Dobrodružství
Část druhá:
Zmrtvýchvstání.
Vzbudil se ještě před východem slunce. Tedy, alespoň podle jeho úsudku by touto dobou nemělo být slunce ještě na obloze. Rozhlédl se kolem a zjistil, že stařec leží a pochrupuje pod starou flanelovou dekou. Kakashi se rozhodl prozkoumat okolí. Něco mu tady totiž nesedělo.
Vydal se na západ k úbočí skal, na které šplhali minulou noc a rozhlédl se po krajině.
To co uviděl ho znepokojilo. Žádná tma, strach, všudypřítomný smrad mršin.
Nic.
„Začína sa stmievať. Konohamaru! Radšej už choď domov. Mal by si sa ísť pripraviť na zajtra. Čaká ťa náročná misia. Musíš byť plný síl.“
„Ale Naruto-nichan, ja mám síl až až. Nemusíš sa o mňa báť. Pokojne zvládnem ešte jedno saké“ namietal Konohamaru.
„To iste. V tvojom veku som ani nevedel čo to saké je. Ešte sa z teba stane alkoholik. Ako som povedal. Mal by si už ísť!“
„Pff! Už s tebou nie je sranda ako kedysi Naruto-nichan.“ odvrkol Konohamaru šomrajúc si niečo popod nos.
Sen nebo skutečnost ??
Několika padajícím trámům se stačil vyhnout, ale jednomu ne. Ten ho zasáhl do pravé části obličeje a částěčně do pravé paže. Seiya hned ucítil strašlivou bolest, pak zápach páleného masa a seškvařené kůže. Řval jako pominutý a ne se zastavit, ale myšlenka na rodinu a Kagome ho udržela při vědomí, vykolébal se děsivě pomalým krokem ven.
Týdny letěli jako voda. Na první pohled se Sakura vůbec nezměnila a stále se usmívala. Ale to jen, když byla s přáteli. Kdykoli byla sama, usměvavá maska sklouzla a bylo vidět, jak těžkým obdobím si Sakura prochází. Dávala přednost samotě. Sama trénovala, proházela se, většinou chodila sama i na mise. Sasuke jí moc chyběl, ale najevo to nedávala a často topila smutek v tréninku.
„Lord Pein, kde to sme?“ spýtala sa ho jeho spoločníčka Konan, obzerajúc si staré zašlé mesto.
„V Kyomu!“ odpovedal tajomne.
„V Kyomu, ale veď by sme mali byť v inom meste?!“ začala dobiedzať, pretože sa jej to tu nepozdávalo.
Chcela čosi povedať, no zbadala, že má opäť v tvári ten smutný výraz a tak radšej mlčala. Bola s ním dostatočne dlho, na to aby vedela prečo sem prišiel a tak ho tíško nasledovala.
,,Tak už jsme tady,“oznámil Itachi.
,,To je dobře už mně bolí nohy,“oddychl si Naruto.
,,Nevidím tu nic co by připomínalo dveře nebo nějaký vchod,”zhodnotil Itachi a rozhlížel se kolem sebe.
,,Támhle něco je!”vykřikl Naruto a ukázal na nějaký kámen. Šli k němu a a na něm byl vyryt rudý drak.
,,Myslíš ,že je to ono?”ptal se Itachi a Sharinganem kámen zkoumal.
,,Ano,”odvětil Naruto.
,,Ale jak se tam dostaneme?”
14. kapitola - Konec špatný; Všechno dobrý?!
„Šéfe.." skočil mu do řeči Kisame.. „takže to chcete udělat?"
„Pro dobro organizace..." odpověděl mu Itachi, Pein jenom přikývl.
„Chce se toho někdo dobrovolně ujmout hned teď?" pohlédl na ně šéfíček.
Nikdo se nehlásil dobrovolně, ale Pein se k tomu taky zrovna neměl.
„Vyslechneme je ještě naposled?" řekl najednou Tobi. Tenhle tah od něj nikdo nečekal.
„Dáme jim den. Ale.. přísně je budeme hlídat." uzavřel debatu po velkém rozhodování Pein.
Čo najďalej od svetla, čo najbližšie do pekla. Bože už trepem emo kraviny ako Sasuke, to bude tá dvojtýždňová teamovka a nedostatok oddychu. Pomyslela si a načúvala ukľudňujúcemu praskaniu snehu pod jej nohami.
Slunce pomalu vysvitlo, první se probudil Naruto, musel se ihned ujistit zda je Itachi v pořádku, ale nemusel jelikož jak otevřel oči zahlédl jeho klidnou tvař. Ulevila se mu, ale když se otočil na druhou stranu, kde měla spát Sakura zprudka se posadil a rozhlédl se kolem sebe. Rozhodl se ji raději najít, nevěděli ani kde jsou, kdo ví co tu na ně mohlo číhat.
