Dobrodružství

Byl krásný letní den a celou Konohu zaléval příval krásného, teplého slunce. Všude byl klid a pohoda. Nikde nebylo ani stopy po tom co se stalo před deseti lety, když vesnice bojovala proti Akatsuki. Jeden mladý muž si tak pěkně vykračoval jednou uličkou a prohlížel si výlohy obchodů. Nevěděl co by měl koupit své ženě k jejich výročí. A tak bezvýznamně bloudil celou vesnicí. Najednou ho upoutala výloha jednoho klenotnictví. Měli tam nádherný prsten s obrovským diamantem. Věděl jak jeho žena má ráda, takovéhle věci a tak hned šel a koupil jí ho.

Poté co Naruta pohltilo Amaterasu se objevil u Kyuubiho. Liška si ho vyděšeně prohlížela.

Čtveřice dívek v nemocnici

„No, fakt paráda! Sedíme tu už několik hodin a zatím jsme vůbec nepřišly na to, co udělat!“ zlobila se Rika.
„Já… se hlavně nechci dostat Tsunade do rukou,“ prohlásila Characterless.
„No, tak v tom případě bys měla štandopéde zmizet, páč každý ráno tu dělá vizitu,“ setřela ji modrovláska.

Aniž bych to věděla cukala jsem sebou ve spaní. Ten se nebyl zas tak strašný, jen jsem měla pocit, že se stane něco zlého. I pohled na moji dceru jak se oddává tomu chlapovi mě děsil. Vzteky jsem byla bez sebe, pěstí jsem bouchla do těch dveří za kterými se skrývaly. Při mém překvapení, ruka mě ohromně zabolela. Chytla jsem ji a posadila jsem se do rohy té dlouhé chodby. Chtělo se mi plakat, ne však z bolesti mé ruku a bolesti srdce. Jen jsem přemýšlela, zda má cenu ji hledat. Očitě si mě nepamatuji úplně ji zatemnil mozek.

„ V ohnivom pľašti?" pozrel na seba Naruto a cely zbledol.
Sakura sa len postavila a povedala áno hneď som tam. Chcela sa rozlúčiť s Narutom ale ten tam už nebol.
„ Zase to teleportacny jutsu.“ povedala si sama pre seba a vybrala sa smerom k Tsunade.
Keď tu zrazu : „ Eeee haloo madam prosím zaplaťte účet!! „
„ Naruto!!!!!!!!“
Jej krik sa ozýval po celej konohe.

Neovládla jsem se a pustila ruku dolů. Co to sakra bylo? Já...já umím ovládat vítr? Nechápavě jsem se koukla na své ruce, na Kakasiho a zase zpět.
„ Au..Sakuro..Prosím, nic mi už nedělej..Au.“ řekl Kakashi a pomalu, s viditelnou bolestí, se zvedal ze země.
„ Heh..Já jsem nic nedělala..Nevím jak se to stalo, ale já ne.. “
„ Sakuro, tos byla ty. Nějak jsi aktivovala Kekkei genkai a..au..odfoukla mě.“ To už jsem nemohla poslouchat.
Přece neumím ovládat vítr. Jako neumím jutsu co používá jen Vyvolená? Takže jsem to byla já.

Vysokou rychlostí - část první - Vstupuji na scénu

[color=blue]„Už jdu!“ zavolala jsem na tetu a strýčka, obula si sandále a chystala se vyrazit do akademie, když teta ještě vykoukla: „Kdy se vrátíš?“
„Až večer,“ ošila jsem se, „musím hodně trénovat, abych byla nejlepší!“
Teta se usmála. „Dobře. Tak utíkej.“

Temní Archandělé slaví a Konoha zbrojí

V zemi blesku

V kanceláři Raikageho sedělo jedenáct osob.

,,Takže první krok k úplnému vítězství máme za sebou." řekl Kira.

,,Ano můžeme si dát volno a uspořádat večírek na odreagování." řekl Mello.

,,Uspořádáme slavnost a připravíme se na druhý krok. A já oznámím našemu bohu jak vše pokračuje." řekl Jack, šéf Temných Archandělů.

,,Výborně."začali se všichni radovat kromě Habiba, ten by šel na další krok hned. Stejně mu nikdo nezpůsobil ani škrábanec, tak proč čekat.

Konoha

„Co se stalo, Yamato no Orochi, a kde jsou tví společníci?“ ptal se Orochimaru, když se démon sám vrátil na základnu Akatsuki a přišel do hlavní místnosti, kde všichni seděli kolem obrovského stolu.
„Svůj úkol jsme splnili. Kyuubi i ta shinobi co byla s ním jsou mrtví. Houkou a Rokubi by měli za chvíli dorazit s těly.“
„Je to jisté?“ ptal se nevěřícně Pein.
„Máš mě snad za lháře?!“ zavrčel Orochi a podíval se na všechny vražedným pohledem.

