Dobrodružství
Sasuke udiveně nadzvedl obočí a vydal se do své třídy. To, co se právě chystal jeho kamarád udělat, mu bylo celkem jedno. Ale jeho zvědavost byla mnohem větší; proto se plíživým krokem vydal po blonďákových stopách. Docela jej udivilo, že se vracel zpátky domů, ale těsně před ulicí, ve které bydleli, zabočil doleva. To už Sasuke dávno tušil, kam jeho cesta povede.
Naruto si vybavil svojí nejposlednější vzpomínku před ztrátou paměti. Jak se k němu přidal Saiův klon…
Po příchodu do úkrytu se Kabuto ujal Hinaty. Itachi ho odbyl, že mu nic není, Hinata je přednější.
„Jak myslíš,“ utrousil Kabuto. Sotva ji začal léčit, okamžitě si všiml, že Hinata je na tom dost bledě a je velice malá naděje, že přežije.
„Tak co?“ zajímal se Itachi, byl celý nervózní.
„Nevypadá to dobře, ale mám dvě zprávy.“ Kabuto náhle nevěděl, jak to říct.
Kapitola pätnásta: Stret
Byla poměrně teplá noc, přestože obloha byla jasná, měsíc se blížil do úplňku, ideální podmínky k nočnímu tělocviku.
„Óóóóóó, cítím se jako mladík, Kakashiho v dalším souboji roznesu na kopytech!“ ozvalo se z elipsoidu, který vymezovalo rychle se pohybující švihadlo.
Kakashi se vydal na velitelství ANBU, protože tam momentálně pobýval Morino Ibiki, který právě vyslýchal zajatého nepřátelského ninji.
„… jsou?“ slyšel říkat Ibikiho klidným hlasem, ale moc dobře věděl, že ten jeho klidný hlas jde ve skutečnosti velice na psychiku člověka.
„Vždyť jsem vám řekl, že nic nevím, čekal jsem na další rozkazy, ale pak jste se objevili vy a celé to zhatili, zabili vůdce a tím jste přišli o zdroj informací.“ Zašklebil se vězněný.
Zahnal ty vtíravé myšlenky na otce a matku, které nebyly na místě. Jenže čím více se díval na ně, tím více jeho nenávist odplouvala někam do dáli…
„Půjde bydlet k nám!“ slyšel říkat Mari.
„Cože?“ pronesli to sborově. Vrhli na sebe zlostné pohledy a jen mlčky se měřili.
Kapitola – 05
V Konoze je krásný slunečný den. Začínají zkoušky chuuninů a Naruto je kupodivu připraven se chuuninem stát. Když Naruto vešel do místnosti, kde má probíhat první zkouška všichni na něj udiveně hleděli.
,,Je to snad zkoušející, nebo jeden z hlídačů?''Šeptali si všichni rookie.Toto místo neslo mnoho Narutových vzpomínek. Naruto vzpomínal na Sasukeho. Na to jak ho nedokázal zastavit a přivézt zpět do Konohy.
,,Naruto!''
„Ach kawaii, aká som len rada, že si opäť doma,“ zašvitorila tmavovlasá žena, túliaca sa na Kakashiho hrudi.
„Ja som tiež rád, koishii, táto vojna už nemá dlho trvať, tak sa priprav na môj návrat!“ riekol a žena sa posadila ako strunka: „To myslíš vážne?“
„Áno, myslím!“ odpovedal a brnkol jej prstom po nose.
Usmiala sa od ucha k uchu: „Táto správa si zaslúži odmenu.“ a začala ho vášnivo bozkávať.
Bylo teplé odpoledne. Někde až moc teplé. Jedno takové území bylo převážně všude ve Větrné Zemi. Místo, na kterém se znenadání začalo měnit bylo pusté, až na písek. Kdyby zde někdo stál, pocítil by najednou lehké zachvění vzduchu, i když vítr zde vůbec nevál. Ne, nebyl to vítr, ale chakra. Najednou se zde objevil mladý, asi tak sedmnáctiletý chlapec s blonďatou kšticí rozevlátou oním 'větrem'. Jeho modré oči byly překvapené tak náhlou změnou prostředí, ale než se s tím stačil vypořádat, omdlel vysílením.
Nestačili ani pořádně vyjít z vyslýchací místnosti a už je dohnal jeden z Ibikiho podřízených.
Ibiki-san! Ta žena…“ musel se pořádně nadechnou, zřejmě sem běžel nejrychleji jak mohl, „.. zemřela. Nevíme jak je to možné. Najednou zkolabovala, začala se divně kroutit a z pusy ji tekla pěna. Asi se otrávila.“
„Do pr..“ Uraa se podívala starostlivě na senseie.
Mezamero! Yasei! I 06
„Naruto,“ ozval se mu v hlavě hlas. Blonďák sebou jenom zavrtěl, ale jinak nedal nijak najevo, že by ten hlas vnímal.