Vydal se lesíkem až došel na rozlehlou paseku, kde ji našel. Ležela v mokré trávě a pozorovala modrou oblohu. Potichu si lehl vedle ni, nechtěl ji rušit, ale ona stejně pořád hleděla na oblohu.
„Co to děláš!‘‘ zakřičel na něj výhružně, až se tomu nedalo věřit. Sasuke byl na rozdíl od něj klidnější. Tentokrát zněj šel opravdu strach. Naruto tím vůbec nebyl vyvedený z míry, ba naopak jízlivě se usmál a opral se o zeď. Hinata se od něj hodlala vzdálit, ale Naruto ji zachytil za vlasy a přitáhl si ji k sobě.
„Neboj rozdělím se s tebou,‘‘ usmál se přejel ji přes pas. Nemohl už se dočkat, skoro se klepal nedočkavostí. Tuhle radost mu překazil Sasuke.
"Ah, Sakura," podtón, velmi ledový podtón. "-myslíš si, že byl nejlepší nápad nechat Inuzuku proti tak početné přesile?" kunai, který svírala v rukou, samovolně padl na dlážděnou zem.
"S-sasuke?" asi nevnímala jeho slova.
Sanado si vyžádal přítomnost všech, aby jim sdělil další jejich kroky.
„Podle mě Přízrak žije, ale nevíme, kde. Povolal jsem zkušené stopaře, kteří by ho vypátrali. Vy si zatím odpočiňte a naberte nové síly.“
„Já s Doktorem budeme pracovat na té krvi a dalších věcích, které mám rozdělané. Pokud ti Sanado nebude vadit, že se nastěhujeme do tvé laboratoře.“ Loutkář se musel zeptat, i když Sanadova odpověď byla jasná.
„Jistě, že nebude, vaše znalosti jsou nám teď vhod.“ Souhlasil Sanado.
Jen to dořekl, vyrazil na TenTen a Nejiho s dýkou v ruce. Na jeho věk, směřující ke kytkám, byl docela dost hbitej. Jen tak tak stačili oba uhnout jeho útoku a uskočili každý na jinou stranu.
„Mě nezdrhnete!“ zvolal za nima varovně a vytvořil klon, aby šel každý po jednom z nich.
TenTen si zpod pláště vytáhla katanu vyrazila útočníkovi zbraň z ruky. Meč mu zajel do břicha a v tu chvíli se rozplynul.
Můj trest jsem si odpykávala docela dobře. První den jsem utřela prach a vytřela ve všech třech patrech a to počítám i pokoje. Druhý den jsem dělala takový blbiny, jako čistila louče, dveře, převlíkala peřiny, prala všechno oblečení a taky jsem uklidila všech jedenáct koupelen a třetí den jsem uklidila kuchyň, vyčistila sporák a dokonce zašla nakoupit a udělala večeři.
Skrytá vesnice, díl 2.
Stopy těch, co nás přepadli a uvěznili, jsme sledovali tři dny. Většinu času jsme mlčeli. Ani jeden z nás nečekal, že se budeme muset v tak krátké době vyrovnat s takovými ztrátami. Nemohl jsem v klidu spát. V noci jsem se budil s pocitem, že na mě padá nebe. Začal jsem trpět klaustrofobií i pod dekou.
Událost se odehrává jedenáct let po Aktuálním dění v anime. Naruto ani Killer-bee už nejsou Jinchuuriki a Ocasí démoní běhají po světě.
- Madarovi se nepodařilo uskutečnit svůj plán, utekl a teď žije ve vyhnanství.
Kapitola první :
Část první:
Bohové.
„Ne nezestárl jsi, jen jsi…,‘‘ nedořekla jsem, jelikož jsem dobře věděla co bude následovat. Ale Naruto se dál usmíval, a já musela taky. Nejspíš nám tuhle chvíli nemohlo nic zkazit ani ty léta, co se na nás podepsali. Znovu jsme k němu přitiskla, musela jsem si užít ten pocit.
„Jakože jsi tu?‘‘ zajímala jsem se hned, co jsme se od něj odtrhla a musím uznat, že to byla docela dlouhá doba. Ještě chvíli a už by mě od něj nikdo nedostal.
Malinký ptáček vzlétl ze svého hnízda, jenž mu bylo domovem a vydal se vstříc neznámému světu. Slunce mu svítilo na cestu a lehký větřík hrál v listnatých stromech svojí oblíbenou muziku. Švitořící ptáček vzlétal nad těmito lesy a pln štěstí vychutnával krásy světa. Tu zahlídl postavu, která kráčela pod stromy. Ladným pohybem změnil směr svého letu, aby mohl prozkoumat onu novou postavu. Urostlý muž s dlouhými blond vlasy, vystouplé lícní kosti, oči barvy letní oblohy, oděn v bílém plášti.