Náhled minulé kapitoly:
Ta holka...
Překvapeně písek pustila.
Slyším to když...se dotýkám toho písku? Slyším jeho myšlenky?!
Zírala na písek, který se znovu vznesl.
On...nějakým jutsu ten písek ovládá a hledá...
Znovu je v letu zachytila.
...už teď je mrtvá.
K této: Děj se odehrává v manze 41 - 43
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myslšnky kurzívou, poznámky autora tučně
Dodatek k barvičkám: Jelikož je zde mnoho myšlenek a ne za všechny jsem chtěla psát pomyslel si ten, napadlu tu...tak je to barevně A s barvami je to následující:
Červená je Sewa, modrá Sasuke a oranžová Naruto

"Narutoo! Vždyť to dítě zabiješ!!" zakřičela Ayame a vzala Sasánka od Naruta.
"Gomenasai, to je poprvé co hlídám dítě a navíc to dítě je k nevydržení!" řekl znuděně a naštvaně najednou.
"Žlutá opice! Žlutá opice!" křičel Sasánek, smál se a při tom ukazoval prstem na Naruta.
"Vidíš to?" dokázal Ayame Sasánkovu neposlušnost.
Ayame se zasmála.

Na zem dopadl shuriken. Chlapec zklamaně svěsil hlavu. Sebral ho ze země a pokusil se strefit do terče znovu.
„Pro dnešek končíme, děti! Nashledanou zítra!“ Ozval se hlas senseiky. Byla to vysoká dívka,. dlouhovlasá blondýnka s culíkem. Rozloučila se se všemi odcházejícími, ale pak se obrátila na chlapce se stříbřitými krátce zastřiženými vlasy a smutnýma černýma očima.

Temnou místností osvícenou jen několika málo svíčka se míhal stín. Mířil někam do neznáma, na každém kroku se ujistila, jestli ji nikdo nesleduje. Světla pomalu zhasínala. Ta malá dívenka byla strachy bez sebe. Tiskla se k jedné zdi a rozplakala se. Celá zakrvácená a nahá, bloudící už touhle chodbou snad už několik dní. Východ však nelézt nemůže.

„Stačí jedno škrábnutí a oheň se dostane dovnitř. To nebude tak těžké.“
„Stačí jedno škrábnutí a jed se dostane dovnitř. To nebude tak těžké.“
Rhonoki a Sasori si navzájem mlčky hleděli do očí. Nahlas nic neřekly, ale v duchu se jim však míhali spousty myšlenek. Vzpomínky, úvahy jak zasáhnout toho druhého…
„Používá větrné a ohnivé techniky,“ uvažoval Sasori, „smrtící kombinace. Zvlášť pro někoho, kdo využívá loutky. Nemohli mi vybrat horšího soupeře.“

„Chiyo-baasama.“

Až druhý den večer se ocitli na okraji obrovského a temného lesa. Už jen z prvního pohledu bylo znát, že je nebezpečný a není radno jím procházet bez doprovodu.
„Kde má ta vesnice být?“ zeptal se Naruto své sestry a snažil se, aby jeho hlas zněl nebojácně. Zatím se mu to dařilo.
„Uprostřed lesa. Raději tam půjdeme až za světla. V noci budeme muset držet nad celým tábořištěm genjutsu, protože hlídky často chodí až sem,“ odpověděla Kit a zadívala se na hradbu stromů, zatímco ostatní stavěli tábor.

Ahojky, čtenáři,
rozhodla jsem se zveřejnit svou další povídku. Bude to spíš o lásce než o boji a bude to mírně zamotané... řekněme, že něco jsem čerpala ze skutečnosti, a proto je to celkem zmatené (stejně jako tenhle nadpis XD).
Užijte si to a piště spoustu komentářů, ať mám důvod pokračovat!
Vaše Antisha Uchiha

1.kapitola – Maya a tým 7

„Dítě?“ vykulila na ní oči Reina.
„A proč ne. Jsi náladová, není ti pořád dobře.“ Usmála se Konan.
„Konan? Nepřeskočilo ti náhodou? Jen mi prostě není dobře, to je všechno.“ Zašklebila se Reina.
„Aby ses potom nedivila. Jestli budu mít pravdu, tak mi to potom řekni.“ Zasmála se Konan a sedla si ke stolu. Nalila si kafe a když si ho Reina chtěla nalít vzala jí hrnek a zakroutila hlavou.
„Konan!Nechtěj mě naštvat!“ zaškaredila se Re.

Dvojce démonů se pomalu chystala splnit rozkazy svého velitele. V tom se prudce zastavili.
Oba cítili tlukot Narutova srdce, jak se pomalu ztrácelo společně s jeho krví, která se vsakovala do země pod ním. To by bylo v pořádku, ale problém byl v tom, že v okamžiku, kdy mu přestalo bít srdce, ucítili to, čeho se nejvíce báli. Sílu, kterou si všichni pamatovali a která byla přimo legendární mezi všemi démony. Zvedla se temná vichřice.