„Naruto, vstávej,“ ozvalo se naléhavěji. „Hernajs, probuď se!“
Ale Naruto se nějak neprobouzel, spíše to vypadalo, že se ještě více propadl do Morfeovy říše.
„Naruto,“ zařval dotyčný hrozivým hlasem, jelikož mu došla s mladíkem trpělivost.
Mladík sebou leknutím trhl, až se podsadil. S doširoka otevřenýma očima hleděl před sebe.
„No konečně,“ ozvalo se za ním.
Druhý den už byl tým 7 připraven vyrazit. Kakashi ještě zopakoval některé věci a rozdal všem vysílačky. Jakmile byli připraveni tak vyrazili.
Sasuke s Narutem právě prohlédávali jížní část když ořed nimi les vybuchl. Sasuke ještě uhnout stihl ale Naruto zareagoval pozdě. Zvedl se kouř prachu a Sasuke nic neviděl. Když prach ustál tak Sasuke se rozhlížel do všech stran ale nemohl svého přítele najít.
,,Naruto slyšíš mně?"zakřičel do vysílačky ale žádná odezva.
,,Co se stalo Sasuke?"zeptal se Kakashi skrz vysílačku.
"Ne, nevrátil."
Čímž překvapil ne jenom Hinatu, ale i všechny ostatní. Až teď si všimli jeho pohledu. V jeho očích se zračil jen chlad, jinak byli naprosto prázdné.
,,Co jsi to řekl?"ptala se Hinata vystrašená z toho co právě slyšela.
,,Už se do vesnice nevrátím."řekl Naruto
,,Ale proč?"divila se Hinata
,,Protože můj osud je spojit se s mým bratrem."
,,Ne to nemůžeš."snažil se mu to vymluvit Sasuke
,,Chci abyste nechali bratra být jinak srovnám vesnici se zemí.
Nebýt SpeEd3ra, nevím, jestli bych tuhle sérii ještě někdy začala vydávat. Jemu momentálně patří můj největší dík 
Proto mu tenhle díl věnuju, doufám, že si ho užijete všichni :)
„Až moc rychle jsi mě dostala do úzkých, teď tě nemohu nepřijmout,“usmála se Hin a podala Ai ruku.
„Buď ses ty tak moc zlepšila, nebo já tak zhoršila. Ale spíše to druhé. Vedení Akatsuki mě bere veškerou sílu!“
Celá skvadra Narutových lidí se vydala směr Sanadova kancelář a laboratoř. Loutkáři se podařilo z Itachiho oblečení extrahovat krev rapy, to byla skvělá příležitost si zjistit více o nich.
„Sakra, kde je ten Přízrak!“ rozčiloval se Expert.
„Nevím, ale jedno vím jistě, nezemřel, protože kdyby ano, poznali bychom to.“ Ujišťoval je Černý havran.
„Máš pravdu, jsme propojeni zvláštním poutem, které nelze jen tak zpřetrhat.“ Souhlasil Yamato.
„Souhlasím.“ Přidali se ostatní.
Láska s překážkou 14
Oknem se přiřítili Jiraya, Kotetsu a Iruka, dveřmi přišli Shikamaru, Ino a Chouji. Kakashi se Saiem takticky vyčkávali v šachtě, díky které měli výhled na celou situaci v místnosti.
Příchozí dva týmy se taky rozkoukávali, čehož využil Sasuke se svojí stráží. Už se chystal odejít, otočil se, ale v tom před něj hbitě skočil Naruto.
„Už to konečně vyřídíme,“ pronesl a upřel na Sasukeho své oči. Ten se jen uchechtl a ustoupil dozadu, aby dal prostor svým strážím. Avšak plán mu zhatili Narutovi přátelé.
Vtáky štebotali pod Tsunadiným oknom v jej pracovni. Bolo príjemné hrejivé ráno.
„ČOŽE!“ Tsunade treskla o stôl tak silno, že sa jej v pravom rohu nalomil. Vtáky sa zľakli a odleteli preč.
„Ako som povedal, Tsunde. Niekto na nás zaútočil, počas cesty sem.“
Po proměně na mě všichni civěli, ale mně to nevadilo. Naopak ten maník s tou kosou na chvilku "zkameněl" údivem a toho jsem využila. Rozeběhla jsem se na něho a z ruky mu vyrvala tu kosu, kterou jsem pak ve svých zubech překousla jako nějaký klacek. Jakmile se ten maník zpamatoval tak jediné co udělal, bylo to, že mi začal nadávat:
"Ty blbá ku…vo!!! Cos to udělala!!! Ta kosa byla od Jashina!!!!" řval.
"Já, nic. Nevím, kdo první do mě ten tvůj krám zapíchnul!!!" řekla jsem s menším úšklebkem.
