylo nic, jen stůl, židle a nějaké papírování. Poručili jim, aby zde počkali a Kohana s Gaarou osaměli. Nastalo tíživé ticho. Ticho toho druhu, které se vám zarývá do mysli jako jehly do jehelníčku. Jde slyšet každý nádech a výdech…po chvíli i vzdálené kroky. Každým okamžikem se přibližují. Kohana začala nervózně přecházet tam a zpátky…
„Zvládneš to Naruto?“ spýtal sa Hyuuga.
„Ja som v pohode, veď vieš ako rýchlo sa hojím,“ usmial sa naňho.
„To je pravda. Tak teda, keď ste tu obaja a ste pripravený, začnite.“
Ďalší obľúbenec čo si príliš verí. Síce som neochutnal pražené opičky, ale už sa mi zbiehajú slinky na grilované žabie stehienka. Možno ponúknem aj ostatných, podľa toho čo som videl toho bude dosť. Nasadil ten svoj lačný výraz a díval sa na svojho blonďavého protivníka.
V Konohe nastal další bojový poplach. Naruto vedel, že tento deň nastane a vedel, čo sa bude diať. Vzal si svoj Sage plášť, zvitok a vyšiel von z jednej budovy kráčajúc ku bráne.
Brána a časť konohy horela čiernym plameňom Amaterasu. Uprostred toho všetkého stál obrovský démon vytvorený pomocou Mangekyu Sharinganu. Susano! Uprostred stál Sasuke a díval sa na Naruta.
Nikto ho nedokázal zastaviť. Naruto začal kráčať smerom ku nemu.
Počas cesty Naruta a Sasukeho, neprehovoril ani jeden z nich. Obaja boli ticho a mysleli na Kakashiho. V tom Sasuke oslovil Naruta.
„Ty Naruto? Je ti jasné že Kakashi musel s niekým bojovať.“ spýtal sa Sasuke.
„Samozrejme. A nemohol to byť len tak hoci kto. Keby si ho videl. V živote som ho takéhoto nevidel.“ povedal Naruto.
„Kto to dočerta mohol byť? Kakashi-senseia kde kto neporazí.“ dodal Sasuke.
„Hneď ako sa vrátime do Listovej, vyšleme tým ktorý preskúma oblasť v ktorej našli Kakashiho.“ povedal Naruto.
